Spravedlnost? Česká justice a její kontroverzní případy - 2. část - 27. 5. 2026

Dámy a pánové, děkuji, děkuji za usazení.

Nyní bohužel jsme nuceni přistoupit k oněm avizovaným změnám v programu vzhledem k jednání poslanecké sněmovny a proto, jako první řečník z obchodního bloku zde promluví pan doktor Jeronim Tejc, ministr spravedlnosti České republiky.

Takže si dovolím vás požádat o klid sále.

Dobrý den.

Řečník, který si sám nezjedná pozornost, je špatný řečník. Případně mluví nezajímavě, takže je to na vás, zda budete poslouchat nebo ne.

Já jsem rád, že tady mohu být. Omlouvám se, byl bych tady celý den, ale bohužel dnes probíhá jednání sněmovny a především jsem dopoledne byl na úřadu vlády, kde jsem společně s dalšími kolegy ministry přesvědčoval zástupce některých neziskových organizací a některých úředníků, kteří nesouhlasí se svým přesunem na jednotlivá ministerstva z úřadu vlády, že to bude fungovat lépe. Možná se oni nebudou mít lépe, ale bude ta agenda fungovat lépe.

To si myslím, že je asi důležité. Pro lidi v naší zemi je důležité, aby ty věci fungovaly, aby ti, kteří rozhodují o té věcné agendě, rozhodovali na základě výsledků voleb, aby ti, kdo určují, co se v této zemi bude dít, měli mandát od voličů. A já jsem přesvědčen, že tomu napomůže i ta změna, kterou jsem dnes musel obhajovat na úřadu vlády.

Je vás tady hodně. Nevím, kolik lidí odešlo z úřadu vlády. Asi 10 procent, které se nezapojili do diskuse, posléze opustili sál, aby mohli jít před kamery novinářů. Skoro to vypadalo, že přišli jenom proto, aby mohli odejít, ne aby diskutovali, ale to už nechám na nich.

Téma dnešního semináře je spravedlnost. Já děkuji Zdeňkovi Koudelkovi, že mě jako první náměstek zastoupili tady při tom základním vystoupení.

Já bych chtěl zmínit to, že byť se jmenuje ministerstvo spravedlnosti, tak ani já, ani kolegové nedokážeme napravit všechny hříchy světa a nemůžeme prostě zjednat spravedlnost ve všech ohledech. A navíc ten pojem spravedlnosti někdy bohužel není úplně objektivní. Někdy je to subjektivní a to, co jeden z nás cítí jako spravedlivé, ten druhý může cítit jako nespravedlivé. A je to prostě tak v životě.

Já se budu snažit od začátku, aby ministerstvo přistupovalo k těm věcem objektivně. Myslím si, že se snažíme a mám tady jednu kolegyni, která se zabývá jak kárnou agendou ve vztahu k soudcům a státním zástupcům, tak i posuzováním stížností pro porušení zákona, abych nepatřil k těm, kteří se vyhýbají tomuto oprávnění. Na druhé straně nechci, aby zase bylo zneužíváno a natahováno.

A tam, kde opravdu nejsme přesvědčeni, že bychom uspěli u Nejvyššího soudu, tak samozřejmě takovou stížnost podávat nebudu. Mohu jí podat i v hraničních případech, kde máme nějaký důvod, proč si myslíme, že by nám Nejvyšší soud ve stížnosti pro porušení zákona měl vyhovět, ale nebudu to dělat jako kobercový nálet. Byť bych se asi vám některým zavděčil, když ty stížnosti podáme, ale nevedlo by to k tomu výsledku.

Vážím si ale samozřejmě toho, že o těch věcech se bavíme. Určitě to není tak, že bychom ty věci házeli do koše. Ti úředníci, kteří se tím zabývají, mají vysokou odbornost a myslím si, že ty věci jsou schopni předpřipravit tak, abych já měl a další náměstci kvalifikovanou informaci pro to, abychom se mohli rozhodnout.

Byla tady řeč o legislativě. Zdeněk Koudelka řekl, že jsme už dali do připomínkového řízení trestní řád. Samozřejmě vidíte i ty mediální důsledky, které to má.

