Jiří Černota 2. díl: Tělo si po čase neví rady ani s látkami, jako jsou parfémy či stromečky v autě

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

Ještě před 100 lety by si pod slovem lék skoro nikdo nepředstavil tabletku. Vybavila by se mu tinktura, mast, bylinný čaj nebo esenciální olej.

Začalo to v roce 1910, kdy Rockefeller ovládl trh s ropou a postupně se z ropy začala dělat chemická léčiva, připomněl v předchozí části rozhovoru Jiří Černota. Peníze podle něj dostaly jen ty vysoké školy, které šly novou cestou. Ostatní zůstali bez podpory.

Během 20 let nová medicína vytlačila tu starou nejprve ve Spojených státech a o něco později i v Evropě. Náš host ve své firmě dnes vyrábí to, co tehdy s lékárnami zmizelo. Destiluje rostliny a míchá z nich stovky směsí. Dávná zkušenost se tedy vrací.

Jenže ví dnešní člověk, který často vyrostl na pilulkách, co si s takovou lahvičkou počít?

Milí posluchači, i dnes je mým hostem podnikatel, zakladatel společnosti Bevit, muž, který opustil byznys ve stavebnictví, aby následoval svůj koníček a svoji vášeň a vytvořil jednu z největších evropských značek esenciálních olejů a super potravin. Pokud vím, tak v loňském roce dostali ocenění jako nejlepší firma Severomoravského kraje. Jiří Černota mým hostem. Buďte vítán.

>> Dobrý den, děkuju za pozvání.

>> Můžeme si říci, když si vezmu esenciální olej v nějaké podobě, ať už ten olej nebo v nějakém přípravku nebo směsi, tak protože nemůžeme říci, že by mě to léčilo, ale co to tedy se mnou udělá a s čím ve mně to něco udělá? Ovlivní to v první řadě ducha a ten pak ovlivní mé tělo, nebo to působení na lidský organismus postupuje jinak?

>> Jsme na stejné vlně. Já jsem zrovna o tom chtěl mluvit. Tady toho doktora Axeho, u kterého jsem studoval, se zeptali, proč jsou ty esenciální oleje tak účinné? A těch odpovědí na tuto otázku by mohlo být hodně, ale on řekl: jsou účinné proto, protože jsou účinné ty látky, které obsahují. Že my máme laboratoř, špičkovou laboratoř, děláme stovky a stovky měření a vím, víme, že ty oleje obsahují stovky komponent. A to je velká výhoda přírody, protože v přírodě se nikdy ty látky nenacházejí jako izolují.

Já když si kousnu do jablka, tak jsem si nekousnul do vitamínu C, ale do stovek a stovek přírodních organických látek. A ty komplexy — vlastně naše tělo je zvyklé po ty miliony let — ty komplexy umí využít a zabudovat do svého systému.

Ale když ten vitamín někdo udělá synteticky, umělě, on je sice podobný, dokonce někteří tvrdí, že je přírodně identický, ale to je velká lež. On vlastně nikdy není přírodně identický. On je vždycky jiný, ten syntetický.

Čili proto já jsem zastánce, že dělat věci na základě přírody, na základě rostlin, které jsou harmonické a které my umíme využít a zpracovat. Proto ani žádné přírodní nebo ty syntetické vitamíny nepoužíváme v Bevitu — ty ropné, kterých se používá nejvíc dneska na trhu.

Takže jak působí ty oleje? Stručná odpověď: na mnoha úrovních a mnoha mechanismy. Například jsem řekl proti patogenům, ale některé esenciální oleje můžou působit jako lymfokinetikum. Prostě podpořujeme proudění lymfy, toho kanalizačního systému našeho těla.

Někdy si vzpomenu na toho Karla Gota, který měl rakovinu. To byly ty lymfatické žlázy. Protože všechny ty lymfa končí ve střevech. Dokonce jsem ho měl rád, některé jeho myšlenky a říkal jsem si, proč také nezkoušel přírodně podpořit své tělo?

A pak moje mamka měla doma takovou knihu od Karla Gota, ale to už bylo období, kdy už zemřel. A já jsem přišel domů a otevřel jsem tu knihu a první odstavec, který jsem četl, tak jsem tam četl, že měl nějakého léčitele a ten léčitel mu řekl: „Já vás budu léčit, ale musíte změnit své výživové návyky." A ten Karel Got mu odpověděl: „To já měnit nebudu."

