Petr Macinka: "Export Václava Havla na Tchajwan? To snad nikdo nemyslí vážně!"

Předseda senátu Miloš Vystrčil.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> A šéf diplomacie a vicepremiér Petr Macinka.

Dobrý večer i vám.

>> Dobrý večer, pane ministře.

Delegace na summit NATO — je to věcná záležitost nebo osobní záležitost?

>> Delegace na summit NATO je pod množinou mandátu a pod množinou nějaké národní pozice, kterou tam ta delegace bude zastávat.

>> Dokážete mi říci nějaké plus, proč by měl prezident jet na ten summit?

Já to takto neberu. Já vnímám, jak ten summit bude probíhat, jaké bude nastavení, jaká tam bude agenda a jaké tam budou možnosti, které ten šéf delegace bude moci využít, a nebo nebude. To všechno záleží na tom, kdo jím bude.

>> Takže vy nemáte pro a proti.

>> Já mám pouze pro. Mluvím o tom celou dobu proto, aby v tomto případě byla Česká republika zastoupena delegací, kterou povede premiér.

Já tomu rozumím, ale v momentě, kdy jste to ještě nebyli schopni říci, tak předpokládám, že zvažujete i nějaké nežádoucí věci. Jinak byste přece rovnou řekli, že tam prostě prezident nepojede.

>> To sice se tak může zdát, ale znovu se vracím k tomu, že ta delegace samotná, tedy to složení těch lidí, kteří podcestují, odcestují do Ankary, je podmnožinou toho, jaká bude ta národní pozice. To je přece daleko důležitější, a to je ten důvod, proč to rozhodnutí ještě nepadlo. Není to kvůli tomu, že nevíme, kdo by měl být v delegaci, ale kvůli tomu, že Česká republika si musí vytvořit nějakou rámcovou pozici, a ta rámcová pozice je vhodné ji učinit až poté, co se uzavřou všechna přípravná jednání. Až víte, kdo bude v té delegaci — když říkáte, že nejde o to, kdo bude v delegaci, že tam je jasno. Ale to je jedno usnesení vlády, které je potřeba schválit, a pro mě je důležitý ten mandát.

To znamená, já jsem byl na jedné ministeriádě — na úrovni ministrů zahraničních věcí. Osmnáctého a devatenáctého června proběhne druhá závěrečná přípravná formální ministeriáda ministrů obrany, a teprve poté je vhodné dodělat i tu národní pozici, protože tam se může něco stát. Může americký ministr obrany nebo ministr obrany z nějaké jiné země říci nějakou novinku. Poté vyplyne třeba nutnost nebo potřeba se v té české pozici vůči tomu nějak vymezit nebo ji třeba podpořit, a tak dále. Je to přes 30 lidí, přes 30 pozic, a my to zodpovědně chceme.

>> Pokud někdo s něčím takovým přijde, tak je ještě pořád ve hře, že by prezident jel. Ale tady vy to pořád vracíte zpátky na to, kdo tam pojede.

Já to vracím k tomu důležitému, a to je, jaká bude česká pozice, jaká stanoviska bude odrážet. Co se týče třeba trendu výdajů na zbrojení, nebo...

>> Asi pro vás je taky důležité, kdo tam pojede. Přece to řešíte taky. Tak je to pro vás taky důležité.

A pak je druhá věc, a to je program toho summitu, který se sestává ze dvou takových hlavních částí. Ta jedna z nich, na kterou říká, že chce jet pan prezident, je takzvaná neformální večeře těch leaderů. A to tam já se na to dívám trochu jiným pohledem.

To není jenom o tom reprezentovat tam Českou republiku, ale je to také o tom využít nějaký potenciál, který ta takzvaná neformální večeře tomu šéfovi české delegace nabízí. To znamená mluvit tam s německým kancléřem o věcech, které se třeba týkají konkurenceschopnosti nebo emisní politiky. Nemáte zase tak úplně často příležitost s těmito lidmi něco řešit, potkat se s tureckým prezidentem a tak dál, s italskou premiérkou. Čili je to určitá příležitost — ta neformální večeře, kdy se dá projednat i jiná agenda, kterou zahraniční politika České republiky s těmito zeměmi má. Tuto agendu bohužel nemůže žádným způsobem ovlivnit, ani řešit, ani domlouvat prezident. Může pouze premiér.

