„To nevadí,“ řekli vědci. Imunolog Drbal o možných změnách v DNA po vakcinaci.

Co říkáte na informaci o plazmidové DNA ve vakcínách? Jak se tam při výrobě vakcín dostane a musí tam být? A co víme o tom, jestli se může přepsat do DNA očkovaného?

To je vážný, jako potenciálně skutečně vážný problém a nikdo se tomu nevěnuje. To je úplně ticho po pěšině, jako by se nic nestalo.

Tohleto je pro mě jako nejhorší vlastně výsledek toho té covidové doby, kde lidé, kteří by se tomu po těhlech vlastně věnovali – a zase je to věc, kterou my víme, že existuje – my víme v laboratoři, že se to děje, že tenhleten přenos bakteriálních plazmidů, kusů plazmidů je možný integrovat do lidského genomu, tedy do naší vlastní informace.

A tady najednou jako bychom to zapomněli, bychom řekli, že to není možný, a to prostě není. A naopak, tady vlastně to bylo cíleně podané – cíleně vlastně ta DNA fragmentovaná na malé kousky v těch vakcínách a podaná do buňky, respektive do endozomu, což je část té buňky, která pohlcuje z prostředí ty látky, jako právě byly ty lipidové nanopartikule.

No a my řeknem, že to nic není, nic se nemůže stát. Jo, absurdní. To je naprosto úplný selhání té vědecké komunity, že nikoho nenapadne se na to podívat.

No a my jsme o tom s Angelikou Bazalovou točili už asi tři díly se Zdeňkem Hostomským a dalšími, s Lenkou Pijérovou, takže tam se na to můžou zájemci podívat. A ono to bude mít pořád ještě důsledky vlastně, protože to, co to může způsobovat, jsou mutace, pochopitelně.

A takže tady věhlasný Národní ústav pro národní onemocnění by se tomu mohl začít věnovat, bych řekl. To je docela vážné téma, ale pochybuju, že to někdo zvedne.

A myslím si, že ta, že regulátoři přistoupili na to, že to, co bylo schváleno jako vakcína, bylo čisté, to znamená bylo chemicky čisté. A pak se řeklo, ale ono by to bylo příliš drahé. Jo, my jsme tam vlastně syntetizovali chemicky tu informaci, tu mRNA. Pak se řeklo, no, ale to bysme nezaplatili, abychom pročkovali celej svět, tak si pomůžeme těma baktériema, jo? A dali jsme to do bakterií.

A ten zbytkovou nukleovou kyselinu, tedy tu DNA té bakterie, jsme rozsekali na kousky a regulátor řekl: "To nevadí. Jo, jiný výrobní proces, to je úplně jiný produkt."

Já jsem tohleto zmiňoval. To bylo někdy před rokem a půl v nějaké diskuzi a říkal jsem, ale to je prostě vážná věc. Přece to není možný, aby ten regulátor řekl, že je to stejný produkt. To prostě není stejný produkt a musí být znova provedené zkoušky. Jo, nejde to tak, nejde se to dělat.

Ty, ale opět je to posílené vlastně tím, že jakým způsobem ty fragmenty DNA byly dopravovány do těch buněk. Jo, to znamená, my používáme tu technologii pro výrobu jiných preparátů, jiných vakcín, jiných biologických preparátů, které se používají k léčbě dneska běžně. No, ale tam je nevpravujeme do buněk, rozumíte? Tam je nedostáváme dovnitř, jo. A to je úplně něco jiného.

Nota bene a to je opět odkazuji – tam jsme velmi zeširoka rozebírali, jak vlastně jsou nastavené ty pravidla regulátorů a kolik takových látek ten preparát může obsahovat. A o tom se vedly dalekosáhlé diskuze a testy. Jeden říkal, ten to dělá špatně, a druhý to dělá dobře, a naopak. A je to o ničem.

