J. Bobošíková: PROČ ČESKO ZAOSTÁVÁ? A kde je český Apollo program? | Na verox.cz bez reklam

Přátelé, zapomeňte na tanky, zapomeňte na letadlové lodě a na chvíli zapomeňte i na jaderné zbraně. Bílý dům tento týden zveřejnil dokument, který říká, že o budoucím postavení Spojených států rozhodne něco úplně jiného. Věda, umělá inteligence, výroba čipů a schopnost proměnit objevy v průmyslovou sílu.

Na první pohled jde o zprávu o vědě. Ve skutečnosti jde o strategii, jak má Amerika vyhrát technologický souboj s Čínou. Dokument připravil šéf úřadu Bílého Domu pro vědu a technologickou politiku přímo pro prezidenta Donalda Trumpa.

Autoři studie vůbec nemluví jazykem akademiků, mluví jazykem geopolitiky. Připomínají Manhattan Project, program Apollo, vznik internetu, agenturu DARPA. To všechno jako příklady okamžiků, kdy stát, věda a průmysl táhli za jeden provaz. Stejný model chtějí obnovit, tentokrát kvůli umělé inteligenci, kvantovým technologiím, biotechnologiím a jaderné energetice. Celý dokument stojí na jediné větě: technologická převaha už není otázkou prestiže, je otázkou národní bezpečnosti.

Nejzajímavější ale je, koho Amerika označuje za svého hlavního soupeře. Ne Rusko, ale Čínu. A vůbec poprvé to říká mimořádně otevřeně. Autoři přiznávají, že Spojené státy už nemají takový náskok jako dřív. Čína podle nich investuje do výzkumu tempem, které Amerika nezažila ani během studené války se Sovětským svazem. To je mimořádně silné přiznání.

Ještě zajímavější je ale sebka. Autoři říkají, že Amerika udělala několik strategických chyb. Vyvinula lithiontové baterie. Dnes jejich výrobu ovládá především Asie. Pomohla vytvořit technologie pro nejmodernější stroje na výrobu čipů. Ty dnes vyrábí nizozemská společnost ASML. Financovala špičkový výzkum. Jenže výroba, pracovní místa i zisky často odešly do zahraničí. Další problém: americké univerzity vzdělávají špičkové zahraniční vědce. Ti pak odcházejí rozvíjet technologie v konkurenčních zemích. Dokument otevřeně varuje, že Spojené státy už si takovou otevřenost nemohou dovolit bez lepší ochrany vlastního technologického náskoku.

Tahle zpráva pro prezidenta Trumpa ale není jen kritikou. Je především plánem. Plánem, jak znovu propojit stát, univerzity, armádu, startupy, investory i velké firmy. Jinými slovy, jak vybudovat nový americký inovační stroj. Dokument navrhuje zásadní změny: méně byrokracie, více peněz přímo pro talentované vědce, rychlejší financování odvážných projektů, větší propojení laboratoří s výrobou, silnější spolupráci státu a soukromých firem a především masivní využití umělé inteligence, ne jako dalšího nástroje, ale jako technologie, která změní samotný způsob, jakým vznikají nové vědecké objevy. Autoři proto navrhují propojit superpočítače, laboratoře, datové soubory a AI modely do jednoho národního systému pro výzkum.

Tato zpráva není určená jen vědcům, je určena ministrům, guvernéům, univerzitám, investorům, technologickým firmám i americké armádě. Je to plán, jak mají Spojené státy udržet své postavení světové velmoci v době, kdy se rozhodující bitvy nevedou jen na bojištích, ale také v laboratořích, v datových centrech a továrnách na polovodiče. A možná právě v tom spočívá největší poselství celého dokumentu. Studená válka neskončila, jen změnila své zbraně. A zatímco Evropa dnes nejčastěji diskutuje o tom, jak nové technologie regulovat, Spojené státy řeší jinou otázku: jak díky nim zůstat světovou jedničkou?

Přátelé, co chtějí dělat Američané, jsme si právě ukázali. Ale teď se podívejme domů. Má Česká republika stejně odvážný plán? Kdo dnes rozhoduje o tom, v jakých technologiích bude naše země za 10 let patřit ke světové špičce? A nebo jsme rezignovali na velké ambice a spokojili se s tím, že budeme hlavně dobře rozdělovat dotační miliardy?

Za českou vědní a inovační politiku nese politickou odpovědnost vláda premiéra Andreje Babiše. Klíčovou roli má první místopředseda vlády a ministr průmyslu Karel Havlíček, který předsedá radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Za vysoké školy a významnou část výzkumu odpovídá ministr školství Robert Plaga. Právě tato vláda dnes rozhoduje o tom, do jakých technologií bude Česká republika investovat a v čem chce uspět.

A teď přijde možná největší rozdíl. Americká strategie začíná otázkou: jak porazíme Čínu? Česká strategie začíná také otázkou, ale jinou: jak nastavíme systém? Amerika hledá vítězství, Česko hledá metodiku.

Když otevřete americký dokument, čtete stále stejná slova: Čína, umělá inteligence, čipy, výroba, národní bezpečnost. V českých strategických dokumentech dominují jiné pojmy: koordinace, indikátory, operační programy a evropské prostředky. Jinými slovy, Amerika řeší, jak ovládnout budoucnost. Česko řeší, jak spravovat systém její podpory.

Amerika říká: vybereme několik technologií a uděláme všechno proto, abychom v nich byli nejlepší na světě. A česká odpověď: v které oblasti chceme být evropskou špičkou? V umělé inteligenci, v kvantových technologiích, v biotechnologiích, v čipech, v jaderné energetice? Nebo je naší největší ambicí dobře napsaná dotační výzva?

Největší rozdíl mezi oběma dokumenty není v objemu peněz, je v ambici. Americká strategie podřizuje peníze jedinému cíli — technologické převaze. České strategie věnují velkou část prostoru tomu, jak podporu nastavit, spravovat a vyhodnocovat, jako by se cílem stalo zřízení systému místo vytváření světových technologií.

A možná právě tady leží otázka, která by měla znít nahlas: Kde je český Apollo program? Kde je český Manhattan Project? Kde je technologie, o které vláda řekne, tady chceme být nejlepší v Evropě? Tady soustředíme nejlepší vědce, univerzity, firmy i státní peníze. Protože dokud bude hlavním tématem, jak peníze rozdělit a ne, co s nimi vybudovat, budeme možná dobře spravovat dotační systém. Ale světové technologické lídry z něj vychováme skutečně jen hodně těžko.