SOŇA PEKOVÁ: 💥 Kandiduji do Senátu! 💥 První veřejné oznámení

Nesmíme být sprostý.

>> To já nejsem.

>> To je pravda.

To potvrzuju za ty roky, co s tebou vysílám.

No, tak už nám to asi možná zřejmě běží.

Milí diváci, prosíme vás, napište nám, jestli nás vidíte a slyšíte. Jenom abysme tady nemluvili do zdi.

Soňou.

A já tady se podívám, já tady hodím komentáře.

Počkejte. Zapnu komentáře, abyste všichni mohli komentovat a psat.

Hele, už tady jsou nějaký komentáře, tak já chviličku jenom počkám a už to nabíhá. Už to nabíhá.

Hurá, hurá.

Tak co? Vypadá to, že běžíme naživo v tuhle chvíli.

Vítáme vás všechny. Zdravíme vás všechny sledující, fanoušky, všechny kritiky. Všichni jste tady vždycky vítáni, to vy víte.

A dnešní rozhovor je na vaše přání.

Já to trochu uvedu, než se pustíme do vašich otázek a tomu, o čem je toto vysílání.

Vy jistě víte, jak to u nás tady na YouTube funguje, kam vy nominujete hosty ve skupině Zákony bohatství. Posíláte nám mnohdy typy i na email.

A Soňa Peková je частым hostem, protože jí velmi často nás nominujete a přejete si, abysme dělali opakování.

No a stala se věc, že Soňa mi psala před pár dny a vy jste si možná všimli, že jsem dneska i dával vysílání s panem Noveským. Jenom některým z vás jemně připomenu, tady dám obrázek toho vysílání. Pokud jste ho neviděli, tak vás poprosím po tomhletom vysílání se mrkněte, protože s panem Noveským je to o tom, co volí zítra vláda ohledně akceleračních zón, kde se mají vystavovat větrné elektrárny.

Takže kdyžtak se na to pak můžete podívat.

No a zrovna se to sešlo, že i Soňa měla čas a já taky, tak vysíláme naživo, abyste se mohli na všechno zeptat.

Mně to přišlo fajn a hezký.

Protože vím, že někteří z vás jste už zaznamenali, někteří až díky mým sociálním sítím, že Soňa Peková kandiduje do Senátu.

A toto vysílání právě k tomu slouží.

No jasně, tohle vysílání.

Ještě si přeskočil něco.

Já ještě se potřebuju dostat na start, ale já to lidem vysvětlím.

To řekneme.

A tak tady to vysílání slouží pro vás, diváky, pro vaše otázky, pro vaši kritiku případnou, pro vaše náhledy, pohledy, pro vaši podporu, pro cokoliv vy ucítíte.

Já jsem moc rád, že jsi přijala pozvání, že můžeme takhle naživo, protože jsme teďka tady a můžeme zodpovídat otázky.

Pokud by vás to zajímalo více a chtěli byste se zapojit, já za chvilku se začnu Soni ptát a začnu tady dávat i ty vaše otázky.

No, pište otázky, přátelé. Pište otázky na Soňu.

Já to sem budu postupně dávat.

A pokud už teďka víte, že byste rádi Soňu podpořili, protože i o tom je částečně toto vysílání, tak máte odkaz pod tímto YouTube videem nebo v tě sekci komentáře.

Tam máte dokument, který si můžete stáhnout a Soňa vám řekne, jak to funguje.

Tak je to, já jsem to hodil i na Facebook pro jistotu, protože jste se mě mnozí začali ptát ve zprávách.

Já nestíhám odpovídat všem.

Tak děkujeme vám, že jste tady s námi. Děkujeme, že sdílíte tento rozhovor. Děkujeme, že využijete té příležitosti třeba pro vaše přátele a známé, aby se mohli zapojit a říct nám svůj názor, položit otázky přímo teďka, v tuto chvíli Soně Pekové. A děkuju vám za to, že jste tady.

Odkazy jsou v popisku.

Pokud byste chtěli právě, jak jsem říkal, se třeba více dozvědět o tom o té petici nebo o tom, jak podpořit Soňu Pekovou, také tam máte odkazy.

