Odvážný policista promluvil: Jak policie trestá ty, kdo upozorní na problémy zevnitř.

Pane Červenko, prozradím, že jste tu, protože po mnoha letech služby opouštíte řady policie České republiky a máte k tomu závažné důvody.

Co vás původně k policii přivedlo?

Jak dlouho jste sloužil a co vás dovedlo k tomu, že jste dnes už vlastně na odchodu z policejných řad?

No, tak hezký den. Já děkuju za pozvání, zdravím všechny diváky. Já jsem nastoupil k polici víceméně z toho důvodu, že jsme byli tak nějak policejní rodina. Pak to na řadu přišla řada na mě, tak jsem si to šel taky zkusit a ukázalo se, že jsem se v tý práci našel a postupně jsem se nějak tak zvedal tou kariérou, až jsem se dostal do pozice ve vedení útvaru vlastně obvodního oddělení v Písku.

Nastoupil jsem v roce 2006, takže letos je to 20 let. Mám odslouženo 20 let, ale jak jste samotná uvedla, mé působení u policie se blíží ke konci. A blíží se ke konci z toho důvodu, že ano, těch důvodů je několik, ale ten stěžený je asi ten, že po tom, co jsem popsal, jak ten systém nefunguje – a nefunguje to skutečně – se rozjel takovej kolotoč a takové postupy a kroky, které prostě měly vést k tomu, abych buď byl umlčen, nebo abych odešel, nebo aby se mě něco stihlo.

Co je podle vás to hlavní, co u policie dnes nefunguje?

Takhle, policie je nemocná. Je hodně nemocná. Co jí zachraňuje v dnešní době, je to, že je tam obrovské množství lidí, který tu práci dělají dobře a dělají rádi, což je naprosto skvělé. Bohužel je tam potom spousta lidí, kteří se tam jenom vezou a víceméně vydělávají na celým tom systému, na těch lidech, kteří to táhnou.

Jsou tam takzvaní tažní a jsou tam hodně náčelníků, málo bojovníků a tak dále. To se čím dál tím víc zvětšuje ten nepoměr vedení versus ty řaďáci. Největším problémem dneska je víceméně ten personální stav, protože prostě nejsou dostatečně početní policisté na ulici. Nejsou problémy jenom na ulici, jsou problémy všude – na kriminálkách a tak dále – ale jde o personální problémy, což se dohání tím, že se převádějí sekretářky do služebního poměru, aby to vypadalo, že se zvýšil nábor. Zároveň se snižují nároky na nábor.

Takže dneska už není ani potřeba splnit fyzické prověrky. Na psychologickém pracovišti dneska už taky nemusíte uspět a stejně se k policii dostanete. Napíše se to tak, že na základní odborné přípravě – což je ta policejní škola – když nastoupíte k policii, tak tam s váma bude pracovat nějaký psycholog a určitě to s váma vyladí. Ale to prostě tak není. Jestli to ve vás není, nebo jestli je tam nějaká psychologická překážka, tak to prostě nedoženete. Nehledě na to, že těch psychologů je tak málo a nemají vůbec čas, že s nima vlastně nepracujou.

To je k personálnímu stavu. Pak je problém s vybavením. Prostě chybí základní pomůcky, ochranné prostředky a tak dále.

Jedním ze zásadních problémů je to, že před lety se policie zcela nesmyslně rozdělila na 14 samostatných subjektů. Policie má dneska 14 krajských ředitelství, které si víceméně žijí s vlastním životem. Takže to, co je problém třeba tady v Praze, nemusí být problém v Jihočeském kraji a obráceně, ale některé problémy jsou společné. Nikdo vlastně do toho jednotlivého kraje nevidí, jak to funguje, jak to nefunguje. Není to pod žádnou pořádnou kontrolou a prostě nikdy se to nemělo stát – to rozdělení do těch krajů. Ani to nedává smysl.

Nedává to smysl, protože máme osm krajských soudů, máme osm krajských státních zastupitelství a 14 krajských policejních ředitelství. Určitě se to nikdy nemělo stát a minimálně se nemělo aspoň stát to, aby to byly samostatné subjekty. Měly prostě pořád striktně spadat pod policejní prezídium.

Co se děje, když policisté zespoda začnou poukazovat na to, co nefunguje – ať už je to ten nábor, jak jste říkal, nebo vybavení? Kde se to zarazí, že taková kritika zevnitř není vyslyšená?

Ne, tak si nemůžete vůbec stěžovat u policie. Tam prostě funguje všechno dobře. A když začnete tvrdit, že to tak není, tak se prostě najde způsob, jak vás umlčet nebo odstranit.

