Nejdůležitější je ranní pití | Pavel Homolka POŘAD 1+1 HydroLab

[hudba] Vážení přátelé, diváci Inovace republiky, konkrétně pořadu 1+1.

Je mi ctí, že pozvání přijal Pavel Homolka.

Dobrý den, Pavle.

>> Dobrý den. Zdravím.

E, my vás taky moc zdravíme. My se dnes budeme bavit o vodě, o hydrataci, o technologiích, které podporují zdraví člověka, zdraví společnosti.

Ale než se k tomu společně tady s Pavlem dostaneme, tak bych se vás, Pavle, a to je taková moje klasická otázka, diváci už jsou zvyklí, zeptal na váš život, na vaši životní cestu, jak to vše odstartovalo. Na vaše dětství, na to, co jste dělal právě před těmi všemi aktivitami, o kterých se budeme tady bavit.

Tak vzhledem k tomu, že mu je 150, tak to zkusíme vzít nějak jako trochu asi jakoby zkratkou.

Vyrůstal jsem na vesnici a tam byl hodně kontakt s přírodou, to bylo super. Užíval jsem si opravdu, jakože tam byl krásný zámečkový park, do kterého jsem mohl chodit a rád jsem byl docela sám a nějak jsem si studoval tu přírodu.

Hm.

Pak jsme se přestěhovali na Vysočinu do města.

Hm.

V té době jsem byl takovej spíš tichej a poslouchal jsem, byl jsem takovej jakoby opravdu spíš neviditelný. To se drželo nějak tak jakoby do konce té základky a na střední se to trochu začínalo jakoby měnit. Začal jsem se trochu otvírat.

Pak jsem přešel na vysokou školu, tam se to zlomilo a předcházelo tomu to, že vlastně na konci gymlu, tak [frknutí] zemřela maminka. Takže tam byl takový první kontakt s tím, že člověk si mnohdy přeje něco jiného, ale stávají se věci prostě, které člověk v tu chvíli třeba ani nechápe.

Takže dva roky to bylo opravdu, že táta a rodina se snažili nějakým způsobem léčbu, která by zafungovala, >> což se teda nezadařilo, >> ale byl to nějaký takovej první kontakt asi s tím, že je potřeba myslet i na to tělo.

>> Mhm.

A nicméně na to jsem rychle zapomněl, když jsem přešel na vysokou školu, kde jsem si to teda opravdu užil se vším všudy.

>> Co jste studoval?

>> Studoval jsem vlastně Masarykovu univerzitu, matematiku a základy techniky. Tam to bylo ještě takový mezioborový, že jsem poletoval chvilku mezi Masaričkou a VUT, ale končil jsem teda na Masaričce na pedagogické fakultě, vlastně aprobaci matematika a technika.

Eh, nicméně už mi bylo jasné, já jsem tam šel asi i z toho, že jsem byl z toho prostředí. To znamená, byl jsem tím směrem jakoby naveden, ale věděl jsem, že pro své psychické zdraví, pro psychické a fyzické zdraví žáků, to není cesta asi, kterou bych zvládal.

[smích] Takže [frknutí] tam jsem začal se zabývat směrem do marketingu, do reklamy >> a pak jsme založili s kamarádem firmu. E to byl rok 2000.

Pak se začly nabalovat další firmy. Bylo to hodně zaměřené směrem do techniky. Narazil jsem tam na kamaráda, kterého si vzal, teda on přišel za mnou, Milan Koša, a dostal dobrou referenci, že mu poradím s tím, jak podnikat.

>> E, a on byl výjimečný, co se týče laserové techniky.

Eh, no a tam jsme začali zkoušet i vyrábět nějaká zařízení, takže dělali jsme pro české železárny, do automotivy hodně.

Eh, no a tak nějak to plynulo. Začal obchod, takže obchodní firmy a pak jsme se trochu zvětšovali, začali přicházet investoři, další kamarád a vyvrcholilo to 2020, i když ono to vyvrcholilo spíš 2017, dejme tomu, eh, kdy jeden z projektů, kterej byl zaměřený i do zahraničí a to bylo snímání mozkové aktivity.

>> Ano.

Aha.