Jinak velmi stručně v úvodu, píšete mi na sociální sítě, řeknu to tady jednoduše.

Pokud byste chtěli někam cestovat se mnou se Sandrou, vypsali jsme poušť a vypsali jsme Indii. Koukněte se, taky vám dám odkazy, mrkněte se a kdo máte zájem, prostě jděte na web a tam jsou všechny informace.

Soni, díky za tvoji trpělivost.

Další úvod.

Ahoj. Jak se máš?

>> Tomíku, ahoj.

Samozřejmě, trpělivost mi nechybí. To já jsem se už za ta léta naučila.

Děkuji moc, že můžu s vámi být a děkuji moc, že to může být zrovna dnes, protože máme věci, které já vlastně bych chtěla poprosit posluchače o pomoc v jedné záležitosti, podporu v jedné záležitosti a o tom bychom si dneska možná povídali.

No a mám se dobře, úplně báječně, takže já jsem moc ráda a doufám, že se taky máte fajn a děkuji, že mi to umožnil.

Takže hezký večer všem. Děkuju.

>> No, sešlo se to. Asi bohové tomu tak chtěli.

Soni, já možná začnu úplně tím úvodem. Když mi to napsala, tak pro mě to byl – protože spolu vysíláme nějakou chvíli – já vím, jak se stavíš k politice. Vím, že nejdeš daleko pro kritiku. Vím, že jsi se proto stala v určitých dobách středobodem kritiky i od politiků.

Najednou ten zlom. Jak se to stalo? Pojď nám říci. A je to, co si od toho slibuješ? Co vlastně? Proč najednou Senát? Proč zrovna tahleta instituce, proč kandidatura?

>> No, jak všichni víte, tak na podzim letošního roku, 9.–10. října, budou volby do Senátu parlamentu České republiky. A já jsem naprosto apolitický člověk, jak víte.

A před nějakou dobou, před pár lety, když jsem ještě byla – ještě se pořád řešily nějaké ty věci ohledně covidu, jak jsme tím prostě prošli – tak mě kontaktovali nějací lidé a nabízeli mi před pár lety už, že bych kandidovala do Senátu, aby tam měli nějakou posilu, jakousi protiváhu proti vlastně tomu mainstreamovému establishmentu.

A já jsem chápala vlastně důležitost jejich požadavků, ale absolutně se to se mnou nerezonovalo. Vůbec mi nepřipadalo, že je vhodný čas se v té míře a v té pozici aktivizovat pro společnost, protože já to považuju za službu společnosti, nepovažuju to za zaměstnání, ale já jsem necítila, že jsem ještě povolaná v tu chvíli. A tak jsem to odmítla.

Byť to vypadalo tak, že když bych možná řekla, že ano, tak už by se potom zapojily mechanismy, které by způsobily, že bych se tam byla dostala. Za nějakou stranu bych byla kandidovala, ta strana by mě tam byla asi posunula, protože jsem byla hodně ve veřejném povědomí, a to je vlastně vždycky jako kdyby záruka toho úspěchu, když ta strana to vhodně potlačí. A já jsem nic takového nechtěla. Nadále v žádném případě ani nechci.

A potom ale se stalo – teď já vždycky říkám, že můj život mě vede, celý život mě vedou takové instinkty, ať to tak nazvu, na této úrovni našeho povídání. A já na to hodně dám, protože ty instinkty jsou vesměs dobré. Není to jednoduché, to, co cítím, že mám udělat, ale vím, že je to dobré a že je to včas, že je to přesně v tu dobu.

A teď vlastně přišel pro mě takový velice intenzivní pocit, že je čas, abych se začala angažovat v těchto věcech, protože nadále se věnuju práci s lidmi, práci pro společnost. Víte vy, co jste se mnou v kontaktu, že jsme nikdy ty kontakty nepřerušili. Trošičku jsme se posunuli do jiných oblastí, ale těch oblastí je celá řada.

A já cítím, že v té práci s lidmi, v práci pro společnost vidím svůj další osobní růst nebo prostě cestu, po které půjdu.

