Kam směřují Česko a Slovensko? | Štefan Harabin a Stanislav Novotný o naší budoucnosti

Dobrý den, dámy a pánové.

Přeji vám vše dobré a vítám vás u modrého jelena.

Dnes jsem pro vás připravil společný rozhovor s českým a slovenským hostem, kteří mají za sebou mimořádné zkušenosti s fungováním státu.

Doktor Štefan Harabin působil jako místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Slovenské republiky. Dvakrát stál v čele Nejvyššího soudu Slovenské republiky a kandidoval na prezidenta Slovenské republiky.

Doktor Stanislav Novotný je bývalý policejní prezident České republiky, právník a publicista.

Oba mají za sebou desítky let zkušeností s fungováním státních institucí.

Poslední týdny přinesly summit NATO, debaty o výdajích na obranu i řady ostrých veřejných sporů. Když se na všechny tyto události podíváme v širších souvislostech, kam podle nich dnes směřují Česká republika a Slovensko.

>> Dobrý den, pane Harabine.

>> Dobrý den. Pozdravuji vás všech vašich diváků a posluchačů vášho kanálu a pana kolegu, se kterým právě si vzpomínám byly před lety v Praze. A vítám samozřejmě pana Stanislava Novotného, bývalého policejního prezidenta České republiky, právníka a publicistu. Dobrý den.

>> Děkuji za pozvání Petru Bohužovi a samozřejmě velmi jsem rád, že po tolika letech můžeme navázat na komunikaci se Štanem Harabinem. Já bych dnes s vámi nechtěl rozebírat nějaké konkrétní výroky jednotlivých politiků, tak jak se to děje běžně. Mě by mnohem více zajímalo, co nám všechny ty události, které prožíváme v těch posledních obdobích, říkají o budoucnosti České republiky a Slovenské republiky.

Já jako první téma bych chtěl otevřít summit NATO.

>> Ta Česká republika je naprosto v lokajském postavení. Nebudu mluvit za Slovensko. To si myslím, že pan Harabin řekne za sebe sám, ale my jsme prostě v postavení, kdy sloužíme jenom cizím zájmům.

Koneckonců nastoupila nová koalice, mnoho jsme si od toho slibovali, ale paragraf 318a zůstal v arsenálu. To znamená, že kdokoliv, kdo nějakým způsobem se rozhodne státní zástupce a soudce - kdokoliv, kdo nějakým způsobem bude nahrávat takzvanému agresorovi - je naprosto prostě gumový paragraf, tak může být zatčen, zavřen a až do černa, ne? To je nehorázné, protože samozřejmě ten paragraf 318a v podstatě naplňují všichni, kdo se účastní té válečné štvanice.

A ta válečná štvanice samozřejmě vyvrcholila na tom summitu NATO, kdy my jsme tam v podstatě jako outsideři. Ale zaplať pánu, že jsme aspoň nebyli ti, kteří naplňujeme ty normy toho utrácení peněz na naprosto zbytečné krveprolití a zabíjení Slovanů navzájem. Ale nicméně jsme tam byli zase jenom jako ti, kteří přizvukují, možná že bychom měli všechny poslat do háje.

Nicméně to, co k tomu předcházelo ještě, to znamená rozhodnutí Ústavního soudu, kdy dva lidé, kteří samozřejmě jsou známí, jak se chovali - pan Baxa, předseda - a pan Šámal, který v podstatě napsal to rozhodnutí, to opatření, které mělo donutit vládu. To bylo tak trapné, že ta vláda měla odmítnout i ten Ústavní soud už dnes, protože Ústavní soud nemůže aktivisticky řídit politiku exekutivy, kam jsme se to až dostali.

Já vím, že je zde pan Harabin soudce, ale věřím, že rozumí tomu, co říkám, protože krize americké justice se přenáší k nám. Americká justice rozhoduje politicky, to znamená, že rozhoduje o tom, kdo smí a nesmí a jak smí vládnout. A u nás je to se vším všudy takto naplňováno. Všechno v zájmu vojensko-průmyslového komplexu, všechno v zájmu zbrojení.

