Spravedlnost? Česká justice a její kontroverzní případy - 1. část - 27. 5. 2026

S příspěvkem pana Václava Peričoviče, předsedu spolku Šalamuna, dlouhodobého bojovníka za lidská práva na téma obnovy řízení.

České soudy denně dávají nám důvody.

Tak dobrý den, já vás tady všechny znovu vítám. Jsme rádi, že jste přišli v takovém hojném počtu. Vůbec jsme to nečekali. Byli jsme teda překvapeni tím nebývalým zájmem, že jsme museli 14 dní před zahájením celého semináře vypnout registrační formuláře.

Tak si myslím, že i pro přítomné politiky to o něčem svědčí, jak je problematika justice, justičních omylů a justičních zločinů aktuální v dnešní době i pro českou veřejnost.

Já bych navázal na to video, které produkovali kolegové z projektu Senocent, že justiční omyly existují všude na světě. Všude na světě jsou nespravedlivě odsuzování lidé a je zcela vyloučené, aby nějaká taková země neexistovala, kdyby se nějaký justiční omyl nestal — až na jednu, která se tak nějak shodně jmenuje Česká republika.

Já se budu věnovat příspěvku, který se věnuje takzvané obnově řízení. Obnova řízení je mimořádný prostředek. Není to mimořádný opravní prostředek, je to mimořádný prostředek. Proto je to poslední pojistka záchrany pro případ, kde justice selhala a kde byl někdo nepravem nespravedlivě odsouzen.

Ten paragraf 278 hlavy 17 zní: „Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí v případě nalezeních skutečností nebo důkazů soudu dříve neznámých, které by samy o sobě mohly ovlivnit výsledek řízení a rozhodnutí o řízení a následném trestu."

Je to taková ta poslední pojistka. Není to lhůtová záležitost. To znamená obnova řízení není vázána nějakou lhůtou, jako je třeba odvolání, dovolání, ústavní stížnost. V podstatě ji můžete podat nebo ten odsouzený ji může podat během výkonu trestu, když vyjdou najevo nové skutečnosti nebo když vyjdou najevo nové vědecké poznatky, jako třeba bylo právě DNA. Což vidíte na našich přátelích v nocleném projektu, kolik lidí se jim podařilo na základě DNA osvobodit, protože byli odsouzeni dokonce i trestům smrti. Když se nakonec prokázalo, že ten skutečný pachatel je někdo úplně jiný.

Takže pro zajímavost je ještě potřeba citovat, že ten paragraf 278 je v podstatě totožný od prvopočátku toho trestního řádu, což je zákon 141/1961 sbírky. To je tedy relativně velmi, velmi stará norma, která v podstatě do dneška nebyla rekodifikována. Takže my tady vycházíme z trestního řádu z roku 1961.

Tak chtěl bych říct, že my jako spolek Šalamuna sledujeme obnovy řízení v podstatě celou dobu velmi dlouho, ale jen za posledních 12 let máme statistická data, která hovoří o obnovách řízení, které spadají do působnosti krajských soudů.

Vysvětlím: obnova řízení na krajském soudu — to je příslušný soud, který rozhoduje o trestných činech, kde horní sazba začíná pěti a více lety. U těch bagatelných trestných činů a drobných přestupků rozhodují obvodní soudy. Těmi statistikami se nezabýváme. Sledujeme jenom ty závažné trestné činy, závažné zločiny, kde může být uložen až výjimečný trest — který dneska v České republice je doživotí.

Za toto sledované období od roku 2012 do roku 2025 — to znamená za posledních 13 let — máme statistická data. Zdrojem těchto dat je samozřejmě ministerstvo spravedlnosti, nikdo jiný. Nejsou to naše data, ale statistické výstupy ministerstva spravedlnosti. Za toto období bych chtěl upozornit na dva momenty.

