Ilona Švihlíková: "Umlátit ekonomiku vysokými úrokovými sazbami není umění. Inflaci řešme jinak."

Dobrý den, vítám vás u Ekonomiky v souvislostech.

Zůstáváme v České republice a dnes se podíváme na některé, řekněme, méně typické výroky guvernéra České národní banky Aleše Michala.

Ten v jednom z rozhovorů, na který za chviličku koukneme, uvedl, že klidně zdrtí ekonomiku, což už některé například od paní ministrně financí.

Pojďme se podívat trošku podrobněji na to, co ČNB může a možná i na to, co by měla.

A samozřejmě se budeme hodně bavit o tom, jakým způsobem adekvátně reagovat na ten inflační šok, který se blíží a to ne k nám, ale blíží se samozřejmě, nebo respektive v řadě zemí už ho velmi silně pociťujeme.

Myslím, že si uděláme nějaké srovnění buď v rámci ekonomického klubu nebo tady na YouTubu. A někde už je velmi silný.

Vidíme třeba inflaci v Rumunsku, nemluvě o zemích Jihovýchodní Asie.

No a někde doputovává postupně ve vlnách.

Bavíme se samozřejmě o krizi, kterou způsobily Spojené státy a zejména Izrael tím, že zaútočili na Irán.

Takže pojďme se nejprve podívat na ten výrok guvernéra ČNB.

On budeme tak tvrdí: „Klidně zdrtím ekonomiku. Mně to vůbec nebude vadit. Budeme drsní, neustoupíme."

Samozřejmě, že guvernéři centrálních bank se někdy z té role poněkud nudných úředníků přeorientovávají do role drsoňů, případně naopak věrozvěstů něčeho jiného lepšího.

A také víme, že slovní intervence mají svojí váhu.

Já bych tyhle výroky, které já upřímně považuju za dost nešťastné od pana guvernéra, interpretovala asi v první fázi jako pokus o slovní intervenci.

To znamená dát najevo, že inflaci nepřipustíme, což je hezký výrok.

Ona se teda moc ptát nebude v tomhle ohledu, jak si ukážeme.

Ale podobně třeba zafungoval výrok minulého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghyho, který čelil velmi hluboké krizi eurozóny, kdy skutečně akutně hrozil rozpad eurozóny.

A on tam prohlásil dnes už tu slavnou větu, že udělají cokoliv, co bude potřeba, „whatever it takes".

To znamená, že jak si použije celý kanon nástrojů, případně si vymyslí i nové, tak aby eurozónu udržel pohromadě.

To je dneska řekněme typický příklad, který se studenti učí, když se hovoří o slovní intervenci.

Tady se asi pan Michal zřejmě pokusil o něco podobného.

Na mě to tedy dojem neudělalo, protože vím, co je nákladová inflace, ale je možné, že z převážné části to zapůsobilo.

Čemu čelíme, abychom si jako na rovinu řekli? Čelíme nákladové inflaci. Jak se studenti učí, negativní nabídkový šok, což je jedna z těch nejhorších zpráv pro ekonomiku.

Kombinuje dvě negativní věci najednou: a sice ohrožuje ekonomický růst, buď ho jenom sníží, nebo je tam propad do recese, nedejbože do krize, a zároveň vyšší cenová hladina.

Jakým způsobem tohle řešit?

Tohle není úplně jednoduchá otázka a nevystačíme tady se základním kurzem ekonomie, což je něco, co stěží absolvovala většina novinářů, která o tom bohulibě píše.

Že ano, je bezesporu možné vyššími úrokovými sazbami — podíváme se na ně samozřejmě v rámci tohoto videa — tu ekonomiku zabít, což částečně naznačuje ten výrok guvernéra.

Je možné se snažit udržet růst a je možné udělat neutrální politiku.

Nicméně, co bych chtěla zdůraznit, je, že vláda by neměla jenom sedět, což tady zrovna úplně nesedí.

A již nyní vlády aplikují celou řadu nástrojů, kterými se snaží ty tlaky omezit.

Některé snižují různé daně, například DPH na spotřebu v tom našem okruhu, nebo dočasně zruší nebo zavedou cenové stropy.

Teďkon nehovořím o tom, jestli ta opatření jako jsou, jak jsou drahá, jak působí a podobně.

Prostě říkám, že je tady celá škála nástrojů, které vlády mají k dispozici a často už používají: přidělové systémy, samozřejmě úsporná opatření — auta s poznávací značkou tou a tou budou jezdit jednou týdně — nebo různé kombinace uvedeného.

Není tomu tak, že se nedá dělat nic.