Celý ten summit nedělal nic jiného, než prostě podporoval všechny ty zbrojní chůze, všechny ty vratky peněz, které budou živit všechny ty zločince, kteří dnes stojí čelem států Evropské unie. Tak bude živit prostě to, že se bude zbrojit a bude se vraždit. A není to tak, že to není otázka jenom toho posledního vývoje, ale vlastně celých více než 30 let - od změny režimu v roce 89 - že vlastně bylo dáno, že budeme v jakémsi submisivním vztahu se západem, že nebudeme úplně rovnocení partneři.

>> No samozřejmě, ten stát nám byl odcizen, ukraden se vším všudy po dohodě východu a západu. Co, pane Harabine, říkáte na ty události, na summit, na to naznačuje to nějakou hlubší změnu nebo pojedeme dál setrvačně v tom, co vidíme před sebou?

Tak správně jste začali i v tom směru, že třeba se odsuneme od událostí po roce 89, kdy jasně na schůzce mezi prezidenty Gorbačovem a americkým bylo jasné, že na to skončí, když skončí Varšavská smlouva. No nakonec se to vyvíjelo takovým směrem, jak se vyvíjelo, čiže šlo o kardinální podvod ve vztahu k - dá se říci - už potom i Ruské federaci. A jednoduše nabyla to jasné kontury nasměřované zbytkovým kolektivním západem anglosaským, kde jsme vtlačeni i my v tomto poměru proti Ruské federaci.

Kolega Novotný dobře řekl, že jde o setkání válečných štváčů za účelem podpory banderovského režimu, kterého prvky ukrajinskopolitické, hitlerovské a banderovské jsou přítomné všude. Poslední dobou se to přemělo i do roviny znovu uctívání Melnyka, vytvoření panteonu všech banderovských pohlavarov. A za tím účelem se setkává v Ankaře nejvyšší NATO věruška podporovat ukrajinskopolitický režim proti komu? Proti Ruské federaci.

Čiže o co jde? To je construcce nového tzv. Reichu. To třeba otevřeně hovořit.

Oni hovoria o velkých sumách peněz. Poslední dobou - když si vezmu do úvahy obsah rozhovoru Margarity Simonjan s nějakým švýcarským novinářem - západ se ani již jednoduše nebrání tomu, ani výtce ze strany Ruské federace, že v masírovém rozsahu podporuje všemi zbrojárskými vojenskými dodavkami a pákami banderovský režim.

Čiže v podstatě se stáváme účastníky konfliktu už teď v těto podobě. A reakce Ruské federace, když ji vezmu poslední ústy ministra zahraničí Lavrova, je úplně jasná, kdy hovoří, že západu se nedá věřit a že budeme už postupovat jinak.

Já si myslím, že nedošlo v Ankaře k nějaké jednotě a sklady tam demonstrován v tom směru, že čas států... Myslím si, že i Slovensko, Česko, jsme v té poloze, že bychom se neměli zúčastňovat nové finanční podpory.

Ale zda to tak skutečně bude, to je těžké vysvětlit, protože já jsem již zaregistroval, že i vaši ústavní činitelé a i naši ústavní činitelé - jeden hovor před kamerami pro svou voličskou základnu a druhé se realizuje a podpisuje v zákulisí, což nemůže vyjít na povrch.

Na druhé straně jsem tam zaregistroval i určitou nejednostu mezi USA a těmi evropskými jestřáby - Německo, Francie a Británie - kdy Trump jasně řekl, že on přišel na summit pouze proto, lebo summit se uskutečňuje v Ankaře, kde šéfem státu je jeho osobní přítel. A zároveň demonstroval zrušení sankcí ve vztahu k Turecku za nákup S-400, s tím, že je mohli prodat do nějaké arabské země.

Co mě velmi zaujalo z pohledu toho - znamená to, protože když S-400 má Turecko od Ruska, tak tam je klauzule, že bez souhlasu prodávající strany S-400 nemohou jít nikde. A Turecko určitě nechce jít do konfliktu s Ruskou federací.

