Oto Klempíř: "Vy sedíte v Plzni, já na ministerstvu!" – Tvrdá odpověď Baxovi o kultuře

Ministr kultury Otok Lempíř za motoristy.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> A exministr kultury za ODS Martin Bax je s námi na dálku.

Dobrý večer i vám.

>> Dobrý večer z Plzně.

>> Pane ministře, začnu u vás. Vy jste řekl ještě v březnu o kulturní politice připravené tady za Martina Baxy, že je perfektní a že z ní budete vycházet. Teď ji nahrazujete tedy úplně novou politikou. Běžně na ministerstvu kultury vyhazujete perfektní dokumenty do koše.

>> To je dobrá otázka. Víte co? Ono to časem uzrálo v to, že já, když jsem poprvé nebo po několikáté studoval pana Baxy dokument, tak jsem si uvědomil, že v takové opulenci je v našich podmínkách neufinancovatelný. Jo, takže jsme se rozhodli, že uděláme nový, který zvládneme financovat. Jo, ta nová státní kulturní politika představuje — víte co — ono to nepředstavuje odmítnutí kultury jako takové, ono to představuje nové legitimní priority nové vlády. Jo.

>> A kde jste se rozhodli, že to tedy změníte? Kdy to bylo potom?

>> Já vám to přesně neřeknu. Je to někdy, je to chvíli, je to pár měsíců. Prostě pracujeme na tom, pracovali jsme na tom v týmu celého ministerstva a to je otevřeno k připomínkovému řízení a každý, kdo chce, může se do toho účastnit.

>> Já se ptám proto, že v květnu váš náměstek pan Bubeníček říkal, že se ta nová koncepce připravuje. Potom Barbora Šťastná, mluvčí a šéfka vašeho kabinetu, říkala, že se to nepřipravuje, že nový dokument se nechystá, a teď tedy nový dokument je venku. Tak jestli tam není trochu zmatek?

>> Víte, já nevím, jestli je tam zmatek. Já neodpovídám za to, co moji kolegové vypráví do médií. Pracovali jsme na tom několik měsíců.

>> Jo, pracovala na to jako koordinátorka paní Šťastná za účasti mnoha odborníků, kteří jsou z ministerstva, kteří jsou uvedeni v záhlaví toho dokumentu. A vznikla věc, která prostě standardním způsobem je poslána do připomínkového řízení. A my na rozdíl od lidí, kteří říkají v médiích, že s námi nespolupracují, jsme otevřeni kompletně připomínkám a budeme je zapracovávat. Dokonce jsme prodloužili o 14 dní ten termín připomínkový a klidně ho prodloužíme dále.

>> Dobře. A jaké bylo to zadání? Jaké bylo to zadání v momentě, kdy to tedy Barbora Šťastná zřejmě dostala za úkol od někoho, aby byla tou koordinátorkou? Jak vy říkáte? Ona je pod tím podepsaná. To zadání bylo jaké?

>> To zadání stálo na třech zásadních pilířích. První pilíř je lidé a kultura. Druhý je kulturní dětství a kulturní identita a třetí je kultura pro budoucnost. Jo, to byly takové tři pilíře. Na rozdíl od — víte co — mně po chvíli vlastně začalo velice vadit a zarazilo mě — zarazily mě priority, které jsou v tom původním dokumentu, jo, kde se píše o tom původně perfektním dokumentu, kde se píše o odolnosti vůči dezinformacím a o takových věcech. A pro mě kultura s tím nemá úplně něco společného — obrana demokracie. Pro mě kultura je věc, která ovlivňuje životy lidí. Musí se k nim dostat a musí ovlivňovat pozitivně. Ale promiňte, já to ještě dokončím. Odolnost je pro mě otázka sportu, otázka armády, boj proti dezinformacím je otázka policie. To není přece záležitost, která by měla být kulturní.

>> Dostaneme se k tomu podrobně. Pane Baxo, vy jste ve sněmovně řekl, že priority vaší koncepce nenesou punc žádného politického proudu a jsou přijatelné pro jakoukoli politickou reprezentaci, která považuje kulturu za důležitou. Teď jsem tady slyšel vítky pana ministra, které on v tom potom objevil, nebo věci, které se mu nelíbí v tom objevil. Vy jste se ptali třeba kolegu z ANO a SPD, jestli je to pro ně přijatelné? Proč se tam nevytvořila tedy nějaká širší politická shoda?