Podívejte se na celé vedení policie, na krajské ředitele a další manažery. Ty prostě vystupují a pořád tvrdí, jak to všechno bezvadně funguje a jak jsou lidi a je vybavení a jak se ta policie rozvíjí. Tak přece nemůžeme najednou začít tvrdit, že to není pravda. Představte si, že by vedení policie najednou něco osvítilo a řekli by si: "Jo, tak asi je na čase skutečně přiznat tu pravdu, že máme problémy." A teď by přestoupili před ty novináře a řekli by: "Podívejte se, situace není úplně optimální. Máme personální problémy, máme problémy s vybavením, máme problémy s čím, nevím."

No tak co by logicky nastalo? Novináři by se ptali: "Budto jste nám doteď několik let lhali dlouhodobě a je to bůh ví kolik let, nebo jste to do těch problémů přivedli vy svým vedením?"

Takže nikdy se do toho nikdo nepustí. A kdokoliv měl nějakou snahu to změnit, kritizovat nebo na to poukázat, tak byl odstraněn či umlčen.

---

*Milí diváci, zdravíme vás z redakce Svědomí národa a chceme vás požádat o podporu. V tuhle chvíli potřebujeme zajistit prostředky na fungování redakce v další části letošního roku, abychom mohli dál dělat to, co s vaší pomocí a podporou děláme už celých pět let. To je sbírat informace, natáčet rozhovory a klást otázky, které si jiná média nekladou.*

*Jsme malá redakce novinářů a jezdíme za našimi respondenty po celé České republice. Sami si stříháme, postprodukujem a každý ten náš rozhovor nás stojí v tomhle malém redakčním týmu dva a půl dne práce. Děláme to rádi. Máme rádu tuto činnost – je velice zajímavá. A moc vám děkujeme, že díky vám ji můžeme dělat. My to vnímáme jako svého druhu službu veřejnosti. I proto jsou ta naše videa dostupná bez nějakého poplatku všem. A o to víc si vážíme těch, kteří to jako tu službu vnímáte spolu s námi a podporujete nás svými dary. Mockrát vám za to děkujeme.*

---

Jaká je vaše osobní zkušenost s tím umlčováním a odstraňováním?

Jo, tak já právě s těmito informacemi, jak se zachází – v uvozovkách – s rebely. Protože já se nepovažuju za rebela, byť jsem tak v médiích byl opakovaně nazván. Jsem prostě jenom člověk, který se na to nemůže dívat. A není to jenom z toho důvodu, jestli jsem nebo nejsem policista, jestli jsem nebo nejsem činovník odborové organizace.

Mě to zajímá i jako občana České republiky, jestli policie funguje, jestli funguje dobře a efektivně.

A já si bohužel musím říct, že policie nefunguje efektivně, nefunguje dobře. Byť je tam spousta, jak už jsem říkal, lidí, kteří proto dělají maximum, ale prostě některé věci nemůžou ovlivnit.

No, suma sumárum tohle všechno mě víceméně vedlo k tomu, že jsem se musel ozvat. Jsem se ozval a vedlo to k tomu, že prostě se roztočil takovej dost zajímavej kolotoč.

No, začalo to tím, že jsem se dvakrát setkal s policejním prezidentem. Když to na mě působilo, že jsme na mnoha věcech na stejné vlně a se stejnýma myšlenkama, což se zpětně vyhodnocuju jako můj obrovskej omyl.

Takže jsem se setkal s policejním prezidentem a pak to začalo. Jedna kontrola na útvaru, druhá kontrola na útvaru. V jednu chvíli jsem měl pocit, že mám spočítaný i tužky na stole a papíry ve stole.

No a přišla vlastně první titity, kdy jsem dostal jako výtku. Je to u nás trošku jinak, ale podle zákonníků práce by se to asi nazvalo vytýkací dopis, což byl z mého pohledu nic neříkající blábol, kterej rychle spíchli, proto aby na mě udělali bubu.

Pak ještě ke všemu to bylo tak, že to mi taky přišlo neuvěřitelný. Tam se u tohodle vytýkacího dopisu potkaly dvě věci.

Jedna věc je ta, že mě chtěli trestat za právní předpis, se kterým jsem prokazatelně nikdy nebyl seznámenej. To byl interní předpis policie. Říkali: "Zatáhle tě potrestáme." Pak přišli na to, že s ním seznámenej nejsem.