Teda či tu zo strany Trumpa nejde o nějakou snahu nadviazat nový kanál spojenia s ruskou federáciou, ktý kanál se jako otupil alebo znhodnil z americkej strany, ktý bol nadviazaný na Aličku. A či teda Trump vladom na problémy, ké má v Hormskom, nepotřebuje posílit pozici k rozkolu s evropskými členy. Na to je tak jasné, aspoň je to tak demonstrované. Když Trump vykřikuje: "Když chcete vojnu s Ruskem, tak pokračuje v meziválečném období, aby do toho velmi nepošel, ale zbraně vám budete mít." No, tak se opakuje jak první, tak druhá světová válka. Američané podporují vojenský konflikt a jedné i druhé straně, ale v takové vyšší intenzitě, vyšší míře toho, kto prehrává.

>> Myslíte, pane Novotný, tak jak mluví o té provázanosti třeba Turecka s Ruskem pan Harabin?

Eh, že to předznamenává i nějaké zásadnější změny pro to, jaká bude budoucnost NATO nebo Evropské unie.

Ano, ano.

Já si myslím, že opravdu se to na to rozkládá v podstatě a NATO může existovat jenom tak, že bude dominovat Spojené státy, ale všechny náklady bude nést Evropa.

Eh, tak myslím, že je celá ta věc vymyšlená.

To, co se dělo kolem Turecka, kolem těch S-400, já jsem to zaznamenal také. Tak mně to přišlo docela úsměvné. Samozřejmě za každou cenu prodat F-35, což je velmi drahý šrot, který už dnes nikdo nepotřebuje. Američané potřebují za každou cenu dělat kšeft.

Je to myslím tlak ekonomický.

Američané prostě potřebují nějakým způsobem srovnat svůj deficit zahraničního obchodu. To je celé. Potřebují prodat cokoliv, ale oni cokoliv už dohromady nemají. Oni mají jenom nějakou ještě energetiku svojí a tu ještě musí doplňovat z nejrůznějších zdrojů z celého světa. A pak mají zbraně. Nic jiného dohromady nemají.

Made in America už toho moc není.

Takže já si myslím, že je tu tlak na to, aby se ať to stojí, co to stojí, ať to dává smysl jakýkoliv, musí se až skrze agentury nebo skrze jakékoliv jiné vydírání, musí se prodat to, co v té Americe je. A to je zejména zbrojní materiál, což samozřejmě se děje v celé Evropě.

To vidíme, jak podepisujeme nesmyslné kontrakty na F-35 a nejde o to, jestli je vůbec dostaneme a hlavně by se platilo, a pak je možná ani nedostaneme. Ale je to stejně jedno, protože by byly ovládány ze zahraničí.

Takže je vidět, že jde hlavně o problém s dolarem.

Eh, dolar je v takové krizi, že když to nebyl schopen vyřešit Fed před několika lety, zdá se, že byly nasazeny potom politické páky.

To znamená, že Trump přišel s tím, že ten jediný nástroj, který měl, byla ta cela a začal nějakým způsobem hartusit na veřejné scéně mezinárodní. Eh, protože nikdo se nechtěl moc v tom Fedu pohnout, aby tedy začal dedolarizovat. Protože jiná možnost není. Amerika je v hluboké krizi.

No a zpátky k tomu, co říkal pan Štefan Harabin.

Eh, co se týká Ruska, proboha, ten soustavní útok. To je útok lidí, kteří si představují dnes evropskou politiku. Jsou všichni vlastně pod touzvaného, kde můžeme zahrnout všechno možné. Samozřejmě na prvním místě třeba tajné služby, ale pak to jsou také různé akademická sféra, média a tak dále. To všechno je v podstatě deep state dnes a musíme si uvědomit, že myslím, že to vyjádření je docela přesné, to označení toho instrumentu, který používají bankéři a oligarchové západního světa. Kteří tímto způsobem tlačí na to, protože vytunulovali svůj finanční svět, tlačí na to, aby se nějakým způsobem buď svět zotavil, nebo aby se zhroutilo všechno ostatní. A tím pádem se mohli smazat jejich dluhy.

Eh, tak na tom přece stojí dnes ten náš slavný euroamerický svět.