Je to těžká situace, která vyžaduje imaginaci.

Vzít do ruky kladivo a umlátit ekonomiku k smrti, upřímně, není žádné velké umění.

Podíváme se ale na ten rozbor, čemu by to samozřejmě vedlo.

Neochutním vás o to, co radí Mezinárodní měnový fond.

Neříkám, že to máme sledovat.

Neříkám vůbec, že to máme adorovat.

Já patřím dlouhodobě k velkým kritikům Mezinárodního měnového fondu a jeho fungování rozebírám už ve své první knize „Globalizace a krize", která je z roku... kolik je to? Dvacet, myslím, že hrozně dávno už.

Takže fakt jako neadoruju MMF, ale myslím si, že je vhodné, abychom, když se bavíme o tomhle tématu, také doplnili to, co Mezinárodní měnový fond radí.

Nemusíme s tím souhlasit, ale myslím si, že pro úplnost obrázku je dobré to mít.

Takže MMF rozhodně nenabádá k rychlému navyšování úrokových sazeb.

Ba právě naopak, postoj MMF na jarním zasedání byl vlastně opakovaný v každém panelu.

Věřte mi, já jsem jich shlédla opravdu hodně a taky jsem z nich připravila podcasty pro Argument.

A neustále tam bylo opakováno, že by centrální banky neměly jednat ukvapeně, ale spíše zaujmout takový postoj vyčkávací.

Počkat a uvidíme.

To znamená ne začít rychle zvyšovat úrokové sazby, počkat na vývoj situace a silně brát v úvahu to, jak se vyvíjejí inflační očekávání.

Zde je právě možné, že těmi svými drsňáckými výroky pan Michal chtěl ta inflační očekávání ukotvit.

Úplně bych to nevylučovala, i když samozřejmě do hlavy mu nevidím.

Myslím, že to je jedna z možných interpretací.

Tak vraťme se do toho českého prostředí.

Klíčové samozřejmě je, co udělá bankovní rada.

Takže guvernér nerozhoduje sám, že bouchne do stolu.

Ve většině zemí funguje něco jako bankovní rada, ale guvernér je ten, který reprezentuje navenek tu politiku, kterou daná centrální banka zastává.

Osobně si myslím, že ty jeho výroky, které opakuju znovu, považuju za dost nešťastný, lze interpretovat jako nějaký první stupeň intervence, tedy jako slovní intervenci, aby dal najevo, že Česká národní banka nespí a že případně bude jednat.

Zároveň tím může říct, že v nějakém střednědobém horizontu chce ukotvit inflační očekávání.

To znamená, že chce, abychom ve střednědobém horizontu byli kolem té hranice 2 % měřeno meziročním srovnáním indexu spotřebitelských cen s tolerancí plus mínus 1 procentní bod.

Jak se studenti učí už v základním kurzu — teda já je to učím.

Tak co znamená zvyšování úrokových sazeb?

Centrální banka disponuje několika úrokovými sazbami.

Uvidíme na obrázku za chviličku.

Klíčová je asi dvoutýdenní reposazba, ale pro nás je důležité pro pochopení toho hospodářského procesu, jak to funguje, když pan Michal říká, že zdrtí ekonomiku.

Nutno dodat, že úrokové sazby neřeší ten primární problém.

To znamená nevykouzlíme barely ropy, na drh se nedostane díky tomu víc zemního plynu a hnojiva taky nezlevní.

Ty úrokové sazby fungují tak, že se ekonomika utlumí. Přestože budou drahé úvěry, klesnou investice a klesne i spotřeba, tak ta ekonomika se utlumí natolik, jakože ji umrtví.

To je jako když říká, že ji zdrtí.

Aby ten inflační tlak se projevil co nejméně.

Uvědomte si, co by se muselo s tou ekonomikou stát, aby se vám co nejméně projevil tlak takových klíčových komodit, což je jídlo a energie, že?

Myslím, že dál bych to už skoro ani nekomentovala, ale jako myslím, že inteligentní posluchači, což já naštěstí mám, si tohle jaksi domyslí.

No, je logické, jak už se ozvala i paní ministryně financí, že by tady v tomhle případě nastal poměrně silný konflikt s vládou. Protože ty zájmy jsou samozřejmě opačné.

Vláda nechce pokles ekonomiky, většina vlád nechce pokles ekonomiky, že?

Vláda již použila některé své nástroje podle mého názoru správně, a to je zákon o cenách a potom také některá daňová opatření.

Natočila jsem k tomu taky speciální video. Já vím, napíšete mi: „Nikdo se nedívá na stará videa." To je hrozné.

