Sabotují Babišovu vládu. Chobotnice neziskovek se brání útokem

Vítejte u rozhovoru parlamentních listů.

Mé jméno je Radim Panenka a dnes trošku speciální díl.

Naším hostem je náš redakční kolega Ladislav Zemánek.

Čau.

>> Ahoj Radime. Díky za pozvání.

No, nemáš zač, protože já si myslím, že je docela dobrý, abychom si tady sedli, protože ty jsi zaznamenal docela úspěch v posledních dnech. V uplynulých týdnech jsi dost intenzivně pracoval a věnoval se investigativní práci hlavně na úřadě vlády. A v tom směru, co všechno tam Andreji Babišovi zůstalo jako dědictví po Fialově vládě, tak mnozí diváci určitě ty tvoje články četli, ale někteří asi taky ne. Tak kdybys na začátek jenom připomněl, cos tam vlastně našel.

Tak jedná se o to, že na úřadu vlády funguje taková poměrně rozsáhlá chobotnice, která je složena jednak z úředníků, části úřednického aparátu, který tam pracuje. Potom nejrůznějších poradců, respektive členů těch poradních orgánů při úřadu vlády. A v neposlední řadě neziskovky, jako ty politické neziskovky zejména, jejichž představitelé vlastně v těch jednotlivých orgánech zasedají. Zároveň ti úředníci, kteří na úřadu vlády pracují, se z nich přímo rekrutují z těch nezů.

Takže tam vlastně existuje takový ekosystém, který, dlužno podotknout, funguje velice efektivně a dobře pro ně, ne pro daňové poplatníky.

>> Tak on funguje docela dlouho, že jo, a je asi dost hluboce zakořeněn.

>> Je to tak.

>> A kdybys jenom malinko rozvedl to, asi víme, kam tím míříš, ale kdybys to trošku rozvedl, že funguje dobře pro ně samotné a poněkud nedobře pro daňové poplatníky.

No, ono jde o to a to si myslím, že je úplně nejzávažnější, že tam vlastně funguje systémový, strukturální a dlouhodobý střet zájmu, který spočívá v tom, že stejná skupina lidí – a není úplně nezbytně nutné, aby se jednalo o jednu a tutéž osobu jako fyzickou – ale v podstatě nějakou kolektivní osobnost. Prostě lidé, kteří hájí stejné zájmy, uvažují podobným nebo stejným způsobem a jde jim o tutéž věc. Ti jednak formují a ovlivňují státní politiku, jednak rozhodují a nebo přinejmenším nastavují pravidla pro fungování třeba nejrůznějších grantů, programů, dotačního byznysu a tak dále.

V některých případech – a k tomu se asi dostaneme – přímo peníze rozdělují a to ve prospěch neziskovek, ve kterých oni sami působí a nebo ve kterých působí jejich kamarádi.

A tento ekosystém, tahle jedna velká skupina lidí tam vlastně žije poměrně spokojeně a nikoho to moc nevzrušuje.

>> Hm, teď už teda vzrušuje.

>> Začalo vzrušovat.

No, ale ano, tak ono v tom minulém období to nikoho nevzrušovalo, protože tam spíš to bylo nějak ve vzájemné shodě. Fungovaly, ale to, co popisuješ, tak to je snad není lepší učebnicový příklad střetu zájmů.

Přesně to. Kdy na jednu stranu tady část médií, která je možné označit za protivládní, prohradní, nevím jak ještě, která téměř den co den chrlí nějaké články, které si myslím ani téměř nikoho nezajímají, o údajném střetu zájmu premiéra. Ale to, že na úřadě vlády – a úřad vlády bych očekával, že nebude úplně posledním místem, kde se tohle děje – se na denní bázi a dlouhodobě děje něco takového a vlastně to tam média nezajímá.

Což ano, tak pro nás, pro tebe a tvoji práci to je dobře, protože jsi měl exkluzivní příležitost a neměl jsi to jako závod časem, protože si úplně neumím představit ani média, která by do toho chtěla šťourat.

Eh, ano, musím říct, že skutečně tímhle problémem se málokdo zabývá, ale já bych byl rád, kdyby se tím zabýval někdo jiný a nemuseli bychom se tím zabývat my. Já bych třeba řekl, že tento problém nebo tento fenomén, který se zdaleka netýká jenom úřadu vlády, protože to, co jsem zjistil, že se děje na úřadu vlády, to je spíš jako slabý odvár toho, co se děje na jiných ministerstvech.