Eh, my jsme jenom hloupí v tom, že nejsme schopni vyslat alespoň trošku nějaký pozitivní signál, že v tom nechceme jet. A alespoň trošku se zazdálo něco v té Ankaře, že nechceme platit tolik, jak jsme platili a jak platíme díky tomu, co se tady odehrálo po listopadu 89.

Ale nicméně my nemáme v podstatě dnes jiného spojence než ty, kteří vyrovnávají tu světovou nerovnováhu vlastně, kdy dominátor sedí za oceánem, ale zároveň už nestíhá nic. Vyrábí Čína. To je lokomotiva tohoto světa. Tady nějaké diskuze o tom, že je na prvním či druhém místě, jsou úplně nesmyslné.

Je to na prvním místě Čína bez jakékoliv diskuze.

No a pak je tady Rusko, které je nám alespoň nějak kulturně blízké a my si to Rusko jaksi necháváme vzít místo, abychom s tím alespoň nějak korektně jednali.

Ta válka na Ukrajině prostě jednoduše není naše. Je to válka zločinců, kteří potřebují zlikvidovat slovanstvo. Je to válka lidí, kteří potřebují nějakým způsobem něčím haatatelným podpořit svůj nafouknutý dolar, že jo.

To znamená jakékoliv suroviny, na co se dá sáhnout. To je třeba prostě u krásty krást, což jsme byli svědky v uplynulých letech v severní Africe, na Blízkém východě, na Středním východě. Všude jsme byli svědky jenom enormních hloupavých výprav jenom proto, aby se podepřel celý ten podvod, který se dnes jmenuje Amerika.

Tak to dneska stojí a teď jsme to v poslední době byli svědky a koneckonců každý den budeme sklízet svého mlčení, v podstatě nějaký trest za to, že jsme dovolili, aby se stalo to, co se stalo.

Útok na Írán, samozřejmě ve jménu jakéhosi velkého Izraele. To je prostě něco naprosto nehorázného.

A ten hormuský průliv, kde nám naposledy oznámil pan Trump, že on bude vybírat peníze. Takže samozřejmě vždycky účetní z Ameriky prostě na prvním místě, že jo. America first. Já už toho mám dost. Když tady někdo pojmenoval Česká republika na prvním místě, co si měl by sis vzpomenout, že to bylo kdysi tak, že eh toto hnutí v roce 40 znamenalo raději s Hitlerem než s Židy. Já bych to rád připomněl. To bylo to hnutí ve Spojených státech. Nejsem rád, když někdo něco takového opakuje i v České republice.

>> Jsme jakoby rozděleni na takové dva pomyslné tábory proti sobě. Myslíte si, že se dá s tím něco dělat? Jak teda v České republice i na Slovensku, aby si lidé mezi sebou porozuměli? Je tady něco nebo někdo, kdo nás takhle i záměrně rozděluje?

>> No rozhodně.

Já kvůli tomu budu teď publikovat nějaký takový textík, kde jak vznikla ta umělá rusofóbie, která se zde pěstovala. Měl jsem tu čest teď být začátkem června součástí kulturního fóra, pskovského kulturního fóra pro napravování křiv, které se týkají přepisování historie a likvidace ruské kultury. Na tom stajím se to jmenovalo a byl jsem nadšen z toho, že se tam dostavilo hodně Britů.

Například skvělý Richard Sakva, Christopher Reed, jako prak Rapkin třeba z Montrealu, eh, Renfu Merkuris. To jsou všechno obrovská jména, která dnes v různých podcastech pro miliony lidí zjevují tu pravdu vlastně o tom, jakým způsobem se rusofóbie, eh, to znamená ta nenávist vůči Rusům, vůči východu, jakým způsobem se uměle vytváří.

Byl jsem nadšen, protože je to jedno z nejvýznamnějších fór vůbec v Rusku, které na tom kulturním a historickém poli funguje.

A bylo mi velmi, velmi příjemné, když jsem viděl, jací lidé tam vystoupili. Vystoupili umělci skotští, italští, čínští, Indové a všichni nějakým způsobem se hlásili k tomu, že si to prostě nesmíme nechat líbit.