A ta služba v tom senátu, já to opravdu považuju za službu, protože když je člověk v takové instituci, byť je mocně kritizovaná, že je nefunkční a že prorostla nějakou politikou, domnívám se, že by to tak právě být nemělo. Že by tam měli být lidé, kteří jsou už něco zažili, mají nějaké zkušenosti, mají odborné znalosti a především mají morální integritu, která jim umožní, aby i v chvílích, kdy je potřeba se zastat něčeho, zastat nějaké myšlenky, zastat nějaké skupiny lidí, zastat se nějakého názoru, tak aby ta jejich osobnost to udržela, ta jejich mentalita, to jejich vědomí, aby to udrželo a aby vlastně ten senát byl skutečně takovým ochranným orgánem legislativním a nikoli jenom nějakým pláštem, který leží za nějakejma politickejma stranama.

A teď mám pocit, že je čas, abych já zkusila, že pokud jsem vlastně pro lidi šest let něco dělala, což ze začátku to bylo za doby covidové, to ještě pokračovalo dál. Teď jsou to vlastně spíš takové sociální interakce a takovej světonázor, jak byste mohli budovat novou společnost, protože mě to extrémně zajímá a extrémně mě to zajímá nejenom na úrovni zemského rozvoje té společnosti, ale i mezinárodní. To mě extrémně zajímá.

Takže já se potřebuju posunout, abych to, co vlastně lidem říkám, abychom to mohli nějak realizovat, se potřebuju posunout do nějakých struktur, kde nějaké pravomoce existují. A ten senát je vlastně velice šarmantní tím, že existuje možnost přímé volby kandidáta. To znamená, že není volen nějakou stranou nebo kandidován nějakou stranou, což já naprosto odmítám, protože jakákoli tato konektivita vede k tomu, že je to sice cesta jednoduchá, protože strana má ty možnosti a má všechny ty linky už etablované, aby to dokázala, ale je tam potom jakási závazek, že když to řeknu lidově, když mě tam dostanou, tak já musím za to se odvděčit. A já se nechci nikomu odvděčovat z politické garnitury, protože se mi jeví, že právě ten revanš, který tam vždy byl, že nějaký kandidát se dostal, byť nezávislý, ale za nějakou stranu, nějaká strana kandidovala, tak ten revanš způsobuje, že on vlastně musí ten nový kandidát, který tam přichází s nějakými zajímavými myšlenkami a takovým stimulem, že by prostě změnil tu architekturu té organizace směrem, jaká tam bude atmosféra, jak se tam bude pracovat, tak najednou se cosi stane a ten kandidát, který se tam dostane, tak splyne s tím hlavním davem, s tím proudem a už je nerozeznatelný od toho ostatního.

Protože patrně tím, jak se tam dostal, tak musí, bych předpokládala, protože tento svět je o tom, jak se říká, there is no free lunch, není obět zadarmo. No, tak předpokládala bych, že toto vlastně hraje významnou roli.

Takže já jsem se rozhodla, cítím silné volání a jakousi extenzi mé povinnosti pracovat pro společnost, že bych chtěla zkusit pracovat pro společnost v nějaké struktuře, která by mohla mít vliv na to, jak bude vypadat ta daná země. A senát tím, že má přímou volbu, že to volí lidé přímo, že ten institut přímé volby, potom další přímá volba je volba prezidenta, což teda teď řešíme senát, tak bych se chtěla pokusit se do této instituce dostat, ale způsobem nepotekčně, že mě tam někdo posune či pomůže.

Ovšem samozřejmě zase there is no free lunch a to já neakceptuju. To víte, že to tak bylo od té doby, co se známe, ale chci se tamtím způsobem, že chci otestovat, zda-li jak se tolik mluví o demokracii a jak se tolik mluví o tom, že lidé si vybírají, koho volí, lidé si vybírají, mají vliv na to, jak bude vypadat vláda jejich země, no tak ať to ukáží. Protože já se domnívám, že jsem pro lidi za těch šest let udělala dost, že jsem prokázala, že bych pro ně mohla udělat ještě víc. Že by to mohlo být zajímavé tím, že jsem pro ně udělala, co jsem udělala.