>> Tak pane předsedo, ty argumenty postupně tak, jak tady padly — složení delegace a mandátu budou předcházet ještě další jednání. Proto zatím nemůže padnout jméno finálně, kdo tam všechno pojede, jestli pojede i prezident nebo nepojede. Rozumíte tomu?

No, já se přiznám, že tomu moc nerozumím, respektive mám na to jiný názor. To asi je přesnější. Já si myslím, jsem přesvědčen, že pokud jedeme na summit — zvlášť když je také důležitý — měli bychom se měli maximálně s co největší silou naplnit ten národní zájem. Jinými slovy, měly by hájit ty naše zájmy, ty nejvyšší, ty nejsilnější, ty s největšími kompetencemi. A to je v první řadě prezident, a potom samozřejmě, v případě zahraniční politiky a obrany, premiér.

To znamená, mně z toho jasně vychází, že v tomto případě, abychom naplnili ten národní zájem — což třeba někteří velmi rádi používají a hájí v té nejvyšší možné míře — měli bychom to udělat tak, že pojedou tito dva pánové, a na všech těch věcech, které případně bude potřeba řešit, se domluví. Já samozřejmě jsem na summitu to nikdy nebyl, ale třeba si představit, že si rozdělí ty role — jeden připraví tu půdu pro to důležité jednání. To se tak standardně dělá.

>> No dobře, ale rozpočet na obranu a rozpočet obecně — za ten zodpovídá premiér. Taky není logické, aby si ho jel obhájit.

Jo, je logické, aby v okamžiku, kdy se mluví o rozpočtu a o těchto věcech, jednal premiér, a tu půdu třeba připravil na té neformální večeři prezident. To bych si já dovedl představit, že by měli jet oba, že by to bylo zesílení té pozice České republiky, protože tam posíláme dva nejdůležitější, a zároveň by si ty role mohly rozdělit tak, že by spolupracovali. Já si myslím, že bychom v zájmu České republiky měli umět spolupracovat.

>> Tak když je to tak důležité, pane ministře, i ta neformální část, tak proč neposílit naopak tu delegaci?

No, já nesouhlasím s tím, že by to bylo posílení té delegace. Spíš by to byla taková schizofrenní situace, kdy je přeci evidentní, že jak prezident, tak vláda zastávají v řadě věcí poměrně protichůdné postoje.

Pokud tady pan předseda mluví o naplňování nějakého národního zájmu, tak já myslím, že i v tom politickém systému, který v České republice máme, ten, kdo určuje, co je národním zájmem, je vláda. Vláda vzešla z voleb, a nikoliv prezident. Takže já myslím, že pokud ma duální výkonnná moc — vzešel z voleb — jenom abychom si to ujasnili.

>> Já říkám: vláda vzešla z voleb, naplňuje národní zájem. Prezident nikoliv. Prezident není dominantní postavou v exekutivě. Je to pouze nějakou symbolickou, řekněme strategickou, ústavní či exekutivní silou, zatímco tu dynamiku, vládní program, vládní politiku jakoukoliv — ať se to týká obrany, financí nebo zahraniční politiky — tu opravdu určuje pouze vláda.

>> Chápu správně, že vy nedůvěřujete prezidentovi, když vám slibuje, že bude jednat v souladu s mandátem, který mu dá vláda?

>> To jsem neřekl.

Já jenom říkám, že bych v tom neviděl zesílení té pozice, protože to bychom také viděli, že na summit NATO cestuje německý prezident s německým kancléřem. Nevidíme tam německého prezidenta, nevidíme italského prezidenta, ale italskou premiérku se svojí delegací. Je tam italský ministr obrany a italský ministr zahraničních věcí.

Takže není to nic, že Polsku si třeba vláda taky zrovna nerozumí s prezidentem a přesto tam jede na summity.

