HOVORY ZE ZEMĚ - Pán prstenů není pohádka aneb jak nebýt pouhá baterie v matrixu - Dominik Mrvík

Ahoj, vítejte u našeho nového dílu Hovoru ze země.

Trošku nám tady fouká vítr, snad nás uslyšíte, ale určitě uslyšíte to, co následuje.

A to je velmi pikantní dlouhé povídání s Markem a Dominikem Mrvíkem.

Ano, pakliže vás baví jiná historie nebo výklad toho, jak to tady třeba funguje, nebo co si myslíme o tom, jak to tady funguje a jak to tady celý je, tak určitě doporučuju tady to povídání, protože tam jsme se, jak jsi říkala, tak jsme se utrhli z toho řetězu, protože Dominika stříhala toto povídání, protože u ní nebyla, protože jsem byla s malým naším.

Ano.

A to by mě zajímalo teda, co si o tom povídání myslíš. Teda zostříhala.

Já jsem to řekla na začátku. Je to velmi pikantní, hezké, zajímavé povídání s přesahem.

Mhm.

Dozvíme se tam třeba o tom, že jsme ve vězení od Dominika nebo že jsou tady určité elity, kteří na nás parazitují a snaží se z nás udělat baterie jako do ovladače. Dozvíte se spoustu dalších hezkých a zajímavých informací.

A mně se tady tyhlencty povídání líbí k tomu, aby si člověk našel určitý nadhled nad svým životem, nad smyslem tohoto života. A je to zajímavé, je to takové filozofické?

Ano, mně se to líbí. Samozřejmě, já si nemyslím, že jsme ve vězení, ale každý má právě mně se líbí na tom to, že každý má ten svůj úhel pohledu a svoje nějaké poznání a může to potom tady u nás třeba i do prostoru sdílet, ale to prostě tady takhle hezky fungujeme.

A prosím vás, není to vůbec depresivní, jo, ono se to tak může teďka vyznívat z toho, co jsem řekla, ale není to prostě takové normální hezké povídání hovoru ze země, jako jste si říkali.

Ano, ano, takový hezký, hezký náhled do Dominikovy duše, jsem chtěl říci.

Každopádně my vám mockrát děkujeme za to, že nás takhle hezky podporujete a ať je to formu tady na náš účet a nebo Bffee a nebo zakoupení našich žlutých triček.

Ano.

Myslím, že do konce tohoto léta ještě bude fungovat ten eshop a pak ho úplně uzavřeme. Nebude funkční.

Takže kdo má možnost, kdo chce svítit, kdo chce žlutou, kdo chce ahoj a super kvalitu, už jsme to tady říkali, tak se podívejte na naše stránky a nebo do popisku, tam je odkaz.

A ženy o číslo menší tričko, prosím tě.

Přesně tak.

My tady teďka 11. července máme setkání. Musíme ještě říct, že nám tady stojí stan. Stojí nám tady obroxánský stan.

Ano.

Neboli tipíy.

Ano.

Neboli typy.

Takové to indiánské obydlí s ohništěm, skoro uprostřed.

Skoro uprostřed.

Ale není uprostřed.

Tak ale o tom si povíme třeba někdy jindy. Určitě máme nějaká videa a prostřihy a sestřihy a všechno možný. Takže to dáme dohromady a pak se s váma o to podělíme.

No tak jo.

A je plný, jenom aby to neznělo. Máme to naplněné. Máme to prostě v sobotu už tady budeme mít a tak jenom aby někdo to, aby to někomu třeba nepřišlo líto nebo ještě psal a my jsme ho pak museli odmítnout, tak je to plné.

Pak máme ještě jedno setkání v srpnu a pak ještě možná v září, takže kdo by chtěl teoreticky třeba někdy začátkem září, tak ten nám může napsat.

Ano.

Ale teďka už ne příští týden.

Tak to už bychom neuvařili.

Já jsem moc rád, že tady můžeme sdílet i tady tyhlety různý pohledy na ten náš tady život. Na to jsem fakt moc rád a jsem taky moc rád za vaši toleranci a to, že i když vám se to třeba nemusí líbit, tak to prostě berete. Tak za to jsem moc rád, že jsme si vybudovali nějaké takové publikum, které je v pohodě.

