Trump v Ankaře kritizoval Španělsko, ne Česko. | Erik Best

Hostem pořadu Za čárou je dnes Erik Best, který pro nás okomentuje dění za našimi hranicemi.

Vítám vás.

Dobrý den.

Dobrý den.

Začněme nebo vrátíme se ještě v úvodu k summitu v Ankaře, který proběhl minulý týden. Byl něčím zvláštní? Byl výjimečný, byl rozhodující, co přinesl?

Já si myslím, že nejzajímavější – a to všichni už víme – je, že Trump přišel, pan prezident, můj prezident přijel a nakonec byl v Ankaře a zůstal tam celou dobu. A někdo očekával, já částečně taky očekával, že odejde a bude to jiné, ale nakonec odjel. A tam jsou rozdíly zvlášť v tom, že NATO podruhé – myslím podruhé – říká, že Írán nesmí mít jadernou zbraň, což je dost významná věc.

A další věc je, že chtějí zvýšit podstatně náklady na zbrojiny a Trump to propaguje a všichni mu v tom pomáhali přesvědčovat ostatní. Takže z toho rizika je to trošku překvapení, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, ale myslím si, že jdeme do nové doby, kdy je to skoro – vy si pamatujete, jaký to bylo na konci socialismu nebo komunismu, říkali politici „víc socialismu" – a teď jsme v situaci „víc války". Že Trump chce víc se zapojit do dění na Ukrajině, víc v Íránu a uvidíme, co ještě přijde, protože stále má ten pocit, že musí mít Grónsko a že máme se víc zapojit do toho, co se děje v NATO.

Takže já si myslím, že jsme v tom období, kdy jsme si mysleli, že to končí, ale teprve možná to začíná.

Dobře. A jak se to shoduje s těmi jeho předvolebnými sliby, že nezačne válku, že bude levná ropa – protože není – tak mu to nespočítají voliči? Nebude hořce litovat?

Já nevím. Já jsem slyšel tento týden zajímavý rozhovor s profesorem Lukešem z Ameriky. To je Čech samozřejmě. A říká, že to vůbec nebude vadit, že Trump má takový magnet pro voliče, že dokonce, když budou ceny vysoké a jsou v Americe, takže má dobrý přehled. A navíc není na straně Trumpa – pan profesor je demokrat a to dává najevo.

Takže my jsme o tom mluvili, myslím naposledy, nebo já jsem tvrdil, že asi prohraje v obou komorách, ale uvidíme. Nemusí to být tak, ale spíš si myslím, že je mu to skoro jedno, protože už umí používat nejen kongres, ale také jiné prostředky a funguje mu to. Takže já si opravdu myslím, že on jede dál a nebere tak zřetel na ty volby.

Na ty volby. A Američané nevolí peněženkou, nevolí podle obsahu své peněženky.

Určitě ano, obvykle. Ale pan profesor Lukáš říká, že tentokrát tak nemusí být, že Trump má takovou osobnost, že nakonec jenom jeho osobnost vyhraje ty volby.

Mhm. Tak to uvidíme, to uvidíme v listopadu. A vraťme se ještě do Ankary. Čím si vysvětlujete, že byl Donald Trump řekněme diplomatický?

No, tak samozřejmě chtěl získat nás a chtěl, myslím, jít do té nové doby – víc války a ne víc válek, ale víc války. To znamená ještě zvýšit to, co už děláme. A to je vidět v Íránu, když jeden den říká, že je průliv otevřený a druhý den říká, že není a že on to bude mít na starosti a začne vybírat poplatky. A pak další den říká něco úplně jiného.

Tak si myslím, že jsme v období, kdy opravdu musíme hlídat pana prezidenta a sledovat to, co říká, protože jsme v situaci, kdy se všechno může změnit velmi rychle a ten Trump je ten, kdo udává směr a tón.

Udává směr a tón. Nicméně je to také byznysman a přece – když se válčí, tak se neprosperuje. A nebo když se válčí, vyrábějí se zbraně a někteří profitují. Je to Amerika.

