Více vakcín, více zdraví? Píchneme vám cokoli, co dorazí na trh. Prof. Turánek v rozhovoru.

Co říkáte na národní očkovací strategii a na to, že ji prosazují stejní lidé, kteří tlačili očkování proti covidu?

To je naprosto absurdní, aby národní očkovací strategii, která má vlastně chránit před vypuknutím nějakých epidemií infekčních dělali stejní lidé, kteří tomu vůbec nerozumí. Nejdřív v tom covidu naprosto selhali a ukázali, že nejsou žádní odborníci, což nám stvrdil i pan premiér. Řekl, že poslouchal lidi, kteří nebyli odborníky.

Ale co se stalo? Ty stejní lidé připravili národní očkovací strategii. Já tu kritiku nechám dalším lékařům. Já to nechci pouštět, protože to je paskvil. To je paskvil, který má za úkol jenom zase byznysově připravit půdu pro ty lidi, kteří dováží vakcíny.

Ty vakcíny jsou proto, aby chránily děti a populaci. Ale ty vakcíny, které nevíte, které ukazují, že nejsou bezpečné, ty budeme používat. Dřív tady byl ten ústav sér a očkovacích látek, ten naše vakcíny vyráběl a ty byly kvalitní. Teď všichni jsme očkováni a já si nevzpomínám, že bych měl nějaké potíže po těch vakcínách.

Teďka tu kontrolu jsme ztratili. Vakcíny nevyrábíme. Vlastně tady je jeden velký podnik biometa Ivanovice, která dělá veterinární vakcíny, a druhý podnik je Dintek, bývalá Biopharm Terezín, ale to už je dánská firma, i když tam je český výzkum a čeští lidé pracují. Já s nimi taky spolupracuji v rámci projektu Retemet.

Takže u nás se ještě dělají veterinární vakcíny. Většinou to jsou ty klasické atenuované nebo inaktivované vakcíny pro veterinární použití, ale moderní vakcíny rekombinantní, ty se u nás nevyrábí. Tady na to nejsou technologie zatím.

Jak se vyvinula ta kauza ohledně odchodu a následného soudu s pracovištěm, na kterém jste působil?

Já jsem nastoupil na jednom pracovišti s tou vizí, že dáme dohromady laboratoře, nebo přímo podnik, kterej by časem mohl přerůst nový ústav sér a očkovacích látek. Já jsem do toho vložil svoje znalosti veškeré, dostal jsem projekty, tak abychom to mohli vybavit. A pak jsem viděl ten největší projekt, vlastně to bylo přes půl miliardy. A pak jsem viděl, že majitel vlastně vůbec nebudě soutěžit ty státní peníze, to značení, a se to neodevzdá. On to už uměl. Takže potom se proti mně postavil. Já jsem dal výpověď, protože jsem nechtěl, abych byl spojován s tímto. Já jsem to nikdy nedělal a dělat nebudu.

No a tak on dal mně výpověď zpětně. Já jsem byl ve Spojených státech na konferenci o moderních vakcínách. Tam jsem měl plenární přednášku a přednášel jsem tam věci, co děláme, abychom také našli jsme tam zájemce z amerického průmyslu, kterej měl zájem s námi spolupracovat, ty věci uvést do života. Já jsem se vrátil a měl jsem tam výpověď, že jsem nechodil do práce, protože jsem byl v Americe. A že jsem manipuloval výběrová řízení. Já žádná nemanipuloval. Já měl technickou specifikaci, co chci.

Takže prostě takovéto nesmysly. Já jsem soudní řízení samozřejmě vyhrál, ale už o mě šířili tady věci, že jsem proruský a že představuji nebezpečí pro stát, že jsem rizikem, takovéto věci.

No a pak tam byla kontrola, takže byl vyloučen z toho projektu. Tam se našly velké nesrovnalosti ve financích, ale zase se nešlo do hloubky, udělalo se jen tak, aby to nemuselo jít na Evropskou unii, aby nebyl problém.