A kdyby to někomu třeba nesedlo nebo se na to nechtěl dívat, tak ať se na to nedívá a neztrácí tady ten svůj čas, který jak Dominik říká, se nám stejnak už jak hodně zrychluje a bere, tak neztrácejte čas věcma, který vás nebaví, nedělají vám radost.

A ještě bych chtěla poděkovat Dominikovi za to, že k nám přijel, protože k nám vždycky takhle si udělá takový rychlovýlet na to natáčení. Toho si moc vážíme, že lidé prostě k nám přijíždějí a můžeme dál natáčet hovory ze země.

Děkujeme i za vaši podporu, za to, že se koukáte, že dáváte like, že dáváte odběr, že dáváte komentář a musím se omlouvat.

A mějte se krásně a těšíme se příští neděli. Ahoj.

Prosím vás, co to, co tady zazní v této maringotce, nemusíte vůbec brát vážně. Je to povídání dvou lidí, kteří si dospěli k nějakému podobnému poznání.

Nechci rozhodně, abyste to brali, že to je dogmatické nebo že to je, že tady říkáme pravdy pravdoucí, že to takhle je. Vůbec to tak nemusí být.

Jenom je to pohled dvou lidí, který si došli k něčemu podobnému. Tak jsem za to rád, že si tady s tebou o tom mohou popovídat.

Hodně lidí řešilo Saturn, Hexagon a tak dále. Já to tady ještě jednou ukážu.

Já se domnívám, že tohleto třeba pro to povídání je důležité a zároveň je i důležité vlastně chápat to, kde člověk žije nebo jak to funguje, protože to se všechno jako odráží potom vlastně do těch našich všedních dnů, nevšedních, jo, a vlastně i chápání toho světa jako takovýho.

Já tady potřetí za dva měsíce ukazuju tady tu fotografii, jak je to šestka, jo. Eh, je to taky kostka, říká se jí vlastně, že to je černá kostka a černé slunce.

Jo, jo.

Můžeš mi říct jenom asi v tomhle to předpokládám, že máš nastudované lépe než já. Proč se tomu říká černá kostka a proč se tomu říká černé slunce?

Jo.

Jo.

A v podstatě asi jak ty jsi říkal, tam je důležitý to pochopení vlastně, kde žijeme. Jak jsi říkal na začátku.

Asi bych řekl, že nic toho, co tady říkáme bych nevnímal jako dogma. To určitě ne.

Na druhou stranu některý ty věci, tak je zajímavý, že se opakujou vlastně napříč veškerou historií a různé civilizace to pojmenovali různě, ale mluvili furt o tom stejném.

Ano.

Co si myslím, že je dost zásadní.

Takže nějaká spojitost tam za mě určitě je mezi těma předchozíma civilizacema a tím, jak to popisujou.

Pak určitě je zajímavý, že spoustu těch civilizací se pravděpodobně domnívali, že žijí v nějaký formě simulace, že z toho byly vědomi.

A proč tedy vlastně Hexagon, proč černá kostka, tak to je tam je jako těch věcí mnohem víc, ale když bych to měl hodně zjednodušit, tak ten hexagon, když si ho rozložíme, tak je to gon a hex.

A hex je v angličtině proklít.

Takže v podstatě je to jako prokletá kostka, kde ten hexagon symbolizuje to, že jsme vlastně jako uzavřeni v nějakým materiálním světě, z kterýho vlastně není, pokud člověk to nepochopí, že je uzavřenej v tom materiálním světě, tak z toho hexagonu není cesty ven, není cesty jak se z toho člověk dostat.

Proto je to hex jako kletba, prokletí, že jsme prokleti v tomhletom materiálním světě a vlastně i gnostici a různé směry tak věří tomu, že jsme nějaké spirituální elektromagnetické bytosti, že tady v podstatě máme jenom svoje avatary v téhleté říši, že tolecto, co tady zažíváme, ten tenle materiální svět, tenhleten 3D svět. Proto zase ta kostka zas, zas tak rychle krásizuje tu materiérii, tu hmotu, tak jsme uzavřený v podstatě v nějaký virtuální realitě s tím, že spoustu lidí se domnívá, že vlastně tu virtuální realitu jakoby, kde jsme uzavření, toleto v podstatě vězení lehce řečeno. A pro tu naši mysl, protože velice často tady vidíme, že tady ten boj o to naše vědomí, že za každou cenu pozornost, prostě tady se dívej na tole, nedívej se na tohle, a nebo taky lpění, že jo, na lpění na věce, ale i lpění jako emocionální lpění.