To byly opravdu osobnosti.

Je pro mě velmi příjemné také to, že i z té Británie to jsou všechno lidé z vyhlas­ných univerzit.

Jsou to lidé, kteří tam nejsou stíháni kvůli paragrafu 318 a mohou nějakým způsobem fungovat, ale my jsme v tomhletom ještě horší.

My vždycky přeplňujeme.

My jdeme ještě dál.

My si prostě budeme sami sebe tady zavírat za to, co se snažíme napravit vztahy, které samozřejmě naprosto přirozeně se měly kultivovat, protože jaká kolektivní vina — to je pro mě ten nejzásadnější problém.

Od roku 45 jsme si říkali, že už se nesmí nikdy nic takového opakovat, že žádná kolektivní vina nějakého národa, že to nesmí být něco, za co by byl někdo linčován.

A my jsme se k tomu snížili, že někdo, kdo je Rus, tak je prostě prašivý, nebo je to rovnou zločinec, a musíme se k němu takto chovat.

To je přece něco, co můžeme odstraňovat sami.

A říkám na tom poli kulturním — a říká se tomu národní diplomacie — já jsem se pokusil na to pole vstoupit, nebo lidová diplomacie, bez ohledu na to, že nemám žádný mandát od nějakých vládních kašparů.

A myslím si, že to je to, co musíme dělat.

To jsme schopni jako společnost se dát nějak dohromady, když každý si vedeme svou. Ať se to týká Ruska, nebo to není jen Rusko — je to mnoho témat.

Jde mě o to, jestli to rozdělení naše, jestli vidíte nějaké cesty pro to, abychom začali spolu o všem možném, co potřebujeme diskutovat.

Třeba říct na samém začátku, že co anglosakům nejvíc vadí — Slované spolupracují a mají dobré, korektní vztahy — to už je jedno na jaké úrovni. Vezměme si jen události před druhou světovou válkou. Kdo podrazil Československo? Francouzi s Brity hodili Československo Hitlerovi jako psovi kost.

Ale právě tehdy Stalin řekl, že Francouzi odstoupili od smlouvy, ale my vám stejně poskytneme pomoc proti Německu a k obraně západných hranic.

A dokonce udělal velké manévre na východě s tím, že se nestarejte, my si najdeme prostor, jak realizovat pomoc bez rumunského nebo polského otevřeného vzdušného prostoru.

Po druhé světové válce je zde instalovaný mezinárodní systém a uznávání výsledků druhé světové války. Na základu toho vznikla i OSN a Bezpečnostní rada, ale na základu toho byly také přijaté Benešovy dekrety, které odrážejí výsledky druhé světové wojny v právním prostoru Československé. Bratislava — tak například ve vztahu k České republice.

Francie a Británie garantují západní hranice České republiky po druhé světové válce, ale jedině Sovětský svaz garantoval a garantuje dodnes prostřednictvím právní ruské federace hranice České republiky. To je mimořádně vážný fakt.

Vezměme si, co dělá Česká republika a co dělá i Slovenská republika — dodávají peníze a zbraně banderovcem. Přitom vědí, že jaká sankcí může být přijata, rozhodne o tom Bezpečnostní rada OSN.

Bezpečnostní rada OSN to nerozhodla, a Evropská unie uvalila sankci. Už víte, jaký balík od 2014 i vraťte teď. Všechno je v rozporu se základní smlouvou EU a smlouvou o fungování EU.

Pokud premiér — váš premiér i náš premiér — hlasují, porušují základající smlouvy, porušují Chartu OSN, porušují českou a slovenskou ústavu.

Máte článek jeden, i my máme — Česká a Slovenská republika jsou povinny dodržovat mezinárodní smlouvy.

Taká je tvrdá realita.

A když my i vy, jak česká, tak slovenská republika, chcete udržat státnost — a tím pádem chcete udržet existenci národa, protože stát je za tím účelem, aby udržel existenci národa — tak je úplně nezodpovědné, aby naši reprezentanti a vaši reprezentanti provokačně hlasovali za protiruské sankce nebo za jakákoli jiná opatření, která jsou namířena proti Rusku, ať už jde o dodávání financí.