Já jsem nepřišel na ministerstvo spravedlnosti, abych byl populární. Ta doba, když jsem si myslel, že to snad jde, ta už je dávno pryč. Změnil jsem svůj postoj tím, že jsem odešel z politiky. Byl jsem nějakou dobu mimo tyto zdi parlamentu a myslím si, že mi to prospělo a pochopil jsem, že pokud chci dělat věci tak, jak je cítím, tak jak si myslím, že jsou správné, tak nemohu očekávat, že mi za to někdo zatleská. Nakonec stejně vám nikdo nepoděkuje, když uděláte dobrou práci. Po čase se to třeba zjistí nebo nezjistí, ale já dělám věci, pokud si o nich myslím, že jsou správné a budu se toho držet i nadále.

Proto jsme předložili tu novelu trestního řádu i v tom znění, se kterým některá média nesouzní, částečně nesouzní i opozice, ale jsem přesvědčen, že je správná a že by měla pomoci k zajištění spravedlnosti na tomto semináři.

Zdeněk zmínil některé věci. Já řeknu například to, že nově bude mít státní zástupce zákaz zatajit důkaz, který by byl ve prospěch obviněného. To dáváme explicitně do zákona. Myslím si, že to tam má být. Ano, jsou nějaké zásady trestního řízení, ale myslím si, že tohle musí být prostě v zákoně a že státní zástupce má být objektivní v tom smyslu, že má posoudit ty věci a pokud zjistí, že je spáchán trestný čin, tak má podat obžalobu, ale nesmí účelově vybírat jednotlivé důkazy. To znamená, nesmí zatajit ty, které jsou ve prospěch obviněného.

Druhá věc je, že posilujeme ochranu komunikace mezi advokátem a klientem. Také je věc, není možné, aby se stávalo, že do spisu jsou zakládány informace, které podle zákona nesmí být zveřejněny. Jsou čistě na komunikaci obhájce a té dané osoby. Bohužel se to dělo. Bohužel jsme za to následně platili odškodnění, protože si třeba o tom jinak myslel Evropský soud pro lidská práva, než naše soudy. Takže tím, že to dáme do zákona, tak snad těch případů ubude nebo nebudou už se vyskytovat vůbec.

Pokud se týká kárného řízení, přistupuji k tomu obdobně, jak jsem říkal, u stížnosti pro porušení zákona. Já určitě respektuji nezávislost soudu, ale soudy mají být nezávislé při svém rozhodování na politicích a jejich vůli, ale nemají být nezávislé na zákonech. To znamená, ano, samozřejmě mohou být různé výklady zákona, ale myslím si, že v tom základním principu nesmí docházet k tomu, že některé soudy budou vydávat excesivní rozsudky.

A pokud budou vydávat excesivní rozsudky, tak já v takových případech budu dávat jak stížnosti pro porušení zákona, tak v těch výjimečných případech, protože to právo ministra je velmi omezené, budu navrhovat podání, nebo přímo podávat kárnou žalobu.

Vím, že řada z vás, které jsem tady potkal, mě nabádá k tomu, abychom dávali návrhy kárné nebo podávali kárné žaloby častěji. Jak říkám, musíme si uvědomit, že soudní moc je nezávislá a ministr spravedlnosti není nadřízen jednotlivým soudům, není nadřízen státním zástupcům. Je to tak dobře?

Věřte, že to je tak dobře, i když se vám to někdy v těch konkrétních případech nelíbí, protože kdyby tomu tak bylo, tak by se tady dělo bezpráví. Protože by samozřejmě ta konkrétní politická moc, která by v tu chvíli byla u moci, mohla se zbavovat nepohodlných a mohla by nějakým způsobem prosazovat moc v jejich neprospěch prostřednictvím soudů.

Takže soudy mají být nezávislé, ale samozřejmě všichni jsme odpovědní a všichni musíme být odpovědní.

A já chci posílit kárnou odpovědnost soudců a státních zástupců. Zaprvé v případech, kdy soudci a státní zástupci pochybí a konstatují to nakonec soudy tím, že se jim přiznává odškodnění – právě proto, že v těch jednotlivých kauzách selžou a uskuteční jednání, které je v rozporu se zákonem – tak dnes je velmi těžké vymáhat po nich tyto částky.

