🎙️ Západní demokracie je iluze. Vzpoura davů? Změna vlády? Řešení je přitom na dotek | Petr Hájek

Je to mlácení prázdné slámy, napsal mi jeden posluchač stanice Hvězda v souvislosti s četbou na pokračování Orwellova nejznámějšího románu 1984.

Dáváme ho každý den od 21 hodin.

Lidi si to se zájmem vyslechnou, ale potom ve svém praktickém životě stejně nic neudělají.

Píše dál Adam J.:

Zanadávat si to, jo, to umíme, ale vzít naše osudy pevně do rukou, třeba jako Němci při stále masivnější podpoře AfD, v našem případě SPD, to už ne.

Každý si válí tu svou kuličku a nakonec na sobě nechá štípat dříví.

A když se někdo postaví na zadní, jako třeba pan Popelka Křivka nebo ty učitelky Bednářová nebo teď Švrčková, jo?

A díky za ten skvělý rozhovor s mladým studentem Zíbou z Ruska k tomuto tématu.

Nechají ho v tom.

Jak to, že nejsou proti tomu masové demonstrace, třeba jako to dělají Chvilkáři?

Ten dopis byl samozřejmě delší a možná z něj něco přečtu při naší pondělní poradě.

Odpověděl jsem v první chvíli stručně.

Vyměnili jsme si pak s naším čtenářem z Ostravy přes víkend pár dalších mailů, že to nevidím tak beznadějně, že takzvaná obec nepodvolených se u nás rozrůstá právě tak jako v dalších zemích ovládaných unijními bachaři.

A mnozí rovněž riskují kariéry nebo i vězení, ale projevují se veřejně.

Ale že asi nelze přeskočit nějakou vývojovou etapu odporu.

Musím nicméně říci, že nad některými Adamovými argumenty jsem musel dál přemýšlet.

Tak alespoň pár úlomků z toho.

Vynořila se mi totiž v hlavě vzpomínka na jeden jiný román český od Josefa Škvoreckého.

Rozhodně se jej také pokusím získat pro Hvězdu, protože je v obecném povědomí nepochybně ještě méně známý než zmíněný Orwellův a pro nás přitom daleko aktuálnější.

Jmenuje se Příběh inženýra lidských duší.

Samozřejmě z doby před převratem.

Je tam scéna, v níž jedna z postav řekne klíčovou tezi.

Cituji ji z hlavy, proto bez uvozovek, abych tak řekl.

Ten muž pravidelně totiž poslouchá rušičkami těžce narušované vysílání Svobodné Evropy a skloněn nad přijímačem loukat pronikající slova a do toho občas polohlasem přitakává: Jo, mají pravdu.

Jsou to svině myšlené jako komunisti a jednou budou viset a já je všechny znám.

Dělám jim desátkáře, tedy výběrčího stranických příspěvků.

Myslím, že se toho od těch časů moc nezměnilo a v tom je celá naše tragédie.

Adam je podstatně mladší než ti, kteří mají doby reálného socialismu hluboce zažité, nikoli zprostředkované.

Hořkost Škvoreckého literární anekdoty je jim proto možná bližší než tragický bezvýchodní pokus vzpoury, který učiní zaměstnanec ministerstva pravdy Winston Smith.

Ale mám za to, že právě v tom je v kostce celý rozdíl mezi tím, co prožívají dnešní bouřící se davy.

Vzpomeňte na vzporu davů, Ortegy i Gaseta na západě a dosti rychle stárnoucí, respektive odcházející generace, které prožily větší část epochy poválečného Československa.

Pro ně, pro nás je to, co nyní žijeme, daleko srozumitelnější než pro ty vykuleené davy z evropských západních zemí.

Ty jsou právě chápavější s tím, co již zmíněný Josef Škvorecký označil za základní otázku socialismu: Jak je to možné?

Iluze demokracie, v níž poválečné generace Západníků udržovaly tamní režimy, byla provázena a tím také legitimizována bezpříkladným blahobytem.

Ten měl ovšem dva zdroje, které jsme přes železnou oponu nedokázali správně identifikovat a už vůbec ne je uvěřit hloupě dělané ideologické propagandě.

Zaprvé doznívající kolonialismus a za druhé fungující kapitalismus.

Západ, Spojené státy na místě prvním, nadále žil zdrancování třetího světa z kolonií bývalých či nově vznikajících.

A využití ukradených levných zdrojů přírodních i lidských pak docela racionálně organizoval systém založený na individuální málo omezované kreativitě.

Důsledkem byla prosperita a blahobyt.

Jenže jedno bez druhého nemohlo existovat.

A když začínalo být jasné, že ve třetím světě brzy bude co drancovat, museli se poohlédnout jinde.

Jediný možný adept byl druhý svět, zvláště pak Sovětský svaz, Rusko.

No a spolu s tím také my.

Vojensky to v éře jaderných zbraní už možné nebylo.

Zbýval tedy rozklad zevnitř.

Což se ve spolupráci s jednou částí sovětských tajných služeb reprezentovanou Gorbačovem nakonec docela pěkně podařilo.

Už se zdálo, že na pár dekád je vše zachráněno.

Sovětský svaz se bez výstřelu rozpadl a také zbývající obrovská ruská federace se zdála být na kolenou.

