Ilona Švihlíková: "Jsme v období vysokých úrokových sazeb. Půjčovat si bude čím dál dražší."

Dobrý den, je tu opět ekonomika v souvislostech.

Od září, jak jsem slibovala, najíždíme na tradiční aktivní provoz. Koneckonců témat je takové množství, že nám nedovolí se tvářit, že se nic neděje.

Tentokrát jsem vybrala téma, které jste zaznamenali i tehdy, pokud nejste úplně mega aktivní na finančních trzích. Jedná se o to, že se něco děje na dluhopisových trzích. Koneckonců už v tom minulém videu, které se týkalo státního rozpočtu, jsem zmínila, že také v České republice rostou výnosy z vládních dluhopisů. Nejsme v tom sami. Je to silný trend. A podíváme se dnes, co to znamená.

Se speciálním důrazem na dvě ekonomiky, které jsou velmi zvláštními způsoby propojené, a to Spojené státy a Japonsko. Tak se na to pojďme společně podívat.

Ten dluhopisový trh samozřejmě dělá starosti, a na konci videa si řekneme, co by to vlastně mohlo všechno znamenat a k čemu by ten současný vývoj výrazného nárůstu výnosů z vládních dluhopisů nakonec mohl vést.

První je zásadní otázka: proč se vlastně ta obsluha dluhu prodražuje? Jedna věc je jasná. Dnes jsme v období, kdy máme vysoké úrokové sazby. Vidíme to v globální míře. Samozřejmě najdeme ekonomiky, kde tomu tak úplně není, ale řekněme v tom nějakém okruhu, ve kterém my se pohybujeme, je to velmi výrazné.

Jaké jsou ty důvody? Důvody jsou zaprvé inflační tlaky. Ty inflační tlaky se s námi vezou od covidu. Byly to různé přerušení řetězců, to jak nefungovaly přístavy, omezení na straně nabídky, potom samozřejmě energetické problémy související s konfliktem na Ukrajině, nárůsty cen potravin, a nyní to jsou znova ceny energií ve spojení s válkou Spojených států a Izraele proti Iránu. To znamená, ty inflační tlaky jsou neodiskutovatelné a já jim budu věnovat pozornost buď ve videu, a nebo v mé ekonomické analytice, která je součástí členství v mém ekonomickém klubu.

Druhá věc je, že poptávka po kapitálu je obrovská a jde ze dvou směrů. Z toho soukromého sektoru, kde se týká zejména polovodičů, ale hlavně datových center, a my tam máme takové ty velké investory, jako je Google nebo Meta, ty takzvaný hyperscalers. Já nemám moc ráda ty anglicismy, prostě firmy, které investují miliardy dolarů, aby získaly určitou konkurenční výhodu. A tím hlavním zájmem jejich dnes je umělá inteligence a datová centra. Ta poptávka po kapitálu je tady obrovská.

Jenže ta poptávka po kapitálu jde také ze strany vlád, kde je mnoho takzvaných priorit, ať už se týkají financování sociálního státu, nebo posilování soběstačnosti, autonomie v ekonomice, nebo někdo to vidí v boji proti klimatické změně. To teďko nehodnotím, konstatuju, že to tak je. Samozřejmě vyjde na zbrojení, že jo, který já považuju za chorý, jak dobře víte. Energetická soustava, jako elektrifikace, to jsou neskutečné investice do přenosových soustav a tak dále. To znamená, veřejné dluhy zemí rostou. A jak rostou? To znamená, ta dynamika toho dluhu si to ukážeme na případě Spojených států, je skutečně obrovská.

A zejména u těch ekonomik, jako je Japonsko a Spojené státy, kterým se budu věnovat v tomto videu, je patrné, že určitá očekávání, nebo určitá možná i tabu, která platila desetiletí, jsou možná najednou těmi finančními trhy přehodnocována aktéry na těch finančních trzích.

Připravila jsem ještě několik obrázků, které nám ukáží, že ten nárůst výnosů z dluhopisů skutečně není omezen pouze na Českou republiku, jak jsem o tom hovořila v tom předcházejícím videu, které bylo o rozpočtu.