Problém je v tom, že ten regulátor řekl, že tam patří maximálně 10 ng dávku 10 ng plazmidové DNA, což je cirkulární DNA velká, několik tisíc bází vlastně. A teď najednou my jsme udělali to, že jsme to rozsekali. Takže těch molekul tam nebyla jedna, ale z té jedné jí vzniklo mnoho set. Jo, takže jsme řádově zvedli vlastně množství té DNA, která může dělat tu neplechu.

Nota bene – takto fragmentovaná DNA mi vyvolává v těch buňkách, tedy v imunitních buňkách hlavně, zase silnou odpověď, protože to je takový znak toho, co tam nepatří, a spustí reakci. Takže ten regulátor vlastně použil – samozřejmě ty výrobci mu to nebudou říkat, jo, podívejte, tam máte chybu. Jo, tomu to neřeknou, ale oni prostě použili normu, která se vztahuje úplně k něčemu jinému, na tohle, co si prostě řekli, tak máme to s tím a bez toho. A ono to je vlastně úplně jedno.

Jo, a pustili to do světa.

Vakcíny jsou zajímavé téma kromě civilního i pro vojenský sektor. Informace o vojenském výzkumu jsou samozřejmě omezené. Když existuje možnost podávat vakcíny intranazálně, tedy inhalačně – je podle vás technicky možné v blízké době očkovat populaci způsobem rozprašování aerosolu, jako funguje rozprašování látek ve zbraňových systémech? Nebo je to příliš tenký led na nějaké konstatování? Ostatně nikdo z nás tady není voják.

Přesně tak. Já nevím, s čím jako zachází vojenský průmysl, a samozřejmě dost často to potom směřuje do těch konspiračních vod. Ale pro mě docela – když si vezmete, která země v té pandemii fungovala jiným způsobem?

Evropská.

Švédsko.

Švédsko nebylo členem NATO. Mě by fakt zajímalo, jak dneska by k tomu přistupovali, jo. Takže to samozřejmě nezjistíme, protože možná budeme mít další pandemii, ale pak to zjistíme.

Ale samozřejmě já nezlehčuju tuhletu rovinu toho zájmu a skutečně mnoho těch věcí, které s vakcínama souvisí, bylo s vojenským průmyslem spojené, včetně toho, že jo, těch nemocí z války v Perském zálivu. Ale jo, ten voják v podstatě v tomhletom slouží tak trošku jako pokusný králík a musí sníst všechno.

Teď se vrátím k té otázce jako takové a to k těm aerosolům. Já si myslím, že když byste to propočítal, jak moc takové množství aerosolu musíte rozprášit třeba na New York, tak to vám nevyjde prostě, jo. To byste tam museli vysypat, abyste dosáhli toho efektu. Jo, já vím, že byla nějaká taková studie, která počítala anthrax třeba – kdyby skutečně vzniknul biologická nějaká bomba s anthraxem a rozprostřel se nad New Yorkem, tak kolik by toho anthraxu muselo být, aby New Yorčané pomřeli? No to je nerealistický, jo? To musíte opravdu dát cíleně prostě takto z očí do očí, prsknout na určitou krátkou vzdálenost třeba nebo v rámci jedné místnosti. Ale ne, že to rozprášíte po městě. Jo, to si myslím, že nemá šanci absolutně.

Adjuvans ve vakcínách a zvýšený výskyt autismu. Opět dva tábory vědecké obce a stigmatizované téma. Jedni tvrdí, že naprosto nesouvisí, druzí, včetně Roberta Kennedyho zodpovědného za americké zdravotnictví v Trumpově administrativě, tvrdí, že jde o epidemii výskytu indukovanou právě vakcinací. Jaký je váš pohled na tuto problematiku?

Tam je překvapivé, že ten vlastně vědecký mainstream tvrdí něco, co je hrozně těžké prokázat. On tvrdí, že nebyla daná do souvislosti.

Nebylo prokázáno, že by existovala souvislost mezi očkováním a autismem. Jednak se vždycky jednalo jen o konkrétní vakcíny, které toto studovaly. Jenže to je hrozně těžké prokázat, že něco neexistuje. Rozumíte?