Jo, protože my jsme často tak připoutáni k těm návykům a že se nám to nechce měnit. Jsme zase v soukolí nejrůznějších informací a zaručených receptů a rad.

>> A někdo to považuje za nepodstatné, to přece nemůže mít takový vliv na naše zdraví. Ale někdy jsou protichůdné a hlavně velmi často nás ženou do nějakého extrému, nebo nabádají, abychom si něco koupili a začali konečně pečovat o své tělo.

Ale jenom, když mohu — některé ty způsoby třeba zdravého životního stylu jsou takové, že o nich tady Helena Máslová, psychogynekoložka, hovořila o tom, že za ní přijdou ženy, že nemohou otěhotnět. A když jí řeknou, jaký mají zdravý životní styl — to znamená ráno vstane v 5, 10 km uběhne, pak si dá proteinový koktejl, pak jde do práce, tam tráví celý den, večer si jde zaplavat a dá si lehkou večeři — tak ona říká: vaše tělo si myslí, že je v koncentráku, a v koncentráku se neotěhotňuje příliš snadno.

Takže řekněte mi, jakým způsobem vlastně přistupovat k tomu, abych selektovala ty zaručené zprávy, kde najít pevný bod zdravý rozum a jak mi v tom třeba můžete i vy nějakým způsobem pomoct? Jaká je vaše životní filozofie?

Tak v tom ty zvířata mají jednodušší než lidé, protože ta zvířata přesně vědí, co mají jíst. Ten lev ví, že tam má žrát tu trávu. Ten lev přesně ví, že má lovit ty zebry.

Výjimkou jsou domácí mazlíčci. Tam se to už pokřivilo taky, že prostě pejskovi dávají lidé granule, že tam už může být hodně chemie. Pak zjistíte, že kočka zemřela na selhání ledvin. To se běžně v přírodě úplně nestává.

A u člověka, když se díváme na internet dneska — tolik influencerů, tolik názorů — někdo říká zaručeně, že jedině karnivorní strava, musíte jíst jenom 100 % masa, maximálně k tomu nějaké vejce a trochu sýra. A úplně zleva doprava je nekonečné množství názorů.

Takže není jednoduché se v tom vyznat. A co asi by se mohli shodnout více lidí? Ať jsou to přírodní věci bez té chemické zátěže, když jsou čerstvé věci, je to ještě lepší.

Nechci teď jít do detailu, protože výživa je prostě oblast, kde se lidé málo, málo, málo shodnou. Ale některé ty věci jsou jednoduché. Prostě čistý vzduch, čistá voda, být v kontaktu s přírodou. To jsou ti lékaři zadarmo.

Vlastně mám názor, že se má člověk chránit před sluncem. Ale přece slunce je zdrojem všeho. Slunce je vlastně lék. Dokonce ještě zhruba před 100 lety byly v některých nemocnicích oddělení, kde pacienti prostě se slunili.

>> Ano, ale nepustí je v pravé poledne v létě uprostřed, aby tam leželi 2 hodiny. Ať zase nás někdo nebere za slovo, zkrátka — i na to slunce se musí jít se zdravým rozumem.

Takže pro většinu lidí je spíš ta cesta těch postupných krůčků. Ale všichni máme jenom dvě možnosti. Buď ty změny budeme dělat dobrovolně, nebo vlastně ta příroda nás nakonec přinutí, nebo je budeme dělat nedobrovolně pod tíhou nepříjemných okolností.

Nemoc vlastně je taková nepříjemná okolnost, že ta nemoc nám říká: „Člověče, zastav se, zamysli se nad sebou a udělej ve svém životě nějakou změnu." To vyžaduje přemýšlení, to vyžaduje měnit ty výživové návyky. Ale to někdo nechce dělat, protože určitá část lidí si zvykla, že přece má ten prášek. Jeden můj známý teď u nás nastupuje ve firmě — jeho syn. Setkali jsme se na výběrovém řízení. Byl starší než já a v jeden moment mi říkal: „Ale tu cukrovku jsem si nezasloužil."