Ano.

V tomhlectom konceptu, tak my, když to nevíme, že jsme v tomhleom vězení, tak vlastně fungujeme jako kdyby ten svět byl skutečnej.

Mezitím se domnívám, že jsou tady skupiny nebo lidé, kteří třeba i chápou to, jak ten svět tady funguje a proto k tomu světu přistupujou úplně jinak.

Tak dám příklad právě i to, co jsi ty zmiňoval.

Třeba jsou tady dle mého nějakejch, věřím tomu, že jsou tady nějaký univerzální jako vesmírný zákony, který fungujou pro všechny stejně. Jeden z nich je třeba zákon manifestace, zákon toho, že nám musí vždycky odhalit, zákon karmy a tak dále. A ty informace o ní musí dávat.

Je to pravděpodobný, protože jeden z těch zákonů v tom vesmíru je, že vlastně nesmíme ovlivňovat svobodnou vůli někoho jiného.

Tím to znamená, že každý, kdo se sem narodí, se sem narodí z té svobodné vůle. Takhle to mám chápat podle tebe?

No, buď se sem rodíme ze svobodný vůle a nebo minimálně tu svobodnou vůli musíme mít tady. Jednu z toho buď jakoby, že musíš zachovat jakoby tady, že třeba je to, a já se skoro možná i domnívám, že se sem možná nerodíme. Vím, že spoustu lidí věří tomu, že se sem rodíme s tím, že si vybereme rodiče, všechny okolo nás, přátelé a tak dále. Já s tím nejsem úplně nebo není to jak doložit, ale prostě není to něco, s čím bych synchronizoval já.

Mně spíš přijde, že jsme sem hozený jako nedobrovolně, že to je v podstatě jako taková určitá forma vězení. A právě proto, že to je určitá forma vězení a už tolecto je jakoby krok přes čáru, že prostě někdo nás hodí jakoby do toho vězení, už to je ten zlej krok, tak věřím tomu, že vlastně tím, jak je ten vesmír nastavenej a pokud my jsme ti tvůrci, kteří si nastavili nějak ty pravidla tý hry a někdo nás třeba jenom obelstil, tak už to má nějakej limit toho, že už nám tady nemůže aspoň jakoby v týhletý hře, když už nás hodil do týhletý hry, kde neznáme pravidla, nevíme, jak jsme se sem dostali, nevíme, kdo jsme, nevíme, proč tu jsme, vlastně máme úplně jakoby všechno smazaný, tak minimálně věřím tomu, že to zachovali v tom konceptu, že hele, dobrý, sebrali jsme vám všechno, ale neseberem vám tu vaši svobodnou vůli, protože pak i ta hra je vlastně zábavní. Protože já si to představuju i z toho pohledu toho zlého člověka nebo z toho, kdo to ten demiurga, kterej to vlastně kontroluje. Protože i pro mě z pohledu toho demiurga by to byla vlastně mnohem větší zábava, že vlastně hodíte jakoby slepičky do ohrádky, nevěděj, každá běhá tam a zpátky, ale aspoň je necháte, ať si každá dělá, co chce, protože pak vlastně vzniknou ty nejzajímavější věci, ty z pohledu toho zlýho kontrolera a i ty některý vtipnější věci. Protože když bych všechno jim naplánoval a nenechal bych jim tu svobodu vůli, tak by to vlastně nebylo ani tak zábavný.

Z druhý strany se dá i zamyslet, že pokud je tady někdo takhle zlej nějakej demiurg, kterej to prostě ovládá, vytvořil třeba tuhletu materiální říši, tak já věřím tomu nebo doufám, že pokud je tady nějaký takovýhle velký zlo, které vytvořilo tuhle materiální říši, tak věřím nebo doufám v to, že tady je nějaký ekvivalentní dobro, kterej zase třeba i když jakoby to připustilo to vytvoření týhletý říše, tak to třeba zaštiťuje celej ten koncept toho tý virtuální reality týhletý říše, v které jsme, tak to zaštiťuje svýma řekněme božskými nebo stvořitelskými pravidly, kterým mu vlastně Zároveň limitují i třeba toho demiurga v tom, že si tady s náma nemůže dělat, co chce.