Hodně zaměřený právě na přetíženého sportovce, ale i manažery, tak tam se ten projekt vlastně nepovedl tak, jak bysme si představovali. My jsme měli velice přesné zařízení, nicméně byl problém, když s tím třeba sportovec vlezl do letadla, tak se to rozladilo >> a taková ta představa, že budu mentální kouč, který bude spravovat ty své klienty třeba celým světem, tak to nebylo realizovatelné.

>> Jasně.

To mě to sejmulo trochu psychicky.

E, no a tam přicházel zpátky: „Hele, je potřeba myslet i na tělo," >> to znamená extrémní překyselení.

E, přestal mi svírat jídlo, takže já jsem se dusil jídlem, dusil jsem se i vodou, e, hromady prášků, e, což mi přišlo, že není asi úplně dobrá cesta.

Hm.

Ale nějakým způsobem mě to udržovalo v tom, že jsem fungovat mohl. Ale tam byla hodně teda i ta psychika, jak jsem byl přetíženej, tak hodně alkoholických nápojů. Byl jsem v tom dobrý. Tam jsem docela natrénoval asi na vysoké škole, takže vydržel jsem prostě většinou víc než ty ostatní, ale už se to nepotkávalo s tím tělem.

Tělo dávalo jasné signály, které já jsem teda jakoby v té době neslyšel a musel jsem s tím něco udělat.

Takže jsem zkoušel klasickou medicínu, zkoušel jsem čínskou medicínu, zkoušel jsem bylinky, alternativu a hle nic jakoby nefungovalo.

A v té době kamarád, kterej vozil velkoobchodně bylinky z Jižní Ameriky, říká: „Hele, to prostě není možné. Já vím, že ty ses takovej, že když se do něčeho dáš, tak to fakt dodržuješ," a viděl, že na mě třeba ty bylinky nefungují.

>> Mhm.

A teď zpětně třeba to chápu, ale v té době to bylo takový jakoby impuls, že nevíme. Ale věděl Vašek, že je tam problém s překyselením a on řešil to, že hromadu prospěšných látek zabije tím vyvařením, tím, aby vymaceroval ty bylinky, tak vlastně tím ohřevem tam hromada věcí se jakoby degraduje.

A v letadle se dozvěděl, že existuje technologie japonská, která umí macerovat i za studené. On si pořídil, byl nadšený, že mohl vlastně ty bylinky z toho macerovat i za studena, ale viděl, že se tam dá pracovat s tou technologií i s pH.

Tak říká: „Hele, Pavle, ty jo, tak ty seš překyselený, třeba by ti to pomohlo." No a neměl jsem žádného průvodce, kterej by mě provedl, jak to pořádně používat.

Takže to byly pokusy, který nebyly úplně, eh, začátky nebyly moc radostné, a myslel jsem si, že když si něco pořídím, co mě dokáže vlastně převést třeba jako osmotickým tlakem pH, že to hned odezní, ale tam jsem pochopil, že ta detoxikační fáze je spojená většinou s diskomfortem.

>> Mhm.

>> A vydržel jsem to díky našemu pejskovi.

>> Mhm.

A měli jsme v tu dobu stavebulku, štěňátko a jak se psi se mnou propojují s páníčky, tak měla podobné problémy. Takže ona nepila, nechtěla nám pít a přitom zvracela řídkou stolici, eh, plíseň na tlapkách.

E, no a když já jsem pořídil tu technologii a řekl jsem manželce jako dárek nebo prostě jako překvapení: „Hele, teď tady něco máme, ty jo, pomůže mi to se zdravím."

Tak tím, jak jsem se choval ke svému tělu, jsem byl přesně ten adept, nebo v té škálce, která absolutně o zdraví nemůže nic vědět. Řekla se zbláznil, teď něco o zdraví, tak to já a děti nebudeme používat. Ani nevíš jak pořádně. Tože to používaj někde v Japonsku, nemáš na to.

E, dělej si pokusy na sobě. A ještě řekla kouzelné slovo: „To bude nějaké placebo."

No a mě tam napadlo to zkusit na psovi. Takže jsem říkal: „Hele, ten pes jako netuší, jestli by to mělo být dobrý nebo mělo být špatný."

>> Takže jsem napustil její misku, >> zase jsem nevěděl, takže to nejsilnější, to co jsem ordinoval sám sobě.

Eh, a ona vypila misku.