Prostě mu oznámili, že má cukrovku, začal si píchat inzulín, ale on to bral tak, že si ji nezasloužil, že to je nějaký trest. Bůh je prý nespravedlivý, protože on mu seslal špatnou nemoc.

Ale kdyby chápal, nebo kdyby řekl: „No, já jsem se o to zdraví moc nezajímal a ten můj životní styl taky nebyl ideální, ani ta výživa. A postupně svojí neznalostí a omylem a někdy i lenivostí jsem si vypěstoval chorobu s názvem cukrovka."

Takže ne každý člověk k tomu přistupuje tímto způsobem. To by mohlo být první věc — pro většinu lidí by mohl být ten první krok udělat nějaké menší krůčky a postupně je zlepšovat. Jo, to platí pro všechny lidi. Je jednoduché jít poprvé do posilovny, tam se za hodinu prostě zlikvidovat, ale už tam nikdy se nevrátit. Takže pro většinu lidí je lepší udělat malé krůčky.

Vzpomenete si, jaký byl první esenciální olej, který jste vyrobil?

No, první směs oleje, kterou jsem vyrobil, je směs Cold. Protože předtím roky jsem se zajímal o aloe vera — to je bylinka všeobecně známá — a byl jsem až překvapen jejími účinky, co všechno může dělat, jak nás může podpořit. A většina odborníků se shoduje, že ta aloe je právě dobrá na naše střeva. Vlastně podporuje peristaltiku, čili detoxikaci by se dalo říct, a vyživuje naše tělo.

Ale v těch střevech... dokonce i Hippokrates říkal: „Všechno je ve střevech." A věda to potvrzuje. Některé studie říkají, že 70 až 80 % našeho imunitního systému je ve střevech. Dokonce se tam tvoří i naše nálada. Více vzdušných informací jde ze střev do mozku, než naopak. Někdo říká, že to je náš druhý mozek. Ale bohužel to, co průměrný člověk dnes jí, tak z velké části právě může poškozovat nebo zpomalovat ta střeva.

Jakmile naruším harmonii těch střev, tak narušuju svůj imunitní systém. A ten imunitní systém je to nejcennější, co mám. Protože když funguje dobře, tak jsem zdravý. Když je narušen, tak je zde riziko nemoci. A nebo úplně ve fatálním případě — když nefunguje ten imunitní systém — tak jsem v ohrožení života. Takže starat se o svoje střeva je číslo jedna.

A já jsem byl překvapen, když jsem si četl o některých esenciálních olejích. Zjistil jsem, že působí velice podobně jako ta aloe vera. Likvidují některé patogeny, podporují peristaltiku střev a tak dále. Tak jsem říkal: „Fajn, já je dám dohromady." A vznikl z toho ten olej Kolden a patří do dneška mezi naše bestsellery.

Když mluvíte o Aloe Vera, ona má ještě příbuznou — Aloe Ferox v Jižní Africe, aloji ozbrojenou — která zase působí proti zácpám a podobně, až poměrně dramaticky. Je to velmi silná bylina, ale to je jenom taková odbočka, protože my známe především onu veru.

Řekněte mi, mám tu rostlinku — co s ní provedete, aby byla součástí esenciálního oleje? Co se s ní děje?

Takže ty esenciální oleje, ta výroba je relativně jednoduchá, ale i složitá zároveň, protože máme různé postupy, jak vyrobit esenciální olej. My sice máme několik destilačních přístrojů, ale v podstatě náš úkol v tom množství... žádná firma na světě nevyrábí tolik olejů, co my. Čili tam spíš musíme být v roli toho, že vyhledáváme ty kvalitní zdroje. Někdy tam jezdíme, máme na YouTube spoustu filmů, co jsme natočili na Madagaskaru, nebo v Chorvatsku, nebo v jiných částech světa, kde vyhledáváme tu kvalitu.

V České republice bychom jich až tolik oleje nemohli vyrobit. Jo, tady roste taky levandule v menším množství. Možná bychom mohli udělat esenciální olej, ale většinu — to nelze. A ve většině případů se ty esenciální oleje destilují. Čili parní destilace — to je ta hlavní metoda. Podobná metoda jako když se vyrábí slivovice, akorát že u slivovice se musí nejdřív udělat ten kvás. U oleje to tak není.