Tak já jsem vlastně přišla o hromadu věcí. Já jsem přišla o svůj sociální, společenský život, o svoji kariéru pracovní. Vlastně to, co jsem udělala za těch posledních šest let, tak mě úplně vysunulo pod most společnosti, nebo to tak mělo být, ale já nejsem tak jednoduchá na tyto věci. Ale chtěla bych, že když jsem pro lidi udělala tolik věcí, že by to mohli rozeznat, že se to stalo, že jim to třeba pomohlo a že by mi mohli, pokud s tím mým profilem a s tím, jak se projevuju, jaké myšlenky šířím, jaký je můj osobní projev, jaká je úroveň mé inteligence, všechno jako když mě znají, šest let mě znají, tak jestli by mi dokázali dát podpůrný hlas. Protože já teď potřebuju získat 1000 hlasů, abych se vůbec mohla postavit na start.

Toto není o tom, že jsem na kandidátce a že tedy půjdu do nějakého mediálního klání, abych vysvětlovala, co hodlám dělat či nedělat. Samozřejmě ten volební program je napsaný i na mém Facebooku, ale v tuto chvíli je to ještě jenom k tomu, zda-li lidé, pro které jsem šest let pracovala, rozeznávají můj přínos a pomocí té demokratické a přímé volby by mi dokázali na základě rozhodování chci, nechci, v mém okrsku, což je volební bod číslo 30 Kladno, je to 66 obcí a tam potřebuju získat 1000 hlasů, že mě vlastně posílají na start.

Já potřebuju na start. Potom teprve to začne, že člověk prokáže, zda tam vůbec patří či nepatří a jakou sílu může mít to, že se tam objeví. Ale teď potřebuju na start.

Takže já vlastně dělám takový sociologický experiment, zda-li to, co jsem pro lidi dělala šest let, je dostatečné na to, aby mi svěřili svůj oprávněný hlas a dali mi ho, poslali mi to v rámci petičního archu, který tady někde bude v příloze. A Tomáš tam to nasdílel a já jich potřebuju nasbírat alespoň 1000 a potom se mohu postavit na start, zaregistrovat se a postavit se. A potom to bude už jiná věc.

Už se budeme bavit konkrétně o tom, co by bylo potřeba udělat, jakým způsobem, jaká ta strategie, jak to vnímat. Ale zase opakuju naprosto apoliticky. Já se nestanu součástí toho establishmentu, který tady vlastně jenom mění hráče, ale pořád ten scénář je stejný. To odmítám a s tím tam vlastně jdu.

A myslím si, že mám, že nemám nikde nic, za co by někdo mi mohl vysvětlit, že moje ideály mám zahodit a mám sledovat ideály ty, které jsou tam, protože já tam jdu jako nezávislý kandidát mimo jakoukoli politickou stranu. A ještě vlastně se domnívám, že s osobnostním profilem, který je kompetitivní. Takže toto je vlastně to, co chci udělat.

Takže já nechci se tam nechat nominovat někým jednoduchou cestou, což by bylo v rámci spojení s nějakou stranou, jakoukoli, malou, velkou, to je jedno, ale já to chci zkusit za sebe. Jestli tady existuje ten institut, jestli skutečně existuje ten institut demokratické přímé volby, že občan má vliv na to, kdo bude ve vládě jeho země.

Toto je prostě můj zadání a já jsem zvědavá, jak to dopadne.

Pokud to nedopadne, no, tak i to je pro mě zpráva. To je výsledek toho experimentu a podle toho se zařídím.

Ale já upřímně do toho senátu chci, že cítím, že bych tam mohla být užitečná a nikoli, že se stanu součástí toho motoru, ale že budu mít i vliv na to, jak to tam bude vypadat. Ale chci vědět, jestli prostě ti lidé sami dokáží, nebo vždycky budou i nadále čekat, že jim někdo řekne, jak to správně má být.

Takže toto je moje kvízová otázka v tuto chvíli, zda mě lidé postaví na start.

A tady z tohoto okrsku, který má — já nevím — Kladno má 70 000 obyvatel a k tomu ještě 65 obcí. Jestli se mi podaří získat 1000 hlasů, 1000 oprávněných hlasů, tak to je zajímavé.

Takže o to to teď vlastně v tuto chvíli jde.