Já jsem dnes označil ten návrh za kvazi kulturní politiku a nehoráznost a musím přiznat, že to beru celou věc i trochu osobně, protože několik stovek expertů, expertek, aktérů, aktérek — lidí, kterým záleží na kultuře — před lety svěřili svou důvěru ministerstvu kultury a vyjádřili ochotu pracovat na koncepčním dokumentu, který má definovat to, jakým způsobem má být podporována kultura a jakou roli má hrát kultura v naší zemi na následujících pět let. Ti lidé poctivě pracovali, ty diskuze byly velmi obsáhlé napříč jednotlivými sektory, regiony, odbornostmi, a výsledkem byla strategie, která opravdu odrážela to, jak lidé, kteří kulturu tvoří a kterým na kultuře záleží, vnímají roli státu v podpoře kultury a jak má vlastně kultura následujících pět let v Česku vypadat. A o to Klempíř nám teď vlastně řekl, že na názoru celé kulturní obce mu nezáleží. Jakoby pomyslně dal políček do tváře všem těm, kteří na tom pracovali. Jejich názor vyhodil z okna a místo toho vzniká jakási oktrojovaná kvazi kulturní politika. Tak to prostě nemá být a já to úplně zásadně odmítám.

Já jsem se vás ptala, pane Baxo, na to, že jste říkal, že to je přijatelné pro jakoukoli politickou reprezentaci, a já se vás ptám, jestli jste se ptal třeba SPD nebo ANO, jestli berou, dejme tomu, genderovou nerovnost za tak samozřejmou v rámci kultury jako vy.

>> Eh, já jsem především jako ministr kultury se ptal těch, kteří kulturu v naší zemi tvoří a kterým na kultuře záleží. To není programové prohlášení žádné vlády. Tento návrh, strategie, státní kulturní politika je dokumentem, který má odrážet to, jak se celá kulturní obec na kulturu dívá a jak ona sama, která kulturu vytváří, pro všechny, které kultura zajímá, ale také hraje roli v tom, jak je důležitá pro naši společnost, kulturu vnímají. To není politický dokument. Já vůbec nezpochybňuju to, že si každá vláda prostě stanoví svoje priority v oblasti kultury. Když ministr Klempíř říká, že pro ně je programové prohlášení vlády Bible, tak mohl tedy vydat nějaký prováděcí dokument k Bibli a napsat prostě se svými kolegy, jak chce rozvést, co se píše v programovém prohlášení vlády. Ale hodit pod stůl to, co aktéři, experti, lidé, kterým na kultuře záleží ve velkých městech, v regionech kulturu vnímají a jak jí chtějí pomoct, je nehoráznost. Není to politický dokument, to chci znovu potrhnout. Toto není debata o platech, která je striktně politická. Toto má být debata, která je debata expertů. A to, co teď ministerstvo kultury vytváří, je prostě popřením té základní role, kterou ministerstvo kultury má. A proto já říkám, že se k tomu, že mě to vlastně mrzí osobně, protože se tím kazí důvěra lidí ve stát.

>> Ano, pane Klempíři, tady padlo 60 institucí se proti tomu postavilo, píše otevřený dopis teď panu premiérovi. Je vám to jedno, jak říká pan Bax?

Vůbec nic jednoho z toho není. Pan si plete dvě věci. On si — já jsem si málem myslel, že se rozbrečí z těch osobních angažovaností, ale nestalo se naštěstí — a já doufám, že ho uklidním jednoduchou tezí a jednoduchou pravdou. Kultura a kulturní politika jsou dvě rozdílné věci.

Kultura – a to by měl jako bývalý ministr kultury vědět – se nedá řídit.

Vy můžete stanovit kulturní politiku státu.

Samozřejmě, proto je přece ten dokument otevřený připomínkám.

>> No počkejte, ale ti lidé z kultury, které vy uvádíte jako ty, s kterými jste to konzultovali, tak ty to teď vyvracejí.

Dejme tomu Svaz českých knihkupců a nakladatelů – ten říká, že to dostal dva dny předtím, než to vyšlo ven.

A ten předseda této organizace označil tvrzení o konzultaci za klasickou polopravdu.

Unie Zaměstnavatelských svazů mluví o zkreslujícím popisu reality v rámci těch konzultací.

Tak mě zajímá, jestli vás zajímá názor těch organizací.