Já například xkrát vytýkám Slovenské republice, jak předchozí vládě, tak i této vládě, že je možné, abychom dodávali zbraně banderovcom.

Momentální vláda se brání tím, že jsme, že to dodávají skromné firmy, třeba firma v Trnave.

Já říkám jednu věc — Slovenská a Česká republika je signatářem celé řady mezinárodních smluv o zákazu dodávek zbraní do konfliktní oblasti.

To konfliktní oblastí je speciální vojenská operace.

Čiže my, dodávající firmy, evidentně porušujeme mezinárodní smlouvy, protože vláda zjistí, že jaká zbraň, mina vyrobená u nás, náboj se dostane do konfliktní oblasti, je povinná mít licenci. Skromná firma dostala povolení — řekněme, že ani jeden cent, ani jedna koruna se nevrátí ani Slovensku.

Dali jsme banderovcom, přitom životní úroveň našich občanů a vašich občanů prudce klesá. Toto považuji za úplně nezodpovědné chování ze strany našich i vašich ústavních činitelů. Nemluvě již o tom, že vidíme aktivity například v Maďarsku — maďarský premiér si dovoluje spochybňovat Benešovy dekrety.

Ještě předtím spochybňuje výsledky první světové války a trianonskou smlouvu.

Čiže evidentně si přisvojuje ambice na obnovu impéria — ať už pod maďarským vedením, nebo pod rakouským vedením.

A vaši reprezentanti tolerují existenci a dokonce aktivity sudetských německých — když to dáte do prostoru, v němž žijeme, znamená to náhodou ohrožení existenci Slovenska i Česka a ostatních národů bez garance našich hranic i vašich hranic ruskou federací?

My jsme v pozici, že musíme udržet státnost, registrujeme aktivity, které jsem zmínil, a tzv. vatikánský projekt, který chce obnovit habsburskou impérii. Když to dáváme do konstelace konkrétních kroků vůči ruské federaci, říkám, že jde o úplnou nezodpovědnost momentálních ústavních činitelů na nejvyšších řídících postech v České i slovenské republice.

Protože vaše vláda — momentálně i předchozí — i naše je vždycky to stejné. To znamená, že řízení je ze stejného centra, a my jdeme ještě dál.

Trump s Putinem se v podstatě dohodli — Východní Evropa je sféra vlivu Ruska, Západní Evropa je americká. Pokud ještě instalují evropský islamský kalifát.

Přesně to stejné, co po druhé světové válce Stalin řekl — ani jeden náboj od Berlína na východ nebude zpřítomný proti nám.

A totéž požaduje Putin. To řekl na mnichovské konferenci 2007. Bezpečnostní záruky.

Celá Západní Evropa se chová úplně opačně a to, že se dostáváme do téhle sféry vlivu, nechce pochopit a nechce číst — jen zaslepenci, nebo lidé vyděrání. A nemohou nic jiného prezentovat.

Oni také vědí, o co se hraje, ale jsou vyděrání.

Jak vyděrání — to už je druhá otázka. Jaká rovina korupčního vyrábění?

Po každé válce se mění hranice.

Prostě tento východoevropský prostor se dostává do ruské sféry vlivu i ekonomické.

To bude rubová zóna. To neznamená, že budeme platit rubami.

Když se budeme chovat normálně, Rusové nechcou rozšiřovat své území od historicky ruského domu.

Vždyť kdyby to chtěli, vždyť Stalin v Berlíně v květnu, kdyby chtěl, tak tehdy britská a francouzská armáda neexistovala.

Wehrmacht rozložený, britská armáda nebyla schopna bránit tam na letů.

Čiže by se dostal až na absolutní západ Francie, že by jej neovládal.

Čiže já chci tím říci, že Rusové nechcou jiné území, tak jak se to propagandisticky hlásá v celé západní Evropě, že Rusové chtějí zaútočit na nás, na NATO a tak dále.

Toto je konstelace, která se tady skutečně bude realizovat plynutím času a na to nebudou dva roky.