Co jsme pak zase při, vlastně kdybyste išli třeba do křesťanství, tak jsme prostě přesně jakoby Bůh Ježíš Kristus a Satan vlastně ten stejnej koncept, akorát jinak pojmenovanej nebo to samý.

Pak zase bysme mohli jít do norský mytologie a tam máme vlka Fenrise u Roborosa Gerryho, že jo, si jí svůj požírá si svůj ocas, kterej je vlastně u toho Midgardu, což je ta středozemě, kde žijeme my, to je Midgard a ten u Roboros je zase kolem toho a máš tam vlastně úplně ty stejný postavy.

Pakíž půjdeš do egyptský mytologie, zas tam budeš mít ty stejný postavy, že jo, Bůh Ra a Amunra a Isis, Horus a tak dál. Furt, furt ten stejnej koncept.

Takže já jsem tak nějak přesvědčen o tom, že proč vlastně se opakujou napříč všema těmhlectěma předchozíma civilizacema tyhlety stejný pohádky. Pokud vůbec ty civilizace existovaly. To je zase samozřejmě jako další úplně, ale to už nebudem to tím dělat složitější.

Takže pokud jakoby existovali, tak je velice pravděpodobný, že všichni věřili tomu stejnýmu, akorát to jinak pojmenovávali.

Pojmenovávali a jinak to samozřejmě znázorňovali to velmi podobně, ale vlastně akorát tam byly by byla ta jiná pojmenování, ale schéma vlastně bylo totožné.

A tady vlastně jedna věc, která za mě v tomhleom našem povídání bude asi jako nejvíc vědecká na rovinu v tomhletom, protože to je éter a to je dost hrozně zajímavý. Protože když povem vlastně éter, je to, co právě propojuje tu mentální říši, tu vlastně tu simulaci s touhlectou vlastně jako fyzickou materiální a je to v podstatě jako most.

A vlastně paradox je, že třeba most mezi realitama v norský mytologii tak byl most Byfrost. To byl prostě jakoby ten most, kterj bylo, bylo to vlastně to, co tvořilo to spojení mezi fyzickou a nefyzickou realitou u těch, aby se dostal do těch vyšších sfér tý norský mytologii, tak si šel přes ten most Byfrost, což byl vlastně něco jako portál vlastně do tý jiný dimenze.

A to stejný třeba například zase i v Číně, že jo, tak máš tu čchi energii, nebo akaša zase jakoby v tom. Takže to jsou furt a to jsou všechno jenom jiný jména pro éter. To jsou všechno jiný pojmenování pro éter.

A největší paradox je, že když se, když bysme šli pak ještě třeba do alchymie, která s tím podle mě taky souvisí, protože jak se v alchymi se rozděluje, že máš čtyři základní prvky, oheň, voda, vzduch, země.

A paradoxně, když se podíváš, jak jsou označený, tak vlastně ty elementy, které směřují nahoru, jsou označovány jako trojúhelníky – buď trojúhelníky dolů nebo trojúhelníky nahoru.

A ty trojúhelníky nahoru, tak jsou samozřejmě ty elementy, které mají tendenci jít nahoru – vzduch a oheň.

Takže vlastně oheň a vzduch se symbolizují směrem nahoru, šipkou a naopak – země a voda se symbolizují šipkou dolů.

No a když je spojíš dohromady ty symboly, tak získáš šesticípou Davidovu hvězdu, což je symbol pro éter.

Takže oni nám reálně ukradli i ty symboly, protože stejně tak svastika – taky je používaná prostě nacisty. Přitom je to tam otočený prostě znak, symbol štěstí, znak toho, jak se nám mění nebesa.

Protože když se člověk podívá nahoru na nebesa, tak kromě toho, že vidíme tu změnu těch čtyřročních období, tak my tam přesně vidíme na nebesích přesně takhle krásně to uspořádání. Prostě ta změna – je to všechno cyklické, dokonalé.