Tam se prostě ráno — může to být různé — ale ve většině případů ta bylina se destiluje čerstvá. Čili poseká se levandule, dá se to hned do kotle, přivede se tam ta pára. Ta pára strhává ty silice v těch látkách a prostě z toho kotle vytéká hydrolát, ta esenciální voda, a nahoře plave trošku toho esenciálního oleje. Někdy je to 1, 2, 3 %, a někdy jenom promile. Čili proto některé esenciální oleje jsou i drahé.

Prostě na kilogram esenciálního oleje z růže potřebujeme 2,5 tuny těch okvětních lístků z růže. Čili to se nedá vyrobit levně. Je to poměrně drahý proces a hodně ruční práce.

A to nakonec říká i doktor Želinský, že podle jeho názoru 70 i více procent esenciálních olejů, co jsou na trhu, jsou částečně nebo úplně syntetické. Je to megatrend v současnosti. Miliony lidí po celém světě objevují sílu esenciálních olejů, ale zároveň vlastně stát tu kontrolu nad tím v podstatě nedělá. Nebo jenom částečně. Takže jsou tady prostě stovky dodavatelů, kteří nabízí pod názvem esenciální olej něco, co vlastně nekontrolovali.

Proto my jsme si hned na začátku řekli: musíme to prostě vybudovat. Vybudovali jsme si špičkovou laboratoř a děláme stovky měření. Máme hmotnostní spektrometr, plynový chromatograf. A z toho, co vím a co jsme zjistili — pořád z těch českých a slovenských firem jsme jediná, která si podobně kvalitní laboratoř udělala.

Čili jestliže můžeme hovořit o aromaterapii — což je věda více jak 100 roků — o účincích a působení esenciálních olejů, tak musíme hovořit o těch olejích, které jsou vyrobené, které vzrostly, ne synteticky. To určitě stojí za to zmínit, že Helena Neummanová v levandulovém údolí stejným způsobem dbá o to, aby její esenciální oleje byly naprosto přírodní a byly jenom z té levandule chodounské, abychom byli fér.

Jo, jo, jo.

Ale vy jste teď řekl, že 70 % esenciálních olejů na trhu je nějakým způsobem takzvaně říznuté chemií. Co to může udělat s člověkem, když si v květinářství nebo v obchodu s dárky koupí nějakou směs a dává si ji třeba do aromaalampičky, nebo nějakým způsobem třeba i aplikuje na kůži? Co to udělá olej?

No, to nás škodí. Škodí to a může nás to poškodit hodně, protože vlastně to tělo prostě reaguje na přírodní látky. Jestliže nám dáme syntetickou — víme, že jedna z nejrozšířenějších rakovin je rakovina kůže. Čili to tělo má určité limity a hodně věcí zvládne.

Bavíme se trošku o chemii. Když je toho trošku, prostě to tělo je geniální, ono se toho umí zbavit. Ale když [odkašlání] když ten přísun těch chemických látek je prostě každodenní a znova a znova — nějaký krém a nějaký makeup a parfémy, jo, to je taky paradox. Že velká část těch parfémů, co jsou na trhu, jsou vlastně buď úplně, nebo z velké části chemické, zvlášť když se to potom člověk nastříká na krk, na tu štítnou žlázu.

Tak to všechno jsou disharmonické věci. Čili ty chemické bych doporučil úplně vyřadit ze svého života.

Často bývají v prodejnách označovány jako ty vodné oleje. To jsou prostě z mého hlediska škodlivé látky a úplně bych se jim vyhnul — tak, jak prostě řidiči si na pumpě koupí ten stromeček, aby jim to v autě pěkně vonělo. Prostě to bych doporučil nekupovat, prostě zahodit.

A už hodně lidí, s kterými jsem se potkal z těch posledních let, tak někdy udělali rozhodnutí ze dne na den, že vyhodili celou svoji kosmetiku a už se k ní nevraceli nikdy.

A nebo někdo má takové ty přístroje — někdy je na to reklama v televizi, že si dejte do zásuvky, bude vám to pěkně vonět. Ale to je celá domácnost provoněná deriváty ropy.