Takže se tam velmi silně vytváří dojem, že o všem víme, jenže zdaleka nevíme. A většina těch studií, které toto tvrdily, byla nějakým způsobem špatně udělána.

My jsme měli o tom pořady s Angličkou Bazalovou a s dalšími kolegy a vědci, kteří analyzovali konkrétní články, které byly vydané. Dá se říci, že to je vždycky trochu takové téma na zakázku.

A myslím si, že Robert Kennedy udělal chybu. Byl tlačený časem a řekl, že v září 2025 otevře téma autismu a řekne, jak to teda je. Ale neřekl, že to dělají vakcíny – řekl, že to dělá paracetamol.

A zase jsme k tomu měli pořad s Angličkou a s Vojtěchem Tonem. Detailní, to znamená, jakým způsobem to může či nemůže souviset. Paracetamol je látka, která se dává běžně dětem na snížení teploty.

Věci související s autismem jsou hrozně těžko prokazatelné. Jde totiž o celé spektrum příznaků onemocnění – jde o autism spectrum disorder. To znamená, že je to spektrum všech možných příznaků. To je jedna věc.

A druhá je, že některé souvislosti, které s tím jdou ruku v ruce, nemusí být příčinou – nemusí to skutečně vyvolávat ty příznaky.

Ten prvotní podnět byl vlastně otázka, jakým způsobem narůstá počet autistů ve Spojených státech, což je skutečně katastrofa.

V Kalifornii je dnes každý 31. chlapec autista. To je něco jako naprosto nenormálního, neakceptovatelného. Je potřeba to řešit.

Nová administrativa k tomu přistupovala s tím, že to chce řešit. A zároveň víme, že ve Spojených státech je vakcinovanost mnohem, mnohem vyšší než u nás. Počet těch vakcín, které dostanou malé děti až do 18. roku věku, je někdy mezi 60 až 80. Takže tam opravdu ještě nejsme a doufám, že tam nebudeme, protože to dobře není.

Ale my nemůžeme dnes říct, jakým způsobem to souvisí nebo nesouvisí. Ty možnosti tam jsou, ale prostě nikdo se tomu nevěnuje.

To je důležité téma, kterému by se vědci měli věnovat ve výzkumech, ale tohle nikdo neotevírá. A otevírá to až potom retrospektivně, kdy se dívá do nějakých dat a ty se povětšinou špatně hodnotí.

V této souvislosti je potřeba říci, že ve Spojených státech teď probíhá soud ohledně HPV vakcín. Jedním ze soudních znalců je otec Cochrane institutu – Peter Geče – což je takový skutečně zlatý standard v evidence-based medicíně. On funguje jako soudní znalec pro tento případ a tam se opět objevují určité znaky, že vakcíny… On se tomu věnuje. Je to asi obrovský spis a dosud to neproběhlo, pořád je to posunované. Jsou to obrovské spisy, které člověk ani nemá schopnost přečíst. Ale rozhodně tam probírá a analyzuje efekty, které HPV vakcína má. Tam je opět otázka, co to dělá – jestli to je adjuvans nebo antigen. Ale ve velké většině to bude právě ta adjuvantní látka, která je z pohledu vakcinologů úplně marginalizovaná – jakoby by to vůbec nebylo podstatné. Důležitý je, že tam máme ten správný antigen.

Já bych to úplně otočil. Já bych řekl spíš, že je dobře, že tam máme aspoň nějaký antigen, který je podobný tomu, proti čemu bojujeme, ale podstatný je adjuvans a to je potřeba zkoumat.

A v lidské medicíně těch posledních 20 let se skutečně hodně bádalo nad tím, jak adjuvancia fungují, a přišlo se na to, jaké to jsou mechanismy – jak to skutečně funguje v těle. A přesto to mělo minimální efekt na vakcinologii.

---

Milí diváci, zdravím vás z redakce Svědomí národa.

