Prezident má chránit svrchovanost státu | Vítězslav Pilmaier

[hudba] No, ale vedle mě už je zaprvé slibovaný host Vítěslav Pilmajer.

Dobrý den, dobrý večer.

A taky Miroslav Suchopár.

Dobrý večer, Miroslave.

Já bych to nechal teďka chvilku jako na vás, protože se taky hezky doplňujeme v těch věcech, které jsme připravovali noviny a tak, a dám takovou nahrávací otázku na vás, a pak bych nechal chvíli i to moderování na vás.

Proč ne, že jo.

A to se Vítěslave se zeptám vlastně na ten jako dějiny, protože vy jste sice ekonom, ale hodně sledujete politiku, geopolitiku, věnujete se slovanství.

Já jsem nesleduju moc videa, ale některé části videí i za ty roky, co jsme se neviděli, jsem si pustil, protože to je spousta opravdu zajímavých informací.

Jak vy koukáte na to, co bysme naopak v našem národě měli narovnávat?

Protože dneska tady hovoříme o obrození československého odboje, a vlastně co se naopak jako pokrucuje, že jo, protože podívejte se, leje se pomyslně barva na Edvarda Beneše, v podstatě jenom otázka času, kdy se to bude kydat i nějaká „žumpa" na Masarika.

Jak to vidíte vy?

Jo. Když si vezmu, že platí všeobecně pravidlo, že dějiny píšou vítězové, tak vždycky ty vítězové si udělají vlastní, jak by řekl, interpretaci toho, co bylo, tak jak oni potřebují, proto aby formovali názorovou hladinu v tom směru, kam chtějí tlačit tu společnost.

Jo, když my bysme chtěli, aby naše společnost se vrátila k posílení národní hrdosti, tak vždycky mi říkají lidi, musíme změnit světový názor, musíme vychovávat mládež a tak dále.

A já vždycky říkám: „Lidi, máte pravdu, ale todle všechno musíme, ale musíme mít taky na to výkonnou moc, protože bez ní to neuděláte.

Bez ní nevyměníte ve školách metodiku.

Bez výkonné moci nevytvoříte ani nové učební pomůcky.

Bez toho neuděláte nic.

To znamená, že pokud chceme působit na ty lidi právě v tom našem národním duchu, i v tom doslovanském, ale i v tom přátelském slovanském širokém, protože Slované, když se podíváme do dávné minulosti, tak nikdy nebyly lumy – já to řeknu na rovinu. Když si přečtu Maura Orbiniho, tak ten třeba píše o tom, jak Slované nevyvrátili Řím.

On to píše, já jsem to nevymyslel.

Naše dějiny, které se učíme ve školách, tak to neříkají.

Jo, ale Mauro Orbini v 1691 napsal a vydal knihu, a tam píše, že Slované vyvrátili Řím a sničili římskou říši.

Jo, ti „Varvaři" takzvaní, to byly právě Slované, to říká on.

A v podstatě, když se podíváme do minulosti – já miluju tématiku kolem Tartárie – tak i když si třeba Tartárii jako slova nepřivlastňujeme, ona není slovanská, ona je více národnostní, více etnická.

Tam byl velkej vliv turkistických národů, jo, tam byla plemena asijská a podobně, ale přeci jenom ty Slované a ten styl života, který tam byl mezi těma národy v tý velké Tartárii, tak byl ten občinový charakter.

To znamená, my bychom řekli lidové demokracie, prostě toho, že byl kolektivní zájem.

Nebyla otázka vyvyšování moci, ale měli právě tu vzestupnou demokracii zezdola nahoru.

To znamená, že v té občině oni měli vlastně to, co dneska bychom řekli třeba „uliční výbory", jo, a měli ty své hromady, kde diskutovali o otázkách a delegovali svého delegáta dál a tak dále.

Já nebudu o tom podrobně hovořit, protože bylo, ale jednou jsem to chtěl říci.

My bychom měli vrátit lidem právě to povědomí o našich kořenech.

A teď důležitá věc: nám vnutili v minulosti, že tady jsou nějaké indoevropské jazyky.