Tady vidíme Spojené státy, 30letý vládní dluhopis, roste výnos a je nejvyšší od roku 2007, když se podíváme na ta úplně aktuální data, což vedlo americké ministerstvo financí a amerického ministra Bessenta k tomu, aby začal intervenovat. Ukážeme si za chviličku, jakým způsobem. Prozatím můžeme konstatovat, že ta intervence nepřinesla asi ty výsledky, které Bessent očekával.

Německo je důležité pro to evropské prostředí. Ty německé dluhopisy, ty takzvané bundy, sloužily, nebo stále slouží, jako určitý benchmark, jako takový základní odrazový můstek pro porovnání. I tady vidíme významný růst, který také souvisí s tím, že Německo, jak víte, v minulém roce, opustilo svůj ústavní zákon o dluhové brzdě, a snaží se masivně navyšovat své výdaje, zejména do zbrojení, z čehož máme všichni velkou radost.

A pak je tady Japonsko, země, která velmi dlouho měla záporné nebo nulové úrokové sazby. Zažívá výrazný růst cen výnosů u různých dluhopisů, to znamená zkrácené i s velmi dlouhou dobou splatnosti. Japonsku se budu věnovat ještě separátně, a zase buď ve videu, a nebo v analytice mého klubu, protože japonský potenciál udělat s prominutím „bengál" ve světové ekonomice, ve světových financích je teda opravdu veliký a bude potřeba se na to důkladněji podívat. V tomto videu spíš takové malé nakousnutí. Dokousnutí bude později.

Ta osa Spojené státy–Japonsko má samozřejmě speciální význam. Vy jste asi zvyklí, že se velmi často hovoří o tom propojení mezi Spojenými státy a Čínou. Tomu jsme věnovali na tomto kanálu pozornost, ale tentokrát se budu věnovat Spojeným státům a Japonsku.

Proč? Japonsko je největším zahraničním věřitelem USA. A věřte mi, za té současné situace Spojené státy nechtějí, aby Japonci prodávali americké dluhopisy.

Tady jenom podotknu, že Čína se amerických dluhopisů dlouhodobě zbavuje postupně a je už jenom v uvozovkách třetí. Je asi na polovině Japonska, plus mínus. Tím druhým největším věřitelem je Velká Británie. Pochybuju, že na to může být pyšná, ale je to realita.

To znamená, Spojené státy fakt nechtějí, aby Japonci prodávali dluhopisy, a to by mohli, protože japonský jen je pod velkým tlakem, je velmi slabý. Myslím, že to mám obrázek za chvilku. Je samozřejmě slabý jednak i kvůli inflačním tlakům, respektive kvůli konfliktu v Iránu, který dopadá na Japonsko – surovině chudé – velmi silně. No a zase ten slabý jen povzbuzuje ty inflační tlaky v japonské ekonomice.

Američané mají tu hezkou tendenci kecat všem ostatním do toho, co mají v ekonomice dělat. Zejména na Japonsku, možná si někteří z vás vzpomenou na takzvanou Plazaovu dohodu, nebo dohodu z Plazy z 80. let, která Japonsko de facto, no, nechci říct ji položila, ale řekněme vážně poškodila. No a teď zase pan Bessent, ministr financí USA, radí, aby Japonci zvyšovali úrokové sazby.

Američané zaprvé nechtějí, aby Japonci prodávali americké dluhopisy, a zadruhé nechtějí, aby byl jen příliš slabý. Víte, že Trumpova administrativa se hodně koncentruje na export, aby Američané více vyváželi, a tak by třeba vnímali, že slabý jen je dárek pro konkurenceschopnost, minimálně tu cenovou Japonska. Takže tohle Američané úplně nechtějí.

No a dokonce došlo ke společné operaci, nebo společné intervenci, poprvé od roku 1998, dějí se věci. Spojené státy, americké ministerstvo financí, pomohlo intervenovat na podporu jenu, ale nechtěli prodávat dolary, tak prodávali euro. Říkám, dějí se věci.

Silné intervence, ať už ze strany ministerstva financí, nebo centrálních bank, se stávají normou.

To znamená, vidíme tu tendenci u Japonska už velmi dlouho, u Spojených států spíše nyní přetlačit ty trhy určitými operacemi.