Já myslím si, že kdyby to bylo jednodušší, kdyby se častěji stalo, že ten, kdo tu škodu způsobí, ji musel zaplatit, tak by to vedlo k tomu, že by všichni soudci a státní zástupci, nebo alespoň rozhodující většina, byli odpovědnější.

Proto chci, aby se prodloužila lhůta pro vymáhání této škody. To znamená, že ten regres, na který máme nárok, by se měl prodloužit až na 10 let, protože některá řízení trvají dlouho. Bohužel v těch, ve kterých jsou ty chyby, jsou mnohdy objeveny později.

Takže v tomto případě je potřeba, aby ta doba byla delší, a já budu navrhovat, aby to bylo 10 let.

Stejně tak dnes tu škodu můžeme vymáhat jen tehdy, když tam je shledáno kárné provinění kárným senátem, který je nezávislý.

Já bych rád, aby tam byla ještě jedna možnost – aby v případech, kdy to posoudí expertní nezávislá komise (protože to bude samozřejmě vždy nějak jmenovaná, byť ne ministrem spravedlnosti, ale bude to komise expertů), a když posoudí, že zde je důvod a že to není účelové, tak by ministr spravedlnosti měl možnost podat návrh přímo soudu a nezávislý soud posoudí, zda ta odpovědnost tam byla nebo nebyla.

Bylo by to rozšíření té možnosti, o které jsem mluvil – teď je ta velmi úzce vymezená.

Takže těch možností vymáhat je dnes málo.

To je karná odpovědnost.

A myslím, že jsem asi řekl ty nejzásadnější věci, které se teď v tuhle chvíli tady diskutují.

Těch věcí, které děláme, je mnoho. Já jsem dnes představil novelu rodiněprávní, která by měla více chránit děti, aby se nestaly případy podobné tomu případu Viktorky.

My jsme shodou okolností začali na tom pracovat hned v prosinci, což je prokazatelné – legislativní stopa tam už je od prosince a od ledna ještě dávno, než se ten případ stal.

Samozřejmě změna legislativy, změna přístupu soudců trvá měsíce a roky.

My posilujeme vzdělávání v této oblasti. My zřídíme multidisciplinární týmy. Už dnes existuje projekt, který vznikl v Ústeckém kraji přímo z řad soudců, který znamená, že se vytváří jakýsi nástroj posuzování toho, zda tam je riziko násilí v rodině.

Takže to všechno se děje. Jsem přesvědčen, že to bude i účinné, a jak říkám, těch věcí, které jsou před námi, je řada.

Vidím tady soudní znalce a jejich ceduli. My se snažíme i spravit to, co z mého pohledu nefungovalo úplně dobře – to je fungování znalců. Protože mnohdy se ministerstvo jako orgán dohledu zaměřilo na formální chyby, na to, jestli tam chyběla jedna stránka nebo byla jinak formulovaná, byl tam špatný nadpis nebo číslo.

Určitě je dobře, aby ty věci byly v pořádku taky, ale to, co je nejzásadnější, je aby ty posudky nebyly buď účelově manipulativní, nebo zcela neodborné.

A tohle je věc, kterou dáváme dohromady na ministerstvu spravedlnosti. Jsme obnovili sbory pro jednotlivá odvětví. Ty jsou složené z významných znalců.

Ti znalci – každý sbor má svého předsedu a ty sbory dohromady tvoří generální sbor. Ty předsedové by měli garantovat metodiku pro ta jednotlivá odvětví a hlavně, když úředníci na ministerstvu, kteří mají na starosti dohled, se budou doptávat těch, kteří tomu rozumí, jestli ten znalec selhal nebo neselhal, tak to bude mít opravdu nějakou váhu.

Pokud jsme to dělali tak, jak jsme to dělali mnohdy, jsme nebyli schopni prokázat, že ten znalec skutečně pochybil.

A znalectví je nesmírně důležitá oblast, protože bez znalců nám přestane fungovat soudnictví, přestane nám fungovat opatrovnické soudnictví, přestane nám fungovat trestní soudnictví, nebo se výrazně prodlouží.