>> Je velice si vážím každého názoru – jak profesních organizací, tak odborníků.

Proto je ten dokument standardní cestou otevřený připomínkovému řízení.

A my ty připomínky – znovu říkám – zapracujeme a vážíme si je.

>> Takže není pravda, že nic se měnit nebude, že je to takto vzato?

>> Jasně, že ne.

Vždyť proto je to v připomínkovém řízení.

No, co znamená ta věta, že má stát podpořit kulturu, která slouží lidem?

Mě zajímá, co je kultura, která tedy lidem neslouží, abysme si uvedli příklad nějaký – ideálně.

>> Já vám to vysvětlím.

Ministerstvo kultury a státní kulturní politika si nestanovují úspěch podle výše utracených nebo určených dotací.

My si stanovujeme náš úspěch a naší škálu úspěchu podle toho, kolik kultury se dostane k lidem a jak ovlivní jejich život.

>> Co to znamená?

>> To znamená, že máme na prvním místě regiony, podporu knihoven, digitalizaci.

Máme tam místní festivaly, máme tam všechno, aby bylo udělano tak, aby se dorovnala ta prioritizace Prahy.

>> Pane Baxa, uklidnilo vás to?

No, vůbec – to je úplně – omlouvám se – ale to je úplně zmatené povídání.

Já si myslím, že za tu dobu, co Klempíř sedí v čele ministerstva kultury, si myslí přesný opak.

Má prostě pocit, že ministr kultury kulturu řídí a kultuře velí.

A jsem velmi rád, že se opakovaně ukazuje, že tomu tak není a že ti sami kulturní aktéři proti tomu bojují.

Věta, že kultura má sloužit lidem, je vlastně věta odjinud, z 80. let.

Klíčovou rolí státu je vytvářet podmínky pro svobodnou a nezávislou kulturu.

A mimochodem, já jsem si vůbec nemyslel, že se dočkáme doby, kdy se musí znovu otevírat téma svobody a nezávislosti kultury.

Byl to Klempíř, který se podivoval nad tím, jaké druhy filmů podporuje třeba Státní fond audiovize. Taková vypovídá, že se mě tím neuklidnil a jenom podle mě spíš potrhul – jednak zmatečnost svého uvažování o tom, co je státní kulturní politika, ale i to, jakou roli má kultura vůbec ve vztahu k tomu, co údajně řídí ministerstvo kultury.

Pro mě je důležité, aby každý takový strategický dokument vznikal ve spolupráci s těmi, kteří kulturu vytvářejí.

Kultura má různé funkce.

Kultura baví, kultura nastavuje nepříjemné zrcadlo, kultura je někde kousavá, kultura také odpovídá svébytným jazykem na obtížné otázky, které současná společnost staví.

A ministerstvo kultury tady má být od toho, aby – ve spolupráci se všemi aktéry, regiony, obcemi, kraji, s kulturními institucemi – pro ní vytvářelo podmínky.

Taková byla naše státní kulturní politika, která vznikala ve spolupráci s mnoha desítkami organizací a mnoha stovkami kulturních akcí.

Pane Klempíři, má se podporovat i kultura, která je kousavá, třeba kultura, která je kontroverzní a která je třeba dnešní většinou společností nepochopená?

>> To, o čem pan bývalý ministr kultury hovoří, je pro nás samozřejmostí.

Já naopak si nedokážu představit, že budu aplikovat státní kulturní politiku na něco, co se jmenuje kultura jako nástroj odolnosti společnosti.

To je jako kdyby pan Baxa spadl z měsíce.

Já nedokážu si představit, že kultura bude podporovat demokracii.

To je přece samo – kultura si dělá, co chce.

Kultura se řídí nedá.

>> Tady padl, pane Klempíři, ještě jeden příklad – a to byl ten ukrajinský queer film.

Když se o něm začalo mluvit – v dubnu – kvůli té dotaci, vy jste řekl, že Státní fond audiovize by měl poskytovat podporu, nebo že ministr kultury nemůže ovlivnit to, komu podporu poskytne.

A to je – měl byste to asi kritizovat právě teď?

>> Neporozumíte.

>> Je čemu se divit, když teď mají ty kulturní obavy, že se to bude posuzovat podle toho, co se politikovi líbí nebo nelíbí.