Pamatujete si určitě na tu dobu, kdy běžné věci nebyly běžné a běžně možné?

Chtěl bych s vama sdílet určitou rekapitulaci, osvěžení toho, co se dělo dřív a co pozorujeme v té společnosti i nadále.

Byly to nákupy techniky pro redakci ve firmě Megapixel, kde nám obsluha řekla, že nás neobslouží. Poté, co jsem se nějakým způsobem snažil prosazovat svá práva a připomínal, že to není normální – a to bylo v době, kdy epidemie už byla víceméně za námi – tak bylo takové řešení, že mi to zboží po několika výhruškách vydali.

Nenechal jsem si to líbit dál a napsal jsem to na jejich stránky v Googlu, co se odehrávalo, včetně příslušných paragrafů. Z jejich firmy přišla omluva a že proškolili personál.

Pak tady byla situace se sracením redačního modemu do pobočky Vodafonu na Národní třídě v Praze. Mladý personál na mě zaklekal, že nemám nasazenou roušku. V té době už to byla víceméně půlka epidemie, tak jsem jim řekl, že jsem zdravý a že jim do toho nic není – že jsem zdravý jako rybička. Na což reagovali tím, že zmáčkli panik tlačítko, aby přivolali policii.

Další kauzou byla Komerční banka, která nám řekla, že nám neotevře účet, protože jsme dezinformátoři a že to tam dala ministerstvo vnitra.

IT služby pro naši redakci se dlouhodobě snažily nám pomáhat – samozřejmě za peníze – lidi, kteří nám spravovali web. Pak přišel email, že naše stránky nám nemůžou pomáhat dál spravovat, protože dělají jakousi práci pro tehdejší vládu a vládní stranu a že nechtějí tuto práci ohrozit.

Situace, které tady popisujeme, nejsou ojedinělé ani v naší redakci. Určitě i vy máte své zkušenosti. Je to takové zrcadlo společnosti a je to jeden z hlavních motivátorů, který nás už pět roků drží u toho, aby se tvrdilo naše motto: nemlčme.

Myslíme si, že o těchto věcech se mlčet nemá. Že je potřeba přinášet informace. A ostatně i zpětná vazba od mnohých z vás je, že jste za to rádi, protože díky informacím, které přenášíme, nemáte pocit, že jste sami se svým postupem k životu nebo se svým názorem.

Moc vám děkujeme za to, že nás sledujete, že nás těchto pět let podporujete. Protože jste to vy a jenom vy – díky vám – můžeme tu práci těch pět let dělat.

Nemáme žádné příjmy od velkých inzerentů, nemáme žádné velké sponzory. Opravdu ta naše práce je podporovaná z darů vás, drobných diváků.

A pokud můžete, podpořte nás, prosím, i nyní, aby jsme mohli v naší misi pokračovat.

Děkujeme.

Některé bakterie, jako třeba limská borelióza, se vyznačují taktikou předstírání z hlediska projevů způsobených chorob, takže lékařům je stížena diagnostika nemoci.

Co všechno víme o tomto skrytém mikrosvětě buněk, bakterií a virů a dramatech obrany, která zde na každodenní bázi probíhají? Jaké další úspěšné taktiky mikroorganismy používají?

Tak já si myslím, že limská borelióza je vážná choroba, která není úplně, kterou je trošku poceňovaná z hlediska toho, kolik se jí vyskytuje v populaci, protože je to tak jako s velkou částí infekční choroby. Vlastně většina lidí, který bude infikovaný tou bakterií, tak vlastně nevyvine tu reakci tak velmi rychle nebo nevyvine tu chorobu, vyvine tak silnou reakci lokální, že tu bakterii zahubí v prvopočátku, jo?

To znamená, když vás kousne infikované klíště, tak to rozhodně neznamená, že máte tu chorobu, jo? Ta pravděpodobnost je někde na úrovni procent, možná zlomku procent, jo, že dostanete tu chorobu, protože prostě ta lokální reakce je opravdu silná a my dokážeme tu bakterii vlastně zlikvidovat v prvopočátku.