Někdo určitě. A myslím si, že Trump a jeho rodina taky na jedné úrovni s tím profitují, ale myslím si, že důležitější pro prezidenta Trumpa je to uspořádání světa, že on je hybatelem, který mění to uspořádání. Říkalo se, že byl domluvený s Putinem. Nakonec se domluvili. Teď není úplně jasné, jestli se domluvili, ale je evidentní, že to, co dělá Trump, k tomu povede. A možná mezitím jsou nějaké obočky, ale když například říká v Ankaře, že opravdu chce Grónsko, tak to je moment, kdy mu opravdu věřím, protože to je klíčový moment – jestli chce mít ten západ pod kontrolou a nechat Číně, Rusku a možná nakonec Íránu, ale to možná někdy jindy – ten zbytek toho světa. No, tak musí na tom pracovat.

A když říká, že chce, aby Evropa se podílela víc na zbrojiny, no, tak svým způsobem říká: „Protože my nebudeme tady v Evropě." Evropané to berou tak, že on nás svým způsobem opustí, opouští. Ale ano, to je jenom jedna část. On to dělá, aby měl na starosti hlavně tu jeho část světa a na tom pracuje.

Opouští nás, ale stále chce mít vliv na válku na Ukrajině.

No, ale tam je jiný moment, protože ta válka je rozhodující ohledně těch dalších částí světa. Pokud Evropa bude pokračovat v tom, co dělá – a dneska v novinách pan prezident Pavel mluvil o tom, že bychom měli přesvědčit Čínu, aby přestala pomáhat Rusku. A když Evropa bude mít takové zbožné přání, taková zbožná přání, že je to možné, tak to znamená, že my budeme pokračovat ve válce, kterou ani nechceme vyhrát. Nikdy jsme vlastně neřekli, že chceme tu válku vyhrát, nebo nemůžeme vyhrát.

No, já si myslím, že jsme o tom mluvili – pan Landovský – nikdy nebyl cíl na Ukrajině. Není jasný cíl, co chce západ nebo NATO na Ukrajině. Ale pokud v tom budeme pokračovat, no, tak to pomáhá Číně i Rusům. A svým způsobem zase jsme zpátky k tomu přerozdělování světa, kde Amerika bude mít část, Čína část a Rusko. A pak je otázka, jak velkou část bude mít ten druhý.

Mhm. E vraťme se ještě k summitu znovu, protože tam zazněla z úst Donalda Trumpa slova a teď cituji překlad našeho prezidenta Petra Pavla: „Všichni spojenci až na jednu specifickou výjimku pochopili význam zvyšování obranných výdajů."

Tu specifickou výjimku si Petr Pavel přeložil, že jsme to byli my jako Česká republika, že všichni spojenci sedící u stolu to věděli. Nicméně Petr Macinka označil výrok Petra Pavla za dezorientovaný, nebo že tedy lže. Vy jste – bylo vám jasné, koho Donald Trump měl na mysli, když tato slova pronášel?

Já jsem to bral tak, že mi to bylo jasné. Teď musím – Petr Macinka to neřekne, vy to můžete říct. Samozřejmě Španělsko. Španělsko, protože Trump kritizuje už měsíce Španělsko a pan Sánchez, předseda vlády Španělska, to velmi hezky politicky využívá ve vlastní prospěch, protože Trump není příliš populární ve Španělsku. Takže já občas mám pocit, že to je domluvené dopředu. To nemyslím vážně, ale skoro to takhle vypadá, protože každý to využívá ve svůj prospěch.

A když mluví takhle pan prezident Pavel, tak já nevím – já bych možná použil něco mírnější slova než pan Macinka – ale kdybych já byl diplomat tady v Praze a četl bych tuhle větu, tak najednou bych nevěděl, s kým mám tu čest na hradě. Myslím na hradě, protože buď jsme všichni špatně pochopili pana Trumpa a najednou pro mě je důležitější česká malá Česká republika než obrovské skoro šampión světa.