A děkuji Tomíkovi, že jsme se tady na to téma mohli sejít, protože chci jenom takhle veřejně opravdu říct, že můj záměr je seriózní, vážný, myslím to vážně, není to žádná legrace. Ale současně jsem zvědavá, kde si stojí společnost, zda se skutečně dokáže samostatně rozhodovat a že nepotřebuje nějaké mediální hvězdičky, že jí to média takzvaně natlačí — že tento obličej, který nikdy třeba neznali — tak to je to správné pro ně a oni mu ten hlas dají. Nebo se zamyslí: lídali ten obličej skutečně za sebou nese nějakou osobnost, která pro ně něco udělala a že by potenciálně i dál dělat mohla?

Takže toto je vlastně to, co mě zajímá: kde si jako ten volič stojí? Jestli je to jenom taková třtina ve větru, nebo je to samostatně rozhodující se bytost?

A OK, v mém případě může to být prostě třeba ne, jo, ale jak je jakože jasné, ne? Jasné, ano nebo jasné, ne?

Takže to je zase ten můj monologický úvod a děkuji za to.

---

Soně, díky za ten úvod.

Diváci sledující, pište nám i otázky případně na Soňu.

Určitě. Já to tady vidím všechno, tady vidím ty komentáře. Já tady některý promítnu za chviličku. Bude to takové dneska interaktivní.

A Soni, teďka jsem teda pochopil z toho, že pokud ty potřebuješ na ten start a to můžou teda ti dávat kandidaturu pouze lidé ze Středočeského kraje v tuto chvíli — eh, z okrsku číslo 30.

Takže kdo, koho zajímají senátní volby, tak se podívá na stránky ministerstva vnitra nebo na můj Facebook. Tam je přesně vypsáno, které obce se jedná. Centrální je teda Kladno a kromě toho je tady řada obcí vlastně z kladenské oblasti a potom ještě z části, jako kdyby přilehlé Praze.

Takže je to taková pěkná heterogenní skupina. Tady nějaké postindustriální oblasti a potom oblasti těch rezidentů, kteří se vystěhováváají z Prahy do těch venkovních oblastí.

Takže je to takovej pěkný průřez demografický. Takže jsem zvědavá, jak to vlastně bude.

Není to celý Středočeský kraj, ale je to klá část, je to 66 obcí. E je to vlastně volební obvod číslo 30.

Mhm.

Tak pokud jste z této oblasti, nebo zároveň někoho znáte, tak já jsem vám nasdílel tady do toho, co vám běží vpravo, jak tam píšete komentáře, odkaz, kde případně můžete stáhnout dokument, který vyplnit a poslat na příslušnou adresu.

Soni. To tam asi ta příslušná adresa, kam to poslat, je přímo tobě nebo přímo na ministerstvo?

Ne, ne, ne. Já to potřebuju mně. Takže tam je vlastně ten petiční ark a ještě program. Mám to na Facebooku a tam je moje adresa. A nebo můžu tu adresu říct: je to 5. května 44 v Zbraslavi 27308. To je moje adresa na webu, adresa laboratoře. To je vlastně i jak jsme dělali tu petici pro pana prezidenta Petra Pavla, tak to bylo z nás stejnou adresu. 5. května 44 v Zbraslavi 27308.

Tak adresu znáte, pokud byste to chtěli — ještě jednou my to tady zopakujeme. Já to hodím do komentáře a případně můžete na Facebook Soni. Je to Sonia Peková.

Sonia Peková.

Ano. Sonia Peková. Taky vám to hodím do odkazu, kdybyste chtěli se lépe zorientovat a přečíst si případně posty a být v kontaktu i se Soňou, tak to je její veřejný Facebook, tak tam můžete.

Já tady promítnu pár komentářů od vás. Některý jsou, některý jsou zábavný.

Tady třeba píše Rovniny: "Dáma by se měla raději držet zpátky. Vždyť v senátu je to samý reptilián."

Tak to nevím. Tak to byla asi nějaká poznámka. Dobře, vtipná.

Tady píše Bohuslav Kubes: "Do Senátu by to chtělo spíš popelnici na třídění nebezpečného odpadu. Oni by se pakli ti, kdo mají svědomí a národní zájmy."