Jo, tam je taková takový eritema migrans, což je taková nepravidelná skvrna kolem toho zakousnutí toho klíštěte, které musí být zakousnutí poměrně dlouhou dobu a vlastně musí mít nějakou tu nálož té bakterie v sobě. V těch slinných žlázách musí být schopno to přenést k vám a vy na to nereagovat dostatečně silně.

Možná, když na to reagujete, máte tuhletu takový nepravidelný flek na kůži. A to je docela dobré znamení, že reagujete a víte, že dostanete antibiotika a je to vlastně dobře zvládnuté v počátku, jo.

Eh, co není zvládnuté je, když tu reakci nevyvinete, tak pak samozřejmě ta bakterie, ona je taková vlastně — říká se jim spirochety, jo, takže oni jsou takové jako vrtule, takové dá se říct vývrtky na korkový špunt, na víno a oni jsou schopní skutečně takovýmhle způsobem tím tělem putovat a různým způsobem se dostávat jinam. Notabene, oni si vlastně berou část toho svého povrchu z toho hostitele, takže se ten povrch mění.

Jo, a to se týká mnoho dalších typů mikrob a prvok vlastně, které dokáží ten svůj povrch měnit docela efektivně a tím pádem svým způsobem unikat, jo, té obraně.

No, takže problém nastává u těch lidí, kterí tu reakci nevyvinou. Nevědí vůbec o tom, třeba, že měli to infikované klíště a to mohou být skutečně malinké nymfy, které jsou do milimetru, které mohou být infikované a některé ty místa, která máme tady ve střední Evropě, tak ta promořenost klíštet je velká, jo.

Takže no a pak vlastně vy detegujete, když se to vezme, tak detegujete tři borelii, ale těch borelií je víc jak 50, jo. Takže my detegujeme ano ty dominantní, ty, který se tady vyskytují nejčastěji.

No a teď je otázka, máme reakci proti borelii? No tak takovou reakci bude mít každý třetí z nás, jo? Minimálně jeden z nás tří.

Já těda určitě, protože jsem limskou boreliózu prodělal, jo, ale říkám, 30 % populace bude mít reakci proti borelii, ačkoliv budou vědět, že nikdy tím neonemocnili, jo, nebo nebrali léčbu, nic jim není, tak pořád můžou být pozitivní.

A to jenom říká o tom, jak moc vlastně v té populaci se ta borelióza vyskytuje a reakce proti ní.

No, eh, svým způsobem je to vážné v okamžiku, kdy vy nezareagujete rychle těmi antibiotiky a vlastně dostane se to do toho dalšího stádia. Ono to je vlastně podobná bakterie jako je syfilida, teda treponema pallidum, ta bakterie a má to tu nepříjemnou vlastnost, že to třetí stádium je vlastně taková paralýza, kdy vám to napadne klouby.

A jo, jestli si vzpomínáte, jak chodil Petr Čepek v petrolových lampách, tak to je třetí stádium syfilidy, která dneska už naštěstí není, ale máme tady tu limskou boreliózu.

No a ty klíčata nepřenášejí jenom limskou borelii, že jo, kterou jako jsme schopní ještě v laboratoři detegovat a děláme to tedy, ale říkám, detegovat to infikované klíště je vůbec má sporný význam, jestli bylo nebo nebylo infikované, protože v některých místech ty klíšte jsou 100% infikovaná, jo, takže můžete si být jistý, že když tam dostanete klíště, tak bylo infikované.

No, ale ta pravděpodobnost, že onemocníte, že vůbec dostanete tu borelii do těla, tak je naprosto minimální.

No a to, co chci říct, je, že ty klíšte přenášejí dalších x patogenů a to, co je fakt podstatný, je, když tam dojde k koinfekci různýma patogenama, jo, najednou se to tělo chová jinak vlastně a to úplně ignorujeme. My se díváme jenom na to jedno, na toho jednoho patogéna borelii, o který se mluví, o který se ví.