No, je to začátek jenom.

>> A tak se čtenáři můžou ještě těšit.

No, určitě se tomu budeme věnovat.

>> No, ale dobře. Tak zůstaňme u toho úřadu vlády. V rámci jakých orgánů nebo různých rad, poradních, nevím, týmů, komisí, tam tenhle systém funguje?

No, asi by bylo dobré, protože ne každý se tomu, nebo ne každý z diváků nebo čtenářů asi úplně bedlivě sleduje, co přesně se na jednotlivých úřadech děje. Tak asi by bylo na místě trochu je uvést do té struktury, do té organizace, která tam je, a tak jak funguje. Protože je potřeba říct, že celá ta struktura není úplně přehledná.

Takže, když premiér Andrej Babiš říká, že existuje dvoukolejnost a neefektivita, no tak já bych řekl, že možná funguje tak pětikolejnost, nejenom dvoukolejnost. Protože ty agendy se skutečně dublují a překrývají. A tyto orgány, navzdory tomu, co říkají nebo drtěvá většina těch členů, tak mi přijde naprosto naddimenzovaná v tom smyslu, že tam zasedají lidé, kteří mají stejné zájmy a stejné názory.

Tak já nevidím důvod, proč by například v jednom orgánu, nebo v radě vlády pro rovnost žen a mužů například, proč by tam měli zasedat tři členky jedné ženské lobby jedné organizace.

>> Mhm.

>> A takových příkladů bychom našli víc. Že nejenom, že ty neziskovky mají své zástupce napříč těmi jednotlivými radami, ale mají tam nezřídka hned několik.

Takže v tomhletom ohledu bychom mohli mluvit o tom předimenzování.

Jiná situace by byla ve chvíli, pokud by složení těch jednotlivých orgánů bylo vyváženější, přinejmenším v tom ideologickém nebo politickém smyslu. Protože je potřeba zdůraznit, že složení těch jednotlivých rad vůbec nereflektuje názorové složení v české společnosti a vůbec nereflektuje výsledky voleb.

Takže bez ohledu na to, jak volby dopadají, tam v podstatě sedí jedna a táž skupina, která si vlastně monopolizovala tu agendu jako takovou.

Takže není vlastně divu, že se proti tomu rozhodnutí z minulého týdne, kdy premiér přišel s určitými organizačními změnami, vyvolalo takovou bouři.

Ale měli bychom zmínit to, jak to tam vlastně vypadá, aby diváci přesně věděli, o čem se bavíme. Protože je potřeba si úřad vlády a tu strukturu představit tak, že tam na jedné straně sedí ti úředníci v jednotlivých odborech a odděleních. Ale vedle toho tam působí nebo existuje celá řada poradních orgánů, jejichž smyslem z podstaty věci by mělo být to, že mají sloužit jako servis, nějaké servisní těleso, servisní organizace pro ten vládnoucí kabinet.

A ve chvíli, kdy prostě aktuální vláda řekne, že my jsme svým voličům slíbili, že budeme prosazovat něco XY, tak by ten poradní orgán měl být napomocen vládě v té realizaci, v přípravě toho plánu a tak dále.

Tak to nebylo, ne?

Bylo to přesně naopak.

A v tom je ten problém, protože ty jednotlivé poradní orgány a nejenom ony, ale i ti jednotliví úředníci na těch odborech vlastně nezřídka aktivně vystupují proti politice té stávající vlády.

Jo, můžeme si to představit na příkladu toho návrhu nebo té změny předběžné té pracovní verze toho zákona o větší transparentnosti neziskových organizací, kdy přinejmenším dva poradní orgány se sešly a společně přijali usnesení, ve kterém tenhleten návrh nebo vůbec ten záměr větší transparentnosti financování neziskových ze zahraničí kritizuje jako nezákonné a nebezpečné.

Jo.

A těch příkladů bychom jenom v těch uplynulých měsících od nástupu současné vlády mohli najít několik, jo, že prostě místo toho, aby pomáhali vládě realizovat její program a její cíle, její politiku, tak to sabotují.