V roce 2019 došlo k jedné události, kterou my ve spolku Šalamuna za 34 let v naší činnosti nepamatujeme: že pravomocně odsouzený David Schneiderl si během výkonu trestu našel skutečného pachatele, který se skutečně přiznal k tomu skutku, za který byl on odsouzen. A tomu státnímu zástupci nezbylo nic jiného, než podatnu řízení. To se stalo v roce 2019.

Změnou zákona od 1. ledna 2022 — my jsme celou dobu apelovali na to, že jsme byli jedinou zemí v Evropě, kde o obnově řízení rozhodoval soudce nebo senát, který věc posuzoval v původním řízení. I díky paní profesorce Válkové, která tady momentálně není, se podařilo od 1. ledna prosadit novelu, kdy byl v paragrafech 30 z obnovy řízení vyloučen soudce a senát, který věc posuzoval v původním řízení.

Z našeho pohledu je to velmi velký paskvil. Vysvětlím proč: zákonodárce vůbec netušil — a myslím si, že to ani nevěděl — že v českém právu jsou dvě fáze obnovy řízení. Je to řízení o obnově řízení a řízení po obnově řízení.

Takže dnešní aktuální stav je takový: o obnově řízení, pokud si ji odsouzený podá, rozhoduje jiný soudce nebo senát, který věc neposuzoval v původním řízení, ale u téhož soudu. Ale pokud by rozhodl o povolení obnovy řízení — to znamená té nejdůležitější rozhodnutí — tak by věc zpátky posuzoval ten soudce a původní senát, který věc posuzoval v původním řízení.

Takže samozřejmě je to naprostý nesmysl. Bohužel tam hrála zásadní roli argumentace ministerstva spravedlnosti o ekonomice řízení, která je samozřejmě velmi vadná.

Takže po roce 2022 jsme čekali, že dojde k nápravě nebo k velkému nárůstu obnov řízení, protože už o nich nebude rozhodovat soudce ani senát, který tu věc posuzoval v původním řízení — a měl vlastně přiznat, že pochopil chybu. Což je největší test právního státu — přiznat ten omyl. Tak skutečně byla povolena jedna obnova. My jsme se zájmem sledovali ten příběh. Vyžádali jsme si příslušné usnesení soudu, Krajského soudu v Praze, kde ale vyšlo najevo, že to nebyla obnova ve prospěch obviněného, ale byla to obnova v neprospěch obviněného a podavatelem byl městský nebo krajský státní zástupce.

To znamená, to je další moment. A poslední moment, na který chci upozornit, je rok 2025, kdy byla povolena další obnova, která se týkala procesní vady předchozího rozsudku nebo předchozí dohody o vině a trestu, který následně byl zrušen. Takže z důvodu procesní vady byl ten rozsudek zrušen.

A teďka se dostaneme k těm nejdůležitějším datům.

V Česku za těch sledovaných 13 let — tedy od roku 2012 — bylo podáno 1184 žádostí o obnovu řízení příslušným krajským soudům. To znamená: zase jsou to trestné činy, kde horní sazba začíná více jak pěti lety. Z těchto 1184 obnov řízení nebyla v České republice povolena ani jedna.

My máme nejdokonalejší justici na světě, protože jak jste viděli na tom videu, všude na světě dochází k justičním omylům. Všude na světě ten systém je z logiky věci chybný — jen ne v České republice. Protože je těžko uvěřitelné i ze statistického hlediska, že z těch 1184 obnov řízení nebyla povolena ani jedna.

My samozřejmě nemůžeme hodnotit všech těch 1184 obnov, protože neznáme důvody pro ty obnovy, ale známe případy, které samozřejmě spolek Šalamuna monitoruje a které sledujeme — ať to byly případy závažné, což samozřejmě se k nim dostaneme, ale byla to třeba zejména problematika pachových stop, kde teda vyšlo najevo.

Ehm, a my si nepamatujeme, že by se takhle zásadně odborná vědecká veřejnost ingerovala do trestního řízení v tom, že ty nejlepší akademici, vědci, které v tomhle státě máme, napsali prohlášení, že tak jak byla pachová identifikace prováděna na území České republiky do roku 2018, respektive do března roku 2018, bylo v rozporu s vědeckým poznáním a zcela nevěrohodné.