Takže to je jedna z mých priorit.

Ovšem není to věc, kterou změníme mávnutím kouzelného proutku. Vyžaduje to dlouhodobější činnost a myslím si, že za těch pár měsíců – tuším, jestli je to pět, šest, bude to skoro šest měsíců, půl roku – jsme toho udělali dost. A já bych skoro se chtěl pochválit, že to je víc než za poslední čtyři roky, ale to si zhodnotí čas.

Takže budou se počítat výsledky a už mě to asi blíží konci, tak už asi mám končit.

Tak děkuju za…

>> Já se strašně omlouvám, pane ministře. Bohužel máme zde i konkrétní případy, kterými bychom se dneska chtěli zabývat, a musím zbývající řečníky vyzvat k maximální možné stručnosti, protože máme zde skutečně mnoho příspěvků, které už nyní přesahují kapacitu tohoto semináře.

Takže moc se omlouvám. Přeji vám mnoho úspěchů. Přeji vám mnoho úspěchu ve vašem snažení a poprosil bych nyní pana ministra Josefa Bartončíka s příspěvkem na téma kauzy v Slopném.

>> Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové.

Tak k vám přijíždím z Brna z naší advokátní kanceláře, kterou s bratrem provozujeme způsobilosti přesně 30 let.

Musím tady na půdě poslanecké sněmovny, zvlášť za situace, kdy jsou zde i pedagogové, kteří mě učili na mé alma mater, poopravit tu padlou vizitku svého stolu. Byť jsem tedy řádně složil zkoušku jak z římského práva, tak z církevního práva, nedisponuji titulem doktorského práva, toliko magistráva. Tak to snad jen k mému představení.

Jak jsem se dostal ke kauze Slopná, ke které se zde mám vyjádřit – protože jsme se o tom se spolkem Šalmou dohodli a požádali mě, abych co možná stručně, ale konkrétně na rovině přiblížil problematiku dokazování.

Ta kauza Slopná se dotýká obecně problematiky dokazování metodou pachové identifikace.

Zasahuje i do Institutu obnovy řízení, kterému jsem poskytoval své právní služby.

Dostali jsme se k tomu v kanceláři zcela náhodou u předchozího případu, který byl v podstatě zcela postaven na metodě pachové identifikace.

Můj bratr tuto kauzu převzal do odvolacího řízení po odsuzujícím rozsudku krajského soudu Brno, pobočka ve Zlíně, kde pachová identifikace byla v té době velký hit.

A s ohledem na to, že tento nepřímý důkaz byl ve své podstatě postaven jako korunní důkaz pro Řezníka, soustředil se na jeho provedení a zjistil dost závažné nedostatky.

Byla vyžádána zpráva České zemědělské univerzity, která v rámci této metody prováděla vlastní šetření, vlastní pokusy a zjistila tam velmi významné nedostatky. Zjistila tam obrovskou chybovost, která vůbec neodpovídala statistice, tak jak to probíhalo, když to dělaly orgány činné v trestním řízení.

Následně byl dokonce zpracovaný znalecký posudek, který jednoznačně konstatoval, že ta metoda vycházející z metodiky policejního prezidia z roku 2009 je vadná.

Ty závěry toho znaleckého posudku i posouzení České zemědělské univerzity byly v podstatě velmi jednoduché.

Skutečně, Česká republika byla v té době jedinou zemí, kde ten konkrétní psovod, který prováděl tu identifikaci, věděl, kde je umístěn v té řadě ten spodný vzorek.

A ze stanoviska mnoha a mnoha znalců a odborníků vyšel jeden jednoduchý závěr.

Já nechci zpochybňovat práci těch psovodů, nechci jim podsouvat nějaké úmyslné jednání. Nicméně bylo prokázáno, že vztah toho konkrétního psa a psovoda, který je blízký, tak velmi limituje v tomto okamžiku hodnotu toho důkazu.

Prostě z toho důvodu, že ten pes je schopen vycítit, kdy má svému páníčkovi udělat radost.

Proto byla tak odlišná statistika v rámci nezávislého zkoumání a statistika, kterou dosahovali orgány činné v trestním řízení.