To souvisí vlastně i s velkou medvědicí nebo prostě s velkým vozem a vlastně se točí dokolil tý polárky, což je tady zrovna nad maringotkou. Takže se to tady točí, což je strašně vtipný, protože když jsme byli ve Skírech, tak jsme to měli to samé, takže jsme o to nepřišli. Jsme na místě, kde to vidíme taky hezky, kde jsme vlastně na místě, kde je to podobné jako ve Skírech – kde se nám točí velký vůz nad naší maringotkou a nahoře nad Jasanem tady vedle máme polárku.

A pak ještě jednou poslední věc, co jsem k tomu chtěl doplnit, je právě hrozně zajímavý ten symbol, který vlastně je pro tu změnu. To je svastika.

No a pak další symbol, který nám byl ukradenej, který se prostě bere jako něco špatnýho a snaží se to propagovat jako neonacistickej symbol nebo nacistickej – to je černé slunce.

A i to černé slunce právě, když se podíváš na tu symboliku, tak to černé slunce – já ho tady najdu teďka, jo. To černé slunce, aby lidi věděli, aby lidi, kteří tě znají, kteří tady jsou, se mohli na to podívat.

Jasně.

Ano, tady mám černé slunce a vlastně to černé slunce, tak přesně jako spoustu těch symbolů, bylo nám ukradeno a bylo to prezentováno právě jako nacistickej symbol a tak dále.

No a když člověk půjde právě do toho symbolismu a do té kosmologie, tak zjistí, že to černé slunce právě souvisí s tím éterem – souvisí s tou myšlenkou toho, že nežijeme v plně fyzikální říši, že všechny předchozí civilizace zmiňovaly to černé slunce, zmiňovaly je jako nějaký středobod – nějaký střed té energie, střed toho vzniku tady toho světa a tak dál. Že to je nějaký prvotní náboj té energie, který jde do těch sfér, z čeho se vlastně vznik to toroidní pole.

Ta představa je, že v podstatě, když si představíme naši říši, tak tady uprostřed té říše je to černé slunce – a z toho černého slunce vychází to toroidní pole.

To toroidní pole, jak má tu tendenci jít prvně ven – jak se rozpíná ven, tak se rozpíná takhle ven to toroidní pole. A pak má to toroidní pole tendenci se vracet zpátky, ta energie.

Takže jak se ta energie vrací zpátky, vrací se zpátky do toho středu, do toho černého slunce a z toho černého slunce zase vychází směrem nahoru. Tady máme to lidské energetické pole a to je vlastně ten koncept toho, že oni už tenkrát pravděpodobně věděli a chápali, že my jsme mikro v makru – že v podstatě to naše tělo a to, jak my fungujeme, jak my dekódujeme tuhletu virtuální říši, tak v podstatě všechno koresponduje s tím, že my jsme vlastně zmenšeni na tohle toho obrovskýho konceptu.

A je to krásně – to navazuje. Když se člověk podívá, tak třeba přesně to je to toroidní pole. Jo. A to já to často zmiňuju – máme to ve vlasech, ten vír, který má u malých dětí, je to vidět nejčastěj. Přesně to je toroidní pole. To je prostě krásně vidět – ten vír.

Třeba u dětí je to krásně vidět. On tam má takovej vír. A samozřejmě – drasil strom života obrovskej, kterej je symbolizovanej všude. Takže to je taky – to je torus života. Je to furt dokola to stejný.

A právě tady – já v podstatě ta černá tečka, kterou tady vlastně vidím – ta černá tečka uprostřed toho toroidního pole, tak je to černé slunce.

To je vlastně ten středobod té energie. A je docela zajímavý.

Paradox je, že když se zamyslíme, kde vlastně náš svět nejvíc kontrolovanej a nejvíc hlídanej, tak je to jižní 60. – jižní rovnoběžka. Ale stejně tak pravý střed našeho světa je extrémně hlídanej. Je tam takzvanej North Warning Centr a nikdo se nesmí dostat do středu našeho světa.