Eh, pardon, to je sportovná narážka.

Anebo buď jsme špatně pochopili pana Trumpa, nebo pan prezident Pavel si špatně poradil se svými poradci a konzultanty, protože teď jsou to dvě různé skupiny.

Eh, pan Kolář není poradcem, je konzultant, aby to bylo jasné.

Anebo třetí možnost je, že eh záměrně říkal nepravdivou věc a tam by možná získal podporu, část svých voličů, možná 10 % netuší, co se děje, a ani potom nebude pídit.

Ale myslím si, že ten diplomat v Praze neví, co si má myslet, protože my jsme si všichni mysleli, byli jsme si jistí, že Trump má na mysli Španělsko, a najednou jsme slyšeli, že je to Česká republika.

Slyšeli jsme, že je to Česká republika, a že to spojencům tam bylo jasné.

Ale přece Petr Pavel, často od něj slýcháme, že má zkušenosti z NATO, že devět let působil na různých pozicích v NATO, že mu rozumí.

Tak jak může takto mluvit?

Co ho k tomu vede?

My jsme o tom mluvili v kanceláři dneska, a asi to nedal dohromady.

Asi jenom nepochopil, že prezident mluvil předtím o Španělsku, což znamená, já bych to pochopil, kdyby to bylo jenom v Ankaře. Kdyby Trump mluvil o Španělsku jenom v Ankaře, protože prezident byl obsazen, eh, zanepřázden, měl různé porady, schůzky, a tak dále, takže možná neslyšel to, co říká pan Trump.

Aby to slyšeli, eh, diváci, říká, že nechceme nic společného se Španělskem, nemá co nabízet, a my bychom, my ostatní svět, zbytek světa bychom neměli ani Španělsko navštívit, protože ne, nemá co nabízet.

A to říká přímo na tiskové briefingu v Ankaře. Chápu, že pan prezident Pavel to možná neslyšel, ale už o tom mluvil předtím, takže já bych to bral spíš jako selhání těch poradců a konzultantů.

Nemůže to být spíše záměr než selhání poradců a konzultantů?

Já si myslím, že – protože o tom Španělsku to už bylo dříve, dokonce přelet stíhaček nebo letadel přes území Španělska na Írán.

S tím Španělsko nesouhlasilo.

Tam ty rozpory přeci byly dlouhodobé.

Jasně, otevřeně říkalo, že maximální 2 % na 5 % nikdy nepůjde.

Každý prezident – pardon – každý politik eh občas dělá nějaké malé naschvály, nějaký má nějaké pomstičky, aby použil slovo stan.

Ale to jsou vždycky nebo skoro vždycky věci, kde může obhájit tu pozici.

Když pan Havlíček říká, no, pan prezident Loh – když to říká eh na Slovensku, říkal tam něco podobného.

No tak prezident samozřejmě říká, já jsem nelhal, ale pan Havlíček může tvrdit, ale naši spojenci si to nemyslej.

Aspoň ti spojenci, s kterými mluvím já.

No tak je to obhajitelné.

Ale když prezident říká něco, co celej svět považoval za jinak, tak si myslím, že to je příliš riskantné, aby to říkal jako naschvál, záměrný.

Takže já bych to svedl na ty poradce a konzultanty.

Pan Petr Pavel ještě také řekl, že ten summit byl pro nás diplomatický výprask. Byl diplomatickým výrazem, eh, diplomatickým výpraskem, nebo se to právě odvíjí od toho, že špatně tedy pochopil, že Donald Trump mluví o Španělsku, nikoliv o České republice, a z toho vzešel ten diplomatický výprask.

Víte, pro mě největší záhada toho summitu je, jak je možné, že nám to vám Čechům to prošlo, protože – myslíte prošlo co?

Prošlo to – ty dvě delegace?

Ne, to vůbec nemám na mysli.