Prosím vás, v tý době, co se šířily národy z oblasti Indie, žádná Evropa de facto neexistovala, takže se nemohly šířit indoevropské – a má to i nelogiku, protože Evropa je na západ a ty národy šly z východu, tak to nemohly být indoevropské jazyky, ale byly to indoárijské a ty indoárijské se šířily právě směrem na západ a přinášely svou védskou kulturu, védské duchovnictví a podobně.

A já zase nebudu teďka vzpomínat nějaké kořeny i slovanského charakteru, které tam jsou, ale jsou tam.

Jo, protože například když si vezmete, my se neodborníme, ale prostě se dívíme na sílu toho Iránu, který klade odpor těm Spojeným státům americkým a Izraeli, a mně to nedalo.

Já jsem říkal: „To je nějaké divné." Tak jsem šel do hloubky a najednou jsem zjistil, že jsou to Árie, Médkové a Skýtové.

Skýtové a skytové jsou Slované.

Jo.

A jinak se mluví o árijsko-slovanských kmenech.

Je fakt, že česká jednota se řekne, jo, a to, a to je to je prostě ono.

Takže to jenom to jsem chtěl říci a my bychom měli prostě lidem postupně různými formami podávat tu sílu naší krve a toho našeho původu a vysvětlovat, že vážení, my se hrbíme před někým, kdo tady ještě třeba i v 15. století neexistoval.

Taková Anglie vůbec nebyla.

To si řekněme na rovinu.

Ta teprve vznikala.

Takže jaká kultura ze západu?

Ne, kultura přišla z východu a potom píše i dcera Jaroslava Moudrého svému otci, když byla provdána za franckého krále, tak píše ve svém dopisu: „Pilí, otče, kam jsi mě to provdal? Oni neumí psát, neumí číst, neumí počítat a smrdí. Oni se nemejou." A ona přišla ze Slovanské země, znala tři jazyky, byla matematicky vzdělaná a ona přišla mezi barbary.

Takže vážení, kultura přišla od nás směrem na západ.

A to, že potom oni si to přivlastnili a začali nás potírat a vnucovat nám tu myšlenku, že my jsme ti barbaři ze Zemí a tak dál, ne?

U nás byla města už v tý době, u nich ještě ne.

Takže to jenom úvodem.

No, ale velmi důležitý.

Já bych možná přeci jenom ještě – mi to nedá – ale jestli byste souhlasil s jednou otázkou, kterou teďka i v těch česko-německých vztazích se se říká anglosaská kultura.

Nad tím jsem se takhle – já jsem to nikdy negogloval – ale vždycky mi říkali anglosaská.

No, tak teďka když se podívám na konbursko-hajskou dynastii Němců, což jsou pokrevní Němci geneticky, genealogicky, a ty vlastně jsou lídry dnešní Velké Británie, tak už mi to anglosaská dává smysl.

No, ale teď ten věčný spor – nevím, jaké slovo použít, jo – ale anglosaska versus Slované.

A dám to i k těm sudetským Němcům, protože pan Posotský se vyslovil před týdnem nebo čtrnáct dní zpátky.

No jo, to jsou takové... on použil – pomozte mi – slovo... takové „extrémní Slované" nebo to jo, jako to znělo velmi dehonestačně.

Jo.

Vypadlo mi to slovo, ale použil ještě trošku něco jiného.

To je dost důležité.

Možná si taky vzpomenu.

No, ale víte, kam mířím – to jako Slovanství versus tenhleten svět, jo, podle nás všechno půjde.

Vy jste méně cenní.

Jak vy to vnímáte v dnešním světě?

Protože ze slovanství jakoby se teďka i díky panu Posotskému stávala nová nálepka.

Jo.

No, ne.

Já abych pravdu řekl, my si to neseme jako dědictví od těch, co psali naše dějiny, protože víte, znáte spor v historiku o tom, jaký byl vztah mezi Boleslavem a Václavem, svatým Václavem.

Ti odpůrci svatého Václava říkají, že prostě on byl zrádce, že zaprodal českou zemi do německého léna, do římskeho nebo řekněme, do léna německé říše.

A Boleslav byl ten, který naopak odmítal, abychom byli ledním majetkem německé říše.

Jo.

Je tedy obviňován z vraždy vlastního bratra, což nebyla pravda. To udělali jeho družiníci a on o tom ani nevěděl.

Sestry v tom hrály nějak roli, ne?