Mhm.

Tak jsem říkal, jo, vidíš, jo, manželka, bla bla bla, to je nějaký divný.

Dali jsme jí druhému whisku, šli jsme do postele.

No, ještě v noci slyším takový, jak chodila, pí jo. No ráno vstála dřív manželka, říká: „Pojď se podívat, zablá psa."

Já jsem se to s tím teda nespojil, ale přišel jsem. Místnost byla teda pokálená, pozvracená, krev ve stolici, ležela jen takhle a dělala ocázkem.

Tak říkám: „Hele, tak špatný, volám kamarádově veterinář."

Říká: „Hele, něco sežral, nějaká otrava a tak dál."

Ale on se orientuje vlastně i v tom pH. On je Machar třeba i na koně stihový, tak jsem se ho. Ona říká: „Hele, něco je jinak, musela něco sežrat, asi se otrávila."

Říkám: „Hele, byli jsme jen u nás na zahradě, to fakt jako nehrozí."

Tak říká: „Tak co je jinak?"

Tak říkám: „Hele, mám tady nějakou vodu upravenou, tak jsem jí."

A říká: „Co s ní dál?"

Jako tak říkám: „No, tole je samý co sobě."

A říká: „Víš jak to funguje?"

Ne, nevím.

[smích]

Tak mi v tu chvíli bych začal vysvětlovat, jak funguje jakoby pH, že to je dekadický logaritmus, že vlastně mezi sedmičkou a osmičkou není nějakej jeden stupínek a že pes má třikrát rychlejší metabolismus a že ano, má intuici, že ještě to napojení tam je. Takže jestli tolik chtěla pít a že jí mám dát vlastně variantní řešení vody. Vodu kohoutková přes balénou, vlastně tvrdší voda opravdu jakoby vyšší pH a ona za pět dní se fakt jako obrovsky zlepšila.

Mm.

Předtím byla taková jako unavená, teď najednou jako vystřel energie, zlepšilo se i vyprázňování. Tak to mě udrželo v tom, že jsem dělal ty pokusy a dneska vím, že to nebylo úplně rozumný a chápu i proč se to tak stalo. Aby, čím vlastně je to těžší pro člověka a udělá víc těch fuckupů, tak tím víc potom je připravenej na to a může do toho vzít někoho třeba s sebou.

Takže protože tam byly určitý kontakty směrem do sportu, tak jsem si říkal: „Hele, pro ty sportovce by to mohlo bejt zajímavý."

A začali jsme nějakým způsobem takhle fungovat.

2020, covid, opustil jsem podnikání, který jsem měl s klukama předtím a začal jsem seberozvojem.

Mhm.

Takže ve finále jsem se hodil v uvozovkách do módu důchod a užíval jsem si tu rodinu, to co jsem předtím jakoby tak úplně nestíhal.

A saunu jsem si dal, saunoval jsem se, četl jsem si knížky a dělal jsem vlastně pokusy s tou vodou dál.

V tý době jsem chtěl najít pitný režim univerzální, který by fungoval na všechny lidi a pomáhal jim vlastně se zdravím.

Se zdravým.

Ono nedá se to říct zdraví, protože ta voda není lék, jo. Je to vlastně jenom hlavní složka toho těla, protože když se narodíme, tak většinově jsme voda.

Jne ano, ano.

A pořád vlastně vodu ztrácíme.

A zjistil jsem, že univerzální pítný režim nalézt nejde.

A začlo mě zajímat to, že je hodně firem, který začínají mluvit o tom, že našli něco, co funguje na těle a hodně to bylo spojený třeba i s vodou, protože voda začíná být téma a těžko se v tom člověk orientuje.

Hm hm.

Takže já jsem v tý fázi testoval, chtěl jsem si najít vlastní zkušenost a dospěl jsem k tomu, že pokud budu hledat na internetu, tak tam najdu vždycky obě alternativy respondenti a zastánci i odpůrci.

A ve finále to tak vnímám, že ta jednota je vždycky. To znamená jenom jak se podíváme, co chceme vidět ve finále a tam je to heslo, co říká Jošta Šálek: „Všechno je možný."

Přijal jsem myšlenku, že všechno je možný a začal jsem i todlecto testovat.