S ohledem na to, že ta kauza se tehdy překlopila až do mimořádných opravných prostředků, Nejvyšší soud dovolání tehdy zamítl. Byla předložena Ústavnímu soudu, který v této věci rozhodl a v podstatě se plně ztotožnil s tou argumentací, že ta metodika je špatná.

Dokonce v této kauze rozhodl dvakrát, protože po dobu řízení Nejvyššího soudu se zvládla řízení, která byla zamítnutá, také se dostala Ústavnímu soudu.

Takže je tam rozhodnutí dvou senátů Ústavního soudu.

I na základě toho jsem se posledně dostal ke kauze Slopné, kde metoda pachové identifikace hrála významnou, i když já tvrdím, nikoliv nejvýznamnější roli.

A já pevně věřím, že pokud už se tato problematika vyřešila vcelku konstantní nalézací praxí Ústavního soudu, pak by neměly snad v budoucnu už vznikat nějaké další problémy.

Je to mé zbožné přání.

Nyní tedy ke kauze Slopné.

O co šlo v tomto případě?

Šlo o to, že byla nalezena mrtvá osoba ve svém obydlí v malé obci Slopné. Následně byla přivolána zdravotnická pomoc.

Lékařka ohledala tuto mrtvolu a nezjistila cizí zavinění. V podstatě to kvalifikovala jako nějakou nešťastnou náhodu – pád ze schodů.

Následně byla s nějakým časovým odstupem, řekněme tří dnů, prováděna zdravotní pitva. V jejímž rámci lékař zjistil, že existuje naopak vysoké podezření, že došlo k účasti třetí osoby. Tuto zdravotní pitvu postupem Legiartis přerušil a bylo pokračováno v soudní pitvě.

Teprve v tomto okamžiku se roztáčí kola práce policejních orgánů a zahajují se úkony trestního řízení.

Teprve v tomto okamžiku dochází k řádnému soudnězaleckému ohledání té mrtvoly a odběru těch pachových vzorků.

Já upozorňuji, že do té doby žádné trestní řízení neprobíhalo a do té doby se do kontaktu s tělem té mrtvé osoby dostalo blíže nespecifikované množství lidí – odhady minimálně 10.

I přesto byly odebrány pachové vzorky.

Další poněkud zvláštní věc bylo hledání místa činu, ke kterému tedy došlo tři dny po nálezu té mrtvé osoby. Ovšem za situace, kdy to místo činu, ten domek, byl naprosto precizně uklizen příbuznými pozůstalými, kteří na nic nečekali a skutečně to místo činu uklidili se vší parádou.

I na tomto precizně uklizeném místě činu byly odebrány vzorky pachové identifikace. Následně probíhalo trestní řízení, byl vytipován pachatel.

Přistoupilo se k jeho realizaci, byl vytipován další pachatel.

Byli dva pachatelé.

No a světe, divče, ty vzorky pachové vyšly na jednoho z těch pachatelů.

Byly odebrány velmi, řekl bych, nestandardním způsobem, z mého pohledu dosti problematickým. Byť byla ta pachová identifikace provedena opět tím klasickým původním stylem – to znamená psovod věděl, který vzorek jeho pejsek má označit.

Stačilo to až k tomu, aby byla podána obžaloba po provedení přípravného řízení.

Podotýkám, že to byl v podstatě jeden jediný a je to ze své povahy nepříjemný důkaz prokazující možnou přítomnost pachatele či pachatelů na místě činu.

Opět tuto kauzu soudil krajský soud Poučka ve Zlíně. Který přesto, že tento konkrétní senát je, bych řekl, ve věcech násilné trestné činnosti velmi nekompromisní, dospěl ke sprošťujícímu rozsudku.

A znovu říkám, je to velmi nestandardní u tohoto senátu.

Ten sprošťující rozsudek byl napaden odvoláním.

Vrchní soud z nějakých, řekněme, spíše formálních důvodů vrátil tu věc k doprojednání soudu nalézacímu.

No a přesně v ten okamžik, protože ty pachové stopy netvořily řetězec z nepřímých důkazů, nám jako Deus Ex Machina z nebe spadli dva svědci.