>> Dobře, ale Polsko není Česká republika. Ono to postavení polského prezidenta ústavně je trochu jiné než ústavní postavení českého prezidenta. V Polsku má velmi jako výrazně silnější pozici ten prezident. U nás to tak není.

>> A ty ostatní země, co jste jmenoval, taky nejsou Česká republika, pane ministře.

>> Eh, dobře, ale ten náš model je bližší těm zemím, které jsem jmenoval. To také byste mohla říci, že tam jede francouzský prezident, ale Francie je poloprezidentský režim nebo poloprezidentská republika, kde ten prezident tam dominuje. U nás prezident nedominuje — to je celé. V Polsku je prezident výrazně silnější postavou a také Polsko má jinou ústavu.

Viděli jsme i polský spor u Ústavního soudu asi před 16 lety, kdy se nebyli schopni domluvit premiér Tusk s prezidentem Kaczyńským. Musel to rozhodovat soud. Rozhodoval podle polské ústavy, která je trochu jiná než česká a jak říkám, polský prezident má úplně jiné postavení.

>> Není to trochu paradoxní, že vy jste vlastně vzešel z politického prostředí Václava Klause, který si udělal skoro disciplínu nesouhlasu s vládou? Co byste říkal o prezidentovi — a teď říkáte, že by prezident, který nesouhlasí s vládou, neměl jezdit reprezentovat stát?

No, jenže tady ta paralela trochu pokulhává, protože Václav Klaus, jakkoli nemusel souhlasit ani s vládami sociální demokracie — ať už tam byl premiér Špidla, Gross nebo Paroubek — nebo třeba také mohl nemusit souhlasit ani s vládami ODS — tak stejně byl vždycky nakonec schopen se domluvit a prezident Klaus nikdy, nikdy proti vládě nešel. Nechával si to na doma, což je v pořádku.

Ale například prezident Pavel si to nenechává na doma. My vidíme, že on opakovaně jezdí do zahraničí, kde na tiskové konferenci nebo jednání s prezidentem té cizí země zcela nepokrytě tu českou vládu kritizuje.

Já bych si nikdy v životě nedovolil prezidenta Pavla — jakkoli s ním nemusím souhlasit v řadě ohledů a v řadě postojů — tak já bych si ho nikdy nedovolil kritizovat v zahraničí. To se prostě nedělá. To je nějaký diplomatický úzus. V těch SMSech jste mu to slibovali.

>> Co jsem mu sliboval?

>> Prostřednictvím jeho pana poradce.

>> Ale já jsem mu nesliboval, že ho budu pomlouvat v zahraničí. To si možná z toho vyvozujete něco, co v nich nebylo.

>> Eh, takže já jenom vidím, že prezident Pavel i naposledy teď byl v Estonsku a znovu si to neodpustil. Takže i když vy se teďka ptáte, jestli prezidentovi věříme nebo nevěříme, no, tak možná tímto bychom si i mohli odpovědět, že když bychom mu měli věřit, že říká, že se bude držet nějakého mandátu, a pak jede do Estonska a na tiskové konferenci po jednání s estonským prezidentem veřejně kritizuje svoji vlastní vládu — tak to je třeba něco, co já bych vůči němu nikdy neudělal.

Nedává to, pane předsedo, smysl, protože nikdo asi nezaručí Andreji Babišovi nebo tedy panu ministrovi, že prostě mezi čtyřma nebo osmi očima pan prezident nebude říkat něco jiného, než co třeba říká na tiskových konferencích. A prostě to není v zájmu téhle vlády.

>> Nedává to smysl. Kromě jiného, článek 63 ústavy České republiky říká, že prezident zastupuje stát navenek. Jinými slovy, není to tak, že by se neměl účastnit situací, kdy je stát zastupován. Zároveň je prezident nejvyšším velitelem ozbrojených sil České republiky a summit NATO je o obraně a o ozbrojených silách. To znamená, je velmi logické, pokud první nejvyšší ústavní činitel se takového samitu zúčastní — a to nemluvím ani o erudici, kterou má ze svých dřívějších povolání a kterou společně s premiérem uplatní v obraně národních zájmů České republiky.