Takže různý seberozvojový kurzy a různý doplňky jsem testoval a zjišťoval jsem, že mnohdy je to jenom marketing a že mnoho těch firem i lidí vychází z toho, že si to ten klient nemá jak ověřit.

Mhm.

Bohužel to tak je a mnohdy to funguje na úrovni toho doporučení nebo tý důvěry vlastně i v tu značku nebo v lidi, který to doporučují.

Ale hodně lidem to nestačí a zjistil jsem, že to nestačí ani mně a že chci mít něco, co mi ty prognózy, ty v podstatě představy dokáže potvrdit, protože i u tý vody jsem zjistil, že na někoho to opravdu funguje výborně a je tam to propojení.

Protože mým cílem není, abych řekl lidem v tuhle chvíli: „Todle a todle je jediná cesta a tu dodržuj."

To znamená i to, co teď říkám, tak je můj aktuální stav. Rozumění, pochopení vlastně vesmíru, pochopení tý cesty a pochopení, co funguje pro mě.

Ano.

Ale vy to můžete mít úplně jinak, jo. Kolega to může mít úplně jinak, takže každej jsme originál.

Mhm.

To bylo velký vau. Todlecto si dovolit přijmout.

A hledal jsem něco, jak bysme mohli nahlídnout do toho člověka a jít vlastně přesně cíleně a mít možnost i tomu klientovi dát relevantní data.

V tomhle mi hodně pomohla zkušenost z Hokej Talent Academy v Telči a s panem Bytlíkem, kterej hledá to nejlepší. Jo, on opravdu se snaží, aby tam měl ty nejlepší věci.

A řešili tam stravu. Spolupracují s doktorem Suchánkem, s Pavlem, kterej využívá na IKEM měli zařízení, který používají nefrologové a dělá velice dobrý obrázek o fungování toho těla až na úroveň buněk.

Mhm.

To znamená, tam není to zaměřený vysloveně na zdravotní aspekty. Za mě nebo my se aspoň takhle neorientujeme.

Je to uznávaný jako zdravotnické zařízení. Nicméněž my chceme vidět efektivitu fungování toho organismu.

To znamená, nakolik ten organismus funguje, jak pálí, kde má své kladné, své záporné stránky, co by se dalo vylepšit. A zjistili jsme, že je skvělej na vodu.

Hm.

On totiž dokáže zjistit poměry nitrobuněčné vody, mimobuněčné vody a dokáže zjistit i stavbu buňky. To znamená zjišťuje, v jakém stavu je mezibuněný prostor, zjišťuje, v jakém stavu je buněčná membrána, jak funguje. A z toho se dá odvodit vstřebatelnost živin, jak vlastně ten organismus funguje.

A pak zjišťuje i vleze dovnitř k mitochondriím a zjišťuje, když už se ta výživa dostane, tak jestli ji využije nebo zase vyplave ven, protože je jiný vlastně osmotický tlak vně buňky a uvnitř tý buňky.

Mhm.

No a to mě fascinovalo a ještě o to víc mě fascinovalo, že když nám to výrobce dodával a vlastně nás proškoloval s tím, jak to používat, tak zrovna tyhlecty frekvence nám bylo řečeno: „Hele, to tam mají vývojáři, to v podstatě pořádně nikdo to nepoužíváme." Protože jsem to pochopil, že většinou to v tý době používali právě směrem do tý klasické výživy, výživového poradenství, tuky a práce s tuky, viscerální spalování, kolik pálí vlastně ten organismus. Ale to zaměření na tu vodu tam nebylo.

Mm.

Takže říkám: „Au, tak nevědí, jo, tak proto víc, my potřebujeme tolecto znát."

A mám v týmu kamaráda, společníka, kterej je velice technický, zvídavej a rozumí takový těm odborným lékařským poznámkám, když to řeknu, pardon hovorově.

Jeho to baví. On má taky velice silný příběh. On vlastně třicet let starý kluk je po transplantaci jater, takže u něj vlastně ten zdravotní aspekt on musel.

A to vidím, že buďto tam člověk musí mít nebo nemusí nic, ale buď je tam to zapálení, ta touha mít ty informace, a nebo že musí.

>> Mhm.

Takže on v tý první fázi asi musel, ale je to za mě v tuhlectu chvíli top odborník v tom pochopení právě těch poměrů tý vody v tom těle.