Což prostě – to je v podstatě přesně to. A to je právě paradox – když někdo řekne, nebo tolecto je třeba to, čemu věřím já, že já věřím tomu, že žijeme uprostřed vlastně tady těchletých elektromagnetických vlastně toho toroidního pole. Takže my žijeme v tady téhletý plán setrvačnosti, která vznikne díky těm vlastně dvěm odpuzujícím se silám. Tak vznikne uprostřed vlastně takovej neutrální místo, taková neutrální, když to řeknu, rovina.

Mhm.

A tomu já věřím, že v té elektromagnetické říši, v té neutrální rovině my žijeme. A tolecto věřím, že je právě symbol vlastně pro to černé slunce.

A když se ještě podíváme tady – a tohle je jako zednářské zobrazení našeho světa. Máš tam nějaký kosmické vajíčko.

Přesně – máš to kosmické vajíčko, které se taky opakuje ve spoustu těch předchozích civilizacích.

Dle mého, co já si myslím, to kosmické vajíčko symbolizuje právě to, že jsme uzavření v téhleté simulaci, jo. Že se odsaď nemůžeme prostě dostat ven s tím kosmickým vejcem.

Já jsem se poprvé setkal v Kolumbii u Kugio, což je zajímavý. Oni to mají kosmické vejce a v tom kosmickým vejce jsme my. A vlastně je to vyplněný ještě nějakejma různejma sférama, nějakejma frekvencema, ve kterých můžou bejt jejich nějaké entity, které můžou sloužit dobrým silám nebo negativním silám a tak dál.

Takhle to mají ty Kugio tam a to je to, co mě na tom fascinuje – že se to opakuje prostě všude. Že všichni chápou, že tady je nějaká říše, v kterou žijeme my, kterou prostě vnímáme, můžem si tady na sebe šahat, cejtíme to a tak dále. Ale pak – i když to měly bejt údajně primitivní civilizace, i když prostě neměli mít technologie a tak dále, tak jim z nějakou všem došlo, že máme nějaký velice, velice úzký spektrum toho, co můžeme vidět, velice úzký spektrum toho, co můžeme slyšet. A že tu existujou věci, které pro nás jsou neviditelný, neslyšitelný, nehmatatelný, ale přesto tu jsou.

Občas se najde moment, kde třeba jsme schopni vidět – a to si umím představit, že jsou ty momenty, kdy třeba člověk vidí něco, co si neumí představit.

Někdo jiný by označil, že je blázen nebo že vidí prostě nějaké duchy a tak dále.

Ale co když v podstatě dám příklad: pokud se tady nad námi tady nonstop pohybují a to je další věc – že oni, my chceme, abychom věřili, že ty objekty nad námi jsou fyzické.

Já věřím, že jsou naopak spíš plně elektromagnetické, že to je spíš v nějaké formě tohle a má to na nás vliv.

Co když zrovna jedno z těch elektromagnetických světel, která se nad námi pohybují – tak všechny vyzařují nějaké spektrum.

Mají nějaké spektrum světla, nějaké spektrum energie, kterou na nás září.

My tomu říkáme kosmické mikrovlnné záření, které jsme schopni detekovat.

>> Jasně.

>> Co když zrovna v ten moment zasvítilo to kosmické mikrovlnné záření na objekt nebo na něco, co je pro nás normálně neviditelné.

Jenomže se tam dostalo spektrum, které už najednou to na chvilku prosvětlo.

Na chvilku se změnilo to spektrum a my jsme najednou byli schopni vidět něco, co jsme vidět schopní nebyli.

Hele, vrátíme se zpátky k tomu Saturnu, protože kvůli tomu jsme tady, je to povídání a tohle beru jako takovej bonus.

>> Ale než k němu přijdeme, tak tady ještě k tomu kosmickému vejci.

Já už jsem to zmiňoval, myslím, že od Martina Pávka, tak že je to starodávný mytologický a filozofický motiv, ze kterého podle různých kultur zešel či byl stvořen vesmír.

Ano.

A eh, prostě ty světové mytologie jsou v různých mnoha podáních, jo. Třeba u Řeků, Egypťanů či v Indii – tak tam byl první stvořitel eh či že snesl vlastně jako vejce, jo, a jakoby z toho vejce eh se vylíhl ten svět a bohové samotní, jo.

