NA ROVINU s Karlem Havlíčkem. Ptejte se na aktuální témata.

Přeji vám krásný večer a zdraví vás z poslanecké sněmovny.

Omlouvám se, že jedeme o něco později, než bývá obvykle, a měl jsem to dneska úplně nabité.

Ráno jsem měl schůzku s prezidentem nebo CEO, šéfem Rolls-Royce, malé modulární reaktory, což je sakra důležitý zdroj, který se chystáme budovat. A pozítří podepisujeme velký kontrakt mezi vládou a společností ČEZ právě na přípravu takzvaných malých modulárních reaktorů. A protože jsem se s Chrisem Charltonem, šéfem Rolls-Royce, potkal, když jsem byl v Londýně, tak teď se u mě otočil ještě se svými kolegy a řešili jsme některé detaily přípravy právě lokalit v České republice pro budování SMR.

Pak jsem měl velkou konferenci, kde byli lidé představitelé z petrolejářského byznysu, ale řešili jsme hodně i čisté technologie. To bylo hrozně zajímavé. Oni se tady setkali v Praze, tak jsem tam s nimi diskutoval ještě online. Tam byla připojena zástupkyně Evropské komise, tak jsme se tam trošku chytli, ale v dobrém slova smyslu. Bylo to skvělé, výborné.

Pak jsem tady byl ve sněmovně, lítal jsem tady, měl jsem mnoho a mnoho setkání.

No, pak jsme řešili ještě s panem Babišem detaily na velmi významné setkání lídrů členských států Evropské unie, které bude zítra a pozítří, kde se bude řešit energetika, emisní povolenky a všechno, co je s tím spojeno.

A teď jsem byl ještě na americké ambasádě, kde jsem zase měl setkání s investory ze Spojených států, kteří investují nebo chystají se investovat zde v České republice. Postupně jsem se tam setkával s jednotlivými klíčovými aktéry tohoto byznysu.

Takže jsem se trošku seknul, ale to, co je důležité a tím hned otevírám, vás zajímají logicky nejenom ta mezinárodní témata, ale i ta domácí témata.

Tak já začnu dneska jinak a to mimo jiné proto, že se nám nějak seká YouTube. Doufám, že to vidíte.

Z Instagramu nám přišel dotaz. Doufám, že se nezaleknete výstražné stávky v České televizi a splníte svůj slib financování z rozpočtu práce, ptá se Frankie Peggy.

Frankie, ne, že se nezalekneme. My respektujeme, že každý může vyjádřit svůj názor, každý může jít stávkovat. Konečně nevím, jak jste starý nebo stará. Za to jsme kdysi bojovali. Já jsem chodil stávkovat na konci 80. let. Byl jsem student na ČVUT v Praze na stavbě a přáli jsme si tehdy a bojovali jsme za to, aby to nebylo nijak postihováno, protože my jsme chodili stávkovat nebo demonstrovat a báli jsme se u toho. Báli jsme se, že nás vyrazí ze školy, báli jsme se, že vyhodí naše rodiče z práce, v lepším případě, že nás pokropí, v horším, že nás třeba někdy někam zavřeli. A to jsme změnili. Já jsem součástí těch revolučních let. A je skvělé, je dobré, že si každý může říci svůj názor, může jít demonstrovat, může stávkovat cokoliv.

Samozřejmě můžeme se logicky ptát, jaký to bude mít dopad a proč se vlastně stávkuje.

No, tak já rozumím tomu, že když někdo někde pracuje, tak třeba může mít obavu o to, že může přijít třeba o místo nebo že se budou krátit rozpočty, že se jich to dotkne, že bude mít třeba menší komfort. Ale to není jenom v České televizi a v Českém rozhlase. Šetříme všude. Šetříme na úřadu vlády, šetříme na ministerstvech. Já jsem musel nechat odejít přibližně 100 lidí z mého ministerstva, kde jenom pro vaši informaci pracuje necelá tisícovka lidí. Takže vidíte, že se to dotklo a nejenom mě, ale prakticky každého ministra. Šetří ale i prezidentská kancelář, šetří zpravodajské služby, šetří další státní instituce. Kam se podíváte, tam jsme řezali.