>> Mhm.

>> A no, a tam se nám otevřela nová kapitola, protože my jsme mohli přesně cílit na míru.

Mohli jsme i hledat, jaká ta úpravna je vlastně pro toho člověka vhodná, co není vhodný.

A mít i vlastně to potvrzení toho, co funguje a co nefunguje.

>> Hm.

A ten příběh, když se na něj člověk vlastně zpětně dívá, tak mnohdy tam potkává situace, kterým by se chtěl opravdu rád vyhnout, ale pak zpětně zjistí, že to je přesně, že to bylo potřeba, že to je vlastně úplně ideální, a až vlastně zpětně to chápe, jak to zacvakává do sebe.

Takže todle se nám otevřelo v tom, že jsme schopni teďkon změřit člověka, zjistit, jak na tom je, zjistit vlastně tu efektivitu toho fungování a udělat mu program na míru.

A protože ty lidi chtějí vidět, že to funguje — protože už jsou unavení, kdy každý slibuje a pak se nic neděje — tak tady je skvělý, že my to propojujeme s vodou a s tím pitným režimem. A většina těch lidí, i když pijou hodně, tak jsou dehydratovaní a nebo mají vlastně poměry, že mají jinak v jiném poměru tu intrabuněčnou vodu. Takže my jsme schopní zacílit a do měsíce ukazujeme výsledky.

>> Mhm.

>> Mhm.

>> A to nám velice zvedlo kredit.

To znamená, i ta důvěra tam šla směrem nahoru, a začali s náma chtít spolupracovat další partneři v tuhlectu chvíli, kteří říkají: „Hele, to je výborný, protože i třeba my bychom chtěli prokázat, že ty naše doplňky fungují, a nebo udělat s váma třeba řadu doplňků na míru, který budou mít velice dobrou vstřebatelnost, který budou fungovat, a budeme to mít průkazné. Že toho člověka změříme a potom ho budeme měřit vlastně v průběhu toho, kde ho suplement…"

>> Mhm.

>> Mhm.

>> Mhm.

>> A pak tam došlo i ke spolupráci, která byla zaměřená na střeva, trávící trakt jako takový, protože ta propojka mozek-střeva, wow, to dělá taky moc, moc, moc.

Takže jsme se zaměřovali i tímhle směrem. A chyběl nám tam to zaměření i na tu mentální stránku, protože i u toho, co jsme měřili — a teďkon pro někoho to může být jakoby ezo — ale já to mám pod pořádnými daty.

To nastavení toho člověka a jestli vidí polopráznou sklenici nebo poloplnou sklenici, to tak extrémně urychluje i ty výsledky, který vlastně má v případě, že jde k nám třeba do toho programu. A ať je to sportovec nebo je to manažér, tak jsou tam podobné, podobné vzorce.

A mozek vytváří vlastně stres, vytváří zakyselení a vytváří se i toxiny vlastně v oblasti toho mozku. A je to obtížné čistit, je to obtížné ho tamtud dostat pryč.

Když spolupracujeme s mediky, který se zaměřují třeba právě na ten mozek a říkají: „Hele, třeba ta 2–3 je opravdu velikánský zlom." A to, co v tuhlectu chvíli — roztroušená skleróza, maniodepresivní psychózy a tak dál, a tak dál — tak začali tam hledat i to propojení s tou hydratací toho mozku, protože mozek je většinou věc z vody. A to byl zase se velikánský milník, kdy jsme začli spolupracovat právě v tý oblasti toho mentálního coachingu, tý přípravy a hydratace tedy i toho mozku jako takového.

Celý to máme postavený na tom, že vždycky, když přijmeme někoho do tý naší rodiny, nazýváme to Xteam Live — takže je to jako Xteam žije.

Ten projekt bude spuštěný konec dubna, začátek května.

>> Mhm.

>> Takže je to udělané tak, že my změříme člověka, přijde k nám na diagnostiku. To je diagnostika Hydrolab, takže hydrolab.cz.

>> Mhm.

Tam založíme kartu toho klienta. To znamená, víme aktuální stav, jak na tom je, a pustíme ho do toho systému symbiózy partnerských firem a projektů, který jsme si ozkoušeli a víme, že fungují.

>> Mhm.