Jo, jo, přesně tak. To jsou úplně škodlivé věci a je nevhodné vůbec to používat.

Vy jste zmínil, že jezdíte za rostlinami, bylinkami po celém světě. Mnozí říkají, že pro nás je nejlepší to, co roste v našem okolí, kde žijeme, kde jsme se třeba narodili. Ale vy jste tady zmínil Madagaskar.

Tam jsem ani nebyla, člověče. A [smích] vy mi tam odtud přivezete [odkašlání] něco, co mě má vyléčit. Jak to vlastně probíhá?

Jak působí účinné látky rostliny?

Samozřejmě, já souhlasím s tím, že z hlediska jídla a to hlavní, co jíme, je optimální, když to vyroste někde poblíž, v našem pásmu, kde jsme. U těch olejů, kdybychom na tom trvali, tak bychom hodně zredukovali to, co je v té nabídce. Tak prostě ilang-ilang tady prostě nevyroste. A jestliže chceme použít tu krásnou květinovou vůni pro nejrůznější účely, tak musíme jít trošku na jih.

To samé, ten hřebíček. Prostě ten je strom, který má až 30 metrů. A víme, že na Indonésii nebo na Srí Lance, takže některé prostě musíme hledat v zahraničí.

Taky oleje nemusí být pro úplně každodenní použití. Sice nabízí se to, protože těch použití je spousta, ale já osobně pro ně sáhnu obzvlášť když cítím, že jsem v nějaké zátěži, že to tělo potřebuje pomoc. Tak využiju tu jejich sílu a použiju buď do difuzérů, nebo si dám jednoduše do dlaně. Někdo si kápne do vany. Prostě těch aromaterapeutických použití je spousta.

A já jsem to nedokončil tu myšlenku — působí na naše tělo. Bavili jsme se o té lymfě. Ale ty esenciální oleje působí i na naše myšlení, na naše emoce. Ty molekuly jsou až 200 krát menší než ty zastydlé oleje. Čili oni se dostávají až do centrálních částí mozku, prostě přestoupí přes tu hematoencefalickou bariéru a ovlivňují centra, která souvisí s naším myšlením, s tou amigdalou, s naším cítěním. Nebo dokonce jsou studie, které hovoří o tom, že ovlivňují naši hormonální aktivitu. Čili jestliže ovlivňuju toto všechno, tak vlastně ovlivňuju v tom těle úplně všechno.

A myšlení — když budeme přísně sledovat příčiny toho, co se nám děje v životě, tak vlastně vždycky nakonec narazíme na to, že na počátku je omyl nebo nějaké nepochopení v nějaké myšlence. A esenciální oleje — dokonce některé studie hovoří o tom, že můžou ovlivňovat naše podvědomé myšlenkové a emoční vzorce. A to naše myšlenkové nastavení je klíčové pro celý náš život.

Jak jsem řekl, jsme bytosti návykové a úspěšný v životě je ten, kdo ty myšlenky, ty vzorce umí měnit, umí si jich všimnout. Jo, někdo je prostě vzteklý, nervózní a on je vzteklý 20 let, protože to ani nevnímá. Bere to jako, že to je samozřejmost. Takže s pomocí esenciálních olejů můžeme ovlivňovat i tu část naší osobnosti.

A tam jdeme k příčině — protože změnit tu myšlenku. Mladý muž může přijmout ve 20 letech myšlenku, že ten zdravý životní styl je půl litru v bodce a pět piv denně, že? Ale a může být i v tom vytrvalý, ale je to vlastně destruktivní na to tělo. A někdy je v tom vytrvalý 10 let a ve 30 už je to tělo zchátralé. A pak teprve mění tu myšlenku. Ale na začátku bylo přijetí toho zvyku, který je špatný.

Teď už slyším některé nevěřící Tomáše u počítače, kteří říkají: „Neříkejte mi, neříkejte mi, že si čichnu k nějakému esenciálnímu oleji a odpustím to, že když mi bylo osm, od nás odešel táta. Manželka mi byla nevěrná. Syn utekl z domu. Neříkejte mi, že mi tady s tím pomůže nějaký takzvaně olejíček."