My jsme očekávali, že na základě takhle silného prohlášení akademické vědecké veřejnosti ty soudy začnou přezkoumávat případy, kde ta pachová identifikace hrála zásadní roli.

Vycházeli jsme i z holandského modelu, kde v roce vyšlo najevo, že si psovodi řekli, která ta pachová konzerva je ta správná. Byli za to dokonce odstíháni. Dostali nějaké podmíněné tresty, ale to, že oni věděli, která ta pachová konzerva je ta správná, byla v České republice norma.

To znamená, ten psovod si sám stavěl takzvanou řadu a sám věděl, která ta pachová konzerva je ta správná. To znamená, to, co bylo v Holandsku trestným činem, u nás bylo standardem.

Takže jsme předpokládali, že když to v Holandsku vyšlo najevo, tak tam se stalo to, že holandská justice nechala skutečně přezkoumat 3 158 případů, kde ta pachová stopa hrála nějakou roli a dokonce 15 lidí bylo následně posléze zproštěno té viny.

Co se stalo v České republice? Nic.

Samozřejmě proběhly tady obnovy, které jsme velmi pečlivě sledovali. Byli jsme u nich osobně přítomni u těch veřejných zasedání, ať to byl případ Balharahára, Lukáše Dobeše, Radima Žondry a dalších a dalších.

Ani v jednom případě, samozřejmě i přes to prohlášení té odborné vědecké veřejnosti, že ten důkaz je nevěrohodný, to nebyl důvod pro povolení ani jedné jediné obnovy, kde pachová stopa hrála celkem zásadní roli.

Naše vážená kolegyně Zuzička natočila dokonce o tom dokument, o kterém se v České republice moc nemluvilo. Byl úspěšný na světě, byl úspěšný v Itálii, vyhrál cenu a tam v podstatě zaznívá jedna věta prezidenta Evropské unie, pana doktora Vávry, který konstatuje, o tom, kolik rozsudků Česká republika vydá a jak se to s jejich hodnocením.

Tak já poprosím, ať se to pustí. Denně vydají kolem 3 000 rozhodnutí denně.

>> Mhm.

Kdysi, kdesi jsem četl, že nejpreciznější automobilka na světě, což je Toyota údajně, tak má kolem 4 % vadných výrobků. To znamená, každé čtvrté auto ze STA, nebo čtyři auta ze 100, jsou vadné.

Tak jsme lepší než Toyota nebo horší než Toyota?

>> Samozřejmě jsme lepší jak Toyota, protože my jsme nejlepší na světě. My nemáme vůbec žádné vadné automobily, jen máme vadné rozsudky.

Protože základním principem právního státu a jeho síly je to, že dokáže přiznat svůj omyl a dokáže je nějakým způsobem napravit, což se v České republice nestalo. A z těch statistik to celkem jednoznačně vyplývá.

My si nepamatujeme z historie spolku úspěšnou obnovu řízení v trestní věci s nějakou sazbou delší než pět let, protože to se v České republice prostě nestalo.

Máme prostě tu justici naprosto neomylnou, čemuž samozřejmě nikdo nevěří. Když na to upozorňujeme naše zahraniční partnery, tak nám to taky nevěří. Oni nám to na tom světě tak nějak úplně všichni moc nevěřej, ale bohužel ta čísla jsou celkem jednoznačná.

A je otázkou, jaká je cesta dál. Protože je to směrem pro zákonodárce, jestli skutečně celý paragraf 278 nebo hlavu 17 vůbec nezrušit, protože ta obnova je pro běžného odsouzeného naprosto nedosažitelná.

A to, že nebyla povolena ani jedna jediná za posledních 13 let, si myslím, že je velmi přesvědčivý údaj a má to jasnou vypovídací hodnotu.