Hlavně nebyť problém. Takže ale i tak byl vyloučen z toho projektu, tak jsem já pak na dovolené. Tady jsem ještě pracoval v Řecku, abychom připravili alternativního partnera, což byla Masarykova univerzita. Tam mělo přijít 50 milionů Kč, nové technologie, nová témata. Děkan byl nadšen. Spolupracovníci tam byli nadšení, protože se známe. Jenže pan rektor si usmyslel, že já jsem ten antivaxer nebo co a zakázal mě přijmout do stavu.

No tak se to muselo se přepočítat a odešli jsme jinam. Já jsem rád, že jsem odešel z Brna, poznávám něco jiného. Ale takto to funguje. Rektor na Masarce pokračuje v tradici Petra Fialy.

Pokud vím, tak plánu oživit znovu v České republice Ústav sér a očkovacích látek jste se nevzdal. Co plánujete v této věci?

Já jsem jednal s ministrem zdravotnictví, mě odkázal na ředitele prevence pana Falšuma. Tak jsme u něho byli na návštěvě. Tam jsem mu předal ten projekt toho nového ústavu, jak by měl vypadat, protože dneska máme 30 let, kdy už ÚSOL není, a za tu dobu se věda vyvinula. Vyvinuly se nové technologie, které by ten ústav měl střebat. My je pořád ještě umíme, ale na to potřebujeme peníze.

Já jsem odhadl, že by ten nový ústav potřeboval tak 2 miliardy, pokud by se stavěl i jako nový objekt. Nemusí být jenom laboratoře, výrobní kapacity. Měl by tam být zvěřinec, aby se tam mohly testovat ty vakcíny. Je tam toho hodně. Přístroje, minimálně tam musí být kvalitní elektronová mikroskopie. Je toho hodně. Já jsem v tom pracoval, takže tu představu mám, viděl jsem to v zahraničí, jak to asi vypadá.

Tak jsme mu to dali, že to dostane pan ministr. Pan ministr si ještě ode mě vyžádal nějakou studii, jak to vypadá v zahraničí. Tak jsem se do toho pustil a byl jsem překvapen, že země jako Česká nebo Československo, která byla na špici v oblasti vakcín, je dneska na úrovni posledních rozvojových zemí. I v Bangladéši už mají svůj ústav sér a očkovacích látek. Všude chápou tu strategickou významnost, aby nebyli závislí na tom, že jim někdo dodá nebo nedodá vakcínu, nebo dodá vakcínu špatné kvality a oni si zničí populaci.

Takže to jsem zpracoval, jak to je v Evropě, v Americe, v Kanadě, v Austrálii, ve celém světě, v Indii, v Číně, v těch hlavních regionech. Egypťané staví svoje, Belgie staví super ústav, protože pochopili, ty země všechny, že toto je základ. Že když mají lidé dostat vakcíny celoplošně, povinně, no tak tu populaci špatnou vakcínou můžou zlikvidovat.

No tak tole dostal pan ministr. Pan ministr se ještě neráčil ozvat. Takže až se teďka vrátíme tady z Korfu, pak si chci dát schůzku s panem premiérem, jestli tam nebude mít čas. A pokud ne, no tak ať si tam nechají napíchat celou generaci nějakým svinstvem, jak to udělali v covidu.

Milí diváci, zdravíme vás z redakce Svědomí národa a chceme vás požádat o podporu. V tuhle chvíli potřebujeme zajistit prostředky na fungování redakce v další části letošního roku, abychom mohli dál dělat to, co s vaší pomocí a podporou děláme už celých pět let. To je sbírat informace, natáčet rozhovory a klást otázky, které si jiná média nekladou.

Jsme malá redakce novinářů a jezdíme za našimi respondenty po celé České republice. Sami si stříháme, postprodukujeme, a každý ten náš rozhovor nás stojí v tomhle malém redakčním týmu dva a půl dne práce. Děláme to rádi, máme rádi. Ta činnost je velice zajímavá a moc vám děkujem, že díky vám ji můžeme dělat.

My to vnímáme jako svého druhu službu veřejnosti. I proto jsou ta naša videa dostupná bez nějakého poplatku všem.

A o to víc si vážíme těch, kteří to jako tu službu vnímáte spolu s námi a podporujete nás svými dary.

Mockrát vám za to děkujeme.

>> Děkujem.

Kdo by o tom měl rozhodnout?