Tady píšou další velká podpora Soni. Tady ti píšou — já to tady některý promítám v průběhu co ty povídáš — ale no.

Chceš na tohleto něco říct?

Já bych se toho senátu, té instituce senátu přeci jenom chtěla zastat. Já se nechci zastávat těch lidí, kteří tam jsou, protože to já se nechci zastávat, ale myslím si, že ten institut senátu — který by mělo prostě dohlížet na to nestranně, nestranně a nestranicky — by měl dohlížet na to, jaká legislativa, jaká opatření v tomto státě se etablují.

A myslím si, že taková instituce z lidí, kteří už něčím prošli, mají zkušenosti, mají morálku, mají osobnostní integritu, že to vůbec nemusí být špatná věc, pokud rozhodují sami za sebe. Pokud je lidé znají, že jsou to kvalitní osobnosti a že už řadu věcí udělali pro společnost, že to není někdo zvenku, koho nikdo nezná a že nejsou delegováni stranou.

To znamená, že ta strana rozhoduje o tom, prostě jim dává doporučení — řekněme, nazveme to tak.

Takže pokud by tam byli lidé, kteří jsou skutečně sami za sebe, jsou to lidé voleni národem, přímou volbou, že lidé považují za osobnosti a vědí, že pro ně pracovali a jakým způsobem pro ně pracovali, tak já se domnívám, že nějaká restrukturalizace, revitalizace, prostě nějaké užitečné oživení této instituce je na místě. Protože takovej poradní orgán, taková rada starších — nebo já nevím, jak by to člověk napsal, nazval — tak to je nesmírně užitečné. Protože skupina inteligentních lidí, kdy každý má nějaké zkušenosti z nějakého jiného oboru, prožil kus života. Protože vstup je po 40, ale tak myslím si, že je tam naprosto většina lidí správně by tam šla starších. Mě je 52.

Tak prostě v současné době to není kompetitivní instituce, ale pokud tam nepřijdou nové tváře, které ovšem nemají nějaké historické svoje osobní zátěže, za které by mohl někdo za nimi přijít a vysvětlit jim, že pokud nechtějí, aby se to či ono mediálně propíralo, nebo aby měli někde nějaký problém, protože to na ně vědí, že někde něco se prostě ne úplně udál v jejich životě.

No, tak pokud tam přijdou lidé, kteří tyto problémy už nemají, protože si je vyřešili aktivně, protože se na tu kandidaturu připravili — protože ono já rozumím tomu, že tam sviští velký výchr — a pokud má člověk, já tomu říkám kostlivce ve skříni, pokud tam má kostlivce, kteří jsou signifikantní — no, tak může počítat s tím, že okamžitě to na něj vytáhnou.

A samozřejmě můžou na vás vytáhnout i nějaké smyšlené hlouposti, ale ty se daleko lépe odrazí nebo dementují.

Odrazí od vás nebo dementují, pokud máte nějakou historii, práci pro ty lidi a vědí, jak se projevujete.

Takže těžko mě někdo obviní z nějaké abnormality, když já jsem nikdy tím směrem se neprojevila.

Takže je to i výhoda i nevýhoda být vlastně ve světle reflektorů, ale myslím si, že do toho senátu, pokud přijdou lidé, kteří mají vyčištěnou svoji osobní historii od nějakých významných kostlivců, tak mohou skutečně v tom senátu plnit tu roli, kterou senát původně měl.

To znamená taková ochranná, podpůrná, detailně pozorovací, vetoidní, prostě takový brzdný mechanismus a nebo naopak propulzní mechanismus podle toho, co vlastně ta vláda vymyslí, protože někdy vymyslí nápady dobré, které je potřeba posunout vpřed, a někdy jsou to hrůzostrašnosti, které je potřeba tím brzdným mechanismem zabrzdit.

Ale musí tam být lidé, kteří nejsou kontrolováni politikou nebo třetími stranami jakéhokoli původu.

Takže si myslím, že senát je ideově nádherná struktura, bohužel populovaná divnými lidmi. Jsou tam objektivně lidé, o kterých víme, že ti, co tam jsou, tak neslužebují vždy pro dobro této společnosti. Ale pokud tam nepůjdou jiní, tak se tam vždycky nakoncentrují pouze ti, se kterými nesouhlasíme.