K podivu svědci, kteří s jedním z pachatelů po nějakou relativně velmi krátkou dobu ubývali celu.

Svědci, kteří byli příbuzní – jsou to bratranci.

A tak jako se ten klient nikomu ze svých spolubydlících na cele nepřiznal, tak zrovna těmto dvěma se přiznal, že to spáchal.

Potom už nám to řetězec těch nepříjemných důkazů tvoří. Nalézacímu soudu nezbylo než vynést odsuzující rozsudek, zvlášť v takto závažné věci.

Samozřejmě odvolání bylo zamítnuto. Stejně tak bylo odmítnuto dovolání jako mimořádný opravný prostředek a posléze ústavní stížnost.

Já jsem do této kauzy vstoupil, když jsem byl požádán o zastoupení v rámci procesu obnovy řízení.

Ten důvod byl relativně závažný. Vycházel z nějaké investigativní činnosti novinářů a směřoval zejména ke svědkům.

Dalším důvodem byla ta novost v rámci posuzování metody pachové identifikace – v té době již minimálně dvakrát potvrzená Ústavním soudem.

V čem byla podstata?

Zatímco nalézací soud ve vztahu k těm svědkům neměl k dispozici některé dokumenty, tak v rámci obnovy řízení my jsme se k nim dostali.

Světe, divče.

V případě onoho prvního svědka se tento údajně sám přihlásil orgánům činným v trestním řízení.

No a ve spise se nalézala komunikace, která proběhla mezi tímto přihlášením a jeho svědeckou procesní výpovědí v rámci hlavního líčení. Je to živá komunikace mezi jeho právním zastoupením, ingerujícím státním zástupcem krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka Zlín, a soudcem, který rozhodoval o přerušení výkonu trestu.

A když si tu komunikaci poskládáte a přečtete si ji, tak ji nemůžete vyložit nijak jinak než: „Vážení, já vám tady pomůžu, ale vy mně pomůžete dostat z kriminálu."

A světe, divče, já taky jsem párkrát se pokoušel o přerušení výkonu trestu.

Je to velmi složitá činnost.

Ten výkon trestu před výslechem toho svědka u hlavního líčení pokračujícího byl povolený a následně byl prodlužovaný. V době obnovy řízení muž byl upuštěn zbytek výkonu trestu v řádu let.

Tak na základě výslechu tohoto svědka byl mimo jiné můj klient odsouzen a na výslechu jeho příbuzného, kterému se také měl doznat a kterého oni redaktorky v nestřižené chvíli překvapili a ten jim naprosto bezprostředně řekl, že to bylo jenom kvůli tomu, že se potřebovali dostat z vězení, že se jim nikdy nepřiznal a on je navíc naštvaný, protože jeho nepustili, ještě to jeho bratra Trance.

Jo, prosím vás, toto jsou všechny důkazy.

Je to nahrané.

Tyto důkazy byly předloženy krajskému soudu v Brně, Pobočka Zlín, k rozhodování o trestním řízení.

Jo, máme tady okruh tří nepřímých důkazů.

Pachové stopy — ty jsou napadeny jednak velmi problematickým způsobem sběru, jednak špatnou metodou, prokazatelně špatnou.

Výslechem jednoho svědka, který byl velmi intenzivně motivován, ale bavíme se opravdu o několika letech vězení, které mu byli odpuštěny, a jednoho svědka, který v nestřižené chvíli, když na to nebyl připraven, asi přiznal pravdu.

Obnova řízení nebyla úspěšná.

Z mého pohledu to veřejné zasedání hrubě překročilo rámec řízení o obnově řízení, protože v podstatě soud provedl detailní dokazování k této věci.

Stávaly se tam takové divné věci.

Soud třeba velmi správně — já se, já se strašně omlouvám.

Jenom upozorňuju na čas, že máme poslední minutu.

Soud zcela řádně předvolal k veřejnému zasedání v jeden den.

Nicméně jeden z těch svědků se omluvil, aby potom byl připraven na to další veřejné zasedání, aby si ty informace mezi příbuznými mohly sdílet.