Nevěřím tomu, že by to Petr Pavel nedělal. Jsem přesvědčen, že by zcela plnil ty věci, které si společně s vládou domluví. A nechápu, proč jeho zkušeností nechce Česká republika kvůli této vládě využít.

>> A kde by byl prezident jiného názorového proudu než vy, tak stejně byste tohle právo prosazoval s takovou vehemencí jako u Pavla?

Určitě. Pavel deklaroval, že bude hájit mandat a zájem vlády, což Petr Pavel několikrát deklaroval. Takže já tam prostě nevidím žádný problém vůbec s touto argumentací, která tady zaznívá. Nerozumím a nemyslím si ani, že jediným reprezentantem národního zájmu České republiky je vláda České republiky. Tak to prostě není.

>> A je na místě kompetenční žaloba, pane předsedo?

>> To je na panu prezidentovi. Já si myslím, že jeho povinností, pokud vláda rozhodne, že se nemá nebo nemůže zúčastnit samitů, je podat kompetenční žalobu. A vlastně to ani není o tom, jestli on chce nebo nechce. On je povinen dodržovat ústavu a v té ústavě je napsáno, že zastupuje stát navenek. A pokud mu někdo brání vykonávat jeho prvomoc — a jeho prvomoc je zároveň jeho povinností — tak on, když nemůže vykonávat svoji povinnost, která mu je daná ústavou, se musí bránit.

Jakou zprávu tím dáme navenek, pokud k tomu nepůjde? Jakou zprávu tím dáme navenek, vláda ví velmi dobře — a já věřím, že to 22. června rozhodne správně. Pan ministr se na mě usmívá — to znamená, bere má slova vážně, nebo nevím, jak si to mám vysvětlit. A myslím si, že naším společným zájmem mělo být prostě pracovat pro Českou republiku. A mně vychází jako nejlepší, když tam spějeme tandem. A dobrý tandem — když opravdu to myslí vážně a skutečně mu záleží zejména na té zemi, kterou reprezentuje a zastupuje díky vůli voličů. Jeden i druhý je schopen spolupracovat, i když se v mnoha věcech nerozumí.

>> Jak vážně berete slova předsedy Senátu?

>> Eh, dobré, že mluvíte o 22. červnu, tak mi trochu může mrzet, nebo diváky České televize, možná vám může trochu mrzet, že jsem si někde teďka přečetl, že Česká televize snad vyhlásila na 22. června nějakou stávku. Takže vy se to pravděpodobně asi nedozvíte, nebo vaši diváci se to nedozví. Víte, že to odvysíláme, pane Macinko.

Pojďme se k tomu slonu v místnosti dostat. Odkládáte to kvůli tomu, aby se odsunula možnost prezidenta podat tu kompetenční žalobu?

Mně se jeví jako vhodné. To znamená, že ten mandát je důležitý. Vyřeší se delegace. Vláda řeší tu národní pozici. Ale chtěl bych jenom ohledně toho zastupování České republiky navenek — zastupování země navenek — tak já přece vidíme, že panu prezidentovi toto nikdo neodpírá. On přece zastupoval za naší vlády zemi navenek, když byl na Ukrajině v lednu.

Zastupovali, když byl ve Vatikánu, v Litvě, v Lotyšsku, v Argentině, v Čile, v Chorvatsku, byl v Rumunsku na sumitu, pořád někde jezdí v Estonsku.

Teď jsme mu schválili, že bude zastupovat na valném shromáždění OSN.

Čili — a udělali jste to proto, abyste posílili svou pozici, kdyby náhodou k té kompetenční žalobě došlo, nebo ne?

>> Ale já nevím. Tak já neřeším kompetenční žalobu. To já tady nerozebírám právní názory nebo právní výplody.

>> To není právní, to je vaše politická strategie jako vlády. Na ní se ptám, jestli jste to udělali proto, abyste si zlepšili pozici, pokud by na tu kompetenční žalobu došlo.