Mě původně napadlo takové přirovnání z přírodní říše, ale ho používat nebudu, protože to stejné slovo použil jistý vládní zmocněnec klimatickou politiku a Green Deal, Filip Turek nedávno a schytal za to strašnou bíru, takže to neřeknu to slovo, ale to je jako záškodnictví vlastně, ne?

Todleto není jako oni jsou to ty – to jsi to řekl, je to zřejmé – jsou to vlastně poradní servisní orgány vlády, respektive premiér a předsedy vlády, ale místo toho, aby mu tedy byli nápomocní a řekněme rozvažovali, uvažovali o tom, co jim ten premiér zadá, co chce, tak koordinovaně se snaží bojkotovat politiku, kterou chce premiér realizovat.

Přesně tak. Přesně.

A to jsou ty jejich dlouhodobé zájmy, které vyplývají z těch vazeb, které tam existují na ty neziskovky.

Člověk v přísnějším případě, jo?

Nemusíme tady asi rozebírat všechny ty neziskovky, kterých se to týká do detailů, ale přesně todleto je ten typ prostě neziskových organizací, jejich zástupci tam zasedají, ředitel Pánek tam přímo v jedné radě sedí a přesně takhle to tam funguje.

Jo, je to orientace na tenhleten typ neziskových organizací a kromě toho vlastně tyhlety neziskovky, jejichž zástupci tam zasedají, a ty rady ve prospěch některých konají, tak nezřídka jsou financovány a já jsem to vlastně rozebíral i v jiných článcích za ty uplynulé několik měsíců jsou často prostě spojeny s domácími byznysmy, kteří jsou významnými sponzory prezidenta Petra Pavla.

To je náhodička.

No, přesně tak.

No, tak jako Vohan Vohanka. Pan Winkler, pan Barta, přesně tohleto.

To jsou, promiň, zároveň lidi, kteří jsou spojení třeba s denníkem N, ne?

Přesně tak. A nejen s ním.

Tak a nejenom, nejenom, že tydlety – ti aktéři z úřadu vlády a jejich poradních orgánů – mají vazby na tyhlety neziskovky v první řadě a jejich sponzory, ale zároveň i na novináře například.

No, na mě ne, na mě neukazuje.

Ano. Tak tebe se to netýká. To je pravda.

Ale je to přesně typově deník N, který je zase nějak spojený prostě s tím pořád s tím jedním podhoubím, s tím jedním ekosystémem.

Plus jsou tam potom i samozřejmě vazby zahraniční.

Možná to bude znít jako konspirace, ale žádná konspirace to není. Jedná se prostě v řadě případů o americký NET, tu americkou nadaci, která financuje, kde co – a financovala. I když teď už to tak není, protože Trump to zarazil.

E, takže to je jeden subjekt zahraniční.

No a potom jsou to ty nadace z toho impéria rodinného George Sorose.

Zase to může znít jako nějaké spiknutí nebo konspirační uvažování, ale je to prostě dohledatelné a není to nic jako tady úplného. Stačí se prostě na to podívat.

Ty materiály jsou ve veřejných zdrojích, často k dispozici.

Takže si prostě stačí udělat na to čas a projít si tím.

No a potom vlastně si člověk uvědomí, co znamená ten deep state, protože to taky není žádná konspirace, to je prostě popis těch struktur, které se dlouhodobě v tomhle případě nebo v případě České republiky několik málo desetiletí vytvářeli a které prostě blokují aktivně jakékoliv smysluplné změny ve směřování téhle země.

Já nemluvím tady o nějakém směřování východozápad. To je úplně si myslím překonané vidění světa, ale pokud chce prostě prosazovat nějaké výraznější změny, vidíme to i na případě téhle vlády, tak naráží na odpor a naráží na odpor právě těchletěch struktur, které jsou pevně zakořeněné nejenom na úřadu vlády, jak jsme naznačovali.

To je spíš slabý odvaro, co funguje jinde.

Bylo by dobrý, kdybychom teďka řekli, nebo kdyby si to řekl třeba konkrétně – zaprvé třeba v kterých těch orgánech na úřadě vlády to je a jestli třeba i tam máš zjištění, o které lidi se jedná nebo o které organizace. Jak říkal před lety pan premiér: nebuďte slušný, řekněte to jméno.