Soud provedl to dokazování, rozhodl tak, jak rozhodl.

Samozřejmě odvolací soud jeho rozhodnutí stvrdil.

Mě pak mrzí rozhodnutí Ústavního soudu a to říkám s plnou vážností, které bylo zcela formální.

V tom odůvodnění chyběl jakýkoliv konkrétní poznatek mimo toho, že obecné soudy to provedly správně.

A vadilo mě tam zejména to, že se vůbec nezabýval svou předchozí realizací, praxí ve vztahu k té vadné metodě.

My jsme ji tam namítali, prostě přešel.

A my jsme teď v situaci, o které tady již byla řeč úplně v úvodu.

Je tristní, že dva nevinní lidé tráví čas ve vězení, odsouzeni za brutální vraždu.

A stejně tak tristní je, že skutečný pachatel či pachatelé nadále běhají po svobodě a té justici se vysmívají.

S ohledem na to, kolik let uplynulo od skutku, tak se jim začíná blížit promlčení jejich trestního stíhání.

A já to považuji za fatální selhání toho systému, zcela fatální, které proběhlo za přímé účasti státního zástupce.

A naplňuje mě to velkou skepticí, jakým způsobem taková selhání napravit, když ani mimořádná instance, jako je Ústavní soud, nereflektuje svá vlastní předchozí rozhodnutí.

Já závěrem chci říct, že bych apeloval na orgány činné v trestním řízení, na orgány policie, aby dokazování a zvláště těmi způsoby, jako je metoda pachové identifikace, prováděli řádně, protože pokud to nebudou činit, pak dřív nebo později tyto metody budou zpochybňovány.

A já vím, že tyto metody jsou důležité.

Pokud jsou provedeny správně, zákonně a objektivně, tak jsou důležité pro odhalování pachatelů, zejména závažné násilné trestné činnosti.

A my asi všichni tady chceme, aby tito pachatelé byli skutečně odhalováni, aby byli spravedlivě souzeni a spravedlivě potrestáni.

A věřím, že i tento seminář pomůže k splnění tohoto mého snu.

Děkuji za pozornost.

Já moc děkuju panu magistruíčkovi a rovněž mu přeji úspěch v jeho snažení o obnovu tohoto případu.

Poprosil bych nyní pana doktora Jiřího Závoru, soudního znalce a předsedu poradního sboru ministerstva spravedlnosti pro metodologii forenzních oborů, aby nám přednesl svůj příspěvek o znaleckých posudcích a jejich přezkoumatelnosti.

Prosím.

Děkuji.

Já tam mám prezentaci.

Aha, tak to se omlouvám.

Já tam nemám asistenta připraveného, aby ji spustil.

Tak já začnu tím, že jsem dostal pár minut na vysvětlení tak komplexní problematiky, jakou je princip přezkoumatelnosti v současné úpravě znalecké činnosti.

Věnuju se tomu 18 roků a dostal jsem 10 minut na to, abych to stručně vysvětlil srozumitelně.

No tak mně nezbývá než uvést na začátek studii Dencingera z roku 2011 z Izraele, který studoval výsledky rozhodování poroty o podmínečném propuštění před obědem a po obědě.

A po obědě byly výrazně mírnější ta porota, tak předpokládám, že i vy budete ke mně v Lídni.

Děkuju za pozornost.

Snažil jsem se dneska tu přezkoumatelnost pojmout ještě složitěji, než je běžné.

To znamená, nejde o běžnou přezkoumatelnost, ale o systémovou argumentaci obtížné přezkoumatelnosti v českém prostředí.

Na mě naváže pan profesor Fenik, čehož si nesmírně vážím a bude konkretizovat na určitých konkrétnějších exemplech.

Ono to není úplně asi dobře vidět.

Existují tragické kauzy v čechu, které tady probíráme.

Celý ten seminář je velmi depresivní a ta tragická kauza, když ji chápeme z hlediska systémového, tak je to chyba toho systému.

Vyprodukoval ji celý systém.

Já se bojím, že dívat se na ty vady, ty chyby, třeba zrovna na to dívence, tu Viktorku, jako že to je jenom selhání jednoho znalce a soudce, není úplně... nenajdeme řešení.