V čele ministerstva nejsou lidé, kteří by měli profesní znalost v epidemiologii nebo imunologii, takže jim bude někdo radit. Kdo? Nějaké zájmové skupiny.

Jak to tam funguje?

>> No, vždyť pan Pruala je zároveň poradcem a zároveň je aktivně zapojen do dovozu vakcín, no, tak bude si řídil sám pod sebou.

Čím víc vakcín, tím to má víc peněz.

Pan plukovník Chlíbek se ukázal, že naprosto nerozumí imunologii. Těchto svých projevech, když to nemá, co to — bychom tady mohli to mluvit.

On tomu naprosto nerozumí, anebo tomu rozumí a tváří se, ale že to je ještě horší.

A odborníka si tam žádného. Jak to tam nepřizvou lidi, kteří se zabývali vakcínami celý svůj profesní život?

Toto musí být konsenzus. O tom se musí mluvit. A ne, vlastně to máte — že jo — to je pořád stejně: fotovoltaika, větrníky, vakcíny. To je byznysový plán pro pár gaunerů, ale zaplatíme tomu všichni finančně a zdravím.

Idea, která se line tou již zmíňovanou současnou národní očkovací strategií, je v podstatě očkovat kohokoli, kdykoli, čímkoli, co se vyvine proti jakékoli nemoci a přijde to na trh.

Každá taková vakcína ale obsahuje kromě účinné látky i nějaké adjuvans.

Co může v těle způsobit kombinace takových adjuvans, když se zvýší frekvence očkování?

Víme o tom něco?

To je širší otázka, protože když se řekne adjuvans, tak se vidí červený hadr.

Jo, adjuvans je cokoliv, co zvyšuje imunogenost toho antigenu, který podáváte.

To nejstarší adjuvans jsou olejové a hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý.

Tam ten mechanismus se dlouho dobu nezdál.

Až v 90. letech, až se objevily některé receptory, tak se pochopilo, jak fungují. Ale jsou i jiné adjuvans.

My se zabýváme již víc než čtvrt století syntetickými adjuvans.

To jsou látky odvozené od struktur bakterií nebo hub, které vlastně fungují jako signál pro imunní systém.

Toto je nebezpečné. Vy dostáváte do sebe s potravou i spoustu antigenů. Kdybyste na ně reagovali, no tak nic neztrávíte. Ty potraviny byste nestrávili. To byste měli neustále zánět.

Jo, ten antigen musí jít s informací: já jsem nebezpečí.

A to jsou ty látky odvozené z polysacharidů, třeba kvasinek.

My pracujeme s některými typy manánů.

Pak jsou to látky odvozené od bakteriálních stěn.

To jsou látky na bázi moram dipeptidu nebo jsou to látky odvozené od lipopolysacharidu.

To jsou velmi bezpečné a účinné adjuvans, protože oni dodají ten signál.

Oni jinak neudělají nic.

Jen dodají signál tomu imunitnímu systému, že ten antigen s tím spojený je nebezpečí a je proti němu potřeba udělat imunitní odpověď.

A ještě specifikují, jakou je důležitá, protože špatně vybraná imunní odpověď toho imunitního systému udělá víc škody nežli prospěchu.

Takže ty adjuvans — což je dneska v tom dobrém smyslu byznys — protože adjuvans, které budou indukovat slizniční imunitu, která je klíčová pro vakcíny proti respiračním chorobám, jak je chřipka nebo ten covid, ty dneska moc nejsou.

To je oblast, na kterou my pracujeme a která je hrozně zajímavá, protože ty vakcíny, které podáte — ne injekčně — jaký smysl má dát injekční vakcínu na chorobu, která proniká sliznicí?

Potřebujete ochránit sliznice.

Budu mít teďka konkrétně o chřipce.

No, takže proč budete dát injekční vakcínu, když je daleko lepší to podat na sliznice?

My jsme tu technologii ve spolupráci s univerzitou Liberci vyvinuli.

Použila se na vývoj sublinguální vakcíny proti alergiím.

Tam to fungovalo výborně.

Je to jenom otázka vhodného adjuvance, tak aby ten imunní systém ochránil sliznice především pomocí sekrečních imunoglobulinů IgA.

A tyto vakcíny — protože vakcínovat všechno nemá smysl.