Koneckonců k tomu se dostanu ještě u těch Spojených států, protože pan Besent začal dělat takzvané zpětné odkupy dluhopisů, což taky není úplně běžná věc z hlediska ministerstva financí.

To znamená, řekněme, že úplně není venku kanon.

Japonsku už je kanon dlouho, ale ve Spojených státech se prostě připravuje bitva a je otázka, jak dopadne.

Prozatím můžeme říci, že vláda asi nedosahuje těch cílů, které zamýšlela.

Ani v Japonsku se nepodařilo nějakým zásadním způsobem udržet jen silnější. Prozatím, alespoň ve chvíli, kdy tohle video nahrávám, tomu tak není.

Tady vidíme to oslabování japonského jenu.

Někteří možná zjistili, že pro Japonsku může být zajímavá destinace země, která byla dříve považována za velmi drahou, se najednou stává dostupnější.

Takže tady vidíme to oslabování a přesto, že Bank of Japan, japonská centrální banka, se do toho pustila a propálila velkou část svých devizových rezerv, se jí prozatím nepodařilo zásadním způsobem zvrátit trend, který by ukázal na nějaké posilování jenu alespoň v nějakém střednědobém období. Prozatím.

No, ale v těžké situaci není jenom Japonsko, ale také Spojené státy.

Říkám, Japonsku se ještě budu důkladněji věnovat, protože Japonsko je země, která má velký vliv na globální finanční toky přes takzvaný carry trade a samozřejmě s tím, že si investoři zvykli na to, že si mohou půjčovat japonský jen za pomalu nulovou sazbu.

To je příjemné, že?

A najednou se tyhle vzorce mění a to bude mít nutně výrazné dopady na globální finanční toky.

Ale teď se pojďme podívat na Spojené státy, které skutečně jak z pozice centrální banky pod tlakem prezidenta Trumpa, tak z pozice ministerstva financí řeší situaci nárůstu výnosů.

Ta jejich fiskální pozice začíná být taková, že je hodně zajímavá.

Zaprvé, Spojené státy mají větší dluh než za druhé světové války.

Nedávno byly z toho titulky, jejich dluh překročil 40 bilionů amerických dolarů, což je asi 125 % HDP.

Samozřejmě z hlediska procentuálního poměru k HDP najdeme i země, které mají vyšší dluh. Třeba právě Japonsko, které zase má tu specifickou pozici.

To si přečtete nebo uděláme video.

Nicméně to, co je ve Spojených státech varující, je ta dynamika.

Jenom za letošní rok se očekává deficit asi 2,1 bilionů dolarů – prosím vás, ne miliard, bilionů.

Milion má šest nul, miliarda devět, bilion dvanáct, což je asi 6 % HDP, a to v mírových časech.

Ve Spojených státech vlastně nejsou nikdy mírové časy. Spojené státy neustále vedou války, aby byl mír, od doby své existence.

Ale řekněme v časech nějaké jakoby relativní prosperity je to skutečně masivní deficit.

No a samozřejmě roste i ta obsluha dluhu, která už překročila jeden bilion a vlastně teď si spolu konkurují výdaje na válku – tedy nechci říkat na obranu, výdaje na válku – s obsluhou dluhu.

Reagoval na to právě Besent, ministr financí Spojených států, který zahájil takzvané BBEX, zpětné odkupy dluhopisů.

Úkolem této operace bylo stlačit dolů dlouhodobé výnosy, které jste viděli před chviličkou na tom grafíku, což se mu prozatím nepovedlo.

Někteří – já to nejdu zpátky – tak tohle je ono. Jo, zatím to nemělo úspěch.

To je ten třicetiletý dluhopis.

A někteří naopak tvrdí, že to trhy vyděsilo.

Besent má velké zkušenosti z finančního trhu. Mám pocit, že pracoval i pod Sorošem.

No, ale teď stojí jaksi na té opačné straně barikády.

To znamená, vidíme tady pokusy o relativně výrazné intervence.