Tak to by bylo přehnané, takhle to zmínit. Ale díky té své velké síle ty oleje můžou být někdy — někdy můžou nás jenom uvolnit, navodit dobrou náladu. Ale někdy to může být prostě berlička nebo pomocník. A někdy v některých situacích můžou sehrát i klíčovou roli.

Jako změna našeho života — to je vlastně úkol na celý život. A často na té cestě až ty omyly a ty krize nás přinutí podívat se tím správným směrem, abychom měnili něco, co se nám nechtělo měnit nebo co jsme neviděli. Takže někdy ty procesy jsou dlouhodobé, někdy ta změna může být rychlá. Co je jisté — ten olej má svoji obrovskou sílu. Je z rostlin, čili je harmonický. A to je to, co potřebujeme — prostě tu harmonii nastolit.

Není náhoda, že jak se Ježíš narodil, ti tři králové mu tam přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Zlato — lidi vědí, co je. Ale ne každý si uvědomuje, že to kadidlo a myrha jsou pryskyřice, z kterých se dělají esenciální oleje. Takže jednou jsem měl přednášku a my tam máme i esenciální olej, nazval jsem ho vlasová směs. A to jsem udělal podle jedné studie známého amerického lékaře, který udělal velkou studii po dobu půl roku. 3000 lidí do ní zapojil, ale vybral si speciální lidi, kteří nemohli nějak zhubnout.

A on jim podával po dobu těch šest měsíců — inhalovali esenciální oleje. A na konci té studie zjistili, že oni průměrně během toho půl roku zhubli o 13,5 kilogramů. Některé lidi dokonce vyřadili předčasně z té studie, protože už nepotřebovali nějak hubnout.

Můžu si objednat litránek? [smích]

A jednou dělám ty dny otevřených dveří u nás na firmě a jak jsem řekl tuto informaci, tak jedna paní se přihlásila a ptala se seriózně, jestli na to můžeme dát záruku.

A na to je moje odpověď: kdyby nám někdo chtěl dokázat, že to nefunguje, tak se mu to určitě podaří. Jo a jde o to — jde o to nastavení. Jak moc chci spolupracovat sám se sebou, se svojí intuicí. Intuice je nejcennější schopnost člověka. To by byla možná odpověď vlastně, kudy se vydat. Jak jste se ptala na ty možnosti, co vlastně udělat, kde se vydat, jo? Čili to může být první krůček.

Někdy každá ta životní situace je jiná. Někdy prostě vidím dopředu nebo mám indicie, kudy se ten život bude ubírat.

Ale někdy je to jako když jdu přes potok a vidím jenom ten příští krok, ten příští kámen, na který potřebuju šlápnout a až pak se mi objeví zas další krůček.

Takže každá situace je jiná, ale vždycky s tou životní změnou mohu říci, že jde o detoxikaci, očistu, zbavit se těch nánosů, protože průměrný člověk prostě jí a jí a to tělo je zatížené tak, že vlastně nemusí ani dobře reagovat.

Vy jste říkal, že esenciální olej má takovou sílu, že když člověk by ho užíval nějak nerozumně, tak vlastně si může přivodit určité potíže.

Jakým způsobem se tedy vlastně v tom lidé mohou orientovat?

Vaše firma sídlí v Ostravě, tam děláte dny otevřených dveří, takže lidé asi mohou přijít, dozví se více, mohou se ptát, mohou očichat, mohou si asi nechat i poradit.

To je tedy otázka. Máte nějaké poradce?

Ano, ano, je možno zavolat. Děláme různé přednášky a samozřejmě, jak jsem říkal, zásada číslo jedna — nikomu neublížit — čili něco si nastudovat. Ale takové nejhorší je, když člověk s nadšením uslyší něco a hned si koupí oleje, hned to začne na sebe lít.

Toto, protože některé oleje jsou horké, jsou silné. Esenciální olej z kořice, z oregána, někdy eukalyptus — by se člověk mohl úplně popálit.

Aby to nebylo úplně jednoduché, existují různé aromaterapeutické školy a některé se i trošku protiřečí. Ve Francii je docela běžné z mých zkušeností, že lidé tu levanduli používají i přímo koncentrovanou na kůži. Někdy dokonce si kápnou i na nějakou potravinu a sní. Ale německá a anglická škola, ty zas řeknou: nikdy nedávejte neředěné oleje na kůži. A taky s tím můžeme souhlasit.