Ne, tady byl Boleslav a Václav a tohle právě udělali Boleslavovi družiníci.

Jo.

A byla, ale vždycky se maluje ten obraz, jak prostě ten Boleslav zapichuje u vrat kostela, jak zapichuje toho svého bratra Václava.

Takže my jsme si to přinesli, nechali jsme si to vnutit už tou historií, že jsme jakoby vazali německé říše.

Přitom tu německou říši ovládal i český král svého času, že jo, Karel IV. jako takový.

A my si neumíme.

A když si vezmeme Jiřího Poděbrackého, který byl velmi významný, jako bych řekl, velmi významnou evropskou osobností a který první přišel s myšlenkou Evropského parlamentu, jo, tak prostě ty my si ty hlečté významné věci si neopakujeme, neříkáme, nepředáváme a tím pádem i sami sobě děláme zle v té hrdosti.

Jo, a když to vezmu z hlediska těch sudetských Němců, kolik se to jim líbí v těch legendách, kde se hovoří o Němcích, no to jsou ti, kteří neumí mluvit, protože podle starých letopisů germáni byli Slované a ti, co neumí slovansky, jsou Němci.

Němí.

Němí, jo, že neumí mluvit.

Takže to je jedna z věcí.

A teďka je důležité si uvědomit, že my třeba jako varovný memento nesmíme brát v potaz osud Pruska, protože východní Prusové byli původně Slované.

Existují i muzea, kde jsou slovanské texty jako pruské slovanské výrazy, které ale už je to mrtvý jazyk.

Jo.

A právě to vznikalo, když táhly křižácká tažení na východ a obsazovali tato území, tak to byly právě německé, němečtí rytíři, kteří obsazovali a ti vlastně zaváděli tu svoji kulturu, zaváděli tam ty svoje zvyky a tak dále a vytěsňovali ty slovanské tradice.

A vlastně už zůstal jenom ten název Prusko.

A my stále v těch dějinách, když si vezmete, třeba teď se pomlouvá, teď je móda pomlouvat Jana Žižku, jo?

Eh hele, jestli byl Labka nebo nebyl Labka, to mě nezajímá.

Mě zajímá to, že to byl vynikající vojevůdce, který si vysloužil ostruhy v bojích na polských pláních, kde přišel i o to první oko.

Jo, a byl natolik vynikající vojevůdcem, že dokázal ty německé, nebo řekněme ne německé, ale ty křižácké hordy potírat na našem území.

To bysme na to měli být hrdí.

Obyčejně každý národ je na svého vojevůdce hrdý.

Podívejte se, Francouzi, kteří milovali a nenávidili Napoleona, tak jsou na něj hrdí.

Podívejte se, co se děje teďka kolem Hitlera a ty Němci.

Ano, ano, ono to bylo za toho Hitlera, ale byla to jejich osobnost.

No, tak největší Němec.

Dalších tisíc let bude to největší Němec.

A to s tím můžeme nesouhlasit, ale prostě to tak bohužel.

Ale zase na druhé straně trošku ve stínu mají toho Bismarka a pro mě Bismarck vynikající osobnost, která byla i politicky velmi na výši.

Jo.

Ale vraťme se k tomu, že naši předci se přeci snažili ten český jazyk oživit, udržet a v 19. století svedli významný souboj, významný boj o toto.

A když si vzpomenu na Palackého, který napsal do Frankfurtu, že odmítá se zúčastnit toho sněmu těch říšských zemí jako 17. zemská země říše německé, protože my jsme Slované, my nejsme Němci, jo.

Takže Palacký dal ten základní kámen i toho, abychom si udrželi tu svoji určitou hrdost.

Jo.

A když se vrátím dál, tak v podstatě my nesmíme podporovat ten výraz sudetoněmecký.

Nesmíme, protože to nebyli žádní sudetští Němci.

To bylo podle Hitlera sudetští Němci.

Pro nás to byli naši krajané německy mluvící, prostě pohraniční Němci, kteří byli v menšině na území českého pohraničí a z toho důvodu nám to pohraničí patří.

Nedávno jsem někde zaslechl v éteru, že my jsme si vykoupili to pohraničí v roce 38.

To není pravda.

Už Vestfálský mír 1648 potvrdil hranice české země a moravské, že jo.