Investoři zkrátka dávají najevo, že se prostředí změnilo, že mají problém s tím, jak to prostředí vypadá, že je tady velmi silná konkurence poptávky z toho soukromého i veřejného zájmu po těch zdrojích – tedy řekněme po úsporách – a že proto investoři požadují vyšší výnos. A je to patrné i v těch dlouhodobých horizontech – nad deset let.

A teď je otázka, jestli to skutečně může změnit paradigma.

To znamená, jestli Japonsko začne hrát jinou roli v tom finančním systému a stejně tak, jestli ty současné operace včetně otázek týkajících se postavení Fedu v rámci amerického ekonomického rozhodování ovlivní pozici dolaru, nebo ne.

Pozice dolaru je, jak už jsme si o tom také povídali, taková trochu mezi slepýma – jednooký král – a je to pozice budovaná mnoho desítek let, spojená s výraznou finanční infrastrukturou, s kontrolou Swiftu, což je sice belgická firma, ale kontrolují ji Američané, jak se u sankcí dobře ukázalo.

To znamená, tady se nám otevírá možnost pro to, že by se skutečně mohl výrazným způsobem přeskládávat finanční svět – a to jak pozice Japonska, tak Spojených států.

A bod číslo dva je samozřejmě, že nám roste výrazně dluhová služba u řady zemí a je otázka, jakým způsobem na to jednotlivé země budou reagovat – jestli to budou inflační tlaky, nebo nedejbože válka.

Nebo jestli třeba budou hledat zdroje a budou se nějakým způsobem snažit o zvýšení daňového inkasa, nebo jestli na to rezignují a řeknou si: „O to se postaráme, až ty další budeme dál navalovat tu dluhovou kouli."

To znamená, otevírají se tady úplně jiná témata než před deseti lety.

To bych si s vámi povídala o tom, že máme abnormální vývoj, protože ten dluhopisový trh byl v řadě případů doprovázen i zápornými výnosy – jak v té oblasti vlád, ale více u toho soukromého sektoru, u těch korporátních dluhopisů.

My jsme úplně někde jinde.

To prostředí se zcela změnilo a bude to mít výrazný dopad i na ty kapitálové toky, i na země jako Česká republika, které také vidí nárůst těch výnosů z dluhopisu.

Ale tohle je to prostředí, ve kterém teď jsme, a částečně si myslím, že vysvětluje, proč najednou ty požadavky na výnosy jsou podstatně vyšší.

Pokud vás tato témata zajímají a chtěli byste třeba něco víc vědět o Japonsku – jak spolu souvisí premiérka Takajči, dluhová služba japonská, která se zdá, že nevyvolává takové problémy, protože je držena u domácích rezidentů, ale zároveň poptávka po jenu jako měně pro carry trade a jak s tím souvisí opatrné změny v rámci centrální banky Japonska – co to vlastně všechno znamená, ten prapodivný mix?

Tak od toho je můj ekonomický klub.

Tři stupně členství: řádné, VIP a super VIP.

A právě v rámci toho VIP a super VIP je tam každý týden nově moje analytika – jak já to vidím, jak interpretuju záležitosti, které se dějí doma i ve světové ekonomice.

Teď bude rozpočet jako speciální příloha.

A jak vidím tu další prognózu, tak hodnotím situaci.

Takže pokud vás tohle zajímá, pokud máte pocit, že by to mohlo být užitečné třeba pro vaše podnikání, pro vaše aktivity, tak se podívejte na můj ekonomický klub. Budu ráda, když se připojíte.

Tenhle kanál není sponzorován žádnými miliardáři. Nemám žádný profesionální studio, kde by kolem mě lítalo dalších jako 20 placených lidí. Je to moje autentické, tak jak to je.

To, co si myslím, říkám, to je luxus dneska. Mimochodem, nemusím se nikomu zodpovídat a skládat účty, jestli jsem náhodou támhle neurazila něčí zájmy, což si myslím, že je taky docela výjimka v dnešní době.

Takže koukněte, jestli by vás právě takovýhle pohled zajímal a byl pro vás třeba něčím užitečný.

A já se budu těšit na příštího videa. Jak už jsem řekla, září najíždíme na plný provoz. Témat je hodně. Brzy zase na viděnou, naslyšenou.