Nota bene ještě potom, co jsme viděli v souvislosti se strážnicí – a ty vtípky motoristické – o tom, že komu chleba dáš, toho píseň zpívej, a tak podobně.

>> Víte, motáte spoustu věcí dohromady.

>> Ne, nemotám.

Já se vás ptám na to, jestli tyhlety věci prostě neznamenají, že jsou oprávněné obavy kulturní obce o to, co se bude podporovat, jaká kultura, jestli se o tom nebude rozhodovat politicky.

>> My přece – četli jste ten dokument – tam není ani slovo o tom, že nebudeme podporovat kulturu.

To je v akordu s tím, co vymyslel ten první dokument.

Ten pan Baxa píše, že se bude podporovat kultura, která má skutečný význam pro společnost.

A teď je otázka, kdo to bude ale posuzovat.

>> No přece – jak kdo to bude posuzovat?

To ministerstvo kultury je orgán, který má spoustu komisí, má spoustu různých zakutí, které jsou odborně posuzovací na to, aby určili, co dostane dotace a co dotace nedostane.

Já se strašně divím tomu, že se pan kolega tak strašně rozčiluje, když oni měli ve svém dokumentu napsáno, že budou podporovat inkluzi a evropský rámec.

My chceme podporovat českost, my chceme podporovat náš národ, my chceme podporovat naši pozici v Evropě.

To neznamená, že jsme proti Bruselu.

>> Nepřipomíná to třeba slova Martiny Šimkovičové – kultura slovenská a žádná jiná?

>> Ale mně kultura slovenská celkem je jedno.

Víte co?

Vy oba dva mě tady docela grilujete na věcech, že chceme likvidovat kulturu.

Přece my jsme v tom dokumentu – stojí, že my chceme 3,42 miliardy navíc nad rozpočet pro kulturu.

Tam je přece jasně dáno, na co to bude.

My takhle nevypadá likvidace kultury.

Jak se tady snažíte posouvat?

To, co říká pan Baxa, to jsou jenom floskulí.

>> My tady máme – se snažím posouvat.

Já se vás na to ptám – to srovnání s Martinou Šimkovičovou ve veřejném prostoru vaší politiky a politiky, kterou jsme viděli na Slovensku před několika lety – to je prostě fakt, že se to diskutuje.

Pane K.

>> Jak můžete srovnávat – promiňte – politiku slovenské vlády a naši politiku, naše priority?

Vy jste říkali, že se budete inspirovat Martinou Šimkovičovou, když za vámi přijela na návštěvu, ne?

Kdy jste nastoupil do úřadu?

>> To neznamená, že budeme napodobovat slovenskou politiku.

To je úplně zvadlé.

>> Chtěl jste reagovat?

>> Ne?

Já jenom k té od tak já úplně nechávám stranou teda komentáře tady pana ministra na téma, jestli jako chce teda ministerstvo kultury podporovat českost.

Pane ministře, přečtěte si vlastní kulturní politiku, přečtete si ústavu České republiky a přečtete si kompetenční zákon, co má dělat ministerstvo kultury. A jistě tam nikde nenajdete to, že má podporovat českost jako české kultury.

Jo, fakt je jenom, jestli jako můžu poprosit – jste ministr kultury, tak se podle toho jako reálně chováte a vystupujete. Takže stojíte za všemi, kteří kulturu vytvářejí a snažíte se všechny druhy kultury podporovat, a ne, že je budete třídit podle toho, která kultura je dostatečně nacionalistická nebo málo.

Ale já ještě k té odolnosti. Opravdu jako žijeme teď v těžké době. Zažili jsme minulé roky velmi obtížné nejenom z hlediska ekonomického, ale také z hlediska mezinárodního nebezpečí. Útok putinovského Ruska na Ukrajinu vyvolal velké znepokojení, rozechvění jistot.

A dneska se vlastně ukazuje, že jednou z cest, aby lidé se s touto těžkou situací vyrovnali, je právě kultura. Důležitou rolí kultury je sociální soudržnost, propojování. Lidé prostě chodí na kulturní akce proto, aby se konfrontovali vzájemně s různými názory, aby si naopak užili společný zážitek, aby se prostě bavili.

A v tom si myslím, že takhle my jsme koncipovali naši experti státní kulturní politiku jako roli odolnosti v téhle obtížné době. A samozřejmě, že kultura také podporuje demokracii, protože jedním z klíčových rolí svobodné demokratické společnosti je podporovat rozmanitost. To, že lidé mohou říkat svoje názory, vyjadřovat je různými způsoby – a to kultura pokrývá v celé šíři.