A na dalším příspěvku uvidíte, že ten princip toho, proč ty obnovy nejsou povoleny, není o tom, že by nebyly ty důkazy nové nebo by byly nedostatečné. Ten systém prostě brání ten hrad a nechce přiznat, že existují důkazy, které samozřejmě zcela zásadně zpochybňují ten skutkový děj, za který byly ty dotyčné osoby odsouzeny, a zcela je vyvrací.

Ale ta justice vůbec nemá samo-čistící mechanismy na to, aby toto nějakým způsobem korigovala a přiznala svoji chybu, což je největší selhání v údajném právním státě.

Děkuji za pozornost.

Tak já děkuji panu předsedovi spolku Šalamoun a poprosím o přednes paní doktoru Janu Barvíkovou.

Její příspěvek se bude týkat kauzy Kramný a nově objevených skutečností.

Dobrý den, dámy a pánové.

Koukám, že z poslanců zde nikdo není, takže je to pouze na hostech a na vás přítomných.

>> Ráda bych vás seznámila s kauzou Petra Kramného, která bývá ve veřejnosti předpokládána jako již uzavřený případ. Jeho případ česká justice našla pachatele, soudy ji odsoudili a společnost si mohla oddechnout, že spravedlnosti bylo učiněno za dost.

Jenže právě to je na této kauze nejnebezpečnější, protože čím hlouběji se člověk podívá do důkazů, tím méně tato kauza vypadá jako příběh spravedlnosti. Tím více připomíná případ, v němž se nejprve vytvářely verze průběhu celé události a teprve poté se z verze o usmrcení elektrickým proudem začaly přiřazovat důkazy.

Petr Kramný byl odsouzen za to, že měl v hotelovém pokoji 6343 v egyptské Hurgádě usmrtit svou manželku Moniku a dceru Kláru Kramných elektrickým proudem. Toto zní kategoricky a odborně, ale základní otázka zní: Byla smrt elektrickým proudem skutečně prokázána, nebo byla přijata jako vysvětlení poté, co předchozí uvažované verze nebyly prokázány?

Když chvíle začala být bráněna, byla bránění nikoliv jako odborný závěr, ale jako dogma.

V této kauze se nestalo to, co by se ve spravedlivém trestním řízení stát měl. Nestalo se, že by se otevřeně zkoumaly všechny reálné možnosti, že by se důkazy vyhledávaly všemi směry a že by se existující pochybnosti poctivě prověřily.

Stalo se však něco jiného. Vše, co narušovalo verzi o elektrickém proudu, bylo postupně vytlačováno na okraj a vše, co tuto verzi mohlo podpořit, bylo přednášeno jako nezpochybnitelné.

Prvním a posledním člověkem, který viděl žaludky, byl v podstatě doktor Nadii, египský soudní lékař, který dělal první pitvu a byl prvním a posledním, který fakticky, jediným soudním lékařem, který vyšetřil vnitřní orgány, zejména žaludky Moniky a Kláry Kramné.

To, že tyto vzorky, nekrotické materiály nebyly českými orgány vyžádány k našemu prozkoumání, je velmi s podivem a vyvolává to velmi velké pochybnosti o tom, zda soud měl zájem tyto žaludky zkoumat a zjišťovat pravou příčinu smrti Moniky a Kláry Kramné.

Je to klíčová otázka a přesto nebyl v původním českém řízení vyslechnut. Nejen že nebyly dodány tyto vzorky žaludků, ale lékař, který dělal první pitvu, doktor Nadii, nebyl ani vyslechnut způsobem, který by odpovídal významu jeho poznatků.

První lékař, první důkaz, největší sílu — a tento výslech proveden nebyl, byť obhajoba při každém jednání a u každého soudu navrhovala jako provedení tohoto výslechu tohoto znalce, nikoliv však úspěšně.

Proto v prosinci roku 2025 se právní zástupci Petra Kramného vydali na cestu do Egypta.

