Zlatá éra českého filmu: Baron Prášil

Tak jsem šťastně dojel. Viděli jsme vás. Kousek odtud mě to zhaslo.

Pro tebe jsem přinesl růži z tvého oblíbeného keře. [hudba]

Ty milý dobrý.

Pozor na pěšinku, prosím. Lidi, co vy to tady máte pořád tím Shakespearem?

Promiňte, pane Barone, vzpomněl jsem si na doby našeho vojákování.

A pane Natálníku, jste přece mlád a svobodný. No, jste přece svobodný.

Já - ty nebudeš věřit, co se mně teď stalo. To je tvoje žena.

To není možné.

Před třemi měsíci jsme měli v Praze svatbu.

To není pravda. Co?

Ano, tatíčku.

To není pravda. A tys to věděla?

Neměla jsem ani tušení. O sebe. Okamžitě ode.