Když se vytvářela Československo, potvrdil tyto hranice.

To nebylo žádné vykoupené území, to bylo naše území od nepaměti.

Jo, já když vezmu ty dějiny, které já kritizuju, že nejsou přesné a že jsou nějak velice dobře napsané, tak přeci jenom si řekněme popravdě, je to naše staré tradiční historické území.

A jestliže nějaký — já mu nemohu přijít na jméno tomu člověkovi. Já bych mu dal první dvě slabiky a za to bych dal tler.

Jo, abychom věděli.

Prostě tak jak oni dávají Putinovi přídomek, tak dejme i jemu, jo, protože toto si musíme uvědomit, on se staví do té pozice, má ten knírek, má tu patku a vyjadřuje se tak.

No, musí vědět, že to je provokace.

Ne, ne, musí minimálně musí vědět, co to znamená.

Vyženou na sebe, tak jako mucholapka, tak na sebe láká ty mouchy.

Jo.

On tím svým vizorem to jednoznačně dělá.

Jistě.

Jo, a on mě láká.

A bohužel ty Birku, ty jsi v tom Německu byl, ty jsi to těm Němcům říkal, vy se probudíte.

Ve vás se to probouzí.

A když si vzpomenete na seriál Sedmnáct zastavení jara, tak co tam říká šéf Gestapa Miller Šterlicovi, jestli si nevzpomenete, říká: „No, my jsme tu válku prohráli, my teď musíme myslet na naše potomky a my musíme udělat všechno proto, aby naše děti nám nevyčetly, co jsme napáchali, ale jejich děti už to vědět nebudou a my musíme všechno připravit na to, aby jejich děti na nás vzpomínaly dobře."

Takže my musíme udělat maximum proto, aby naše děti na nás nevzpomínaly ve zlu a aby jejich dětem neumožňovali to, co si teďka dovolili v Brně a to samé, co si dovolují naši politici.

Naši politici v první řadě měli to zakázat.

Jednoznačně se říká, že měli, protože to je, bych řekl, narušení vnitropolitického života našeho státu a narušení soužití dvou národů.

Já se omlouvám, že jsem se tak rozhodil.

Ne, to vůbec ne, tole je velmi důležité.

Já bych ještě Vítku doplnil o to, že já jsem to celkově i jsme se tady s Robinem o tom bavili tak, že to je svým způsobem vnášení do vnitřních záležitostí České republiky.

A já z toho neslevím, neslevím z toho.

A my máme záznamy.

Jenom vás doplním, ne?

Jo, vlastně takhle. Já jo, mám tady. Funguje to.

Jo, dobrý.

Eh, jenom doplním, protože to ještě nezaznělo.

Eh, německý pan, já to tomu říkám německý landsman a rakouský landsman rozdával s tímhle symbolem pohraničí tašky skládačky, kdy učí děti, toto je váš domov a rozkládají nám republiku, jo.

A prostě oni chtějí domov zpátky poslat.

Přitom si vybrali německou říši, jo, narušili, přesně jak vy říkáte, jednou narušili Československo a teď znova narušují Českou republiku.

Přes Maďary narušují Slovensko.

Eh, a něco, co jsem vám ještě neřekl mimo kamery, máme záznamy z toho, co tam zaznívalo na tom výstavišti.

To já mám taky.

To je neuvěřitelné.

To je ne, musíme to zpracovat.

Necháme to trošku ležet, ale oni úplně natvrdo říkají federalizace, takže bude hotovo.

Mám prosbu, rovinou ano.

Existuje starý dokumentární film o řádění Henleinců v roce 38 na území, na našem území.

Ten dokumentární film koloval na sítích.

Zkombinujte to s tím, aby lidi viděli. Todle dělali tehdy, takhle dělají teďko.

Ano.

Ještě jednou. To znamená zkombinovat staré záměry dokumentárně, jak tam Henleinci řádí, jak tam hajlují, jak tam vítají Hitlera, jak tam všechno tohle s tímhle.

Ano.

Já už jsem to tady dneska v úvodu řekl, že v těch kritických letech jsme měli lidi, který se semkli a šli bojovat za republiku, za republiku 38, 39, ale zároveň jsme měli právě ty zrádce, který stály na ulicích a hajlovali.