No, ale pak je tam ještě x dalších, takže to by se mělo, to by skutečně to klíště je dneska rezervoárem vážných chorob. Nejenom tady, ale i v Severní Americe.

A mělo by se to brát vážně. No, jako v Americe se říká, že je to vážnější problém než aids třeba, jo, dneska, že je to jako schovaný pod vrcholem ledovce, co vidíme a že skutečně některé ty zdravotní problémy od toho mohou pocházet.

Vždycky v tom chronickém stádiu je už těžké potom vlastně toho původce vynit z toho, protože nakonec to přejde do nějaké choroby, která už vlastně s tím původcem moc nemusí souviset a on tam vlastně ani vůbec nemusí vyjít už potom.

Byl jste odešel z akademické půdy. Na čem aktuálně pracujete?

E, já jsem docela rád, protože se mi otevřely, dá se říct, obzory a konečně dělám věci, které jsou smysluplné svým způsobem.

Eh, jestli o tom můžu pohovořit, tak jednak se věnu svým dvěma vnukům, Tondovi a Vojtovi. A to je úžasné pro mě prostě eh jako mě to dalo energii a baví mě to.

Takže já jsem takový dědeček na poloviční úvazek, ale potom jsem vlastně zjistil, že ty věci, které jsem dříve dělal, tak by šlo svým způsobem komercionalizovat a začal jsem se věnovat tomu, co jsem dělal vlastně na počátku té vědecké kariéry a to je vývoj právě těch monoklonálních protilátek.

Takže dneska zakládáme firmu, kde budeme dělat ty protilátky na zakázku. To znamená, kdokoliv bude chtít připravit reagenci pro konkrétní svůj protein nebo nějakou jinou strukturu, tak je možné to u nás udělat a myslím si, že to děláme velmi sofistikovaně a kvalitně a takže to je jeden otevřený prostor.

A druhá věc je, že máme firmu, která dělá automatizaci laboratoří. To je zase něco, s čím už jsem pracoval teda v tom akademickém světě a vlastně jsme schopní kvalitně udělat laboratorní proces v automatizované verzi a děláme to jako službu vlastně.

To znamená, dost často to je tak, že lidi si nakoupí nějaké stroje a pak jim tam stojí a vlastně koukají na ně, práší se na to. Tak my říkáme to ne.

My vám to přesně uděláme na tu váš proces, na to, co potřebujete, aby vám to běželo automatizovaně. A většinou to trvá tak rok, než se to všechno nastaví.

A musím říct, že se to docela daří.

Ta služba je poměrně kvalitní, i když s tou kvalitou jde i cena, pochopitelně. Ale používáme zase na druhou stranu nástroje, které jsou taky kvalitní, ale poměrně levné. Takže tady kombinace je něco, co na tom trhu určitě chybí. Jo, to mě to baví. Prostě považuju to za smysluplnou věc.

A třetí věc se vlastně věnuju trošku takovému vývoji byznysovému, protože nějaké znalosti v tom člověk má, a snažím se vytipovávat ty možné komerční produkty pro různé obory, které souvisí s medicínou, s veterinárním lékařstvím a tak dál. No a takže vidíte, je to hodně.

Další věc, co mě hrozně teď baví, je AI, protože jsem zjistil, že je to mnohem efektivnější než učit studenty na vysoké škole. Jo, paradoxně to AI to nezapomene. Já dneska vlastně vytvářím takovéhoto, takovou kopii mě, dá se říct, a když jsem imunolog a když mu zadám, takže to můj vlastní takovej AI kolega, a když mu zadám, aby mi něco zhodnotil, třeba nějaký článek nebo nějakou studii, tak to udělá stokrát líp než já a stokrát rychleji. Je to prostě absolutně šokující pro mě, jak moc dobře vlastně to dneska funguje.

A má to tak rapidní pokrok. Jo, každý týden vlastně se něco děje a něco se mění, a pořád to jde jako k lepšímu a k lepšímu. Takže to mě to trošku naplňuje.