A co jsem chtěl a co se nám povedlo, tak je, že chceme, aby ty ověřené firmy měly v rámci tohodle prostředí nižší cenu, než když přijde člověk přímo a přímo si u nich něco objedná.

A to mi bylo na začátku řízení, to prostě nedává smysl, jako proč by to měli dávat levněji. Ale to ověření a potvrzení a ta důvěra v to, že jsou tam ověřené služby, byl první takový klíč k tomu, že nám na to kývnou.

A druhá věc je taková, že pokud tam přijde partner, kterej si vyzkouší i ty další partnery a doporučí svého klienta, tak on z toho má malinkou provizi.

>> Mhm.

>> Ze všeho, z celého toho organismu. A to jim dává smysl.

Jo, takže to je teďkon věc, která je jakoby nejčerstvější a která mě teď jako hodně naplňuje. A mám radost, jak to kvete.

A pokud se někdo bude chtít zapojit, přidat se, tak jsme tomu otevření a moc se na to těšíme.

>> Hm, perfektní.

Moc děkuju za takový velice konstruktivní úvod. Nemusel jsem se vůbec ptát. Vyvstávaly mi na mysl dotazy, který jste automaticky zodpovídal, takže naprosto úžasný.

Chci se zeptat v rámci nějaké praktické roviny.

Ano, Jenca Šálka nás propojil. Milí diváci, moc dobře víte — nebo možná víte — že před několika měsíci jsme odvysílali rozhovor s Joskou Šálkem. Neuvěřitelný příběh Josky Šálka. Všechno je možné.

>> A ano, všechno je možné.

Všechno je možné.

A je taky možné to, že vlastně Joška Šálek mi nahrál úžasnou takovou nahrávku. No, nahrávku, jak se tomu dneska říká. Hlasovku, jasně. Hlasovku, že jste odborníkem přes vodu.

>> A jo, tak já myslím, že diváci už cítí, že jste tím odborníkem přes tu vodu i v rámci těch všech pokusů a tak. To je neuvěřitelné.

Ale chci se zeptat úplně na jednoduchou věc. Myslím si, že drtivá většina populace, minimálně u nás v České republice, pijou vodu — ať už z kohoutku nijak nefiltrovanou, nebo prostě dejme tomu nějaké minerálky ze supermarketů. To je špatná cesta, že?

Nic není špatná cesta.

>> Dobře.

Ve finále to vnímám tak, že každý je přesně na tý cestě tak, jak potřebuje, aby ho to nějakým způsobem navedlo a třeba něco pochopil a začal vnímat své tělo. Protože i když jde špatně špatnou cestou, tak to potom má to vyústění, který ho může naopak popostrčit na tý cestě toho života, což se stalo třeba i mně.

>> Mhm.

Ve finále, Česká republika má štěstí, že tady pramení hodně řek. To znamená, relativně ta voda v České republice má solidní základ.

>> Mhm.

Jo, pokud budu měřit — a teď záleží, ale co u tý vody chci řešit, co u ní chci měřit — jo, protože mě zajímají takové tři základní věci. A to je vstřebatelnost. Potom jestli ta voda je kyselá nebo je zásaditá, nebo je v nějakém neutrálním spektru. A pak mě tam zajímá energetika.

Já tomu říkám lidově, nejsem medik, takže já i ty informace, co předávám, tak je předávám spíš z pozice tý praxe. To znamená, co jsem si vyzkoušel.

A díky tomu, že jsme předtím měli firmy, který dělali něco do tý techniky, tak jsem si pořídil všechny měřáky a potřebuji si všechno ověřovat tím měřením.

Takže mě zajímalo ještě ta energetika, jestli ta voda podporuje energetiku v tom těle, nebo ho zatěžuje.

A to mi potom začalo dávat ty odpovědi a ty souvislosti mi začaly do sebe zapadat.

Takže studánková voda — ona je v tý přírodě. A ten člověk, který k tý studánce jde, tak je v tý přírodě a je v takovém tom napojení. A musí vlastně vynakládat určitou námahu k tomu, aby si tu vodu třeba od tamtud odnesl.

Když bych šel na to čistě daty, tak mnohdy ty data jsou horší, třeba i než ta kohoutkova někdy, protože zatížení, co se týče zemědělství, chemie, a tak dál, tak bohužel na to má vliv taky.