Stačilo jen strčit a všechno to bezpříkladné přírodní bohatství a levná otrocká pracovní síla opovrhovaných Slovanů musela spadnout západu do klína.

Jenže, jenže se objevil Deus Ex Machina Vladimír Putin.

A to byla z hlediska nastartovaných sociálních inženýrů ze západních univerzit a byznysových centrál totální katastrofa.

Projekt ovládnutí světa, kterým byl Gorbačov poslán starším a byl nazván nový světový řád, jel ovšem se trvačností dál.

Evropská unie, ohromující americký projekt největší koloniální operace v dějinách, pokračovala nezměněným tempem.

Jenže mašina neměla v dohledu další dodávky pohonu, zdrojů a tak přišel na řadu ten nejprimitivnější, ale dosud vždy účinný prostředek.

Válka začala v roce 2014 krvavým státním převratem v Kyjevě a dnes, protože se nedaří, balancujeme na okraji katastrofy.

Eskalovat lze totiž v podstatě už jen jadernými zbraněmi.

No a Trumpův pokus o cimermanovský úkrok stranou napadením Íránu skrze nepotopitelnou americkou letadlovou loď Izrael se ale rovněž opět zadrhl.

Kolonialistický západ je prostě v koncích.

Íránská metafora ukazuje, že už skutečně není co kolonizovat, kde brát, co drancovat.

Všechno je ztraceno.

Pouze kulisy stojí.

No a z posledního meloucího německá čtvrtá říše s názvem EU už proto přechází k nejtvrdším formám útlaku a tyranie, ale ani to ji nezachrání.

Západní davy zbavené letitého blahobytu žijí teď v nové iluzi.

Domnívají se, že nečekaný pád způsobilo nějaké špatné vládnutí, že za všechno mohou ty ideologické nesmysly neorganicky vášnivě vnesené do naprosto nepřipraveného prostředí.

Ta absurdní klimatická lež a s ní související obří nesmysly od likvidace automobilového průmyslu elektroauty až po solární panely a větrníky.

No a úpadek průmyslu doprovází rozpad zemědělství postaveného na dotacích, dokud je bylo drancováním odkud financovat.

A to celé rámováno destrukcí mravní a morální všemi těmi protipřirozenými homo a genderovými zahradními slavnostmi, abychom se alespoň letmo dotkli zdejšího hlavního najatého destruktora názvem jeho jediné obhajitelné divadelní hry z roku 1963.

V ní hlavní postava Hugo Pludek manipuluje totalitními frázemi a jejich ovládnutí je jedinou příčinou jeho vynikajícího kariérního vzestupu.

Čili jsme v aktuální bruselské realitě.

Jak by to mohli pochopit ti, kteří 50. a 60. léta socialistického Československa a dalších států, tábora, míru a socialismu, znají jen z interpretací současné totalitní propagandy ještě hloupější a beznadějnější, než byla ta originální?

A v tom spočívá jejich omyl, ať již patří k trvale dlouhodobě podváděným a manipulovaným davům západu či k realitou stejně nedotčenými, podváděnými a manipulovanými mladými generacemi u nás.

Domnívají se totiž, že takzvaně lepším vládnutím to lze změnit.

Jenže ono je to naopak.

Všechny ty zrůdnosti nejsou příčinou úpadku, ale jeho důsledkem.

Vládnoucí vrstva formující se od poloviny šedesátých let, tedy zhruba v době, kdy Václav Havel napsal své jediné absurdní drama hodné takového označení, šlápla na plyn ve chvíli, kdy už bylo jasné, že východní drancování se bez války neobejde. Tedy zhruba v tutéž chvíli, kdy jsme takzvaně přistoupili k té unii a všechny ty absurdity od zelených poduhové se staly pouze nástrojem k udržení poslušnosti ve vojenském táboře.

Pro nepodvolené se má změnit v koncentrační.

Prostě, milý Adame, Orwellovo 1984 není mlácení prázdné slámy.

Těžké temné mraky lidového vzbouření na západě jdou totiž špatným směrem. Ani případná vítězství německé AfD, Farageových reformátorů v Británii či Marine Le Penové ve Francii ve skutečnosti nic podstatného nezmění.

Zmírní možná ty nejbrutálnější projevy tyranie.

Dokonce snad mohou bezprostředně zabránit jaderné válce.

To jistě není málo, ale i v tomto nejvíce optimistickém případě půjde pouze o odklad.

Také oni totiž brzy zjistí, že zdroje nejsou, což je opak špidlování těch tupohlav tutovníků.

A západ neumí existovat jinak než drancováním.

Dovolím si však tvrdit, že tohle se nás netýká.

Nikdy jsme kolonie neměli.

Historicky víme, že na přežití národní a státní musíme jít jinak.

Nelámal bych proto nad námi tak brzy hůl.

A západ?

No, doutnák je zapálen. V jiné verzi té tradiční, mnohem starší než všechny doutnáky světa, by to znělo: „Sekera je přiložena ke kořenům." Sdělil nám to jistý Jan zvaný Křtitel a zaznamenali to pánové Matouš a Lukáš v dobré zprávě, či radostné zvěsti.

Hm.

Takové zprávy a zvěsti už západ dlouho nezná, a přitom právě v nich je komplexní celé řešení. Buď, a nebo – život nebo smrt.

I lék, Adame, na tvůj racionální skepticismus tam je.

Nevěříš?

V tomto asi bude.