>> Udělali jsme to proto, že já jsem teď obdržel několik dopisů z kanceláře prezidenta republiky a poslal jsem několik odpovědí a řeší se. Pan prezident touží potom jet do OSN, aby tam vystoupil, a žádal mě, abychom mu zajistili na nějaký vhodný slot, což jsme učinili, protože dnes v 16 hodin se otevřel ten registrační formulář. Kdybychom s tím otáleli, tak by pravděpodobně dostal úplně nejhorší čas ze všech.

>> Takže už neplatí, že s hradem nebudete o ničem mluvit. To už neplatí. Normálně s ním mluvíte. Pak mi posílá dopisy pan Vašina a můj úřad zase odpovídá panu prezidentovi.

>> Ano. Takže komunikace probíhá. Byla to jaksi plná hrozba, že ta komunikace přestane. Komunikace — tak je to, že my jsme velkoryší. Velkoryšost je naší přirozeností, a proto se takto chováme.

>> Jak by měla probíhat politika nebo domlouvání se na zahraniční politice mezi vládou a dalšími ústavními činiteli, pane Vystrčile?

>> No jinak než probíhá. Dřív byly schůzky nejvyšších ústavních činitelů, kde jsme si spoustu věcí dokázali vyjasnit. Teď ty schůzky nejsou a činí to problémy, reálné problémy, které jsou s tím spojeny. A zase úplně tomu nerozumím, proč ta komunikace byla takhle narušená.

>> Ale vzpomenete si tady na první schůzku, na které jste se bavili s šéfem diplomacie o chystané cestě na Taiwan.

>> S šéfem diplomacie jsme se o schůzce nebavili. Já jsem ji chtěl zmínit na té schůzce, která potom nebyla, protože Andrej Babiš se s panem prezidentem domluvili, že schůzky nejvyšších ústavních činitelů zruší, a tudíž tím pádem ta komunikace mezi ministerstvem zahraničních věcí a českým senátem nějaká nastavená není.

Já budu prosit pana ministra — žádat pana ministra, abychom se o některých věcech, třeba které se týkají Taiwanu a možností, které v souvislosti s mojí cestou vznikly, pobavili, protože si myslím, že to je důležité.

>> A tehdy jste tedy jinou cestu nezkoušel před tou cestou v momentě, kdy byla zrušena ta schůzka?

>> Na úrovni, na které funguje komunikace — funguje komunikace mezi sekretariáty. To znamená, o našich cestách, které chystáme, je ministerstvo zahraničních věcí samozřejmě informováno a dokonce poskytuje součinnost a podobně. To bych řekl, že funguje normálně. To znamená, ta úroveň úřednická funguje.

Ale já si myslím, že pokud se třeba máme bavit o summitu nebo o V4 nebo o některých jiných věcech, že by bylo dobré, kdybyčsme se přece jen jako viděli face to face a ideálně si to řekli v těch čtyřech, případně v šesti, protože často tam bývali ministr zahraničních věcí, ministr vnitra nebo ministr obrany, a normálně jsme se bavili. A řekl bych, že právě když ty názory nejsou stejné, tak ty rozhovory jsou potřeba více, než když ty názory jsou stejné.

A teď ty názory stejné evidentně nejsou, ale není tady žádná platforma, kde bychom si to mohli říci.

>> Bude platforma třeba i tady, protože jsem předestřela už naše další téma. Pojďme si ale nejdříve shrnout předchozí cesty do tohoto regionu.

Předchozí prezident Miloš Zeman navštívil Čínu opakovaně. Naposledy, poté bylo to v dubnu 2019. Před ním už cestovali do Pekingu prezident Václav Klaus nebo premiéři Mirek Topolánek a Jiří Paroubek.

Čínský prezident Si Ťin-pching navštívil Prahu jen jednou, a to v březnu 2016. Během třídenní návštěvy byly podepsány zhruba tři desítky obchodních dohod v celkovém objemu téměř 11 miliard eur.

Výsledkem vzájemných návštěv byla řada příslibů a memorand o spolupráci. Skutečný příliv čínských peněz byl ale podstatně nižší, než se v nich uvádělo.