Já si sice dávám někdy i koncentrované, si kápnu na dlaň, přičichnu si, ale to neznamená, že bych to všeobecně doporučoval, protože mohou být citliví lidé, mohou mít nějaký zdravotní problém a samozřejmě tam nechceme, aby tam ti lidi museli obzvlášť opatrně, čili ředit.

Esenciální oleje se nedají naředit ve vodě, čili musí se ředit v těch rostlinných olejích. Vezmu si nějaký rostlinný olej a v tomto je naředím.

A obzvlášť musíme být opatrní u mladých lidí, u dětí a zvířat — psů, koček. Prostě ti mají lepší čich než my, tak kdybychom to přehnali, mohli bychom je úplně šokovat.

Ale za mě velice bezpečný a dobrý způsob je používat právě ty difuzery, aromadifuzery. My jich máme spoustu, nabízíme je za super ceny a se zárukou, protože dneska se dá koupit prostě z Číny a tak dále. Ale co chci říct — ten difuzér je pro dost lidí fajn. Dám tam 3 dcl vody, kápnu si tam pět kapek oleje a můžu inhalovat. E, vlastně to je bezpečný způsob.

Ano, ale jsem ze západních Čech. Mám to do Ostravy daleko. Jak říkám, po internetu člověk nenačíchá ty oleje. A i když si dám do difuzéru špatný olej, který mi v tu chvíli nepatří — mám vysoký tlak a on mě přehřívá nebo něco podobného — tak i v tu chvíli to nemusí být ta trefa do černého.

Tak jakým způsobem vlastně sám sebe v dobré víře nepoškozovat? Koupím si nějaký olej na obličej třeba nebo nějakou tu holistickou kosmetiku a zrovna mi to nesedí. Ty látky tam bych třeba neměl.

Já jsem, přesně tak jsem uvažoval na začátku a před těmi lety a uvědomil jsem si, že ty benefity aromaterapie by v podstatě chtěl používat každý, protože má smysl zavézt do svého života něco, co je vlastně relativně silné a vyzkoušené — prostě ty desítky tisíc vědeckých studií. Ale pak jsem zjistil, že málokdo to chce studovat. Prostě je normální, že nemají na to čas lidé, aby šli do hloubky.

Jak to vlastně, co má spojit, abych si neublížil, protože mohl bych si ublížit? Takže jsem si řekl: pojď, pojďme udělat ty směsy.

A začal jsem dělat ty směsy pro konkrétní použití, až jsem skončil na čísle 250. To už jsem si řekl, že by mohlo stačit a zjistil jsem, že ty největší firmy na světě jich mají spíš 50, 60. A to se mi zdá, že bylo dobré rozhodnutí.

Taky mě v tom inspiroval doktor Želinský, který, jak jsem ho slyšel kdysi, řekl: když se ty oleje inteligentně míchají dohromady, tak tam může dojít k velkému synergickému efektu, že se vlastně jedna a jedna není dvě. Jsou na to i některé studie, že když smíchám oleje, tak vlastně ten výsledný efekt je silnější než ty jednotlivé samostatné oleje.

Pak jsem zjistil, že ve většině aromaterapeutických knih se píše: "Smíchejte tři, čtyři oleje" a ne víc nikdy. Ale pak jsem našel jednu směs od Gotefossea, zakladatele aromaterapie, a tam jsem si všiml, že on už tam hned před těmi 100 lety použil směs kolem 15 olejů.

A pak jsem si uvědomil, že když jdu lesem na jaře nebo v létě a krásně to tam voní, cítím se tam velice fajn, uvolním se — tak co to v tom lese vlastně krásně voní? Co mě to přinutí, aby tělo relaxovalo? No to, co tam voní v tom lese, jsou ty esenciální oleje vlastně z těch rostlin, z těch bylin, z těch stromů.

A si uvědomil jsem, že vlastně je to úplně běžné a přirozené inhalovat směsy. Jo, ten les, to, co tam voní, to je směs esenciálních olejů, ale někdy desítek, možná i 50 — přece těch bylin tam kvete spoustu.