Dneska my se pokoušíme ty lidi probudit, abychom se zase dali dohromady všichni, ale je to o to horší, že my ty zrádce máme ve vysoké politice a máme je i na hradě.

Protože jestliže pan poslel Pavel řekne, že chce silnou federalizaci a že chce euro a řekne to první výrok byl před srazem, pak přijme bavského premiéra a druhý výrok řekne po srazu, tak já se ptám, jestli to je náhoda.

Podle mě není.

A je to o to horší, že ty zrádce máme skutečně ve vysoké politice.

Ještě bych dodal, že to říká prezident, jenž je hlavou ozbrojených složek státu.

A druhým dechem naše návštěva přijatá na Pražském hradě říká: Bude jedna armáda Evropy.

Jo, tady je nula konspirace. To jsou fakta, protože pan poslel todle řekl ve vysílání Inovace republiky: Bude jedna armáda Evropy, bude jedna vláda Evropy.

A když se ještě vrátím k tomu Pavlovi, když ještě má prostor, já jsem si to studoval a když on skládá přísahu, když ho zvolili, tak on tam jasně stojí v té přísaze, že má chránit svrchovanost republiky aktivně.

To je podle článku 59, ale on to porušuje těmihle výroky.

Proboha, kam jsme se to dostali?

A ještě když jsme, když my tady máme ty knihy dneska, že jich tady bylo hodně, tak já bych rád doporučil další knihu. Je to kniha historika Padivědy a jmenuje se Průvodce protektorátní Prahou a je to, nechá se to sehnat.

Já jsem to viděl dneska tu informaci na antikvariát.cz.

Tak se na to knihu strašně těším. Koupím si ji, protože to stojí opravdu za to.

Vítěslave, vy jste chtěl něco dodat ještě?

Jo, já jsem chtěl jenom říci, že ten odkaz toho Millera z toho filmu se naplňuje, protože to jsou vnoučata jejich.

Ať je to ta Vanderlinová, jo? Ať je to ten Mercík, Kálský. A Kalas.

Víte, kdo je Kalas?

To je vnučka estonských fašistů.

Vážně?

A teď pozorte. Byla vychovávaná svojí babičkou a dědečkem, když je pustili ze Sibiře.

A její tatínek byl šéfem estonské banky za Sovětského svazu, takže oni se hamounili už za sovětské éry a ona takamahle způsobem děkuje své Sovětskému svazu za to, že dostala to, co měla.

Já pochybuji, že ona měla jako ty jiné sovětské děti jenom zmrzlinu, měla toho víc.

Takže to jsou oni, to jsou oni tyhlecti prostě. A to bychom mohli jeden národ za druhým.

Oni chtějí evropský svaz, jenom si vyměňme unii za svazek, protože třetí říše, v našich kruzích koluje ta čtvrtá říše, že jo, že oni chtějí čtvrtou říši, víte. Ale tím, že jsem ekonom a zabývám se i těma hlubokejma souvislostma, tak když si vzpomenu, tak trošku mi dejte prostor, maličkou.

Určitě. Jde o to, že ekonomicky, když se rozvíjí ekonomika, ekonomika výroby a tak dále, tak dochází ke koncentraci kapitálu, aby se, když nemůže být v jednom regionu, tak se šíří za hranice.

Říká se tomu mezinárodní dělba práce, kooperace, specializace a tak dále.

Jenomže když založili v roce 1957 Evropské hospodářské společnosti, které založil fašista původně, mimochodem, tak v podstatě docházíme, zjišťujeme, že oni hovoří o demokracii, o volném pohybu zboží, peněz, síly, pracovní síly a tak dále.

Jo.

No, ale to platilo jenom mezi těma silnejma státama.

Všechny ostatní státy, který byly připojovány, ať to bylo Španělsko, Portugalsko, Řecko, sloužili k tomu, aby oni měli odbyt a nerozvíjeli tam průmysl.

Udělali si z nich kolony a potom už chcípali, tak se jim strašně hodila Gorbačovská zrada, která rozvrátila Sovětskej svaz.

K tomu tam můžeme udělat klidně téma.

Rozvrátila Sovětskej svaz a vlastně dali v 90. letech díky Jelcinovi jim zase prostor na větší ještě trh, než jsme byli jenom v té východní Evropě.