A v egyptské Hurgádě zajistili přibližně dvouapůlhodinový video záznam výpovědi právě tohoto lékaře, který dělal první pitvu Moniky a Kláry Kramných, doktora Nagio.

Tedy výpověď člověka, který mohl popsat, co skutečně viděl na tělech Moniky a Kláry Kramných, a zejména na orgánech, který český stát nikdy nezískal.

Toto jsou nové skutečnosti mimořádné váhy.

Je to jedna z trhlin, které zásadně zpochybňují obraz spravedlivého procesu s Petrem Kramným.

Obhajoba se musela vydat do Egypta a zajistit svědectví lékaře, jehož poznatky byly pro posouzení příčiny smrti zásadní, ale české dokazování je nikdy řádně nevytěžilo a v podstatě nemělo o to zájem.

Další novum, které se podařilo zjistit, je stejně zásadní.

Bylo zjištěno, že existují kvalitnější fotografie, neboli kvalitní fotografie Moniky Kramné pořízené před pitvou v Egyptě, a fotografie v takové kvalitě, že umožňují odborné posouzení změn v oblasti krku.

Jestliže má být údajná proudová stopa na krku Kramné jedním z pilířů konstrukce o příčině smrti elektrickým proudem, je podstatné, že tyto fotografie podle dosavadního odborného posouzení umožňují závěr, že se na krku Moniky Kramné před egyptskou pitvou žádná taková stopa nenacházela.

Nejde však jen o drobnou odchylku.

Logicky se potom musíme ptát, kdy se ona údajná stopa na krku Moniky Kramné objevila a jak vznikla.

A hlavně musíme zodpovědět, proč ji neviděl lékař, který tělo pitval jako první.

Právě na tuto otázku přímo odpovídá odborný příspěvek doktora Jamese Filkinse, soudního lékaře a právníka, který zde za chvíli zazní.

A musíme se ptát, zda se z pozdějšího posmrtného artefaktu nestal v českém řízení klíčový důkaz vraždy.

Celá odsuzující konstrukce stojí na představě, že k usmrcení elektrickým proudem došlo v pokoji 6343.

Právní zástupci Petra Kramného se proto v Hurgádě zabývali také místem, v němž se měl celý mechanismus smrti podle odsuzující verze odehrát.

Obhajoba, která navštívila v tom prosinci pokoj, byla jediná z České republiky, která se jí podařilo navštívit předmětný pokoj, shlednout, v jakém rozložení se pokoj nachází. Nám bylo sděleno, že tento pokoj se nachází ve stejném rozložení, postel a skříňky, tak jak se nacházely v době, kdy zde měl usmrtit Petr Kramný Moniku a manželku a dceru.

Jestliže má být někdo odsouzen za vraždu elektrickým proudem, nestačí vyslovit jen větu, že zemřeli elektrickým proudem.

Je nutné prokázat zdroj proudu, mechanismus jeho vstupu do těla, cestu proudu tělem a vazbu tohoto mechanismu na konkrétní nálezové okolnosti.

Je nutné vysvětlit, proč takový mechanismus nezanechal očekávané technické a biologické stopy.

A především je nutné prokázat, jak vlastně víme, že se to stalo právě tam, právě tehdy a právě tak, jak tvrdí odsuzující rozsudek.

V této kauze se však z pokoje 6343 stalo místo, kde byla verze o elektrickém proudu pouze dosazena, ale nikoliv přesvědčivě ověřena.

Stal se z něj pouze prostor, do kterého byla tato verze zasazena, a to je u vraždy, za kterou byl uložen trest odnětí svobody 28 let.

Je naprosto nepřijatelné.

Další závažnou pochybností v této kauze je vztah ke znaleckému posudku zpracovanému doktorem Radkem Matlachem a doktorem Igorem Farkašem.

Tito soudní lékaři ve svém znaleckém posudku neřekli — víme přesně, jak Monika Klára Kramná zemřely.

Neřekli, že máme definitivní alternativní příběh.

Jejich podstatný závěr byl jiný.

