Nvidia padá. A tohle je varovný signál pro všechny

Zdravím, tady Markéta Rádi Šichtařová ze společnosti Next Finance.

Možná si říkáte: Nvidia, umělá inteligence, akcie. Proč by mě to mělo zajímat, když žádné akcie, na tož akcie Nvidie nevlastním?

Protože tohle video ve skutečnosti vůbec není o Nvidii, je o vašich penězích a je o tom, co se může stát s hodnotou vašich úspor, s hodnotami nemovitostí, s hypotékami, s úrokovými sazbami a nakonec i s celou ekonomikou, kde vyděláváme peníze.

Možná totiž právě teď, právě dneska sledujeme jeden z těch signálů, které se zpětně ukáží jako velice důležité. A začíná to Nvidií.

Americký výrobce čipů Nvidia právě oznámil naprosto fenomenální, monstrózní výsledky. Čistý zisk Nvidie meziročně vyskočil o 126 % na 59,7 miliardy dolarů, to je přes 1,2 bilionů Kč. Tržby vzrostly o 6 % na 96,2 miliardy dolarů.

A teď pozor, přesto akcie Nvidie navzdory těmto monstrózním výsledkům padají. Jak je to možné?

Firma totiž zároveň oznámila výhled na další čtvrtletí a podle něho očekává tržby kolem 108 miliard dolarů. Analytici čekali jenom 104 miliard.

Takže Nvidia nejenom, že vydělává absurdní množství peněz, ona dokonce překonává očekávání a přesto její akcie jedou dolů. Investoři se jí zbavují a utíkají od jejich akcí.

Proč? Protože na finančním trhu v tuhle chvíli už nestačí, že firma vydělává hodně. Firma musí vydělávat ještě víc, než se očekává. A když jsou očekávání už extrémně vysoko, tak začínají vznikat velmi zvláštní situace.

A to se právě děje teď. Firma oznámí fantastické výsledky a trh je zklamaný. Proč je zklamaný? Protože investoři očekávali ještě fantastičtější výsledky.

A víte, kdy se přesně tohle začíná stávat? Typicky se to začíná stávat v situaci, kdy trh už je velmi vysoko, kdy jsou očekávání obrovská, když investoři začínají věřit, že růst bude pokračovat prakticky bez konce.

A právě proto bychom se měli ptát: nejde náhodou už o něco víc než jenom o Nvidi?

Protože problém nemusí už být v tom, že by Nvidia byla špatná firma. Naopak, zcela zjevně to je úžasná firma. Ona může být klidně skvělá, ale problém může být v tom, že její cena už v sobě absorbuje tolik nesmyslného, bezbřehého optimismu, že realita už začíná mít problém tenhle optimismus dohnat.

A to je přesně ten mechanismus, kterému říkáme cenová bublina.

Cenová bublina vzniká ve chvíli, kdy se cena nějakého jakéhokoliv aktiva dostane výrazně nad hodnotu příjmu, které v budoucnosti to aktivum může přinášet. Lidé už to aktivum nenakupují proto, že očekávají budoucí výnos, budoucí dividendu, budoucí nájem, budoucí úroky. Kupují ho jenom proto, protože věří, že později to aktivum prodají ještě dráž.

A dokud cena roste, tak všechno vypadá skvěle a tahle spekulace jim vychází.

Jenomže právě tady začíná být zajímavé něco, co už se netýká jenom investorů. Protože pokud se taková bublina nafoukne dostatečně, tak její prasknutí už nebolí jenom akcionáře, kteří si na ní vsadili, ale zasáhne celou ekonomiku.

Přesně tohle jsme viděli v roce 2008. Tehdy šlo o americké hypotéky, ale zasaženi jsme byli my všichni i v České republice, i když jsme třeba neinvestovali do amerických hypoték.

Kdo z nás investoval v roce 2008 do amerických hypoték? Skoro nikdo. A přesto všichni jsme to cítili na našich penězích, že se děje něco nepěkného.

Tehdy sice nebyla hlavním problémem umělá inteligence, tak jako dneska. Tehdy to byly americké nemovitosti, ale ten mechanismus byl překvapivě podobný.

Ceny aktiv, amerických hypoték a domů tehdy rostly. Lidé začali věřit, že ten růst bude pokračovat skoro donekonečna. Úvěry byly extrémně levné a vznikla iluze, že bohatství může růst skoro samo.