A zase jsme byli kolonií, byla by i Rusko měla stát tvrdou kolonií, měla by být rozparcelovaná a v podstatě tím pádem by oslabili, bych řekl, silné politické a vojenské elementy, protože proto muselo být Československo eliminováno i vojensky.

Proto se musela zastavit výroba v Martině.

Jo, proto se to prostě, když si to vezmete, to byl krásný jejich plán, jak oslabit a zajmout.

Jo.

A vlastně dneska, když se podíváte, kdo vládne v té Evropě? Tři státy: Anglie, Francie, Německo. Všichni ostatní poslouchají.

To, že Tusk občas vyskočí, to nic neznamená, protože Tusk není hlavní v Polsku.

Je tam, protože odsloužil si svoje v Bruselu.

Ale tihlecti tři rozhodují.

A kdo rozhoduje nad těma třema?

Nějaká Anglie.

Jo.

A když si vzpomenete, kdo řekl Zelenskému, že bojuj dál, i když už měli ruskou armádu u Kyjeva?

Boris Johnson.

A kdo nakukal Putinovi, že by bylo dobré, aby stáhnul vojska od Kyjeva, aby se s námi rozhodovalo o tom, že se to podepíše?

To byl Macron, který telefonátem prosil Putina, ať stáhne vojska z Kyjeva.

To je pravda, že byli v dobrých vztazích ze začátku 2022, jo?

Takže oni vždycky šli tou zradou a oslabením toho, kdo je může ohrozit, že jo.

A de facto proto vedli k tomu k sjednocení.

Vzpomínáte si, že v 90. letech byl pokus o vytvoření ústavy Evropské unie společné?

Jo, nakonec jenom díky tomu, že došlo k nějakým přátelským nesrovnalostem, se to neuskutečnilo, protože ideový základ, jo, kterej by sjednocoval, tak oni tu myšlenku čtvité říše pěstovali pořád, stále donekonečna.

Panevropa.

Panevropa.

Přesně tak.

A teď jsou překvapení, že ten Američan je nechává ve štychu: dělajte tyto beze mě, protože on ten Američan má jiné zájmy.

Má mnohem větší zájmy.

Nejenom toto, Robine, nejenom toto.

Tam jsou větší zájmy, protože není pravda, že se vzniká triumvirát, jo, jako Čína, Rusko a Amerika.

Problém je ten, že Trump chce C5, jo, aby tam byla ještě Indie a aby tam bylo ještě Japonsko, jo.

A proč to chce?

Protože triumvirát, tak jak si někteří myslí, že by mohl být, už jste viděli někdy tři, kteří se vždycky dohodli? Vždycky se dva dohodli proti jednomu.

Vždyť ona nechce ten triumvirát.

A proto se Xi Japing staví nahoru a Putina a Trumpa si staví pod sebe.

Dává jim na hlavu v oběma.

Jste na mě závislí.

A já jsem zašel úplně někam jinam.

Já bych se stejně na tole ptal.

To souvisí se vším, co se děje jako na tý lokální úrovni.

Ano.

No, přesně tak.

A já právě říkám, že my bychom si tyhlecty souvislosti politické a globální měli uvědomit, protože ne Trump vede, to je kolektivní Trump, ne Putin to tam řídí, to je kolektivní Putin, ale Xi Japing je diktátor.

Putin je, no teda, Putin. Xi Japing je vůdce v Číně.

On je skutečně osobnost.

On to tam řídí.

A když se o tom pobavíme, ti dva – kolektivní Putin a kolektivní Trump.

Oni jsou loutky.

Xi Japing není loutka.

Xi Japing se vyvázal.

Jo, kdežto tohle se vedou a je problém.

My budeme mít problém, abychom se taky dostali, protože my máme loutku až někde tadyhle, jo.

Ten, ten náš velkej generál je taková loutka tadyhle někde dole, jo, a nad ním jsou ty větší loutky.

To je struktura.

Struktura, pyramidální struktura takzvaných globálních, nebo řekněme regionálních – ehm – globálních. A já to řeknu takhle: jsou světové elity a jenom jedna z nich je globální. A ty světové elity vždycky bojujou o to, kdo bude globální.

To znamená, že povede svět. A teď momentálně se odehrává boj o novou globální elitu.