Takže já zatím si jednoznačně stojím a myslím si, že je to správné.

A když je to tak podstatné, tak proč jste to schválili až těsně před koncem vašeho mandátu?

Tedy znovu říkám, že naše státní kulturní politika nebyla politický dokument. My jsme na něm opravdu roky pracovali. V roce 2025 můj náměstek David Kašpar byl pověřen tím, aby řídil tu závěrečnou fázi participace. Bylo pět kulatých stolů, mnoho a mnoho diskuzí, velké připomínkové řízení a přirozenou cestou tento dokument na podzim roku 2025 doplynul do fáze schválení vládou Petry Fialy.

To se tady zase točíme v kruhu. Pokud to není politický dokument, proč jste nenašli širší schůzi v rámci poslanecké sněmovny ještě předtím? To znamená, neřešili jste to více společně třeba s ANO a s SPD, což jsou strany, které tam tehdy byly opoziční, aby z toho opravdu vznikl ten dokument, který nebude nikdo vnímat politicky? Protože evidentně pan Klempíř ho politicky vnímal.

No, ale taky pan Klempíř řekl poměrně krátce po nástupu do ministerské funkce, že ten náš dokument – a zdůrazňuje ne můj, náš dokument – považuje za perfektní. Přesto řekl, že je to dokument pana Baxy.

Ten dokument nebyl politický. Já jsem byl v minulém volebním období v čilém kontaktu s řadou političek a politiků hnutí. A toto nebylo nikdy naše jako nějaké střetové téma. Ano, střetávali jsme se o veřejnoprávní média, která chce teď klempíř zadusit, ale toto nebylo primárně politické téma a nemá být.

Státní kulturní politika je rámec, která má vytvořit pro všechny druhy kultury dobré podmínky v naší zemi a týká se to mimo jiné i médií. Takže já tohle považuju za důležité.

Státní kulturní politika je opravdu závažný dokument. Teď ministr Klempíř svým opravdu nehorázeným postupem vyvolal opět další krizi – krizi nedůvěry mezi kulturní obcí a ministerstvem kultury. A já, i když jsem opoziční politik, tak mě to netěší, protože aby stát dobře fungoval, aby v našem případě, v případě ministerstva kultury, vytvářel funkční rámec pro podporu svobodné a demokratické kultury, je třeba nějaká vzájemná důvěra.

A ta je teď vlastně úplně rozbitá. Když 60 kulturních institucí napíše otevřený dopis premiérovi, tak už to o něčem svědčí.

Osadě Andrej Babiš už jednou proti Klempířovi zasáhnul, když hodil pod stůl jeho nevydařený paskvil – zákon o médiích veřejné služby – tak třeba teď to udělá líbě.

Co těm 60 kulturním institucím vzkážete?

Promiňte, já chci tady reagovat na pana kolegu, abyste se nezalknul. Krize, zadusit, nehoráznost, paskvil – to jsou jak kdybysme se bavili někde na pastvě. Ale vy nejste na pastvě, jste v České televizi. Tak prostě tomu přizpůsobte svůj slovník a nebuďte přesejný.

Pane Klempíři, co vzkážete těm 60 kulturním institucím, z nichž některé říkají, my bychom to hodili pod stůl celé?

Mám pro ně dva vzkazy. První vzkaz je ten, že já nemohu nést odpovědnost za státní kulturní politiku, kterou vypracovala předchozí vláda a jako kukačí vejce nám ho strčila v demisi těsně před svým odchodem, abychom dál pokračovali v jeho zpracování.

Vůbec – ale vadí vám ten váš návrh, tak proto se ptám. Což? A teďka náš návrh je v připomínkovém řízení. Je otevřený všem věcným návrhům a připomínkám, na které čekáme a které zapracujeme. Takže nikdo nemusí mít žádný strach, že něco bude zadušeno.

Pro mě třeba ty kulaté stoly a domluva s těmi institucemi už dříve – během těch několika měsíců, kdy jste na tom pracovali – a proč ministerstvo tvrdilo, že se nic takového nedělá? Nebylo by to teď jednodušší?