A studánky dost často mají nižší pH.

Ale je tam lepší ta energetika. Líp se zavrtává do těch buněk, když to řeknu zjednodušeně.

Když proudí — vlastně zase jinak, když je stojatá. Ale do toho se nechci moc pouštět, protože na to je třeba skvělá Diana Sisvartonová. To je přesně to, co jí zajímá a v čem je výborná.

Ale mně to, co jsem posílal třeba ty její podcasty, tak mě to navádělo na to, udělat si průzkum takových těch modrých zón, třeba jak jsou, nebo Nordenau — výborný pramen.

Tak jsme jeli s klukama měřit pramen v Nordenu a lurdský pramen, kdy říkali: „Hele, zázračné schopnosti vody."

Ta voda je vždycky voda, ale ta voda je výborná v tom, že má paměť. Ona opravdu do sebe nasává tu mineralitu, kudy teče, tudy získává informace. A je to schopná vlastně předávat směrem do toho těla.

A tak tam vidím ty benefity toho propojení se s tou přírodou, lepšího proudění. Líp se vlastně dostává, líp hydratuje ta voda obecně.

U tý kohoutkové vody tam řešej to, aby ta voda nekvetla, aby měla plus mínus neutrální pH.

A i když jsme maličká republika, tak jsou obrovské rozdíly a je to spojené s formou úpravy tý vody, ty městské čistírny, úpravny. Eh, i ten zdroj vody na to samozřejmě má obrovský vliv. Ale pak je to i o tom, jestli je to bohatší město a jestli si může dovolit třeba lepší úpravu. Ale obecně tam vnímám zásadní problémy, které vnímám já i na základě těch měření.

A to je zhoršení tý hydratace, zhoršení schopnosti dostat tu vodu v těle tam, kam potřebuju.

Ta voda je do jisté míry tím procesem, kterým prochází při těch čistírnách. Tak oni tam dostanou v uvozovkách hnědou vodu, z které potřebujou udělat pitnou. Takže oni mají obtížnou situaci — co s tím — a potřebujou ty nečistoty nějakým způsobem separovat, vysrážet je.

Takže dávaj tam srážedlo, koagulanty, které mají vysrážet, vyvločkovat ty velké nečistoty. Což ale má za následek to, že ta struktura tý vody tím vlastně trpí.

To znamená, ta struktura vody se jakoby zpomalí. Ty klástry jsou velikánské a tělo je zkonstruované na jinou vodu, nežli vlastně do sebe dostáváme.

A to mi začlo potom zapadat, proč ten člověk i s časem vysychá. A proč vlastně, když se narodíme, máme skvělou regeneraci — pokud tam nejsou nějaké dědičné věci a tak dál — ale skvěle to tělo regeneruje. Energetika tam funguje. A ono má nejvíc tý vody, to tělo. A potom pořád vlastně se tam ta voda jakoby ztrácí.

A to je právě ta odpověď — protože pije vodu, která se nedostává tam, kam by měla.

Takže zjednodušeně, kdybych to měl nastínit, tak je to tak: Narodíme se a máme krásnou buňku, krásně nafouklou. Prostě výborný poměr — nitrobuněčná, mimobuněčná, buněčná membrána nám výborně funguje.

A teď tam přijde další nová voda s živinama a tak dál. Ale teď ona je zpomalená. Teď ještě, nebudeme se pouštět do velkých akcí. A teď tam přijde a ona se tam nedostane přes ty vstupy. Nedostane se tam v tom potřebném množství.

Ale to tělo, ta buňka inteligentně říká: „Já ale potřebuju tu vodu."

Takže dostane se tam část a část ulpí jakoby okolo. Říkám to velice zjednodušeně a čeká na zlepšení stavu, že se tam dostane.

Nedostane.

Takže udělá blokádu tý vláčnice. Přijede další voda s výživou a už narazí na tu blokádu.

A ta buňka vlastně křičí — žízeň. Děti ještě mají žízeň. Ale proč se ztrácí?

Zjednodušeně by se dala ta odpověď najít v tomhle: Protože ta buňka křičela už tisíckrát, že má žízeň. Má větší blokádu. Začíná se smršťovat. Začínají se mi zavírat vlastně buněčné vstupy. To znamená, zhrušuje se mi i ta vstřebatelnost. A řekne: „Čím víc křičím žízeň, tím je to horší." A vypíná pocit žízně.