Já myslím to zbrojní.

Aha.

Protože byl dokument, který evidentně Česká republika poslala eh do NATO předtím.

O tom mluvil pan Okmura v CNN.

Já nesleduji úplně všechno, takže je možné, že někdo to postoval někde, ale vím, že pan Okmura o tom mluvil a říkal, ale naše politika, politika té vlády je, že my splníme 2 %, ale víc ne, a nebudeme pokračovat, překračovat, pardon, překračovat tu linii 2 % až do roku 2029, 2030.

To znamená, že ten dokument, který vláda poslala do NATO, to vysvětluje. Tak já jsem si myslel, že to je pan Okmura, tak možná neví přesně, není člen vlády, tak jsem to nebral úplně vážně.

Ale opakoval to pan prezident v Ankaře.

Říká, ale eh vláda poslala dokument do NATO, a tam je napsáno, že ten nárůst bude velice mírný do roku 2029, a pak to stromně poroste, a naši spojenci nejsou tak naivní, aby to nepochopili.

Tak já se ptám, jak je možné, že nám to prošlo? A o tom vy to evidentně nemyslíte zle, ale vy to nevíte.

To slyšíte poprvé, a to je důkaz.

Já jsem slyšela z úst Andreje Babiše, že letos nesplníme ta 2 %.

Já myslím ten dokument.

Ano.

A to málokdo slyšel, málokdo zaznamenal, že to tak je, což znamená, že o tom se nemluví, což znamená, že nám zatím to prošlo Čechům.

Tak ale přeci v loni v Hágu se bylo domluveno, že na 5 % se máme dostat až někdy v roce 2000. No, ale když to bude 2 % tři roky eh za sebou, a teprve až odejde tahle vláda, no tak to znamená, že ta vláda nebude dělat nic.

A náš můj velvyslanec pan Nicol Merek tvrdil několikrát, že musíme splnit, že přece partner je jenom partner, když splňuje svoje povinnosti, a najednou nám to projde.

Málokdo ví, že oficiálně jsme oznámili, že nehodláme do roku 2029 nebo 30 eh pracovat na to, aby to bylo 3,5 nebo 5 %.

To je pro mě zázrak.

A pro mě to znamená – a myslím si, že pan prezident to pochopil.

On pochopil, že on vlastně prohrál v Ankaře, protože o tom nikdo nemluvil.

Pan prezident, pan Babeš přijel zpátky.

Je klid.

Nikdo o tom nemluví.

Takže na další rok jsme v klidu.

Už oznámil, že to bude jenom 2 % příští rok.

A já se ptám, odkud má tu protekci pan předseda vlády?

Má evidentně nějakou protekci.

A když jsem viděl pak, jak podával ruce s panem Trumpem, tak otázka musí být, jsme my, kteří nahrazujeme ty Maďary?

Protože Maďaři předtím byli ty největší spojenci bílého domu, než odešel pan Orbán.

A jestli nejsme my, kteří je nahradili, a díky tomu mám nějaké eh lepší postavení.

To já nevím, jaká je správná odpověď, ale tu protekci tam cítím.

Dobře, ale jak už jsem zmiňovala, přeci nikde není napsáno, nic nám neurčuje to, abychom do roku 2029 zvýšili výdaje na zbrojení třeba na 4 % HDP.

Takže když zůstaneme na těch dvou, přeci tak stále plníme své závazky. A hlavně není důležitější to, ne kolik procent, ale jestli splníme to, co máme.

Myslím tím prakticky, že budeme mít tu obranu tak, aby zapadala do té kolektivní.

Samozřejmě, samozřejmě to jsou ty argumenty, které bude používat česká vláda, a jsou úplně obhajitelné před českými voliči, nebo aspoň před polovinou voličů – a před Donaldem Trumpem, ne?

No určitě ne, protože když si přečtete deklaraci toho summitu, který vydali na konci, tam je napsáno, že pracujeme na tu na ten slib, na tom slibu. A v případě České republiky to není pravda.