Velmi zajímavej vstup, moc za to děkuju. Spousta podnětů do rozhovoru.

To musím naprostovat a přesně tak, tak jako velkej konflikt začal tehdy ve střední Evropě, tak teďka ehm, velmi to připomíná.

Mimochodem, jenom doplním, že i ta jejich vize velké Evropy – ehm – pán symbol paní Evropy, ten kříž v těch hvězdičkách, to bylo na těch stageích.

Oni se vůbec něčím netají, jako, že to je ta velká vize.

Ale Miroslav, vy jste...

No, já bych se asi vrátil nazpátek k nám na naše území a já jsem to tady říkal už v tom úvodu.

Jednak ehm, řekl jsem, že je třeba dát na stůl národní obrození 1920.

Řekl jsem tady, že je třeba dát na stůl morální a etický kodex politika, než vidím dneska.

A řekl jsem tady, že pokud budeme chtít republiku zachránit, tak budeme muset udělat to samé, co udělal Masaryk, ehm, Kramář po roce 1918, jo, když to znám dobře – že vykupovali zahraniční podniky, ehm, udělali ústavu, udělali měnu, jo.

A myslím si, že k těm kořenům se budeme muset postupně vracet, pokud budeme vůbec chtít existovat.

My jsme se s Robinem neshodli na jedné věci. Když já jsem tady řekl, že ehm trvám na tom nebo považuju za velice důležité odejít z Evropské unie.

Já bych si představoval – já vím, že to asi možná bude znít jako nějaký snílkoství nebo že mě v komentářích lidi označují za blázna – ale viděl bych to jako neutralitu, jo. Naši republiku. To jsme se shodli.

Ale dneska jsme se neseli, jo.

Ale tak – proč?

Ale to je jasný, tam jiná cesta.

Akorát je otázka, jestli to vystoupit – nastoupit – tomu říkám – by nám pomohlo, že jo, protože dneska ten svět je...

Protože, jako, jestli budeme v unii, tak se nepřejedou německé tanky. Jestli nebudeme.

Jo, je to ehm...

Kopírovat to, co dokázali v roce 1918 – Masaryk, ehm, Kramář a podobně.

Jo, to se může kopírovat jenom za předpokladu, že za naší vládou, která by to dělala, jo, a bude zformovaná podle našeho přání – tak že bude stát silnej stát, který vás podpoří.

Tehdy nejenom to, ale tehdy – hele – to Československo nevzniklo jenom tak jednoduše, jo. To bylo na přání, na přání Angličanů, jo. A Wilson to nechtěl.

On chtěl zachovat Rakousko-Uhersko, jo.

A v tom červenci prostě mu teda Angličani omlátili o hlavu jeho vlastní takzvané body, jo, které vydal v lednu 1918. A tam je mimo jiné to sebeurčení, jo – národní sebeurčení.

Takže mu to...

Pardon, jenom doplním. Jak tady hovořila paní doktorka Kováčová, úplně stejná slova odkazovala na literaturu. Krásně se doplňujete.

Takže on. Takže oni ehm. Takže Československo vzniklo i právě nejenom květnovou ehm květnovým setkáním Československých v Americe, jo, ale vzniklo skutečně na základě toho, že to byla vůle mocností.

Jo.

A to samý se týká budoucnosti střední Evropy.

Teďko já osobně jsem zastánce – já nevím, jestli jste slyšeli některé moje, bych řekl, fantazmagorie ohledně budoucnosti – ale víš, Robine, já jsem si dovolil kdysi asi před třema lety tvrdit. Když všichni tvrdili, že ještě, že už válka skončí, že už je to rozhodnuté.

Já jsem tvrdil: ne, ta bude do roku 2025 minimálně.

Jo.

To je pravda.

Každej říkal: "To není možný. To už skončil, ne?"

Já říkám: "Ne. Buď počkejte. To bude do roku 2025."

A když bylo podzim 2024, tak si říkal: "Je to špatný. Ta válka bude pokračovat dál, protože očekávám, bych řekl, vyhrocení války v roce 2027, špička bude 2028 a v roce – západ prohraje válku s Ruskem."

Jo.

A v tom momentě vzniká geopolitický moment na formování Evropy a v tom momentě bude rozdělení sfér vlivu.