Uvedli pouze, že existují i jiné možnosti příčiny smrti, než elektrický proud.

V souvislosti s posudkem, jehož nejpodstatným závěrem bylo připuštění jiné možnosti příčiny úmrtí, byli následně trestně stíháni a odsouzeni za podání křivého znaleckého posudku.

Toto je bod, u kterého musí odborná veřejnost zpozornit, protože jestliže znalec v trestní věci řekne, že existují jiné možné příčiny smrti, než verze přijatá orgány činnými v trestním řízení, a následně se sám ocitne v trestním řízení, pak už nejde jen o osud těchto dvou znalců. Pak jde o vzkaz celému znaleckému prostředí.

A ten vzkaz zní: "Pozor, pokud půjdete proti přijaté verzi, můžete sami skončit jako obvinění."

A to je velmi nebezpečné pro spravedlivý proces, protože spravedlivý proces nemůže stát na poslušných znalcích.

Musí stát na znalcích, kteří se nebojí říci odborný závěr, i když je nepohodlný a není v souladu se státem.

Poté byl podán v roce 2022 návrh na obnovu řízení.

Byl zde před chvílí příspěvek o obnově řízení, takže část veřejnosti je informována, jakým způsobem bylo vyhodnoceno.

Ale než tedy sdělíme, jak závěr dopadl, tak v tomto řízení už nevystupovaly pouze znalecké posudky doktora Matlacha a doktora Fargeše, že existují i jiné možné příčiny smrti.

Naopak zde vystoupili další odborníci jako profesor Ivo Steiner, docent Alexandr Pilín, docent Zdeněk Horák, docent Zdeněk Kokeš a kandidát věd Zdeněk Šňupárek.

Podle informací vycházejících ze spisového materiálu a z veřejného zasedání o obnově, tito odborníci elektrický proud jako příčinu smrti nevyloučili opatrně.

Oni jej vyloučili kategoricky.

Matlach a Farkaš tedy byli trestně stíháni v souvislosti s posudkem, kde připustili možnost jiné příčiny smrti.

Když však další znalci v řízení o obnově elektrický proud jako příčinu smrti kategoricky vyloučili, nikdo už proti nim stejným způsobem nepostupoval.

A to je samo o sobě velmi výmluvné.

Stíhat Matlacha a Fargaše bylo možné prezentovat jako spor o údajně vadný znalecký posudek.

Stíhat však Steinera, Pělína, Horáka, Kokeše a Šňupárka by už znamenalo něco úplně jiného.

Znamenalo by to odhalit podstatu problému — že nejde o chybu jednoho posudku, ale o samotnou odbornou opozici, o pochybnost, o to, že někdo řekne: elektrický proud prokázán nebyl.

Právě proto je tato disproporce tak závažná.

Ukazuje, že stíhání Matlacha a Fargaše mělo objektivně odstrašující účinek.

Mělo mít odstrašující účinek a současně ukazuje, že v roce 2022, kdy byla odborná opozice vůči elektrosmrti natolik silná, že i další kriminalizace by byla jen obtížně obhajitelná.

Z toho důvodu do dnešního dne tito znalci, kteří jednoznačně vyloučili příčinu úmrtí elektrickým proudem, nejsou stíháni.

Máme zde rok 2022, kde se stala velmi znepokojivou okolností.

Před výslechem docenta Pilína se intervenující státní zástupce domáhal toho, aby tento důkaz, jeho znalecké zkoumání nebylo provedeno, přestože závěry znalce byly již v písemné podobě založeny ve spisovém materiálu.

Vehementně se snažil zamezit provedení tohoto důkazu.

Nicméně soud tuto námku zamítl a důkaz provedl.

Právě zde se naprosto ukazuje problém obnovy řízení v této věci.

Obhajoba předkládala odborné závěry, které mohly změnit pohled na samotný mechanismus smrti.

Proto proti jejich provedení stálo úsilí udržet je mimo dokazování za každou cenu.