Takže v tý astrofyzice pak ještě v moderní kosmologii bývá tento mytický archetyp někdy metaforicky přirovnáván k počátečnímu stavu vesmíru před Velkým třeskem, jo, tedy k singularitě, jež v sobě zhušťovala všechen prostor a hmotu.

To znamená, oni, oni jako přiznávají, že vlastně na začátku vlastně to mělo nějaký... jo, rozumíme si to.

Takže tak.

Jsem jenom tady chtěl demonstrovat, protože to kosmické vejce vlastně je opravdu skutečně jako ve všech různých kulturách eh a eh různých pojeti.

A zároveň teďka se tedy dostáváme zpátky k tomu Saturnu, protože Saturn je tedy jako černá kostka.

Ptal jsem se tě, proč, co a jak.

Skončili jsme u toho, že tam máš nějakých sedm nějakých předurčení, co se musí dodržovat.

Tak pojďme k tomuhle pokračovat.

>> Spoustu těch předchozích civilizací – tak je to prezentovali tak, že ten Saturn je nějaký jako pán té simulace, že to je v podstatě proto i ten koncept. Třeba když slyšíme u pána prstenů, u Tolkiena, který byl zednář, tak ten tam, že jo, jeden prsten všechny sváže, jeden prsten všechny ovládne, jeden prsten jakoby bude vládnout všem.

Tak to je právě jako ta myšlenka toho Saturnu a proč ještě to jako vyloženě jako myšlenka těch prstenů, protože když se zase podíváš vlastně do zobrazení, jak se jak se dřív rozkreslovala heliocentrická kosmologie, >> ano?

>> A nebo i tak geocentrická – tak se to rozkresluje v podstatě takhle, tak se to rozkosuje do těch prstenců s tím, že naše země je uprostřed a všechny ty ostatní prstence, což je přesně geocentrismus.

Mimochodem to je jako definice geocentrismus – že ty vidíš prostě tu zem uprostřed a všechno se pohybuje v cyklech kolem země.

>> Jasně.

A heliocentrismus je vlastně akorát – je to stejné, akorát místo slunce vyměnili vlastně >> jo.

Slunce dali doprostřed, což se vracíš přesně k tomu kultu uctívání slunce.

To není náhoda.

Není náhoda, že vzali jakoby tu zemi, která byla uprostřed, a dali tam to slunce, protože zase se vracíš k tomu heliocentrickému kultu uctívačů slunce, jo.

V podstatě se vracíš k těm jezuitům a k těm jejich myšlenkám, tomu uctívání toho slunce a zase se pak i krásně vracíš jakoby do starého Egypta a tak dále.

Jo, furt se vrstíme, furt děláme vlastně furt děláme ty stejné chyby, bych skoro řekl, jo, že se opakujeme vlastně v těch stejných věcech.

>> No a právě ten Saturn, když si jako myslí, že to je tedy ten pán prstenů, ten pán té simulace – tak vlastně Saturn je úplně ten nejzaši, největší kruh kolem celé té reality.

Takže se vlastně myšlenka je, že on vlastně jakoby uzavírá ten kruh té simulace a on je ten, který vlastně jako chrání, chrání jakoby tu simulaci, abychom my nebyli schopni se z ní dostat.

On je vlastně ten pán té simulace, ten pán prstenů.

Ano, protože všechno jsou to prsteny postupně a on je ten pán všech těch prstenů, protože on je ten největší, který – a proto taky, když se podíváš, tak on má i kolem sebe prstenek, že jo, přesně to je.

>> No ano, on má, on má ty prstence.

No to my tady pozorujeme tím.

To je přesně ono.

Takže to je myšlenka toho.

>> A pak zase zároveň úplně jako bokem – a to už jako je možná může být náhoda, ale nezapomeň, že ještě nejvyšší čakru, tu která se zabývá naší myslí – tak je korunní čakra.

Kraun, crown čakra, že jo?

Korunní.

>> Korona.

>> Korona.

Ano.

A máš máš korunu jako normálně, že jo, září, jak se říká, že jo.

A a to stejné je vlastně Saturn – že Saturn je přeci ta korona kolem celého toho.