Takže jsem se s ním musel ihned okamžitě seznámit a pak mi řekli: "Tak a teď tě za to potrestáme." A já říkám: "Vy mě trestáte za to, že jsem porušil předpis, se kterým jsem nebyl seznámenej v době, podle vašeho tvrzení, kdy jsem konal špatně. A teď mě potrestáte, když jsem se až po tom konání s tím seznámil." No, to problém nebyl.

To byla jedna věc. No a druhá věc s tímto vytýkacím dopisem bylo, že to byly pořád telefonáty z vyšších a vyšších míst, ale reálně se pod ten vytýkací dopis nikdo nechtěl podepsat. Takže se pak stahoval můj přímej nadřízenej z domova, protože to bylo asi v 7:00 nebo v 8:00 večer a musel to podepsat.

Což mě je taky hrozný. Takže to byl vytýkací dopis. Tím to začalo.

No, teď asi bude pro některý překvapení, protože já jsem celou dobu na někoho konkrétně neukazoval, ale jak vidím, tak asi prostě je třeba říct některá jména.

Pak se mi prostě stalo, že se mi ozývaly moje podřízení, ať už současní nebo bývalí, a s tím, že je úplně náhodně se potkali s krajským ředitelem a ten se jich prostě ptal, jestli na mě něco nebylo.

Eh, no tak ty lidi mi to samozřejmě dali vědět, že se taková situace děje. Já jsem se proti tomu vymezil. Vymezil jsem se, že je to nedůstojný krajskýho ředitele generála.

A že se nebráním jakémukoliv prověření těch mejch postupů. Nevím, co chtěli vlastně prověřovat nebo co na mě chtěli získat. Tak jsem nabízel, že své podřízené navedu do zasedací místnosti a tam si je může vyslechnout. Ale ať to má nějakou prostě úroveň, která by byla hodna krajskýho ředitele generála.

Jo, tak to se víceméně nemělo žádnou odezvu. Nebo úplně přesně ono to odezvu mělo. Ono to z velké části skončilo, ale pracovníci krajskýho ředitelství OVK, tam taky samozřejmě vím přesně ty jména a ty postupy, tak ty moje lidi začali obvolávat a ptali se jich proč a jak funguju a nefunguju a jestli na mě něco není.

A já jsem měl v uvozovkách to štěstí, že jsem u jednoho toho telefonátu byl. Seděl jsem s kamarádem, kecali jsme a teď telefonáte krajské ředitelství a vnitřní kontrola. Ptali se, jestli by jim kolega nemohl říct. Protože on odešel na jinej útvar, ale odešel prostě z jiných důvodů než kvůli mně.

No, tak se ptali jestli proč odešel a jestli je to kvůli mně a jak se chování a jestli na mě něco nemá. Tohle. Tak kolega ten chytil rapla, jak se tak říká. Říká: "Co tohle je za hrozný způsoby? Co to je? To přece není možný. Tak pošlete mi to písemně a já vám písemně odpovím."

Jo. A ten hovor byl ukončenej. Takže takhle to vlastně pokračovalo.

A pak si mě pozval krajský ředitel Bereček. Takže jsem tam se vydal. A než jsem se tam vydal, tak moje odborová organizace panu krajskému řediteli generálovi poslala datovou zprávu, kde ho upozorňovala na to, že jsem v nejvyšším vedení odborový organizace a že jejich chování vůči mně je prostě nepřípustné.

Takže samozřejmě mám mandát se k některým věcem vyjadřovat. No a když jsem tam přijel, tak mi vyčetl mé vyjadřování vůči policii a že provedli šetření a měl tam skutečně takový obsáhlý spis. Takhle mi ho ukazoval.

Já dodneška nevím, co v tom spise bylo. Měl jsem zakázáno se s tím spisem seznámit. V každém případě mi řekl, že dostal tu datovou zprávu z té odborový organizace. A že do té doby a přímo mi říkal, já si nepamatuju přesně ten datum a čas. Říká: "11. listopadu mi přišla datová zpráva v 8:03. Takže všechno, co jsi udělal do 8:03, za to tě potrestám a co nastalo potom, za to už tě trestat nebudu."

A mně to přišlo komický. Pousmál jsem se a říkám: "Hele, pane řediteli, takhle to přece není a takhle to nefunguje. Já jsem byl v té odborový organizaci, v tom nejvyšším vedení té odborový organizace už před tou datovou zprávou, ale vy jste to nerespektoval. Proto vás ta odborová organizace vyzvala, abyste od tohodle jednání upustil."