Když tam přijde jeden, který to trošku změní, tak tam potom přijde třeba druhý, třetí a už tam několik lidí je, kteří mají ten potenciál to změnit.

Přišli tam a myslím, že potřebují posilu a já teď vlastně opravdu cítím, že bych mohla tam být něco platná. Neměla jsem ten pocit před dvěma lety, když mi to nabízel, nebo před třemi lety, kdy to bylo pretřené.

>> Díky moc, Soni, za odpověď. Tady ještě přečtu pár komentářů, pak se tě ještě doptám. Vy diváci, pište své otázky a já je tady budu promítat.

Tady píše Ferda: „Zdravím všechny přítomné a kandidaturu paní Pekové rozhodně podpořím." Pak tady píše jméno. Moc potřebujeme senátory. Přesně takové, jako jste vy. Budu se snažit šířit tuto perfektní zprávu všemi směry. Fandím vám. Budu vás podporovat, Romana.

>> Děkuji.

>> Tady máš takovéhle komentáře víc. Soně, tady fandím. Paní Soni, potřebujeme mít takové lidi, jako je paní Soňa. Zvláště v této složité době. Píšete, píšete. Tady píše moudrá babá senátu. To přejeme silné nervy i žaludek. Dávejte na sebe pozor. Moc si vás vážím. Petračková senátorka. Zatím to máme. Pardon.

Tadyhle promítnu. Skvělá zpráva. Pokud můžete ovlivnit třeba aktuální věci, třeba že se hodně páchá zlo na zvířatech, tak do toho.

Takže takovéhle podobné komentáře pište. Já tam budu rád dávat i kritické, ne ty vulgární, ne? Některé tam píšete vulgarities, tak to tady dávat nebudu.

>> Ale pište, pište, Soni. Já mám otázku. Mně přišla, když jsem to vyhlásil na Facebooku, že budeme dneska vysílat — mně přišlo do zpráv na Facebooku zajímavý podnět od jedné tazatelky. Ptala se, protože sleduješ nějaké lidi tvoji práci dlouhodobě a vědí, že se pouštěla do různých snah očistit různé osobnosti z dob covidu, kteří třeba byli uvěznění v Německu — konkrétně jsi o tom mluvila i v rozhovoru o panu doktorovi a dalších. Je tohle třeba tvoje snaha vstoupit do senátu i snahou jako získat legitimnější pozici pro pomoc těmto lidem? Souvisí to spolu nějak nebo vůbec?

No, vlastně je zajímavé. Nové tomuto mé kandidatuře nebo pokusové kandidatuře — nejdřív se musím zaregistrovat a k tomu potřebuji, aby mě lidé na start postavili — tak předcházela jedna zajímavá iniciativa. To byla moje návštěva primárně v Bremerferde v Německu u pana doktora Reinera Filmicha, kterého jsem vůbec netušila za jakých okolností v té věznici je držen, a to za nějakou rádobě ekonomickou kriminalitu. Já to nesoudím. Já prostě nesoudím, co tam vlastně si bude muset vyřešit on v civilních soudech.

Nicméně Reiner, pan doktor Reiner Filmich, je ten snad nejdůležitější člověk, pokud se týče nějakého odhalování nepravostí z doby covidu. Už v roce 2020, když jsme se potkali, sbíral z celého světa data z nejrůznějších zemí. Jak tam vlády zavádějí restriktivní opatření, jak to tam vypadá — a takovým kultivovaným a organizovaným způsobem tato data sbíral.

Takže má vlastně úplně nejvíc, kdyby měl největší databázi pěkně sesbíraných různých rozhovorů — autentických rozhovorů s lidmi z celého světa.

Pokud by tady byla nějaká síla odhalovat nějaké covidové nepravosti, tak Reiner Filmich určitě je ten, kdo by měl být venku a měl by to vést. Nicméně v Německu není vůbec žádná snaha ho osvobodit, protože i ti, co by mohli, se nechali slyšet, že má na rukou nějakou ekonomickou kriminalitu a že si s tím ruce špinit nebudou.