Hele, na tý Aljašce, když se sešel Trump s Putinem, to nebylo o tom, že jeden druhému popláceli po ramenou.

Oni na tom letištní ploše si vyměnili dvě věty.

Jeden říká: "Přijel jsem ti pomoc."

Hm.

A druhej mu říká: "Ale já ti taky pomůžu."

Přesně tak.

Tohle si řekli na letištní ploše, na červeným koberci, a v podstatě za hodinu a půl měli hotovo.

Takže nejenom ty projekty, co si dohodli – ekonomické, technologické a tak dále – mezi sebou, ale oni si dohodli i co dělat se světem.

Hm.

V zásadě si to dohodli.

Akorát kolektivní Trump má problém.

To jsou ti demokrati, to je ten Rubio, jo?

A tyhlecti lidi kolem něho, který mu dělají, hází mu klacky pod nohy.

Jo.

Kogas se zbavil dávno už předtím, jo, který mu taky házel klacky pod nohy.

S demokratama v Americe se nakonec dohodl na tom, co může slíbit Putinovi.

A proto se sešli v srpnu na tý Aljašce a dohodli se.

A teď se to postupně naplňuje.

Proto říkám, že Trump není blbec.

Není to jenom obyčejný psychopat.

On je geniální psychopat.

Jo.

A on v podstatě ví, co dělá, protože on má naplánován to, že je lump, že to je podvodník, že to je ehm, já nevím, ehm, jak bych to řekl, prostě hazardér, jo, podnikatelský.

On je podnikatelský hazardér, ale on vždycky to postaví do té polohy, že najednou všichni si říkají: "Hele, co když on má pravdu?"

Jo. Takže oni se dohodli na nějaké na nějakém budoucím formování světa včetně dělení energií.

I to se tam dohodlo, jo?

A de facto, když se podíváš na stav Evropy dneska, tak my si vážme toho, že od Šumavy na západ je nejvyšší koncentrace přistěhovalců – jiné, jiné víry – když to řeknu takhle jemně, jo – a že to nejde zatím ve velkých vlnách k nám, i když Němci o to teďko se pokouší, jo.

A pokud ehm i ty, i ta jiná víra si je vědoma, že tady bude sféra vlivu ruská, tak oni sem nepůjdou, protože oni ví, že Rusové nedovolí některé věci, které si můžou dovolit jako dneska v Anglii nebo ve Francii.

Jo.

Tvrdý.

Hm, tak máte pravdu.

Musíme začít jednat s mocnostmi, jak to bude vypadat s tou střední Evropou celou.

Takže to se shodnem všichni.

Výborně.

[smích] Jo, my jsme o tom hned diskutovali už mockrát, viď?

Takže ta vize té Evropy skutečně je to, že já neříkám — já říkám pozor — ne, abysme šli od extrému rusofóbie k rusofílii.

Ano.

To to nelze.

Dnešní Rusko není Sovětský svaz.

To, co tam vládne, není komunistická strana Sovětského svazu, která byla jakákoliv, ale byla umírněná vůči nám. Jsou tam stejní podnikatelé, stejní oligarchové, stejní prostě bych řekl mocní páni.

Je tam kolona. No, ale je tam jedna frakce, která se vyrovná dravosti toho, co nám sem tady ze západu cpe.

Jsou tam i šovinisti.

Taky jsou tam šovinisti, jo.

Takže ten Putin je tam zatím záchrana pro Evropu, jo. Pokud si tam zůstane, já nevím, už se vybíral náhradník, ale pokud by to bylo podle představ těch umírněných, tak nám dají záruku a můžeme si vytvořit s Rakouskem, s Maďarskem, když se Poláci umoudří, tak i s Poláky, se Slovinskem, se Srbskem svoji středoevropskou — diskutoval Masaryk, že jo — svoji středoevropskou po válce Jana Masaryka.

Jo.

Asii a bude to ten stát pro ekonomický počet milionů, který je soběstačný.

My potřebujeme, jo, abysme se dostali na 30 milionů obyvatel a můžeme být ekonomicky činní.

Koukáš na Baťu.

Já to přesně tak.

[smích] Dáme to za kameru.

Budeme to znovu vydávat v původním vydání.

No, takže to jsem jenom chtěl říct, že ta vize je taková. To předpokládám, že se naplní.