Jenomže to nemůže, protože skutečné bohatství nevzniká tím, že si navzájem přepisujeme čísla na účtech a že jeden od druhého kupujeme dráž a dráž a ještě dráž.

Skutečné bohatství, nejenom fiktivní, vzniká výrobou, úsporami, investicemi a skutečnou produkcí.

No a právě tady se dostáváme k jádru toho celého problému, protože otázka už není jenom, jestli Nvidia je předražená. Ta otázka je: co když celý finanční systém už znovu, tak jako před rokem 2008, vytvořil podmínky pro vznik obrovské cenové bubliny?

A pokud chcete pochopit, proč se cenové bubliny opakují, proč do toho vstupují centrální banky, jak do toho vstupují levné peníze, úrokové sazby a hlavně proč tohle všechno může nakonec dopadnout i na vaše úspory, na vaši hypotéku, tak tady vlastně začíná ta další zajímavější část.

A teď se dostáváme ale už za hranici toho, co chci probírat veřejně, protože abychom pochopili, proč se ty finanční bubliny opakují a proč jejich následky můžou být mnohem horší než jenom propad nějaké jedné akcie, tak se musíme vlastně vrátit k tomu, co se dělo už na začátku tohoto tisíciletí a ještě dál k samotnému mechanismu, který ty bubliny vytváří.

Potom taky pochopíme, co ty bubliny přinášejí do budoucna.

V souvislosti s tím tiskem peněz a s monetární iluzí jsem už naznačila, jakým způsobem došlo k té krizi v roce 2008. A právě tomuto mechanismu stojí za to věnovat samostatnou pozornost.

Protože pokud centrální banky dlouhodobě manipulují s penězi, s cenou peněz tím, že různě mění úrokové sazby, to není nic jiného než manipulace s cenou peněz. Pokud roste zadlužení států a to roste, pokud se stále víc zasahuje do fungování ekonomiky a to se zasahuje, tak potom ten rok 2008 přestává být jenom nějakou historickou epizodou, ale spíš se stává precedentem pro dnešek.

Z pohledu teorie hospodářského cyklu, tak jak ji prezentuje například rakouská škola, tak ten princip vytváření těchto problémů je vlastně poměrně jednoduchý.

Existuje období, kterému se říká období monetární iluze a po něm přichází období monetární desiluze. Takhle se ta období neustále střídají.

Vzniká to tak, že centrální banka na nesmysl sníží úrokové sazby a vytvoří levné peníze. No a najednou se některé investice jeví jako mnohem výhodnější, než doopravdy jsou.

Takže lidé si velmi levně půjčují peníze, investují, podniky investují, spotřebitelé utrácejí, ceny aktiv rostou. Můžou to být třeba nemovitosti, můžou to být akcie, může to být cokoliv, včetně třeba tulipánových cibulek.

A všichni mají pocit, že ekonomika fantasticky prosperuje. Jenomže značná část tohoto růstu je právě jenom iluze.

Říká se jí monetární iluze, protože ta falešně nízká úroková sazba vytváří falešně vysokou současnou hodnotu budoucích příjmů. Právě proto jsou na tu monetární iluzi tak citlivé právě dlouhodobé investice, tedy zejména nemovitosti a akcie.

Akcie jsou ostatně teoreticky investicí vlastně s nekonečnou dobou trvání. Čím vzdálenější příjmy z té investice očekáváme, tak tím víc jejich současnou hodnotu ovlivňuje úroková sazba.

A proto není náhoda, že v těch obdobích levných peněz nejenom, že vidíme růst cen nemovitostí, ale taky velmi optimistickou náladu na akciových trzích.

A potom přijde problém, protože ty nízké úrokové sazby nemůžou uměle zůstat levné navždycky. Tak například teď Donald Trump se začal handrkovat s Íránem.

Začali kvůli tomu růst ceny ropy, obecně ceny energií.

Začala se vkrádat inflace a už se mluví o tom, že centrální banky budou muset v rámci boje proti inflaci zvyšovat úrokové sazby.

Chcete slyšet víc, než nám povolí běžné sociální sítě?

Necenzurované zpravodajství, necenzurované informace, hledejte na Hero kanál.

Markéta Rády Šichtařová.