Tak si řekněme jména těch organizací a orgánů a aktivistů.

Známe organizace a známe i jména konkrétních lidí. Takže pokud bychom se – já jsem se vlastně v těch svých článcích zaměřil na tři z těch poradních orgánů, protože těch je tam daleko víc, ale já jsem pozornost věnoval právě radě vlády pro lidská práva, jednak radě vlády pro rovnost žen a mužů a potom radě vlády pro nestátní neziskové organizace, čímž jsem chtěl začít a nebylo úplně mým cílem, aby hned bezprostředně následovala nějaká odezva, k čemu už ale došlo, což bylo příjemné zjištění, teda je potřeba říct.

Ale shodou okolností právě těchletěch poradních orgánů se mají týkat ty změny, které minulý týden premiér Babiš oznámil, i když z toho teďka tak trochu ustupuje, ale k tomu se taky možná ještě dostaneme.

Ale pokud bychom se teda podívali na tyhlety tři nebo na některou z nich přinejmenším na tu radu, tak můžeme nakonec začít třeba radou pro nestátní neziskové organizace, prostě ráda pro neziskový sektor, občanský sektor.

No ano.

Pro mě teda bylo dost zásadní zjištění, jako nové zjištění, když bych měl říkat vzhledem ke své práci, ale já jsem vůbec netušil, že takováhle rada tam je.

Já jsem znal radu pro lidská práva, národnostní menšiny, rovnost žen a mužů. Jsem věděl něco, že existuje. I když mně to taky přijde trochu bizarní – tak nejsme ve středověku tady – ale dobře.

Tak teď některé ženy by mě – no nic, nechám, nebudeme do toho zabrušovat, jo – ale ráda pro neziskové organizace, co jako dělá nebo co dělá.

Možná by bylo ještě na místě říct, že ne všechny z těch poradních orgánů představují nějaký problém, protože tam samozřejmě existuje třeba legislativní rada vlády nebo bezpečnostní rada státu, což jsou orgány, kde neexistuje žádná kontroverze nebo není tam nějaký zásadní problém v tomto ohledu. Problém existuje právě v případě minimálně těchto tří rad, kterým jsem se hlouběji věnoval.

A můžeme si to ukázat právě na příkladu toho, že například v té radě pro neziskovky tam má 33 členů. Existuje a funguje to takhle u všech těch poradních orgánů – skládají se jednak ze zástupců státní správy, různých ministerstev, samotného úřadu vlády a tak dále na jedné straně, a na druhé straně se skládají z představitelů neziskového sektoru, akademiků, prostě nezávislých – někdy nezávislí jsou, jindy méně – odborníků, kteří právě mají pomáhat nebo by měli pomáhat vládě v realizaci těch jejich záměrů. Což se v drtivé většině případů neděje.

No a když se podíváme na složení téhleté rady pro ty neziskové organizace, tak zjistíme, že tam například zasedá ředitel Člověka v tísni, ředitelka nadace OSF, což je vlastně nadace Open Society.

Přesně tak. Původně to George Soros v Praze přímo založil. Teď je ten vztah méně přímý, ale pořád tam existuje.

A možná ještě důležitější než tenhleten vztah v případě nadace OSF je ta vazba na sponzory za Petrem Pavlem a na ty jejich nejrůznější nadace a tak dále. Plus je tam ten americký net.

Takže to je jedna věc. A zároveň je potřeba prostě všechno toto vidět, tyhlety vazby v širším kontextu, že se nejedná o nějakou jednosměrnou strukturu nebo fungování. Ale nadace OSF – a také jsem se tomu věnoval i v dalších článcích – prostě podporuje celou řadu dalších aktivit, což vlastně vytváří dojem plurality a nějaké mnohost a soutěžení či konkurence.

No, ale je to pořád ta jedna líheň – ideová, ideologická a nakonec i finanční. Takže ty zájmy vlastně jsou potom totožné.

Takže třeba v případě té nadace OSF prosazují nebo financují síť k ochraně demokracie, alianci pro moderní stát. A oni často vlastně i reflektují tu agendu, která přichází z Evropské komise z Bruselu – jako je zákon o či ten akt o digitálních službách, ten cenzurní a tak dále. Tak to jsou přesně věci, které tyhlety neziskovky a ti aktéři prosazují.

