Glosář týdne: NATO, militarizace Evropy, Polsko–Ukrajina a svět na prahu nové studené války

Dobrý den, je tu další glosář, protože za námi je další týden. Tentokrát byl plný dvou významných svátků, respektive ten jeden zasahoval už do týdne nového. Jenže většina populace je bere jako vítané dva dny volna. Já jsem měla to štěstí, že jsem se mohla v Husinci setkat s těmi, kteří alespoň 6. července neberou jen jako den volna a chtějí ho vnímat trošku hlouběji.

Pro tuto příležitost jsem vybrala i ukázky z několika knih, třeba Stať Karla Kosíka "Rozum a svědomí". A tu si můžete i poslechnout na našem YouTube kanálu a určitě to udělejte.

Česká politická scéna nepřestává překvapovat svou ubohostí a malostí a už ji nestíhám sledovat a na rovinu už ani nechci. Proč bych měla trávit svůj drahocený čas tím, že budu číst nějaké žvásty o tom, kdo se s kým vyfotil nebo nevyfotil?

To účet jménem Paukner dál odhaluje nikalé praktiky minulé vlády, čímž velmi rozčiluje, řečeno slušně, hlavní proud, který pevně stojí za pětikolací a samozřejmě hradním pánem.

Argument i ve vedrech přinesl skvělé věci jako článek Lex Developer, analýzy Oskara Krejčího, Petra Druláka, Veroničin článek mířící na komoru vztahů mezi Polskem a Ukrajinou a zpráv, které si troufnu říct, jinde nenajdete. Je to skvělá práce našeho týmu, který jsme vybudovali za posledních 10 let. Je to 10 let? To by bylo skoro na dort se svíčkou, ale ona je to hlavně práce nekonečná – přemýšlení o tématech, autorech, o uchopení trendů, o tom, co je důležité a co je jen ta zbytečná pěna dní jako ty Karlovy Vary, kde se bude omýlat, co měla kdejaká selebrita na sobě a kdo se zase ožral jako dobytek.

Brazílie je ve sporu se Spojenými státy tentokrát kvůli tomu, že chytře a zdatně vymyslela vlastní digitální infrastrukturu Pix, která jí umožňuje se vyhýbat gigantům, kteří chtějí své výpalné, jako je Visa a Mastercard.

Evropská unie nemá chuť ustupovat Číně, jak se píše v hlavním proudu. Ve skutečnosti má ve svém vedení materiál, který vlastně touží po horké válce proti Rusku a ekonomické proti Číně. Ano, i tak hluboko lze klesnout.

Mezitím řada zemí tančí mezi vejci a snaží se nenechat si ujít příležitosti v oblasti ekonomické i bezpečnostní s různými zeměmi a zároveň se vyhnout tomu, aby se na ně vrhly Spojené státy a tu jim neunesli prezidenta nebo nekradli všechno, co nebude přišroubováno a velmi často i to.

Ve změti těch hloupostí, malostí a překřikování v televizi zcela zaniká to, jak se svět posouvá k nebezpečí velkých válek. Jak roste apetit zemí, jako je Německo – se mi udělalo špatně zase po jaderných zbraních – jak v Rusku sílí strana války každým jednotlivým dnem a jak Zelenský ví, že jediná jeho šance je velká válka, do které zatáhne co nejvíce zemí.

A nedozvíte se ani to, že na pohřeb ajatolláha Chamejního, kterého nechal zavraždit Izrael, přišly delegace z více než stovky zemí. O tom se nedozvíte téměř ani slovo.

Ztrácíme schopnost vidět to, co je důležité, protože ztrácíme schopnost vidět celý film, celý příběh. Západní civilizace se ve své klipovité tuposti dívá jen na jednotlivé obrázky, které spolu přece nesouvisí. Zemětřesení ve Venezuele. Střih. Maďar ničí média, je to správně, střih. Ukrajina zničí Krym, střih. Čína je ošklivá a vyrábí moc elektroaut, střih.

No a v následujících dnech se budeme muset dívat na samit. Na to bude to všude – jak musíme zbrojit, protože zbrojáře – zejména ten jeden, kterému je hradní pán moc a moc zavázán – chce mít svůj dlouhodobý zdroj renty a my to budeme platit. A pak se dozvíme, s kým kdo seděl u večeře, jak to slušilo Monice a jak se možná České republice milostivě odpustí, když se zaváže, že v příštích letech bude celý svůj rozpočet dávat na zbraně z USA.

Ano, toto nás čeká a nemine. Chraň Bůh, že by se mluvilo o tom, že mezi velmocemi je chronická nedůvěra a jak nebezpečné to je, když se ocitáme ve světě, kde klíčové jaderné a další bezpečnostní dohody a mechanismy mizí ze stolu a místo toho vidíme imperialismus USA a nenažranost zbrojařů.

Chraň Bůh, že bychom se dozvěděli, že zbrojní výdaje jsou neproduktivní a stávají se produktivní v jediném okamžiku – a to je válka. Jak těžké je zvládnout militarizaci ekonomiky, ale ještě stokrát horší je zvládnout militarizaci společnosti. Jak to dlouhodobě pěstované, smradlavé, v našem případě nenávist vůči Rusku a nadšení z umírání ve válce deformuje společnosti a generace.

Od toho je tu ovšem náš Argument, abychom my se nad těmito zásadními věcmi zamýšleli, abychom ukazovali, jak může vypadat svět bezpečnostní architektury, v němž vládne chaos a nedůvěra nejen mezi velmocemi.

Jako malé médium spočíváme jen na příspěvcích od vás, našich čtenářů a snažíme se odpovědně a poctivě tuhle roli plnit, zatímco ti další jen pískají na tu krysařovu píštělu. Díky, že jste s námi. Děkuji za vaši podporu. Díky vám můžeme pokračovat v naší práci. Příští týden na slyšenou.