Po nástupu vlády Petra Fialy v roce 2021 a konci Miloše Zemana na Pražském hradě v roce 2023 vzájemné vztahy ochladly a Česko se naopak začalo sbližovat s Taiwanem.

Čínské investice v Česku dosáhly mezi lety 1995 a 2022 téměř 19,5 miliardy Kč a vytvořily na 24 000 pracovních míst.

Někdejší předseda senátu Jaroslav Kubera svou plánovanou cestu na ostrov už nestačil uskutečnit. Na přelomu srpna a září 2020 tam ale odletěl jeho nástupce Miloš Vystrčil jako první představitel Horní komory parlamentu z celé EU.

Čínský ministr zahraničí V tehdy prohlásil, že Vystrčil zaplatí vysokou cenu za porušení principu jedné Číny.

Pane předsedo, teď jste byl tedy na Taiwanu znovu. Můžete nám říci jedním slovem, jednou větou, co to Česku přineslo?

>> No, mohu vám to říci dokonce více vět. Přineslo to Česku respekt, autoritu a velmi už v tuhle chvíli známe výhodné výsledky.

Jedním z nich je, že ke třem přímým linkám Taipei—Praha přibudou další čtyři linky, které bude provozovat společnost StarLux.

Druhou je, že byl navýšen investiční fond pro střední a východní Evropu. Navýšila ho taiwanská firma Taiwan Capital a přidala tam 50 milionů eur, které jsou speciálně určeny pro české a taiwanské podnikatele. To znamená, je to miliarda 250 milionů českých korun. A to by se bez vaší návštěvy nestalo.

>> To by se bez mé návštěvy, si myslím já, nestalo. Samozřejmě může někdo tvrdit, že by tomu tak bylo, ale pan ministr pro ekonomiku Kung řekl, že to je speciální věc, kterou připravovali v rámci mé návštěvy.

Další věc, která se stala — Univerzita Karlova podepsala dvě strategická partnerství s významnými taiwanskými univerzitami NTU a univerzitou Chengi.

Další věc, která se stala, byly podepsány podnikatelská memoranda, a potom je tady spousta dalších příležitostí. A tam bych velmi rád dál mluvil s panem ministrem zahraničních věcí, případně ministrem průmyslového obchodu, protože v těchto dalších věcech je potřeba, aby i vláda zapojila své síly a přece jen se také zapojila do těch podle mě velmi výhodných příležitostí, které se objevují a které můžeme realizovat.

>> Pane ministře, co na to říkáte na takový výčet?

>> Tak je to samozřejmě chvályhodné. Když se odkud vrátíte, tak samozřejmě je v pořádku udělat nějaký přehled, s čím jste tam jel a s čím jste se vrátil.

Ale já se na to zkouším dívat trošku z jiné perspektivy a možná z vyššího pohledu. Nechci říkat ty lety, ty přímé lety.

Já myslím, že to navýšení těch letů je něco, o čem se už mluví řadu měsíců a jedná se o výsledek dlouhodobých jednání především letiště Praha, zástupců letiště Praha, ministerstva dopravy a dalších. Ale důležité je také se dívat na to, že prostě to není neutrální záležitost.

Prostě musíte uznat, nemůžete mít klapky na očích a říkat, že cesta nad Taiwanem je neutrální záležitostí jako cesta do nějakého jiného státu, se kterým máme třeba podobnou obchodní bilanci.

Tak prostě Taiwan — my, Česká republika, zastáváme koncepci politiku jedné Číny od roku 92. To nebyla změněna nikdy. Doteď pořád platí. Pořád je to naše oficiální linie vůči Číně a víme, že Čína a Taiwan prostě nemají spolu neutrální vztah.

My neuznáváme Taiwan jako jeho samostatnost. Nemáme žádné oficiální diplomatické kontakty s Taiwanem. Máme je tedy s Čínou, byť naše vztahy s Čínou také nejsou růžové a určitě jistá míra obezřetnosti vůči Číně je samozřejmě na místě.

Na druhou stranu pak se musíme podívat také na tu obchodní bilanci. Jedna věc jsou investice z těchto zemí u nás, což já si myslím, že je méně zajímavé. Stejně tak jako si myslím, že bylo méně zajímavé, když bývalý prezident Zeman se sem k nám snažil přilákat čínské investice.