Tady zase je takové paradigma, že dáte vakcínu a jste v ochraně, ne?

Vakcína má to jako meč — dvě ostří.

Ona vzbudí imunní systém a pokud ho vzbudí špatně, no tak vás ten imunní systém poškozuje.

Takže vytvořit vakcínu, která vás ochrání a nenavodí autoimunakce nebo reakce imunitního systému proti vlastnímu tělu, není zas tak snadné.

Pokud se vyvine správně, tak je to výborná prevence.

Proti tomu nelze nic dělat. A vezměte si tuberkulózu a vakcínu proti tuberkulóze. Jak vlastně omezila tuto nejnebezpečnější a nejrozšířenější infekční chorobu.

Vakcína proti neštovicím — tam to bylo relativně snadné, protože neštovice mají jen jednoho hostitele a to je člověk.

Myslím pravé neštovice.

Tam to šlo, ale z toho se odvodilo, že na všechno lze vyvinout vakcínu.

Nelze.

Proč?

Ten patogen je úspěšný.

No, protože se umí tomu imunitnímu systému vyhnout nebo jej přesměrovat na špatnou odpověď.

A když tam dáte ty stejné antigeny z toho patogena, no, tak oni udělají to stejné — většinou.

Proto tady se mluvím pro ty rekombinantní vakcíny, kde vy si můžete vybrat ten antigen a všechny případné epitopy, které mohou navodit tu reakci proti vlastnímu organismu, z toho vystřihnete.

Vy si uděláte antigen na míru, který by měl indukovat tu obrannou imunitu.

A to zase tam se již dneska používá umělá inteligence, která dokáže designovat ty antigen tak, aby byly bezpečné a účinné.

A toto je trend ve světě.

Tady ještě pořád jsou lidé, kteří tomu rozumí.

Máme tady špičkové proteínové inženýry, ale ten stát to nevyužívá, protože stát není řízen tak, aby prosperoval, ale aby na něm parazitovali tito různí víceu.

>> Jedna věc ohledně adjuvans, o které se dost mluví, jsou sloučeniny hliníku a možný vliv na vznik autismu u dětí.

Jak se díváte na tuto otázku?

Ten hliník je používán už šedesát let.

To je to přes sto let.

Takže se dá toho být. Ale pořád říkám: ten mechanismus působení se objevil asi před dvaceti roky, ale pořád se neví.

Toho hliníku tam máte málo relativně, jo.

To ty dávky, které přijmete — jsou srovnatelné — ale lokální koncentrace je vysoká.

On má tu výhodu, že se rozpouští a vyloučí se z těla.

Jenomže také vám cestuje v technických koncentracích po těle a jeho interakce s různými strukturami, jak jsou lipidy nebo proteiny, není slabě pochopená a může vést opravdu k těmto věcem. Autismus tam narůstá u těch dětí. Lékaři, kteří se s ním nesetkali za celý život, najednou tam mají v ordinaci za rok několik autistických dětí. A to se tyto věci nesmějí brát na lehkou váhu, protože ty vakcíny jsou součástí prevence, ale pokud nejsou bezpečné, no, tak to není žádná prevence.

Dává to do té celé populace určité riziko onemocnění a obzvlášť u malých dětí, které ještě imunní systém není vyvinutý.

Spoléhá se spíš na vrozenou imunitu a mateřské protilátky.

A ta vůbec — ta pediatrická imunologie je úplně jiná než imunologie seniorů, imunologie zraněných lidí nebo středního věku.

To samé, co jste říkala, platí pro ty seniory.

Oni to berou jako rizikovou skupinu.

Ano, oni jsou riziková skupina, protože jejich imunitní systém už není zcela funkční. Ztrácí paměť — ten imunitní systém. A už si neumí v tom vyšším věku vlastně vytvořit adaptivní imunitní odpověď na podanou vakcínu nebo na ten nový antigen.

Ten senior víceméně svým imunitním systémem spoléhá na vrozenou imunitu.

Trochu z jiného soudku. Angažoval jste se v analýzách zdravotních dopadů větrných elektráren. Co vás k tomu přivedlo a co jste zjistil?