Hele, jako by se řekla a tu knížku už jsem přečetla. No vidíte, že pro mě ten marketingový, ta marketingová orientace tohodle prostoru je taková hůře uchopitelná.

Politika tohoto typu se sice někdy centrálními bankami provozuje, ale je nefunkční a je destruktivní. To znamená neřeší vám primární problém a vyřeší ho v uvozovkách jenom tím, že tu ekonomiku skutečně výrazným způsobem zpomalí.

Můj kamarád Martin Fasman tomu krásně říká „rovnováha na hřbitově". Jo, to si od něj půjčím. Myslím, že se nebude Martin zlobit.

Takže může to být samozřejmě to, že chce ukotvit ta inflační očekávání, o tom už jsem hovořila. A nebo tím ta centrální banka jakoby někdo tvrdí, že naplňuje svůj mandát.

Je mi líto, já to takhle nevidím. Myslím, že naplňovat mandát tím, že řeknu, že zničím ekonomiku, je ekonomická negramotnost. Sorry, ale vím, že se najdou ekonomické novinářky, které by bez sporu už teď chtěly sazbu 15 %.

Mimochodem to, co teď navrhuje nebo čím vyhrožuje pan Michal, je v absolutním rozporu s tím, co dělal jako člen bankovní rady, kdy měl ten velký střet s panem Rusnokem, který taky navyšoval masivně úrokové sazby. Dostali jsme se až na 7 % s velkým předstihem a tehdy to byl pan Michal, který tam říkal o nákladovém šoku a o tom, že se na to dá jít jinak.

Tak řekněme, že z hlediska svých ekonomických postojů ten člověk není zrovna koherentní. A to jste si už bez sporu všimli mnohokrát. Myslím, že už nám dal mnoho šancí toto poznat.

To znamená ta situace je velmi podobná tomu, co bylo 21, 22. Prvotně ten impuls šel ze zahraničí, byla to nákladová inflace, která se pak u nás přetvořila do té maržově ziskové, čemuž vláda vesele přihlížela.

Tam potom se dělala opatření na podporu koruny a na to, aby ta koruna byla silnější. Silnější koruna samozřejmě mírní malinko ty inflační tlaky, ale také platí, že nevykouzlí další barely ropy. Takhle to nefunguje.

Pro přehled: toto je z webu České národní banky. Tady máte ty základní sazby. Můžete se na ně sami podívat, jak ty sazby vypadají. Tady je ta dvoutýdenní repo sazba.

Vidíme tady uprostřed obrázku inflační cíl. Řada centrálních bank, ne všechny, ale řada, má takzvaný úzký mandát. To znamená je to cenová stabilita, na rozdíl od amerického Fedu, který má mandát i k trhu práce, k míře nezaměstnanosti.

Tady vidíme, že podle těch posledních dat, která máme k dispozici, se ta inflace drží v rámci tolerančního pásma. To znamená 2 % plus mínus 1 procentní bod. Vidíte to? A červeně potom jsou ty části, kde je to nepřijatelné.

Já si myslím, že je vysoce nepravděpodobné, že by zůstala na 3 %, tam ty tlaky jsou prostě velikánské a ozývají se změnidelci. Já vím, že někdo to chápe jako zbytečné, ale jak vidím, kolik farmářů místo pšenice zasévá čerok a zeleninu a podobně, tak to nebude dobré.

A je tady i aktuální prognóza. Víte, že teď přišly některé prognózy, které se dívají na českou ekonomiku hůře. Ale nejenom na českou, nutno říct. Ano, ta revize směrem dolů je patrná u většiny zemí, kromě možná nějakých významnějších ropných exportérů.

Takže to je to, čím vyhrožuje pan Michal. Jak říkám, ten střet by tady byl poměrně výrazný.

A já chci ukázat, že naštěstí existují ekonomové, kteří nad tím uvažují jinak. A neberou do ruky kladivo, kterým začnou zběsile umírtvovat všechno kolem sebe, ale přemýšlí jinak.

Josef Stiglitz je jeden z nejvýraznějších ekonomů naší současnosti. Já si ho velice vážím pro jeho morální postoj a odvahu. Ono když na konci 90 let začít kritizovat Mezinárodní měnový fond a Světovou banku a ten celej šílený neoliberalismus a vzdát se i lukrativní funkce kvůli tomu, na to potřebujete mít pevnou páteř.

Takže to není jenom o tom, že ten pán je velmi chytrý. On má taky v sobě takovou tu základní morální orientaci a vždycky mu šlo víc o lidi než o čísla, což se o řadě takzvaných ekonomů moc říct nedá, že?