Jádrem sporu proto není jen otázka, zda jednotlivý znalec formoval svůj závěr přesvědčivě.

Jádrem sporu je, zda český trestní proces vůbec připustí nové odborné poznatky tehdy, pokud míří proti podstatě právomocnému odsouzení.

Obnova řízení má smysl jen tehdy, pokud je systém ochoten připustit, že by se mohl mýlit.

Jak zde bylo v předchozím příspěvku sděleno, podle statistiky je Česká republika neomylná a je dokonce lepší než Toyota.

Jinak je zde jen dekorace právního státu a jedná se jen o hezké slovo v trestním řádu.

V kauze Petra Kramného se však dnes skládá celý soubor skutečností: výpověď doktora Nadiho, skutečnost, že žaludky Moniky a Kláry Kramných nebyly v České republice k dispozici pro odborné zkoumání, nově zjištěná existence kvalitní fotografií Moniky a Kláry, především Moniky Kramné před egyptskou pitvou, nové znalecké závěry, otázky spojené s nakládáním s nekroptickým materiálem a nyní také nezávislý odborný závěr doktora Jamese Filkinse. A to nejsou jednotlivé skřípky, to je mozaika a ta mozaika má velmi nepříjemný obraz. Obraz trestní věci, v níž se zpochybňuje samotný mechanismus smrti.

A jestliže je zpochybněn mechanismus smrti, je spochybňováno jádro odsuzujícího rozsudku.

A nyní bych teda poprosila pustit záběr.

Vzhledem k tomu, že mám k dispozici jen asi 10 minut, věřím, že nejužitečnějším způsobem, jak předložit své názory, bude přečíst si svůj výpis pro záznam.

Dělám to teď.

Jsem James A. Filkins, MD, JD, prvně řádně přísahem zavázán podle zákona, a prohlašuji:

Jsem lékař medicíny se specializací výhradně na soudní lékařství.

Jsem řádně licencován jako lékař ve státě Illinois, USA, od roku 1993.

Během více než 30 let aktivní praxe jsem osobně provedl více než 10 000 pitevních vyšetření, včetně vyšetření zranění, omlouvám se, včetně vyšetření zahrnujících elektrickém zranění. Kopie mého současného životopisu je připojena jako příloha A. V roce 2025 jsem na College of Law University of Cincinnati, Ohio, USA obdržel žádost od Solomona o posouzení okolností úmrtí Moniky Kramné a její dcery Kláry dne 30. července 2013. Monika a Klára Kramné byly nalezeny mrtvé v pokoji 6343 v hotelu Titanic Palace v Hurgádě v Egyptě. Otázka, která byla předložena k mému posouzení a názoru, byla, zda existují jakékoli patologické důkazy na základě pitevních vyšetření Moniky a Kláry Kramné, které by naznačovaly, že příčinou jejich smrti byla elektrifikace.

V souladu s tím jsem si přečetl řadu materiálů poskytnutých mi SP. Materiály, které jsem si přečetl, zahrnují zprávy o pitevních vyšetření Moniky a Kláry provedených v Egyptě a následně v České republice, video záznam pitevního vyšetření provedeného v České republice, pitevní fotografie Moniky a tkaňových vzorků a zprávy a vyjádření dalších lékařských odborníků.

Nízké napětí elektřiny často, ale ne vždy, vytváří charakteristické stopy popálení na kůži.

Kontakt kůže se zdrojem elektrického proudu může vytvořit puchýř s bledým prstencem obklopujícím střední kráteru.

Pokud zdroj elektrického proudu zůstane aktivní a v kontaktu s kůží po delší dobu, pak může dojít k většímu, závažnějšímu popálení.

Pokud mezi kůží a zdrojem elektrického proudu existuje vzduchová mezera, mohou nastat jiskrové popáleniny, pokud proud přeskočí přes mezeru.

Jiskrové popáleniny se objevují jako malé krustovité uzlíky tkáně obklopené bledými oblastmi.