A to byly dvě konkrétní příklady, ale zásadní je, jak už jsem vlastně naznačoval – že ty rady vůbec nereflektují nějakou názorovou pluralitu a mnohost zájmů, které prostě ve společnosti objektivně existují.

A já jsem se na to i zeptal představitelů nebo zástupců těch rad, těch úředníků z úřadu vlády, jestli jim nepřijde, že složení těch rad je tak trochu jednostranné.

>> Co řekli?

Řekli, že nerozhoduje nebo že není důležitá názorová pluralita, ale odbornost.

>> Hm.

Takže se vlastně zdá, že odbornost je jediná správná, že existuje jenom jeden prostě odborný, ve vědě asi ukotvený názor, který jako jediný je správný a všechno ostatní jsou asi dezinformace nebo nějaké podivné bludy a konspirace.

No, ale když se podíváme třeba na tu radu pro rovnost žen a mužů, která se mimo jiné zabývá rodinnou politikou, postavením žen ve společnosti, v politice, v byznysu, v rodinách a tak dále – no, tak bych očekával, že tam budou i zástupci nějakých konzervativních organizací, nějakých konzervativněji orientovaných neziskovek, jako je třeba Aliance pro rodinu.

>> Například.

>> To tam asi nikdo není, co?

>> No, není.

Evidentně je tam nikdo nepozval. Ale v tomto ohledu – když se třeba podíváme na statuty těch jednotlivých rad – zjistíme, že premiér ve většině případů nebo ve všech těchto třech případech vlastně premiér rozhoduje, respektive vláda jako celek rozhoduje o tom, kdo v nich zasedá.

To znamená, ano, je tam nějaké čtyřleté tuším funkční období pro členy těch rad. Ale podle mě nic nebrání tomu, aby řekl tak dost: »Přijde mi to tak trochu jako nevyvážené. Já tam chci mít i trochu jiné názorové proudy, než jste vy, progresivisté nebo liberálové.« A prostě ty stávající členy těch stávajících členů může odvolat, nebo i kdyby to nešlo nebo to nechtěl dělat, no tak to těleso může rozšířit a může je tam přizvat.

>> Jistě.

>> Tak aby to bylo vyváženější.

>> Na to se to dosud nestalo, nebo bylo, protože byly avizovány nějaké určité změny – minulý týden. Pak teda přišlo – mně je to vcelku nejasné – co to znamená. Jestli potom nějaké korigování těch původních výroků znamená, že ty původně avizované změny v tomto systému po těch tvých článcích, po sérii těch článků, budou nebo nebudou, nebo jestli to nějak vyzní do ztracena a vlastně se tam nic nezmění – nebo jak to ty čteš teď?

>> Hm, já to čtu tak, že k prvnímu červenci má dojít k nějaké změně, ale jak ta změna bude vypadat, nikdo neví. Podle mě ani sám premiér. Protože pravda je, že minulé pondělí – to znamená 18. května – na vládě představili, respektive na tiskové konferenci přišli s reorganizací těchto poradních orgánů i těch jednotlivých oddělení. Protože ještě jednou připomínám – nejedná se jen o poradní orgány jako takové, kde jsou zástupci těch neziskovek, akademiků a tak dále, kteří nepobírají za to plat. To nejsou úředníci.

A druhá věc je ale ty úředníci z úřadu vlády, kteří sedají v odborech nebo odděleních, která vlastně zrcadlí, jsou zrcadlovou kopií těch poradních orgánů. To už jsou prostě státní úředníci se služebním zákonem a pobírají normálně za tu svou práci plat.

No a premiér tedy oznámil – respektive ministr spravedlnosti – že část těch agend a část těch poradních orgánů a těch oddělení se z úřadu vlády přesune na příslušná věcně příslušná ministerstva.

Již jenom tenhleten krok – který sám o sobě mi nepřijde s ohledem na závažnost těch zjištění a na systémový střet zájmu, který tam existuje, a na ten výnosný byznys, který si z toho udělali – tak mi nepřijde nikterak drastický. Ale již to stačilo k tomu, aby se část médií a část představitelů těch dotčených orgánů, poradních i těch odborů, začala vyjadřovat značně bojovně v tom smyslu, že to je nepřiměřený zásah do demokratických procesů, do té lidskoprávní agendy. A vlastně bývalá zmocněnkyně Fialovy vlády, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Burenčíková, ta to vlastně vykopla – okamžitě to označila za vážnou chybu.