Podle základní definice učebnice má ekonomika uspokojovat potřeby lidí. Často to vypadá, že většina lidí má uspokojovat potřeby úplně někoho jiného, že?

Stiglitz odmítá navyšování úrokových sazeb při nákladovém šoku. Tvrdí, že to je extrémní ekonomická bolest, kterou si můžeme odpustit, spojená s recesí nebo s krizí, s nárůstem nezaměstnanosti a s dalšími velmi zlými dopady.

Podotýkám, že zdrtit ekonomiku není těžké. To umí skoro kdo. Nejenom guvernér ČNB. Ale ono to pak napravovat, to není jednoduché.

Jak mám to moje oblíbené určení: když spadnete do sklepa, jste ve sklepě a ono se z něho neleze úplně jednoduše.

Takže co navrhuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii?

Navrhuje řešit to, kde je problém. To znamená snažit se řešit danou situaci u kořene. Ne tím, že umlátím ekonomiku, ale investuju do dopravy, investuju do solárů. To už vidíme třeba u elektroaut v zemích, jako je Thajsko nebo Indonésie.

Samozřejmě tam nebude úplné časové pokrytí, tam je zpoždění a tak dál. No, to nutně bude. Abyste to pokryli časově úplně, to je téměř nemožné i s kouzelnou hůlkou Harry Pottera.

Nebo abyste prostě investovali do vlastní výroby hnoje, vlastní výroby kapacit. Prostě abyste řešili ten problém u svého zdroje.

Samozřejmě dávat obrovský pozor na to, jak se zneužívá dominantní pozice na trhu. To znamená cenové kontroly, rozbití kartelů. To je Stiglitzův pohled na ekonomiku, jaká je, a ne jaká je v učebnici, kde všichni sledují své sobecké zájmy, ale vlastně z toho vyjde něco krásného. To je naivní jak malé dítě, ale no.

Ty vysoké úrokové sazby, jak už jsem říkala, nevytěží ropu navíc a nedodají nové čipy. Fakt ne.

Zdražují ty investice, které jsou často potřeba k tomu, abyste vyřešili ten problém, to jádro toho problému.

A já zopakuju jeden z těch výroků, které se mi Stiglitz zapsal.

Řešení krize by nemělo být horší než krize samotná. Tento výrok se objevil u Stiglitze, když popisoval, jak Mezinárodní měnový fond řádil při finanční krizi v jihovýchodní Asii, zejména u Indonésie. Tržní fanatici neřešili ty problémy, ale řekli si, že to není dost tržní, takže zrušili poukázky na jídlo a země vypustila hladomor.

Je fakt, že MMF se od té doby trochu změnil pod vedením paní Georgievy, ale nedělejme si iluze. Proto jsem ho odcitovala, abyste měli celý obrázek. Hlavu máte vlastní, jak já vždycky říkám.

Tolik tedy k tomuhle tématu.

Uvidíme samozřejmě, jakým způsobem bude bankovní rada posuzovat, co se děje. Já už jsem k inflaci tady dala mnoho videí. Ano, já vím, nedíváte se na stará videa, ale jsou tady a ukazují, že ta inflační vlna je těžko se s ní pracuje, protože prostě nejde v jednom tahu, ale je stupňována. Pohonné hmoty, materiály, zemní plyn, plasty a následně ceny potravin s nějakým doběhem.

Pokud vás tahle témata zajímají a pokud se chcete podívat na trochu jiný pohled, než třeba nabízí jenom ty oficiální instituce, kterých se asi někteří těší, až budou úrokové sazby kolik procent, a chcete se prostě zamýšlet nad těmi souvislostmi trochu více a do hloubky – tady vlastně říkám, že nositel Nobelovy ceny za ekonomii mimo mainstream. Mimo český mainstream asi, ano, ale tomu svědčí, přímo řečeno. Mně taky.

Pokud se chcete na tohle podívat, koukněte na můj ekonomický klub. Myslím si, že zejména pro firmy a pro ty, kteří se chtějí rozvíjet, je tam mnoho zajímavého. Protože jedna věc je, jestli chcete se pohybovat ve světě učebnic, nebo v tom reálném světě. To je velký rozdíl.

Právě pro vás ten ekonomický klub je to i forma podpory mé práce, mého kanálu, takže budu moc ráda, když to zvážíte. Velmi děkuju každému, který se přidal. Mám z toho velkou radost.

Příště zase na viděnou, naslyšenou u dalšího ekonomického tématu.