To se nechalo proto, že kulturní instituce, ani bývalí, nyní opoziční politici, ani jejich kabinety, ani nikdo takový, nenesou žádnou odpovědnost za státní dokument – státní kulturní politiku. To nesu já, to nese ministerstvo a to nese vláda. A já vypracuju a dám takový dokument k připomínkám, který, za který budu moci nést zodpovědnost. To není jenom nějaké bezbřeží přání, jaký tam napsali Baxovci.

Jo, to je věc, která úzce souvisí s rozpočtem. A jakmile váš dokument nesouvisí s rozpočtem a nedokáže – ale i s rozpočtem těch institucí, které to logicky zajímá a které proto by k tomu třeba rády něco řekli ve smyslu, dejme tomu víceleté dotační nástroje a tak podobně.

Pak jsou tady třeba divadla, soubory, spolky, které jsou třeba nové, které vznikají. Zajímá je samozřejmě, jak to bude pro ně. Jestli bude pro ně těžší se dostat k nějakým penězům, nebude? Jestli nějaké organizace třeba přijdou o peníze a jaké a podle čeho se to bude posuzovat – tak to přece souvisí i s rozpočtem těch institucí.

Přesně tak. Proto tam máme 3,42 miliardy navíc.

A kdo se k nim dostane a za jakých podmínek? To je jasno v tom.

No tak vždyť si to přečtete. Přece budeme vyjednávat nyní s ministerstvem financí o tom.

To nemusíme. Ty peníze nejsou již určeny a nejsou ještě v rozpočtu. Ale to je naše rozpočtové přání, abychom dostali tuto částku navíc a tu rozdělíme přesně podle toho.

Já jsem o tom četla právě o tom, že to má být skutečná kultura významná pro lidi a tak dále. Ale to je jaksi nekonkrétní, pane.

Tak dobře. Takže 1 miliarda půjde do živého umění, do knihoven a regionální kultury. 980 milionů půjde do státních kulturních institucí.

850 milionů půjde do příspěvkových organizací.

Víte co, já vám to můžu odvyprávět na historii Národní galerie, na kterou se tady pan Baxa a jeho kolegové úplně vykašlali. Nechali tam nefunkční ředitelku. Ta budova je zdevastovaná na nižší dno, než je po jejich působení – Národní galerie už nemůže klesnout.

Tak jste zrušil výběrové řízení a uděláme ho perfektní znova, pane ministře.

Jo, já si vůbec nedokážu představit, co oni měli v hlavě, když tuhletu špičkovou reprezentační instituci nechali klesnout až do takovéhle exministra Baxa reakce.

Eh, já jsem zaskočený, se musím přiznat, z tohoto nesouvislého výlevu pana ministra Klempíře. Já se ani ničím nezalikám. A tady jsme v otevřené politické debatě, kde prostě padají slova, která jsou adekvátní tomu, jak nekvalitní dokument je připravený.

Tak já jenom k Národní galerii. Za mého působení se zvýšilo financování Národní galerie a především se odstartoval klíčový strategický projekt Národní galerie, a to je výstavba depozitáře v Inonicích, která umožní potom další rozvoj Národní galerie. Já považuju za naprosto nepřijatelné to, jakým způsobem pan ministr Klempíř spackal konkurz, který sám vyhlásil.

Já jsem velmi zvědav na výsledky toho rozpočtového vyjednávání.

Jo, ta čísla, která tady pan ministr Klempíř řekl – když z toho namíšení o 3 miliardy a něco půjde miliarda do živé kultury, tak to znamená, že se zdvojnásobí peníze na živou kulturu z miliardy na 2 miliardy, což by byl naprosto historický příliv peněz do živé kultury. Já jsem si jistý, že to takhle nebude.

Jo. A tohle číslo nepatří do státní kulturní politiky.

Já znovu říkám, že kultura, česká kultura, kultura, která se vytváří v Česku, potřebuje podmínky pro svobodné a nezávislé fungování – potřebuje, aby stát vytvořil jednoznačné transparentní způsoby, jakým způsobem se rozdělují peníze a hlavně, aby lidé spolu neustále mluvili.

Já navštěvuju mnoho kulturních akcí napříč jednotlivými žánry a vždycky jsem tak dělal a vždycky pro mě bylo důležité, abych s těmi lidmi mluvil.

A pane ministře, opravdu jako – mnoho desítek těch expertů nepracovalo na té kulturní politice proto, aby si připnuli na sebe, že jsou boxovci.