To, co je daleko více zajímavé pro nás — že my jsme otevřená exportní ekonomika — je náš export ven z České republiky. A tady prostě je to absolutně nesrovnatelné.

Prostě náš export na Taiwan se pohybuje někde okolo necelých 500 milionů dolarů. Zatímco export do Číny je zhruba 11krát větší, pane Macinko.

>> Nemůže to být neutrální cesta, prostě má to nějaký politický význam, takže neplatí ta vaše slova z MF dnes, že tam jel pan předseda s Batůškem jako turista?

No, je to o tom, že my prostě měli bychom být také opatrní a měli bychom vnímat ty souvislosti, protože některé kroky mohou být vnímány jako porušení nebo mohou být interpretovány jako třeba podpora nezávislosti či uznání Taiwanu, což my neuznáváme, ale vy to zároveň interpretujete jako bezvýznamnou návštěvu a zároveň jako významnou návštěvu, která může poškodit řekněme naše obchodní vztahy s Čínou. A teď se to snaží nevědět, jsou prostě bohužel 11krát větší v rozměru než s Taiwanem.

A já myslím, že to potom vysvětlujte těm firmám, které tam prostě z počtu razítek jim najednou z ničeho nic stoupne požadavek na počet razítek sto. To znamená, ty firmy ví, že by jim bylo naznačeno, aby odešly, a ty firmy tam ruší své investice, odchází. Stalo se to v minulosti, zejména po té vaší první návštěvě, ale i po tom, co tady třeba pirátský tehdy primátor Hřib si dělal slávu nad Taiwanem.

Dáme prostor panu předsedovi.

Vy, pane předsedo, dokážete si představit, že některým podnikatelům prostě to v nich může vzbuzovat obavy tahleta cesta vzhledem k obchodu třeba i s Čínou?

Já teda za první, prosím pěkně — pokud je to možné — tak se všichni podívejte na to, jak se vyvíjí území, jako je Francie, Německo, Česká republika a tak dále. Obchodní bilance s Čínou. Ve všech případech je to stejné a vůbec tam není žádný rozdíl, který by závisel na tom, že Taiwanu navštívil Vystrčil nebo Pekarová nebo někdo jiný. Vůbec se to tam neprojevuje.

Když se díváte na ty trendy, tak je to úplně stejné. Žádný takový výkyv nebo zub tam není. Čili tohle celé je naprostý nesmysl vykládat...

>> Tady ten graf vidíme, ostatní diváci teď ty grafy vidí.

>> Vy neukazujete ty ostatní země. Abyste musela ukázat firmy, ukazujete dovoz do ČR.

Já jsem mluvil o exportu českých firem.

>> A to nech pana předsedu.

A to znamená — to je jedna věc. Je to lež, jako věž není pravda, že by moje návštěva Taiwanu jakkoliv poškodila naše podnikatele v Číně. To, co poškozuje naše podnikatele v Číně, mimo jiné i Andreje Babiše v roce 2006, je to, jakým způsobem se Čína chová a jakým způsobem obchoduje. A to je věc, kterou si každý, kdo chce v Číně podnikat, musí rozmyslet.

Já nedělám politiku proti někomu a neříkám, že nemáme s čínskou lidovou republikou obchodovat. Vůbec to neříkám. Jestli se do toho někdo chce pustit a chce to podporovat, já mu držím palce, aby to dobře dopadlo a abychom zkusili to saldo snížit.

Na druhé straně říkám, že je možné na základě rovných podmínek, vzájemně výhodných podmínek a vzájemné důstojnosti obchodovat výhodně s Taiwanem. A vyzkoušeli jsme si to a funguje to.

S Čínou jsme to zkusili. Vy jste tady uváděli některá data z roku 2016. Všichni víme, jak to dopadlo. Velké sliby a nakonec velká nula.

Takže já si myslím, že bychom si z toho měli vzít příklad a vůbec to neznamená, že nemáme s Čínou obchodovat a nemáme se snažit s nimi mít obchod za rovných podmínek, za podmínek, kdy to je vzájemně výhodné a kdy to také je navzájem důstojné.