Pak k tomu v některých médiích dodala, že jsou to naprosto mafiánské praktiky, to, co premiér Andrej Babiš a jeho vláda předvádí. Jemu o tom dopředu ani neřekla.

To musí. Jo, nevím. No, hlavně ale mohou si za to sami, protože mohu potvrdit, že opravdu o tom dopředu téměř nikdo nevěděl. Ale to má jeden jednoduchý důvod – vláda se chtěla vyhnout nebo omezit přesně tohleto, co potom následovalo.

Znamená, že pokud někdo z vedení situaci tak přijde za šéfem toho odboru, kterého se to týká, řekne mu: „No, tak my vás teda přesuneme, možná vás i vyhodíme, protože to v rámci té systemizace nebo může k tomu dojít v rámci té reorganizace, i v rámci té současné zákonné úpravy, která je sama o sobě hodně neflexibilní a nedává moc možností zasahovat do toho personálního složení."

No, si tu situaci představme, co se stane okamžitě, co premiér z kanceláře odejde. No, se spojí s deníkem nebo s někým, bude všechny svolávat, burcovat a vláda se zalekne ještě předtím, než vůbec něco vymyslí.

Dobře. No, ale burcování stejně přišlo, i když až po tom oznámení, ale předtím, než byl proveden ten záměr.

Nastal tam nějaký ústup ze strany vlády nebo nenastal?

Část těch úředníků a těch poradních orgánů, jestli to chápu správně, zůstane při úřadu vlády a ještě se tam zřídí dvě kanceláře. Ano, specializované na lidská práva a tuším na romské záležitosti. Ale to samo o sobě není úplně nejzásadnější, jo, pro to, co přesně se kam přesune, protože evidentně byl tady nějaký záměr tuhle moc nebo tyhlety struktury oslabit.

A umožnit vládě, aby fungovala efektivněji, aby mohla lépe prosazovat svůj program a zároveň by se na tom samozřejmě dalo i ušetřit a celý fungování celého toho systému mohl být efektivnější ve výsledku.

To jak to nakonec bude, co se nakonec k tomu prvnímu červenci stane, si myslím, že v tuhle chvíli neví nikdo, protože není vyloučeno, že za dva týdny vláda dojde k závěru, že se to udělá ještě trochu jinak.

Ale vtipné je, že i v pondělí, týden po tom, co došlo k oznámení těchto změn, kdy vláda nebo premiér oznámil, že to bude realizováno v mírnější formě, tak i přesto začali teďka agentura pro sociální začleňování – tuším, jak se to jmenuje – s tím, že první června se uspořádá stávka.

No a okamžitě se k tomu připojily i odbory úřadu vlády, které shodou okolností vede ředitel toho odboru pro rovnost žen a mužů, jistý pan Šafařík. A okamžitě tuhletu iniciativu podpořili, takže asi budou tyhlety odbory stávkovat.

No, myslím si, že to by bylo úplně to nejlepší, co by mohli udělat.

Jo, právě. A poslední věc – vlastně v tom mezičase, v tom uplynulém týdnu začaly hromadné preventivní nebo podmíněné rezignace. Nebo jak to říct, protože část, ne malá část členů těch poradních orgánů přišla s tím, že se jim to nelíbí, co tam zase ten Babiš dělá, a pokud to nepřehodnotí, pokud to nezruší, pokud to neodvolá, no, tak skončí.

Tak jsem si říkal výborně. Tak to přece hraje premiérovi a vládě do karet, protože odejdou sami.

No, tak nevyužil téhle příležitosti zatím. Možná se to stane.

Tak uvidíme, co se stane. Ale bojí se snad vláda nebo premiér do toho nějak výrazněji sáhnout do toho systému a pokud si myslíš, že jo, tak proč?

Asi se trochu bojí, ale já se jim ani nedivím, protože tohle nejsou žádní nevinní bezmocní úředníci, kteří nic nezmůžou.

Vidíme, že se děje pravý opak. Jakmile se jim do toho systému byť jen trochu chce sáhnout, tak okamžitě nastoupí do protiútoku. Možná si vymůžou buď ústupky, nebo třeba i zrušení celého toho záměru. To v tuhle chvíli nevíme.