To řešení najdeme ve chvíli, kdy si uvědomíme, kdo všechno dostává do ruky znalecký posudek.

Že to prostě není jenom konkrétní jeden soudce, ale že se stejnými postupky zabývá celý systém.

Čili i ty kontrolní větve, které jsou na to navázané, jako je revizní posuzování revizního znalce, dohledová činnost ministerstva spravedlnosti, rozkladová komise, poradní sbory ministerstva spravedlnosti — všichni s tím posudkem pracují.

A my jsme tady slyšeli od pana doktora Bantučíka, který říká, že je třeba dělat a postupovat třeba zrovna v té disciplíně pachová identifikace řádně.

Já se bojím, že tento způsob — já s tím souhlasím — ale že to je moc obecné, že je potřeba vlastně konkretizovat, jak konkrétně s tím pracovat řádně, protože nejenom v té disciplíně pachová identifikace, ale i v celé řadě jiných disciplín zjistíte, že jsou citlivé na určitá místa toho postupu znalce, postupu řešení zadané odborné otázky.

Já jsem si tady dovolil na té prezentaci tučně zobrazit tři takové základní momenty, ze kterých se odpíchnu.

To je vypracování posudku — jak to ten znalec vlastně dokládá ten svůj závěr — a potom jakým způsobem se pracuje při hodnocení toho znalceného posudku soudem nebo kýmkoliv jiným, třeba i dohledovým orgánem.

A dobrá zpráva je, že v té současné úpravě máme konkrétní kroky postupu znalce, kterými ten znalec musí projít, i kdyby o nich nevěděl.

Čili nejedná se o něco, co by bylo teoreticky postulováno, ale je to odraz analytického postupu.

A každý laik — a to je výhoda nejenom soudce, ale také advokáta a účastníka — se může na ty kroky ptát.

My je máme ve vyhlášce v paragrafech 52 až 58 vyhlášky 503.

A pokud znalec bude ty jednotlivé kroky dokumentovat, neboli jak dospěl k závěru v těch pokrocích, tak my se můžeme dovědět, jestli ten posudek je nebo není přezkoumatelný.

Jestliže nedoloží byť jediný z těch kroků, tak se to dovědět nemůžeme, protože tam chybí něco z toho analytického postupu.

Já jsem si tady dovolil takový lístek na okraj, jak tam vidíte.

Zatímco znalec vždycky provádí analýzu — jádrem toho postupu je analýza — tak třeba soudní tlumočník provádí transformaci. Tam je to trošku jinak.

Nebo chcete-li, když budete vařit jídlo, tak budete taky velmi podobným způsobem pracovat s tím rozdílem, že jádrem toho postupu při vaření bude syntéza, protože dává ty věci dohromady.

A teďko vy možná jste překvapeni, že když je to až takhle jednoduché — je to tady jako dramatická pauza — a přestože to je pět let ve vyhlášce, tak si toho prakticky nikdo nevšímá. Jo, to je jediná kritika. Já se omlouvám, často jsem kritizován za to, že kritizuju.

Podívejte se na tohle, vás přesvědčí.

COVID test. Všichni jsme si tím prošli. Bylo to těžké období, ale já toho využiju, protože tam je taky analytický postup.

A teď se dívejte — když bych byl soudce nebo policista, to je jedno, kdo má co dočinění prostě s posudkem — tak mě napadly tyto kritické otázky.

Subjekt dat je ten člověk, ze kterého sbírám ten nosní hlen třeba. Tak první otázka — kritická, jednoduchá, zdravého rozumu. A sebral jsi ten hlen tomu pravému? Byl to ten Novák nebo to byl někdo jiný? Už tam může být omyl.

Jakým způsobem to sbíral? Co když ta štětička nešla dost hluboko nebo byla kontaminovaná tím, že jsi na ní sahal? Jo, vnímáte, že to jsou jednoduché otázky zdravého rozumu.

Zpracování dat. Jak to dál? Co ta vodička, do které se to potom vymáchá, nebyla expirovaná třeba a byla to ta správná? To jsou přece otázky, které jsou o důkazní spolehlivosti.