Takže jsem udělal spoustu směsí a některé jsou směs tří olejů, ale někdy je tam 10, 20 různě podle použití. Samozřejmě jsem spíš vycházel z té tradiční čínské medicíny, že ta směs má vždycky nějaký charakter, že tam je generál, ti důstojníci a i to mužstvo a všechno to musí hrát nějak dohromady.

Takže jsem dělal různé směsi a třeba celou řadu asi 20, 30 olejů jsem nazval Gold. Ty jsou pro použití na kůži, ale něco je pro nejrůznější druhy použití — od toho, že si můžu vytvořit svoji kosmetiku, nebo použít pro nějaké zklidnění, nějakou podporu.

Udělal jsem směs, kterou jsem nazval Deep Sleep, hluboký spánek. Tam jsem pak postupně se ale poučil a na ty stránky s touto směsí jsem napsal, že to málokomu voní, protože jeden z nejlepších olejíčků na insomni je kozlík lékařský.

Zase hovořím z vědeckých a studijních důvodů, protože my nemůžeme říct, že půlkovorlec je dobrý na trávení a kozlík lékařský na nervy a uklidnění. On má ale tu nevýhodu, že málo komu voní.

Hm.

Jo, dokonce jedna paní — byla to Polka — nám tam napsala recenzi negativní. Napsala: "Cosi hrozného, hrozného, hrozného." Nikdo z rodiny to neakceptoval. Nikomu to nevyhovovalo.

Tak jsme tam napsali, že opravdu to voní jenom 10 % lidí.

Ale samozřejmě, když někdo by chtěl použít esenciální olej na zklidnění před spánkem, tak použije levanduli, nebo kadidlo, nebo meduňku. Nemusí šáhnout na ten kozlík.

Někdy ženy to zažívají, že jsou nadšené do té aromaterapie a pak muž to prostě shodí, řekne: "Co to tady smrdí? Co zase s tím tady?"

Na to jsem viděl pěkné video na internetu — zavřené dveře ve sklepě a tam někdo bouchal zevnitř, nemohl se dostat ven — a pod tím byl komentář: tak musí skončit každý muž, který si myslí, že jeho žena má málo esenciálních olejů.

Čili ženy často mají bližší vztah, cítí vlastně propojení s těmi oleji a dokážou je více vnímat, jít do hloubky a používat je pro sebe, pro harmonizaci a objevovat vlastně ten svět.

To je na celý život vlastně — že každý jsme jiný.

Každý z nás je svým způsobem originál a to, co dělá dobře jednomu, nemusí dělat dobře druhému.

Víme, že tak je to u chemických léků. To, co skutečně někomu může v danou chvíli na akutní problém pomoct, tak u jiného třeba vyvolá paradoxní reakci.

Jak je to tady s touto aromaterapií?

Když uděláte esenciální směs, tak to vypadá, že to bude sedět na všechny boty. Ale ani tak to nemusí být.

Ne, nemusí a ani to tak není.

Trošku bych to možná přirovnal k jídlu. Někdo může mít, najednou mám chuť na kvašené okurky, dlouho jsem je neměl a teď je ta chuť velká, a pak zase půl roku tu chuť ani nemusím mít.

Takže oleje, jejich použití a vnímání je přísně individuální. Někdo je nadšený z toho kadidla, jak mu to vyhovuje, a někdo to nemůže ani cítit.

Takže se to mění ještě v čase. To, co mi dneska voní, za půl roku už k tomu nemusím mít ten vztah. A naopak, to, co mě dneska vůbec nepřitahuje, tak najednou to objevím za rok, za dva.

Takže se to mění.

Ale promiňte, vzhledem k tomu, co jste řekl o tom, jestli se můžeme spolehnout na to, zda nám něco voní, jestli se na to nesmíme spolehnout?

Ne, nemusíme.

Já jsem jezdil po různých festivalech, měl jsem tam stánek. Zrovna s tím kadidlem přišel tam pán a vzal si ho. On si čichnul a úplně vážně to i mě zarazilo. Říkal: „Tak toto si dokážu představit jako parfém."

A za minutu přišla paní a říkala: „Hrozné, hrozné prostě."