Myslím si, že to změní svět. Žijeme v době, kdy prostě člověk chce, nechce, s tím musí začít pracovat, protože když s tím nezačne pracovat v jakékoliv oblasti, tak prostě pak bude pozdě.

>> S dalšími lidmi z akademického prostředí jste založili novou odbornou společnost. Jaký je její záměr? Čemu se věnuje?

No, s jedním člověkem vlastně z akademického prostoru, což je lékař Vojtěchton, ke kterému já jsem měl blízko už mnoho let, a určitě to posluchači vnímali i během covidu a už jsem ho tu zmínil jednou, takže my jsme si prostě rozuměli a sedli už dlouhou dobu před covidem a dělali jsme různé přednášky spolu a tak dál.

A k tomu vlastně přistoupila Angelika Bazalová, novinářka, která v podstatě monitoruje od dob covidu vlastně ten prostor z toho novinářského hlediska.

Takže my jsme založili dohromady odborný spolek pro lidská práva v biomedicíně právě cíleně na to, aby se dal důraz na dodržování mezinárodních úmluv, které existují a které vlastně Česká republika podepsala, které by měly platit u nás a měly být dodržovány.

Takže to vlastně není nic jiného, než jak za dob komunismu fungovala Charta 77, která řekla: „Podívejte, vy jste podepsali to a to a to, a měli byste to dodržovat."

Tady samozřejmě je to na úplně jiné úrovni. Není to tak nebezpečná aktivita, jako byla tenkrát. A je to samozřejmě velmi omezené to spektrum těch porušení práv v této oblasti. Nicméně je to čím dál tím vlastně důležitější o tom mluvit, protože pochopitelně, jak jsme mluvili na začátku, tak v tom směřování Evropské unie, WHO a tak dál je vytvářený ten tlak ve smyslu prevence primární a tak dál, a ve smyslu toho, aby populace byla jaksi zdravější a zdravější a zdravější, že jo, abychom všichni chtěli žít věčně.

Jo, ale teď je otázka, jak se to dělá, že jo, co jsou ty incentivy k tomu, jak to probíhá. No a mnoho z nich vlastně probíhá tak, že odporují těm mezinárodním úmluvám, a tomu se chceme věnovat.

Takže myslím, že se to pomalu rozjíždí. Dá se říct, že nabíráme první členy, a budeme rádi hlavně z té lékařské komunity o další členy, kteří mají za důležité to, aby jejich vztah k pacientům byl rovný. To znamená, aby vlastně ta komunikace a to nastavení, kdo rozhoduje o tom daném postupu, bylo dopředu jasné. A je to vždy ten pacient. Právě podle těch úmluv vždy rozhoduje ten člověk, kterého se to týká.

A to si myslím, že samo o sobě nabourá hodně mechanismů, které dnes v medicíně a v tom, jakým způsobem přistupujeme právě k těm biologickým látkám, které se do medicíny dostávají, tak to může změnit.

Takže budeme rádi za další členy a vlastně budeme to dělat tak trošku mimo to, co jsem říkal, že dělámě. Vojtěchon je vytížený lékař a Angelika Bazalová má také své aktivity, ale rozhodně to není jenom. Jak vidíte, my jsme schválně vlastně vytvořili takovou trojici, kde je jeden lékař, jeden přírodovědec, který to vidí úplně z jiného úhlu pohledu, a jeden vlastně nelékař ani nepřírodovědec, který to může monitorovat zase z jiného uhlu pohledu.

A myslím si, že všechny tyhle kategorie do takové společnosti patří. Nemá to být nějaká příliš aktivistická společnost nebo spolek typu jiných ochránců lidských práv, které jsou hodně úzce zaměřené. Tady by to mělo být poměrně široce na celou tu medicínu a celou biomedicínu a cílené na dodržování lidských práv.

Takže budeme vydávat prohlášení, která budou cílit právě to, co třeba vláda dělá nebo nedělá.