Tak jaká východiska vidíte v tom, aby abychom se vymanili případně z nějakého nadnárodního řízení a zároveň to dělali společně jako jednotná společnost?

Podívejte, budoucnost přinese nový chod událostí a to, co je programově ideologicky prezentované Bruxelmi od samého začátku prosazováním migrační politiky, LGBTI, likvidací rodiny, totalní rusofobií, podporou banderismu, je pokryté, dá se říci, liberálním spektrem.

Já například na Slovensku bych charakterizoval předcházející vládu a tam přítomnou celou liberální a dnešní vládu, jsou to liberálové nebo střední liberálové a jediná síla je národovlastencká SNS, která vládě u nás se vymyká, že je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu, proti podpoře finanční, proti hlasování za protiruské sankce.

A navíc ta strana vytýká premiérovi, že jediný z členských států EU vede společné rokovanie s banderovskou vládou.

Ale to jsem odbočil jen z toho pohledu, že vaše vláda momentálně dělá to samé ve vztahu k banderismu a neví se vymezit proti LGBT ideologii, proti migraci.

Čiže v budoucnosti se budou jedinci, že budeme ve východoevropském prostoru bojovat politicky spíše proti sobě, dva proudy, co?

Liberální a národovlastencký. Liberální ten, který půjde v intenci dosavadní směrování bruselské věrušky a tam přítomných skorumpovaných elit. Druhý bude národovlastencký prudký, bude prioritně dominantně prosazovat záchranu rodiny, národa, společnosti, zájmů české a slovenské republiky.

A to samé čeká řekněme Polsko i Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, samozřejmě Srbsko. Tam je to přítomné už dlouho.

Tam pane Novotný, ale nevidíme ta východiska.

Jak bychom mohli začít společně táhnout za jeden provaz, aby nějaké ty nadnárodní struktury už námi neřídily, a zároveň my, aby se v tom našem dialogu ne jen porozuměli, ale aby ten dialog vůbec začal? Protože my jsme svědky toho, že tady žádný dialog nemáme.

My tady žijeme v nějakých paralelních světech vedle sebe.

A vidíte tam nějaká východiska, nějaké kroky, které by se daly uplatnit tak, abychom si začali jako společnost rozumět?

No prostě jediná možnost je vzít veškerou odvahu do rukou a chovat se prostě směle, chovat se ostře, chovat se jednoznačně.

Já prostě vůbec nerozumím těm postojům vlády, která naslibovala spoustu věcí.

Ani to minimum, ani ten paragraf 318 nebyla schopná zrušit.

Nic neřeší, vlastně vůbec nic.

Ti samí lidé, kteří mohli za covidovou krizi, tak jsou dosazováni zpátky do funkcí.

Kteří zlikvidovali skrze covid ekonomiku, ti samí lidé, kteří tady vlastně souvisí s celou tou energetickou krizí, tak pokračují vesele, vesele dál.

Nic se neděje, nebo se naopak vymýšlí koncepty, kde prostě stát bude platit opět všechno.

To znamená, že všechno prostě bude padat na hlavu daňového poplatníka.

Lidi se budou dál prostě znásilňovat.

V podstatě budou se likvidovat ve své aktivitě tím, že nebudou mít prostě už vůbec žádný prostor k svobodnému pohybu a uvažování, protože budou mít svých starostí dost.

A to je něco, proti čemu se můžeme zepřít jenom tou odvahou.

A politika samotná, pokud by měla něco zachraňovat, tak má samozřejmě tady nějakou možnost.

Je tady nějaký prostor. Západ bude padat, západ se dostane do strašných turbulencí.

Je zvyklý na příliš velké pohodlí. Pícha, která ho ovládá, tak ho bude zároveň likvidovat.

A my v téhleté situaci máme jedinou možnost vytvářet alespoň ve střední Evropě nějaký rozumný blok.

To znamená ta V4, která byla původně určená pro úplně jiné účely, může nějakým způsobem alespoň zastavit tu tendenci toho pádu.

Alespoň ve střední Evropě se může zpomalit trochu ten pád, protože všechno to LGBT a všechny tyhle nesmysly, všechna ta zvěrstva, která likvidují rodinu a národní státy, to všechno musí být striktně odmítnuto.