Což se domnívám, že v tuto chvíli — že přes bláto nevidí zlato. Protože i kdyby, jak jsem to už někde říkala — i kdyby zcizil celou zemi kouli — tolika lidem zachránil život a tolika lidem ukázal, jak se ty věci mají, že by ještě mu mělo být doplaceno a ne, že by někde byl zavřený na samotce bez přístupu k informacím, bez přístupu k internetu s velice limitovanou možností si zavolat a s extrémně limitovanou možností s někým mluvit.

Takže on je vlastně v této moderní době, v 21. století, zavřený na samotce v Německu, v německém Bremerferde, a svět o něm vlastně nevěděl — až na to, až vlastně vznikla jedna mezinárodní aktivita na jeho podporu.

No a potom jsem zjistila, že vlastně podobná situace se týká minimálně čtyř lidí v naší zemi. No a tak jsem potom, když jsem se vrátila, když jsem to zjistila, za sebe, za svojí osobu napsala petici pro pana prezidenta Petra Pavla a žádala jsem ho o vysvětlení, proč. V této době, kdy ještě pořád ta situace není jasná — in dubio pro reo — to znamená, když je nějaká pochybnost, tak je to ve prospěch obviněného, nikoliv pro jeho negativní stigmatizaci.

A chtěla jsem vědět, proč se domnívá, že dvojka může existovat, proč se nedomnívá, že se tady zavádí nějaké normalizační praktiky.

A výsledkem bylo, že mi odepsal — vlastně odepsala jeho právní kancelář. Pan prezident se vůbec ani nesnažil, prostě to ignoroval zjevně.

No tak potom se ke mně připojilo 1000 lidí v rámci petiční akce, kdy jsme udělali sedm setkání s lidmi, vysvětlovali jsme, o co se jedná, sbírali jsme podpisy. A to nebylo tak jednoduché, protože se všichni báli, že přijde za nimi někdo a řekne: „Ty, ty, cos to tam podepsal, ty seš nějaký protisystémový."

Ale stejně. Takže druhé moje kolo žádosti na Hrad a o osobní setkání s panem prezidentem Petrem Pavlem bylo to, že jsem měl za sebou 1000 lidí, jejich 1000 podpisů sesbíraných osobně na těchto aktivitách.

Nula bodů, neměl absolutně zájem a zase mě odpověděl někdo z nějakých podřízených s tím, že se vlastně pletu ve svých názorech a pan prezident je tak vytížen, že na takovéhle hlouposti nemá čas.

A tam jsem si uvědomila, že člověk z ulice, i když je jak aktivní, snaží se, lidé se za něj postaví, dokáže lidi zorganizovat kolem zajímavých projektů, důležitých projektů, smysluplných a opravdu jako perspektivně smysluplných, protože to, aby se tady zaváděly nějaké normalizační praktiky, že někdo něco říká a za to bude odsouzen, to neexistuje. To jsme tady asi měli před 89, už to nechceme.

No tak ani toto vlastně nestačilo. Nic nestačilo.

Takže jsem zjistila, že vlastně jako člověk z ulice, byť je tady samozřejmě demokracie a můžu říkat, co chci, ano, můžu, ale prostě můžu to posílat tak možná na rádio Jerevan a odaď se dozvím nějakou odpověď, ale nedozvím se odpověď od těch, kteří tady tutu zemi vedou. A to si myslím, že je hrubě nesprávně.

A to, že pan prezident Petr Pavel dvakrát zignoroval velice závažný můj požadavek, protože pan doktor Riner Filmicha není jen tak někdo. To je mezinárodně důležitá osoba a v této době extrémně důležitá osoba. A potom jsem za ním přišla podruhé s podobným případem z naší země, kdy za mnou stálo 1000 lidí a i to ignoroval.

Tak to se domnívám, že je zaprvé špatně a zadruhé toto bylo stimulem k tomu, že já se vlastně potřebuju dostat do úrovně, kdy budu schopná třeba z pozice svého zařazení v tom sociálním, já nevím jak to nazvat, v té struktuře společenské, budu moct s ním mluvit, protože těžko asi senátorovi odmítne interview.