Příští rok se zvýší výdaj 36 miliard, tuším měli splnit.

To jde ale za tou bývalou vládou, o čem jsi také nemluvila.

Já nekritizuji vládu.

Já jenom říkám z hlediska – na to to neplatí.

To musí být 2 % plus něco navíc, aby to vyházelo v roce 2030, 35 %.

Ale my jsme obligace.

My jsme obligace, a tak evidentně – a já si myslím, že to cítí pan prezident, a já si myslím, že je to kvůli tomu, že začal víc útočit.

Když říká, já jsem o tom, já jsem naznačil, o čem mluvil na Slovensku, když říkal, že západní a severní spojenci mají pocit, že nás ztrácejí.

A říkat to na Slovensku?

Ano, říkal na Slovensku na tom festivalu Pohoda, kde byl na jevišti nebo na pódiu s bývalou prezidentkou Zuzanou Čaputovou, tam toto přesně zmínil.

Cituji: "To, co mě zaujalo, je rozšířený pocit obav, že nás ztrácejí," čímž měl na mysli Českou republiku a Slovensko, a dále uvedl: "Já bych to považovala za mimořádně nebezpečnou věc."

Tak tedy mluvil s představiteli států západní a severní Evropy a ty takový pocit mají.

Já si myslím, že je to možné.

Já nesouhlasím s tím, že to říká na Slovensku. Nesouhlasím ani s tím, že mainstreamová média o tom nemluví, protože měla by nás o tom informovat, ale myslím si, že je to legitimní pro tu debatu v České republice.

A dneska o tom mluvil nebo včera v Mladé Frontě a k tomu dodal, že má na mysli ekonomickou spolupráci, že málo spolupracujeme a málo spolupracujeme ohledně migrace. Takže nejenom obrana a bezpečnost, ale i ty další.

A já si velice jednoduše umím představit, že mluvil tam s hlavami států, které mají takový pocit, a je to legitimní. Ale myslím si, že pro hodně Čechů je to vlastně pozitivní a ne nebezpečné, jestli chápete, jak to myslím.

Hodně Čechů bude rádo, když zjistí, že se vlastně vzdálujeme od té Evropy, kterou chce pan prezident a ten kolektivní hrad.

>> Ale panu prezidentovi to on to považuje za mimořádně nebezpečnou věc.

>> To je jeho politika a myslím si, že to je jasné. Jeho politika je jiná než politika české vlády.

>> Tak a neměly by ty státy, kteří si toto myslí, to někde zdůraznit, někde také – jak je to ověřitelné, že toto skutečně taková debata proběhla a že skutečně to představitelé těch států říkali?

>> Ale já si myslím... nikde to nezaznělo od nich z jejich úst.

No, já si myslím, že je to spojeno také svým způsobem s tím, co se děje v Německu.

Já sleduji každý den německé zprávy státní nebo veřejnoprávní a poprvé za posledních sedm let tam byla jedna zpráva o AfD, která nebyla negativní. Poprvé, což pro mě je nějaký náznak, že se něco pomalu mění, a je to podobné.

Určitě někteří diplomaté nebo politici na západě mají ten pocit a chtějí kritizovat, nebo by si přáli mít možnost kritizovat Českou republiku.

Ale když máme nový svět, nové uspořádání, nové věci se dějí a najednou ta nová část Evropy, jak říká pan Babiš, nejlepší Evropská unie – možná ho špatně cituju – ale Evropská unie je tady ve střední Evropě. A někteří další politici to chápou, že situace ve Španělsku, ve Francii, v Německu není dobrá.

Tak když je lepší situace tady a oni nás za to budou kritizovat, no, tak oni ztrácejí taky tu popularitu.

>> Pane, nejraději bych pokračovala v této debatě, v tomto rozhovoru, ale čas už nám vypršel. Budu se těšit na příště. Děkuju, že jste tu byl.

>> Naším hostem byl Erik Babiš.