Írán na rozcestí, nové centrální banky a krize české politiky | Glosář týdne

Dobrý den, je tu další glosář, tedy další ohlédnutí nad událostmi uplynulého týdne. Je horko, někdo nadává a já patřím k těm, kteří říkají: konečně miluju vedro. Ale tohle není glosář o tom, jak mám ráda vedro, ale glosář o důležitém světovém dění. Pojďme na něj.

Česká národní banka zvýšila úrokové sazby prozatím jen o čtvrt procentního bodu, tedy stejně jako Evropská centrální banka. Premiéra to rozčiluje, ale je fakt, že Michal byl původně jeho člověk. Problém je v tom, že je dosti nekonzistentní a některé jeho výroky, které asi měly působit silově, podle mého názoru působí spíš trapně. Eh, v globálu ovšem ČNB nikoho nezajímá. Sleduje se ale rozhodnutí Evropské centrální banky a také americký Fed. A tam je nový guvernér Kevin Worsh, člověk Trumpa, což byl i Jerome Powell. Že někteří lidé nemají dobrou personální politiku, abych tak řekla. Ten prozatím sazby nezvyšuje, ale jeho názor na inflaci, na její měření je odlišný od jeho předchůdce. Natočila jsem k obojímu tématu videa na mém kanálu YouTube Ilona Švihlíková Official, jak k tomu, že Kevin Worsh se může stát velkým inovátorem v oblasti monetární politiky, tak také k politice České národní banky.

Samozřejmě všichni sledujeme vyjednávání mezi Spojenými státy a Iránem. Je stále velmi nejasné, protože víme, že konflikt od začátku vyprovokoval Izrael a ten chce, aby trval. Izrael potřebuje trvalé války okolo sebe i v nějakém vzdálenějším území. Kdyby se mu podařilo získat Irán, což je velmi nepravděpodobné, tak by samozřejmě na řadě bylo Turecko. Momentálně si vybíjí svou frustraci na nevinných Libanoncích a to dává Iránu dál možnost flexibilně blokovat Hormuz. I když ta papírová cena ropy klesla, v reálu, přátelé, ani omylem. A to máme před sebou výrazné doplňování zásobníků. Teď myslím ty ropné, které jsou na rekordně nízkých úrovních. No a samozřejmě později také u zemního plynu. Teď ve vedru se to nezdá být taktu, ale ono zrovna je. Zdá se, že Spojené státy nakonec mohou pracně vyjednávat nějakou dohodu třeba po JCPOA 2, kterou Trump tak slavnostně zrušil. Další trapnost.

Ale můžeme říci, že vztahy v oblasti západní Asie – vy už víte, že já nepoužívám ten pojem Blízký východ – se budou výrazně přeskládávat. To říci můžeme. A tohle přeskládávání, přeměňování vztahů, jejich priorit, celkově hierarchie systému, vidíme na různých úrovních. Třeba na schůzce G7, kde asistoval Módí a také Lula da Silva. I když Trump tam ulákal, že on je ten šéf, což působilo zase dost trapně, nejen vzhledem k tomu, jak si vedl v Iránu. A nicméně konstatujme, že roste určitá nechuť některých amerických kruhů vůči Izraeli a zejména vůči Netanjahuovi, ale pak jsou tu prachy a ipak a ty dokáží přebít ledajakou nechuť.

No a zase schůzka ASEAN s Ruskem v Kazani. Tedy, pokud si to pamatuji správně, já nemám halucinace ze horka. Řada zemí prostě proměňuje, nebo spíš dodává flexibilitu svému zahraničně politickému zaměření. Nechtějí kooperovat jen se západem a za podmínek, které si západ stanoví. Chtějí svůj vlastní manévrovací prostor a chtějí určitého chaosu v mezinárodních vztazích využít ke svému prospěchu.

Včera se děje mnoho různých pozoruhodností. Například se demonstruje za rozhlas. Prý ho někteří nedají. Ano, přátelé, my jsme dnes v situaci, kdy rozhlas a zejména Česká televize patří úzké skupině lidí. Oni si myslí, že jim opravdu patří, a chovají se podle toho. Ti lidé tam buď pracují, jsou na tom existenčně závislí, nebo odtamtuď dostávají pěkné kšefty třeba na to natáčení velmi blbých detektivek. No, ale ono obojí patří těm, kteří si rozhlas i televizi platí. Často volky nevolky. A to je jaksi podstatně širší kategorie, která jaksi není reflektována.

Přitom ta změna, kterou vláda připravila, je enormě mírňoučká a vlastně vůbec nejde k meritu věci, což s touhle vládou bude běžné, pokud jste to ještě nepoznali – že nepůjde nikdy k jádru pudla. Vždycky se tam někdo lekne a ucukne. Já o tom vím svoje, přátelé. To je taková zlepšená údržba, takže vláda nic revolučního předvádět bez sporu nebude.

Naštěstí existují i jiné demonstrace než že rozhlas nedáme. Pro argument o nich napsala Dáša Švendová. Platí, že mírové hnutí zoufale potřebujeme, ale také máme výrazné lekce z minulosti. Vezměte si takové německé zelené. Ty vznikly jako strana pacifistická, mírová. A co se z nich stalo? Nejodpornější fanatici a váleční štváči a stačilo jim k tomu vlastně pár desítek let. Historicky za to velmi rychlý proces.

Ono vůbec ty politické strany jsou v hluboké krizi. Buď se stávají výtahem k moci jednotlivce a k uspokojení jeho ega, nebo se slepě řídí průzkumy veřejného mínění a vlastně si nikdy nic nemyslí, nebo vůbec nechápou, co se děje. Nemají žádnou ideovou podstatu, žádnou páteř, jako třeba ODS, která nyní zvažuje, že by byla pro euro. To je taky bizarní vývoj.

Když se vzdáte z představy, že by z České republiky mohla víc změna – to určitě ne – nebo že by k nám mohla nějak relativně brzy dorazit, tak se tomu vlastně můžeme i zasmát.

A taky se hraje fotbal. Bohužel patřím těm, kteří se nedokáží dívat na zápas ve 3:00 ráno a vzhledem k počtu týmů, který i mě fascinoval, jsem si po dlouhé době ani nekreslila svého pavouka, což jinak dělám velmi ráda, protože bych na to potřebovala plachtu velkou jak půl bytu.

Česká republika hraje bázlivě, ba, promiňte mi to slovo, připosraně a snaží se hájit málo, co má. A to je, přátelé, odraz celé české společnosti a samozřejmě také politiky.

Vám přeji odvážný týden plný slunce.