A teď co je zajímavé — dřív se to stává u žen obecně, nežli u mužů, protože ženy se rodí a mají o nějakých osm procent míň vody, nežli chlapi.

To znamená, že tu predispozici mají dřív.

Jo, oni vlastně jedou hodně třeba tu predispozici do těch tuků.

A tohle mě vedlo k tomu, že míra vstřebatelnosti — a to je ta odpověď, proč na někoho fungujou doplňky skvěle a na někoho ne — je to ta míra tý vstřebatelnosti. Jakým má stavu vlastně i ty buněčné vstupy. Jak je zahydratovaný, jak má ty poměry. A tak i tohle ovlivňuje hromadu dalších vlastně jakoby aspektů.

A mě tam napadla jedna kacířská myšlenka.

Pokud se vypíná ten pocit žízně, člověk má míň vody a stává se to dřív už, a ženy mají vlastně víc jakoby tuků, nežli chlapi — jestli tam nemůže být spojitost s tím, že pokud má to tělo málo vody, nemá vlastně ani dopravní tekutinu na detoxikaci — tak jestli začne vytvářet třeba víc těch tuků.

Takže jsme jeli na okus s Petrem Pavlíčkem, který se zaměřuje na detoxy půstem.

Vzali jsme diagnostiku, zavřeli jsme se tam a byli jsme tam chlapi, ženský, sportovci, nesportovci, lidi, který prošli tou naší rehydratací.

Takže věděl jsem, že mají skvělý vlastně poměry vody v těle.

A sedm dní jsme byli bez jídla. A po třech dnech se části vypla voda ještě — to znamená byli na suchu, přestali pít vodu. A část byla ještě saunovaná.

To znamená pro to tělo extrémní jakoby zátěž. Ano, měřili jsme to, diagnostikovali jsme, věděli jsme, že jsme na...

Ale to potvrzení bylo pro mě wow. Protože pokud jsem tam měl sportovce velice dobře hydratovaného — zdravím Stando — a kterej měl tu nejdrsnější formu — tak měření před a měření po: On ztratil dva litry nitrobuněčné vody.

Ta nitrobuněčná, ta uvnitř se pomaleji ztrácí, ale i hůř se tam doplňuje. To znamená, že je těžší doplnit, ale i těžší jakoby ztratit.

A ztratil šest kilo tři kila na hmotnosti.

Ale co se týče poměrů a vlastně množství tuků v tom těle, tak on přibral kilo tuků.

Petr Pavlíč říkal: „To není možné. Vždyť nic nej, nic nepije. Prostě jak by mohlo to tělo vytvářet ty tuky?"

Je to taková — já vím, že není vědecká — ale pro mě je to, abych se tím směrem víc díval a zaměřoval. Jestli i ta míra tý hydratace může ovlivňovat i vlastně ten tuk. To, jak vlastně to tělo vytváří tuk.

A teď ještě tam je zajímavá věc, že tělo funguje podobně jako třeba hrad.

To znamená, todle jsou periferie a todle je ta hlavní bašta. Todle je to úplně nejdůležitější.

Takže velice inteligentně, dva v jednom. Nemám jak ty toksiny, zabalím je, využiju k tomu tuk a ještě vlastně ten tuk v případě nouze můžu použít jako energii.

A kde si to uložím?

Scera.

Takže jsme začali dělat pokusy a zjistili jsme, že pokud dokážeme dobře toho člověka rehydratovat, takže to má vliv i vlastně na ty věci, které se týkají právě jakoby toho tuku. Nic není úplně zadarmo, ale hodně nám to může pomoct.

Takže ten pokus nám potvrdil zase další věci, které nám do toho jakoby do toho příběhu zapadají.

A já se těším, co objevím zítra. A vlastně i co se týče těch úpraven, tak těch úpraven je celá řada. Jsou úpravny, které jedou jenom směrem třeba na vodík. Jsou úpravny, které jedou třeba jenom pH. Jsou úpravny, jsou ionizátory, které jedou vlastně strukturu pH i třeba ten vodík.

Některé fungují, některé nefungují. A jak se v tom ten člověk vlastně má orientovat?