Ale když se potom podíváme na ty vazby, které tam existují, tak samozřejmě, že to není úplně bezvýznamná skupina lidí. Možná, že ten jeden úředník na tom úřadu vlády, ano, ale to nemůžeme brát takhle izolovaně. Je prostě potřeba vždycky dívat se na ty širší vazby.

A když si uvědomíme, kdo z českého byznysu tam ty zájmy má, které neziskovky tam ty zájmy mají a s jakými novináři potom komunikují a jakým způsobem komunikují, co se vytváří za narativ, no tak se asi úplně nelze divit tomu, že se politici do toho někdy hrábnout nechce, i kdyby chtěli, protože zároveň samozřejmě těch cílů nebo zájmů, které vláda má, je spousta. Ale oni to slibovali, že jo, toho významně hráblou, že jo.

Ano. A ještě otázka – je to tak nebo není, že pokud ten tenhleten systém – bavíme se o řadě vlády – ten řadě vlády, pokud předseda vlády v rámci svých zákonných pravomocí a pravidel to nevyčistí, hm, tak nemá šanci prosadit všechno to, co voličům slíbil. Je to tak nebo to trošku přehání?

Já myslím, že to já nepřeháním. Takhle přesně je to a netýká se to jenom toho úřadu vlády. Prostě tyhlety struktury jsou na těch jednotlivých ministerstvech i v dalších státních orgánech. A to není nic divného. Ono samozřejmě, že když má nějaká skupina svůj zájem, no tak se snaží své lidi a své zájmy prosazovat, jak jen to je možné.

Ale je potřeba si říct, že tahle vláda a zejména její voliči mají úplně jinou představu o tom, jak má stát a společnost fungovat, a tyhlety struktury tomu demokratickému výkonu moci vlastně brání. A to jsou jenom tyhlety struktury. Potom jsou tady další zábrany – můžeme se bavit o Ústavním soudu a tak dále. Byli bychom tady dlouho, kdybychom měli probrat všechno.

Ano, jasně. No, tak to by se mohly zrušit volby, že jo. Protože to je stejně jenom kosmetická změna, ty volby, protože pakliže tady jsou všude ve všech těch státních orgánech takovéhle struktury, které v případě, že přijde nová garnitura, která chce prosazovat něco opačného, tak ty struktury jí v tom zabrání. Tak k čemu ty volby potom jsou, to je otázka.

A druhá věc – vlastně mě to jak si to celé. Musíme už se blížit k nějakému finále, pokud možno stručně. To všechno, o čem jsi mluvil – ono tam sice ze strany nějakých těch aktivistů nebo úředníků padala nějaká slova o mafiánských praktikách vlády. Ale mně naopak přijde, že jestli někdo užívá mafiánské praktiky, že to působí jako svého druhu organizovaný zločin, jako mafie, tak je tahleta chobotnice, kterou jsi popsal.

Ano, přesně tak. No, co udělala vláda? Ta jenom prostě rozhodla o tom, že z jednoho úřadu přesunou pár úředníků na jiný úřad.

A možná teda přitom pár úředníků přijde o práci, nebo že se ta agenda bude dělat trochu jinak.

>> A tak to je v pořádku, ne?

>> Přesně tak.

No, na tom není nic mafiánského.

To to je právě ono.

Jo.

Takže vlastně to, co dělají oni, to je vlastně protidemokratické. Oni prostě jednají proti výsledkům voleb. A ve chvíli, kdy oni tvrdí, že vláda se tady těmito kroky, nebo to tím nápadem trošku reorganizovat a změnit, revidovat tu lidskoprávní agendu, že nás posouvá na východ a zároveň o několik desetiletí zpátky, tak to bych řekl, že spíš dělají oni.

>> No, děkuju ti.

Nebylo to tak jako úplně veselý povídání, ale myslím, že bylo podstatné, abychom to probrali. A určitě budeme pokračovat, takže hodně štěstí ti ve práci.

>> Děkuju. A investigacím nejenom na úřadu vlády se budeme určitě věnovat dál.

>> Ano.

Tak sledujte parlamentní listy a děkuju ti. Zase někdy brzy se tu potkáme.

>> Děkuju.

Ahoj.