Na mě se obrátili energetici, abych udělal studii o dopadu na lidské zdraví. Jakýkoliv impuls dlouhotrvající, který vede k nějakému chronickému stresu — to je ten pulzní infrazvuk z těch elektráren — o kterém se zjistilo, že se může šířit až 20 km od toho větrného parku.

6 km ukazovali Švédové, že tam mají ty půlzy ještě intenzitu zvukovou 94 dB, což je nad hodnotou povolenou.

Ano, on není slyšet. Jenomže to neznamená, že není, že ho nevnímáme.

Takže mě to zaujalo, protože takovýto chronický stres samozřejmě má vliv na imunitní systém a zpětně. A zase chronická stimulace chronického systému může vést k produkci reaktivních intermediátů kyslíků. A to všechno se pak projeví na tom organismu. Ale hlavně to působí na mozek. Proč to interferuje s jeho frekvencí? Na ty pracuje.

Ti lidé se spí špatně, jsou unavení, bolí je hlava. Může to mít vliv na poruchy spánkového rytmu, protože ten autonomní systém řídící srdce pracuje na podobných frekvencích. A ta základní frekvence toho větrníku, těch pulzů je asi 0,2 až 0,8 Hz.

Jenže když tam máte ty větrníky dva — oni nejsou synchronní. I kdyby byli synchronní, jsou od sebe vzdálení. Takže ten infrazvuk letí určitou dobu k tomu druhému větrníku. Takže se vám ty frekvence můžou zvyšovat až se dostáváte od 1 hertzu asi do 16 Hz.

A když ten infrazvuk jde, tak to je něco jiného než normální zvuk. On se chová trochu jinak. V těch on prochází smysly volně.

A když máte vhodnou místnost, tak tam vznikne stojatá vlna toho infrazvuku. Zesilují se ty měření udávané výty až o 24 dB.

A teď si vezměte: vy jste v tom, vy v tom spíte.

Potom ten větrník je všesměrový zářič. Jenže ve chvíli, kdy máte inverzi — dole je studený vzduch, nahoře teplejší — no tak se ty vlny odrážejí od té vrstvy teplého, padají dolů. Takže vlastně se to celé zesiluje. A teď to vibruje ještě do toho podloží. Takže to i tak udusává hlínu. Tam ty kanálky provodu zanikají. Dochází k vysoušení půdy. Dochází ke ztrátě podzemní vody.

Ten edafon — ta mikroflora, ta mikrofauna v těchto půdách zanikají.

Zůstává tam 4000 tun železobetonu. To je ta patka, na které to stojí. Tu nikdy nikdo neodstraní.

Takže zelená energie — kolik uhlíkové stopy zanechá příprava? 4000 tun betonu nebo železobetonu včetně železné armatury.

Teď co se děje s těma lopatkami — to je další věc, která má také zdravotní dopad. Ty lopatky rotují. Těch velkých ty konce lopatek mají až 330 km/h rychlost.

A teď si vezměte: sněží, mrzne, kroupy, prach — jo — a hmyz. To všechno působí erozi lopatek. A odhad je, že to můžou být až dvě čtvrt tuny za životnost toho větrníku.

To všechno padá. Ti lidé to buď dýchají, pak to padne na zem nebo do vodního toku. A toho se nijak nezbavíte. Není technologie. Ani nemůže být technologie, která by odstranila ty mikroplasty a nanoplasty toxické z té půdy.

A to všechno se stravují rostliny těmito kořeny nebo ty žížaly. A to se dostává do potravního řetězce.

Takže jsou studie, které ukazují, že zvířata v té zasažené oblasti jednak mají tenší skořápky, mají nižší líhnivost. Je menší užitkovost hospodářských zvířat.

Ty zvířata, která nejsou hospodářská — čili psy, kočky nebo divokých zvířat — buď utečou. A ty, co nemůžou, tak mají problémy. A to stejně mají lidé.

Proto jsem se vlastně tomu věnoval. A mě to zajímalo, protože kolem Jemnice, odkud pocházím, má vzniknout 30 takovýchto zařízení, které nemají význam z hlediska energetiky. Jen to zatěžuje přenosovou soustavu. Je to nákladné.

A v podstatě je to stejné jako ta fotovoltaika, jako ty vakcíny. Byznys, který zaplatí lidé svým zdravím a svými daněmi někomu.