Vidíme, že i současná vláda, která má nějaké motoristy nebo co to vlastně je, jako co ti lidé se chtějí dokázat ve svém středu v boji proti Green Dealu, neudělali zatím vůbec nic.

Je prostě potřeba tlačit, nic jiného nám nezbývá.

To znamená, že to národní hnutí, o kterém mluví Štefan Harabin, to je prostě klíčová věc.

Ono k tomu dojde, protože nebude za chvíli opravdu co jíst.

My ty národy se propadneme na úplné dno.

Ale problém je v tom, že nám byly odebrány státy.

Ano, stát je ten instrument, který má realizovat nějakou národní politiku.

Proto se musíme opřít o národ.

Musíme znovu začít národ utvrzovat v tom, že je důležité, aby tady zůstal, aby neztratil svůj jazyk, aby nebyl zcela zničen právě v těch proudech, které byly rozpoutány.

Tady dlouhodobě se připravoval ten transformační balíček Rakouska a Německa.

To, co se stalo teď v Brně, ten projekt německého lmansoftu, který tak nádherně koreluje, a člověk si musí říci, že mu to nepřipadá nekoordinované s tím maďarským postojem vůči Benesovým dekretům.

Tady je vidět, že už tady vzniká jasné spojenectví.

Že to vzniká spojenectví, které má v podstatě z nás, minimálně z České republiky, učinit zpátky jakousi kolonii německé spolkové republiky.

Výroků na toto téma je tady celá řada a ti lidé jsou velmi dobře placeni, typu Daniela, Hermana a dalších, kteří říkali: „Ano, bylo by dobré, kdybychom byli spolu jednou ze spolkových republik Německa."

A samozřejmě Slovensko by čekalo potom podnětí Uher.

Je otázka, jak by ty Uhry byly organizovány, ale samozřejmě zase jenom ze záprav, zase by se ani jim, ani těm Maďarům by se nedovolilo, aby si dělali, co by chtěli.

Takže je potřeba se schopit a pokusit se dělat středoevropskou politiku.

Co se týká České republiky, tak by měla daleko více zintenzivnit vztahy se Slovenskem.

To by mělo být opravdu, já vím, že to bude znít postaru, skutečně nerozborné přátelství, které se nedá rozsekat těmi všemi hoštaplery, kteří jsou velmi dobře živeni v pražské a třeba i bratislavské kavárně.

Je potřeba se tomu prostě vzepřít a bratrské národy, nejbližší si ve střední Evropě, by měly opravdu vytvořit velmi pevný tandem.

Jestli nebudeme na toto tlačit i u těch současných vlád, protože nevidíme tu intenzitu, kterou je nutné prostě dnes uchopit, je třeba vyjednávat s těmi okolními státy.

Vidíme, že Poláci v mnoha věcech si dnes uvědomují, že nebudou spolupracovat s Banderovci, že přece jenom ty resentimenty tam jsou velmi, velmi silné.

Ty poslední kroky polské vlády, respektive polského prezidenta vůči Volodimíru Zelenskému. Já prostě nevím, proč by měl být Volodimír, když vždycky jeho původní jazyk je ruština. Mizerně mluví ukrajinsky.

Takže tyto kroky by měly být také zohledněny jakoby i u nás třeba a to znamená začít v některých naprosto podstatných věcech držet basu.

Tady myslím, že ta šance je, protože západ je křehčí, než si myslíme, protože je daleko zkaženější, než si myslíme. Ta neustále odsuzování západu, ta grubá hloupá rétorika, že patříme kamsi na západ – my patříme do střední Evropy. Laskavě ať se podívají ti dámy a pánové na mapu.

My jsme ve střední Evropě a vždycky tady byla docela zajímavá středoevropská politika, historicky mimořádně zajímavá a měla svoji kulturu. My jsme tady nevedli odpadní vody, jako v Chicagu, na stožárech. My jsme je měli vždycky zakopány. My jsme měli svojí kulturu, svojí estetiku, svoji etiku.