Nula to úplně není, ale nemyslím si, že je možné, abychom obchodovali způsobem, kdy jeden bude nadřízený a druhý bude podřízený. To prostě není správné a to si myslím, že bychom dělat neměli, protože tím snižujeme respekt a autoritu.

A ještě k té věci s Taiwanem. Tam je to ještě druhý rozměr. My a Taiwan máme spoustu věcí společných. Jsme obě dvě svobodné a demokratické země. A na Taiwanu si velmi váží naši historii, naše hodnoty, které hájíme. A Václav Havel má tam velmi dobré a silné jméno a je to velmi dobrá postava, která nám může velmi dobře umožnit, abychom spolupracovali správným způsobem, že se staneme třeba i bránou Taiwanů do Evropy.

To všechno je před námi a buď si to uvědomíme a budeme toho využívat a budeme se snažit z toho dosáhnout určité benefity pro Českou republiku, nebo se budeme soustředit na čínskou lidovou republiku a budeme Taiwan potlačovat, což si myslím, že by správně určitě nebylo.

>> Pan ministr se tomu směje.

Vy jste u nás v interviewu řekl 4. října — to bylo po výsledcích sněmovních voleb — že hodnotová politika v Česku skončila. Nejde dělat obojí, nejde dělat pragmatickou i hodnotovou politiku zároveň, nebo to Česko neumí, ne?

Já se tady musím usmívat nad exportem Václava Havla nad Taiwan. Tak to jako snad asi nikdo nemůže myslet vážně, že toto by nám nějak mohlo prospět.

Já rozumím tomu, že každý nad Taiwanem asi bude nám připomínat, jak úžasný byl Václav Havel, že vy z toho budete dojatý. Tak dobře. Já bych možná také byl trochu dojatý, kdyby mi někdo nad Taiwanu připomínal Václava Havla, ale prostě bohužel realita je taková, že Čína prostě je globální mocnost.

Já znovu říkám a souhlasím s tím, co vy jste zmínil před chvilkou. Je určitě na místě jistá obezřetnost před Čínou. To je jasné.

Na druhou stranu nemůžeme přece ignorovat to, že v mnoha oblastech je klíčovým partnerem Čína pro nás.

Když máme vývoz do Taiwanu půl miliardy dolarů a do Číny 5,5 miliardy dolarů, a když vidíte, co to dělá – něco ruší – už Čína nějaké takové obchody na základě té cesty pana Vystrčila vystrčila?

Ruší.

Já si pamatuji tedy před – já nevím – to je sedm let zpátky, kdy byla taková ta první vlna našeho statečného tchajvandství, tak prostě firmy jako Linet, Ledkunovice, Tescoma, Precioza a dalších asi 30 prostě v Číně skončili, protože to byl problém.

Ale dobře.

No, tak já chápu, že prostě pan Vystrčil chce si budovat nějaký svůj možná osobní vztah k Taiwanu, ale naší úlohou vlády je zase považovat nebo nějak vyrovnávat. My prostě nechceme mít nejhorší vztahy s Čínou ze všech, což bohužel teďka v celé Evropě máme.

Připomínám, že občané snad jenom České republiky a Litvy musí mít při cestách do Taiwanu výjimku, zatímco nikdo ostatní ne.

No, ale na druhou stranu třeba německá ministryně školství byla na Taiwanu taky. Nancy Pelosi byla na Taiwanu taky. Nejsme v tom osamoceni.

Jasně.

No, ale e jaksi druhý nejvyšší ústavní činitel žádné jiné země tam nejezdí.

A já teda ok, já vám nic neříkám, klidně si tam jezděte, ale vidíte vy sami a nemůžete přece zavírat oči nad tím, co to způsobuje.

A ty protesty jsou – protože, jak říkám – je třeba být opatrný, protože některé kroky mohou být vnímány a interpretovány jako podpora nebo jako uznání nezávislosti Taiwanu.

A Česká republika neuznává nezávislost Taiwanu.