Takže Saturn, ta myšlenka od toho Saturnu je právě, že to je on, je ta koruna, to je to prostě to nejhlavnější.

Takže vlastně zároveň jakoby ten Saturn, který vytvořil tu simulaci, který má na starost to, aby my jsme to nepochopili, že žijeme v té simulaci – tak paradoxně to naše já, které tady je, tak jediná cesta ven z té simulace je, že my si to tady uvědomíme, jak to tady funguje a začneme vlastně jakoby jednat proti tomu tady vědomě.

A to je právě to, že už jsme naladěný, máme ty čakry v pořádku a každej říká, jo. Některý lidi se teďka zhrožej, že čakry, ale každej se tomu říká nějak jinak.

A ten princip je furt to, že tady jakoby to naše vědomí je to, co je schopné z toho utýct, to, co je teprve – protože to naše tělo tady zůstane, to tělo umře, jo?

To tělo tady jako v tuhletý realitě umře.

To je schránka.

Ale to vědomí, to je to, co je nekonečné, protože energie nejde vytvořit, nejde zničit, jde pouze transformovat. Když umíráme, i tady sestřičky tvrdily se, že otvírají okna, že odchází ta duše, ta duše ven.

Takže pravděpodobně, abychom se dostali ven z tohodle materiálního vězení, do kterého nás uzavřel ten Saturn do tady tuhletý reality – tak jediná cesta ven z tuhletý materiální říše je skrz naši hlavu, protože ta naše hlava je pravděpodobně jenom přímaž těch informací.

To naše já, to, co dělá nás já, tak pravděpodobně žije v tom éteru mimo tuhletu materiální říši. To znamená v tom sice furt v tom kosmickým vajíčku, ale mimo tu pláň té setrvačnosti, kde nás uzavřel v podstatě ten plán té simulace, ten demiurg. A jediná cesta ven jakoby té simulace musí být mentální, protože jinak to tělo tady zůstane. To prostě shnije, to se změní v prach. V prach seš, prach se obrátíš. Ale to, co jsme jakoby to naše já tady, tak to musí někam jít, protože ta energie – nemůžeš ji zničit, nemůžeš ji vytvořit – musí se transumatovat. Takže ta energie někam odchází.

To podle mě jsme to, co je to, co je naše já. To, co umožňuje, aby to tady to tělo žilo, to, co nám umožňuje se zmotnit v tom éteru.

Protože ještě zajímavá informace je, že jak si představíte to torzní pole toho éteru, tak aby cokoliv mohlo být v éteru zmotněné, tak to musí vibrovat. Aby tady jakoby všechno tady je v pohybu.

My když budeme chtít, tak naměříme malou vibraci v kamenu.

Strašně moc rád, že to říkáš, protože to je důležité to pochopit – že všechno tady, co je, je v pohybu a je živé. Je to živé.

A dřevo jako takové, tak má nízkou vibrační frekvenci. Světlo má vysokou vibrační frekvenci. Proto i třeba Tesla říkala – všechno jenom energie, frekvence, vibrace.

Takže velmi pravděpodobně tahleta říše je celá. Aby tady to bylo zmotněné, tak je tady podklad éteru, kterej v podstatě dělá něco jako vodu, moře – v podstatě moře elektřiny. A aby se v tom moři té elektřiny mohly zmotňovat tyhlety věci, tak musí tady být ten éter a musí to být v pohybu.

Jakmile totiž nám přestane bušit srdce – a to je taky něco, co je extrémně zajímavé. Já si myslím, že naše srdce není pumpa, že nepumpuje naši krev, ale myslím si, že to je v podstatě nějaký elektromagnetický rezonátor nebo něco, co naskakuje jakoby to tělo. Že bez toho by neproudila ta elektřina v našem těle.

A vlastně je to i dokázané díky tomu, že jsme na to teďka. My jsme se na to dívali pár dnů, pár týdnů zpátky. Existuje studie, kde je dokázané, že i bez srdce tak nám proudí krev v těle regulérně. I bez srdce a i několik hodin bez srdce nám proudí krev v těle. To znamená, že srdce nemůže být ten jakoby jediný důvod, proč nám proudí ta krev v těle. Když prostě i bez srdce ti proudí několik hodin krev v těle, takže ten objekt funguje.