No a jeho reakce byla, že mi řekl, že on je krajský ředitel, takže může. Na to já jsem mu odpověděl, že ať si tento velmi silný právní argument ponechá před soud, kde se určitě potkáme. Že se tam všichni rádi zasmějeme.

Eh a ono to víceméně zase skončilo tím, že se samozřejmě do toho nikdo nechtěl pouštět. Vysloveně z toho udělat nějaký závěr a potrestat mě. Nikdo pod tím nechtěl být podepsán.

Takže z krajského ředitelství to poslali na okresní ředitelství. Kde. Ale pozor, to je důležitá poznámka. Z toho asi tak silného spisu přišly asi tři listy. Což já vlastně ani nevím. Takhle silnej spis, co tam o mně všechno bylo. Jestli že jsem si bral cizí kyblíčky na pískovišti. To na mě tak působilo, když jsem byl malý dítě, protože to bylo hrozně hrozně silnej spis.

No a přišly asi tři listy. Takže to dostali vedení okresního ředitelství. To dostalo na starosti, ale že mě mají potrestat.

Nicméně dostali k tomu noty a ty noty začínaly tím, že se měli zeptat, jestli to budu zveřejňovat jakýkoliv moje trestání a jaký jakýkoliv trest, jestli ho zveřejním.

No a na to jsem je upozornil, že ano, že cokoliv mi předají, jakýkoliv trest, jakýkoliv jejich postup, že zveřejním a předám každému novinářovi v České republice, kterej si ode mě vezme, že mi to přijde jako neuvěřitelná žumpa, tyhlety postupy.

A tak se to vyžehlilo do ztracené a nebyl jsem potrestanej co se týká tohodle spisu.

Jo, takže tak.

No a do toho jsem se opakovaně potom angažoval, protože jsem byl členem té pracovní skupiny agendy, která měla snížit byrokracii v policii, což je jenom to, že když tam ti lidi v tý pracovní skupině makají, je to jenom taková pracovní skupina na oko, aby to vypadalo, že se něco děje. Protože když prostě nechcete něco měnit nebo nechcete dělat žádný závažnější rozhodnutí, tak uděláte pracovní skupinu.

Jo, těch jsem za těch dvacet let už několik zažil a nikdy to k ničemu nevedlo, takže pracovní skupina agendy rozhodně neopraví tu policii.

Ano, bude mít možná drobné dílčí úspěchy v nějaké byrokracii, ale to je tak všechno.

Já jsem se potkával s policejním prezidentem a ten se vůči mně při právě posledním jednání, kdy jsem byl účasten, vymezil.

Jo, tak to byla pro mě poslední kapka, kdy jsem si říkal, že on je ve vedení nebo v největším vedení policie. Myslím si, že dvanáct let, tak kam se ta policie posunula?

Já jsem tady už dvacet let, nejsem veterán, ale že by se posouvala k lepším zítřkům, to se rozhodně říct nedá.

A je úplně jedno, jestli byl náměstek policejního prezidenta nebo je teď policejní prezident.

Takže jestli se chce vymezovat vůči mně, tak to je dost na pováženou.

Měl by se asi zamyslet nad svými kroky a nad svojí budoucností u policie.

Pokud je to vědomě uvádění nepravdy, tak ano.

No, já jsem přesvědčenej, že ty peníze se z velké části ztrácí, ale já si myslím, že ta policie prostě si musí udělat pořádek uvnitř, jo.

A nemůžeme donekonečna chodit a říkat si o víc a víc peněz.

Když máme prostě rezervy a jsou v tom systému chyby, který je třeba taky napravit, ono by se tím rozhodně ušetřilo.

Když pak na obrovský území máte jednu, dvoučlennou hlídku, tak vy přece vůbec neděláte prevenci.

Jenom jezdíte a hasíte ty problémy, který jsou akutní, že je někdo oznámil na linku.

Nikdo jiný prostě v daný lokalitě není a vy nemáte čas jít projít park, vyhnat feťáky, zkontrolovat garáže, jestli tam někdo nevybírá auto nebo se ho nesnaží ukrást.

Jo, já jsem se setkal s jedním krajským ředitelem a ten mi řek, že fakt je dobře, že do toho konečně někdo šel. Vždyť to je otřesný, a tohle, ale nezlob se, já tě prostě nemůžu veřejně podpořit.

Oni by mě zničili.

A to pro mě byla vlastně ukázka toho, jak je ten systém celej nastavenej, jo.

Jestli se v tom systému bojí i člověk v takhle vysoké funkci, tak je to hrozný.