Mikroskopicky může kůže elektrického popálení vykazovat oddělení a nekrózu epidermis, stejně jako bublinky nebo vakualizaci epidermis s prodloužením a prouděním jednotlivých buněk epidermis a jejich jader.

Podle studie z Miami na Floridě od Dr. Joea Davise a dalších publikované v Journal of Forensic Sciences v roce 1980 však až 50 % elektrokucí při nízkém napětí nezanechává žádnou stopu popálení.

Elektrifikace však nikdy není diagnózou vyloučením nebo výchozí diagnózou.

V souladu s tím standardní soudní lékařská praxe vyžaduje, aby vyšetřování jakéhokoli podezření na elektrické zranění při nízkém napětí zahrnovalo důkladné vyšetření místa činu s cílem identifikovat zdroj elektrického zranění.

Lékař hotelu v hotelu Titanic Palace nejprve vyšetřil těla Moniky a Kláry Kramné, když byla nalezena 30. července 2013, a odhadl, že jsou mrtvá přibližně 3 hodiny.

Fotografie hotelového pokoje, ve kterém byla paní Kramná a Klára nalezeny, je ukazují ležet v jedné pozici v separátních postelích.

Poloha pravého paže Kláry naznačuje, že mohla být v rigor mortis v čase, kdy byla fotografie pořízena.

Na obou tělech nejsou viditelné žádné známky rozkladu.

Dr. Nady provedl první pitvu.

Omlouvám se.

Dr. Nady provedl první pitvy Moniky a Kláry Kramné 31. července 2013 v Egyptě.

Vyšetření Dr. Nadyho, jak je reflektováno v jeho pitevní zprávě, nezjistilo žádné důkazy o jakémkoli elektrickém zranění nebo jakýchkoli jiných známkách násilí na tělech Moniky ani Kláry.

Pitevní fotografie pořízené při pitvě v Egyptě Moniky a Kláry Kramné neukazují žádná elektrická zranění ani jiná zranění těla, s výjimkou fialového podlitiny na straně levého stehna Moniky a fialového podlitiny na levém koleni Kláry.

Vyšetřovací zprávy egyptských úřadů neuvádějí žádný pokyn na výpadek elektrického napětí, chybné vedení, vadné spotřebiče nebo jiné elektrické přístroje v pokoji, které by mohly způsobit nebo naznačovat elektrifikaci.

Těla Moniky a Kláry Kramné byla 8. srpna 2013 přepravena zpět do České republiky.

9. srpna 2013 byly Monika a Klára podrobeny druhé pitvě ve Stravanech v České republice. Video záznam byl pořízen z těchto druhých pitven. Jak je vidět na záznamu videa pitven, těla Moniky a Kláry byla zabalena v bílé látkové plachtě. Každé tělo bylo pak zabaleno v plastovém kartonu, který byl pevně zajištěn na místě bílou látkovou vazbu, která byla stažena pevně kolem těla na různých místech, včetně krku a kotníků.

Když byly odstraněny tarpauliny a plachty, bylo zřejmé, že těla prošla významným rozkladným změnám během devítidenního intervalu mezi první pitvou 31. července 2013 a druhou pitvou 9. srpna 2013.

Na zadní straně krku Moniky Kramné bylo značení, které patolog, který prováděl pitvu, interpretoval jako elektrické popálení, což vedlo k závěru, že Monika a Klára Kramné byly elektrifikované.

V fotografiích zadní strany krku Moniky Kramné pořízených při první pitvě v Hurgádě v Egyptě není viditelné žádné značení.

Ani takové značení nebylo identifikováno Dr. Nadym či jinými egyptskými lékaři.

Na těle Kláry Kramné nebylo identifikováno žádné značení ani v první pitvě v Egyptě, ani v druhé pitvě v České republice.

Vzorek kůže ze zadní strany krku Moniky Kramné a také části srdeční tkáně z Moniky i Kláry byly odebrány k mikroskopickému vyšetření.