NATO, Írán, Trump i Francie: Svět vstupuje do nebezpečné fáze

Dobrý den, je tu další glosář s malým zpožděním. Ano, jak už jsem avizovala, letní režim nebude zcela pravidelný. Přeci jen je tu nějaký volnočasový program, spousty povinností, mnohem víc, než by se mi líbilo na léto a z kloubu. To není úplně snadné.

No a taky už jsem začala ignorovat fotbal. Z mistrovství světa se postupně stalo mistrovství Evropy doplněné Argentinou a to mě nebaví a někdy mě to i rozčiluje, například dlouhé nakopávané míče Anglie. Kdo se na to má dívat?

Pojďme ale na to zásadní z uplynulého týdne. V českém politickém prostředí se všechlo kolem summitu NATO. Českou politiku a české – taky zvané – novináře. Toto téma zaměstnávalo velmi dlouho. Ústavní soud se zaktivizoval, aby nikdo nezapochyboval, kde jeho srdce bije, a poslal na summit do Ankary hradního zeleného mužíka. Vypadalo to trapně, ale to je jaksi už česká politika a její uzus.

Zdá se nicméně, že premiér, který se jinak mírně řečeno vyhýbá sporům a ustupuje všude, jak to jenom jde, tak možná změnil svou taktiku a nyní se vůči prezidentovi – který samozřejmě plní přání svých sponzorů – vymezuje intenzivněji.

Summit NATO dokresl prostředí, v němž rizika rostou každým dnem. Jak to jde postupně, tak i zde se projevuje ten velmi diskutovaný syndróm vařené žáby. Zbrojní výdaje se stávají prioritou rozpočtů. U Německa to tak je. Připomenu, že podle SIPRI je Německo nově na čtvrtém místě ve světových výdajích na zbrojení a americký vojensko-průmyslový komplex chce stále víc. Je to takový megaotesánek, podobně jako farmaceutický průmysl. Takže musíme zbrojit a chystáme se na válku proti Rusku.

Konflikt mezi Ukrajinou, potažmo NATO a Ruskem stále eskaluje. Situace na bojišti je ve prospěch Ruska. Pak je tu ale mediální kampaň doprovázená dronovými útoky na ruskou infrastrukturu a zdá se, že stále více také na civilisty. No, je to ze strany Ukrajiny, ale řekněme si, že spíše ze strany britské. A tato intenzita stále roste a tím roste a posiluje také stranu války Ruské federace.

Je to vlastně situace, která spoléhá na to, že u nás bude stále Putin, který brzdí válečné jistřáby, což zní z hlediska českého mainstreamu poněkud zvláštně, že? Ale je to tak. Představte si, že by tam místo Putina byl takový Karaganov. Dobrá, možná už je trošku starší. A možná už není úplně aktivní, i když mediálně aktivní je až dost. A nebo takový Surovik.

No, Trump a jeho blábolení pokračuje. Je obnoven konflikt mezi USA a Iránem, což jsem se obávala, že se stane vis předchozího glosáře. Nejde jen o Hormuz, to samozřejmě taky, ale o permanentní tlak Izraele na to, aby se válčilo kdekoliv v okolí i v širokém okolí, ale hlavně se musí válčit. Jak je letní teplo, tak asi málokdo chce domýšlet, co to znamená pro světovou ekonomiku. Takže znova útoky na Irán, znovu nějaké blokády, znovu kontrola Hormuzu.

Je to velikánský oříšek a takhle si to sionista Kusner asi nepředstavoval. Nu, možná je to takové vhodné načasování, že právě v tyto dny zemřel Lindsey Graham, což byl válečný fanatik – upřímně řečeno absolutní magor – a člověk, který vyprovokoval nebo byl jedním z těch, kteří vyprovokovali tu válku Spojených států proti Iráku. V pekle už se na něj těší.

No a samozřejmě se znovu projevil také Trumpův apetit na Grónsko, ale jak vidno, ten člověk se skutečně stává velkým, velkým blábolilem, který je čím dál více k smíchu. Je to škoda. Jeho počáteční pozice byla v řadě témat velmi nadějná, ale ukázalo se, že ne – že prostě neschopnost a nekompetence jsou silnými rysy té současné americké administrativy.

Dovolím si upozornit na další věc, která není příliš známá a týká se vyšetřování z hlediska diskriminace obchodu v případě Spojených států. Začalo jim vadit a začaly hrozit cly – co taky jiného – že Brazílie má vlastní digitální systém, který se jmenuje Pix a který oslabuje pozici finančních gigantů, jako je Mastercard nebo Visa na brazilském trhu. Já jsem k tomu natočila video o tom, jak Brazílie chrání svou digitální suverenitu. Zkrátka dobře, podařilo se jí vytvořit jeden z nejlepších digitálních systémů na světě. Podívejte se na můj YouTube kanál Ilona Švihlíková Official.

A také jsme v argumentu přinesli informace o Marin Lepenové, která, jak se zdá, prozatím navzdory rozhodnutí soudu může kandidovat na prezidentku, protože Macron už by podruhé asi neměl, ale na rovinu on by nejspíš zase vyhrál.

Ve Francii se do sebe pustí takzvaná extrémní levice a takzvaná extrémní pravice, což jsou dneska už poměrně zmatené pojmy. No a jak to dopadne? Vyhraje nějaký hošán z bankovních kruhů, aby se slavnostně zachránila demokracie. Je snad šance, že by skutečně mohlo ve Francii dojít ke změně? Nebo by se aktivovaly okamžitě tajné služby, armáda spolu s nejmenovanými zahraničními vlivy? O tom se brzy přesvědčíme.

Ovšem rumunský případ je velmi varující.

No a taky nám tak nějak v pozadí probíhají ty Karlovy Vary nebo možná už ukončily. Já vám ani nevím. Já tam prostě vidím skupinu takzvaných umělců, kteří žijí z našich daní a poplatků a povyšují se na ty, co je živý, neboť jsou přesvědčeni o tom, že oni jsou ti lepší lidé. K tomu jsou doprovázeni různými děvčaty, která se živí, řekněme, monetárně speciálním způsobem. U toho mají hodinky za miliony a ožírají se nám a přežírají ve varech. Je to krásná oslava naší kultury, ale zase vám to ukazuje, jak přesně v době takového úpadku systému vypadá elita.

No a v téhle době, přátelé, já mám natáčení v zemědělském družstvu. To víte, my, kterou je potřeba obehnat příkopem, máme rádi demokracii i v té ekonomii a vážíme si toho, když někdo něco produkuje a vytváří a ještě se u toho pere s tunou byrokracie a někdy dokonce i s nenávistí části obyvatelstva, která vnímá zemědělce jako hlavní škůdce kazící krajinu.

Příští týden zase na slyšenou.