Jo, já se fakt omlouvám, ale tohle už je úplně jako naprosto cestný způsob úvahy. Prostě experti mluví o tom, jakým způsobem má být kultura podporována a my jsme to zohlednili v naší státní kulturní politice.

A znovu říkám, jestli vy si chcete napsat dokument, programové prohlášení ministra kultury – o ty Lempíře, chcete víc ovlivňovat kulturu, řídit ji, určovat, co má kde vznikat, ovládnout státní fond audiovize, zadusit média veřejné služby – klidně si tak udělejte, je to vaše naprosté právo.

Ale státní kulturní politika je nezávislý dokument, ve kterém nejsou zobrazeny žádné priority ODS ani koalice.

Pane, pane kolego, vy jste úplný kolovrátek. Vy tady říkáte jedno a to samé stále dokola.

Já vám teda jako kolovrátek zopakuju. Já neponesu odpovědnost za váš dokument státní kulturní politiky, který je nafouklej tak, že je neufinancovatelný.

Jo, proto jsme představili náš dokument, který bude v akordu s rozpočtem a za ten já ponesu odpovědnost. Vy si tady vypráví zadušování a nechali jste stovky milionů oproti našemu návrhu roku 2026.

Jednou připomenu, že byl připraven návrh rozpočtu ministerstva kultury na rok 2026, abyste si nechal prostě škrtnout spoustu peněz.

Panexo, všechno, všechno víme.

Příště, abyste nemusel takhle vykřikovat online, tak si vyhrajte volby a můžete tady si místo mě. Co jste nedokázali? Nedokázali jste to svojí politikou, která byla upřímně řečeno otřesná svojí prezentací.

Tak teď sedíte v Plzni. Já jsem tady a určuju já a moje ministerstvo a naše vláda určuje státní kulturní politiku a budeme spolupracovat se všemi profesními organizacemi – se všemi jsme otevřený připomínkovým řízení. A uděláme to naprosto perfektně.

Tak pane, pane Klempíř. Evidentně si myslíte, že stát kulturu řídí a ministr kultu...

Pane Baxo, počkejte, pane ministře! Premiér Babiš řekl, že se bude zabývat tím otevřeným dopisem těch kulturních institucí, že si ho přečte a že na ně určitě bude reagovat. Co když řekne, ať ho stáhnete, uděláte to?

Víte co? Já nebudu předjímat to, co má říkat pan premiér a co se mu honí hlavu a na co přijde. Jo, já si počkám na to, ať si to přejde, ať si to přečte. Dáme o tom spolu nějakou diskuzi a potom budu reagovat.

A když řekne stáhnout, stáhnete to?

To já nevím, jestli řekne stáhnout.

No, protože už jsme viděli, jak to vypadalo s tím návrhem na změny financování veřejnoprávních médií, s tím vaším.

No, počkejte, ale pozor na to. My jsme otevřeli – byli otevření připomínky, kterých bylo 512. Všechny jsme zapracovali. Ten dokument je takhle široký a výsledkem těch připomínek bylo to, že se mění jenom financování České televize a rozhlasu. Ten zbytek – ty připomínky říkaly: „OK, nic neměňte," tak jsme ji nezměnili.

Takže kvalita přípravy bude perfektní, jak říkáte.

Slovo perfektní v souvislosti se mnou jsem rád, že používáte a děkuju za to.

Já to nepoužívám v souvislosti s vámi. Já se vás ptám, jestli bude ten návrh perfektní. Tak podobně, jako jste mluvil o návrhu pana Baxy, že je perfektní. Co bylo v březnu, neplatí v červenci a dneska máme září.

Jo. A znova říkám – za kukačí vejce typu návrhy státní kulturní politiky bývalé vlády, kterou nám podstrčili těsně před svým koncem, jako vláda demise – žádnou odpovědnost nést nebudu. Ale práce těch odborníků si nesmírně vážím. Odvedli skvělou práci. Taky kusy z ní jsme zapracovali do současné státní kulturní politiky. Jestli to tak není, tak je to lež.

Říkáte to, Klempíři, ministře kultury. Děkuju, že jste přišel. Hezký večer.

Já děkuju a hezký večer.

A byl s námi taky exministr kultury Martin Baxa. Hezký večer i vám do Plzně.

Děkuju za pozvání. Hezký večer z Plzně.

Ah.