To znamená, ano, já myslím, že je fér, aby se i veřejnoprávních médiích zamysleli nad tím manažerům, kde se dá ušetřit, a aby se o tom diskutovalo. To je vše.

A druhá věc samozřejmě, která je důležitá, je to, že se bude měnit systém financování. Tak já nevím, stávkuje se za to, že se přizpůsobíme 17, možná dokonce dneska 18 zemím v Evropské unii, které přešly na jiný systém než koncesionářské poplatky. Jinými slovy, tedy zejména na systém financování skrze rozpočet. Nebo máme ten pocit, že v skandinávských zemích je ohrožena demokracie? Při vším respektu, jakkoliv chápu to, že třeba se to někoho může dotknout finančně, tak jaksi vykládat to, že to ohrozí svobodu slova, to jsou nesmysly a jsou to kavárenské plky.

Toto není relevantní diskuze. Relevantní je diskuze o tom, že se to dotkne státního rozpočtu. To já chápu a my si to musíme zodpovědět, my to musíme vysvětlit a budeme se z toho logicky zodpovídat i u voleb.

A regulérní diskuze, jak má vypadat zákon, s tím souhlasím, protože zákon je v tuhle chvíli na stole. Nicméně je to návrh a ten návrh nejdřív projde připomínkovým řízením. Teprve poté se k němu vyjádří opět lidé z ministerstva nebo z ministerstev. Poté to půjde na vládu. Teprve až to schválí vláda, tak poté to může jít do sněmovny. Čili je tam ještě několik stupňů na to, aby se všechno vylepšilo, aby se to vyargumentovalo. Prostě běžný připomínkový proces.

A já beru to, když někdo přijde a bude třeba chtít stávkovat nebo demonstrovat, to je jedno. A v momentě, kdy ten zákon půjde z vlády do sněmovny, i když i to ještě není konec, protože tam to bude v prvním čtení, ve druhém, mnoho pozměňovacích návrhů, to si dovolím si to představit. To znamená i tam se to ještě bude hodně měnit, podobně jako stavební zákon. A teprve v momentě, kdy to ta sněmovna bude mít v nějakém finále a nebude se to komukoliv zdát, tak pak se mi zdá naprosto normální, že se bude protestovat.

Ale k tomu ještě relativně daleko.

Takže toliko k tomu.

Jinak, co se týka toho, že by někdo jaksi stávkoval proto, že se bude financovat jiným způsobem, jinými slovy zestátnění veřejnoprávních médií. No, tak to připadá jako kdyby, řeknu to jinak, kdyby řeknu příklad, zaměstnanci ČEZ na základě toho, že vláda prohlásí, že chce získat 100 % kontrolu nad třeba výrobou společnosti ČES, tak kdyby ti lidé šli stávkovat, tak si večer nerozsvítíme. Ale to jenom jako takový podotek. Jinak to úplně respektuji. Každý na to má plné právo.

Tak pak tady vidím pane Havlíčku, myslíte si, že konflikt Irán ovlivní inflaci v České republice? Myslíte, že jsme již za nejhorším? Děkuji a přeji v poslanecké sněmovně pevné nervy, když to vidím, ptá se Erka.

No, Erko, jestli je či není konec, to si netroufám vůbec odhadnout. Vidíte, že každý den se ta situace mění. Česká republika nezmění nebo neotočí odmidlem dějin v rámci konfliktu v Iránu. Můžem se k tomu vyjadřovat. Samozřejmě jsme na všech důležitých setkáních k tomu, zejména na úrovni Evropské unie, ale my na nic nečekáme. Já jsem dneska viděl jakési prohlášení z Evropské unie, jakási prostě krizová opatření, co se má dělat a tak dál. No, to se fakt nedalo ani dočíst, jo.

To jsou tak univerzální fráze a odnáším si z toho to, co jsem očekával a na co jsme ani nespoléhali, že se to bude nějakým zásadním způsobem na té evropské úrovni řešit, respektive, že se tam udělaj nějaká zásadní opatření, která nám pomohou, ne?

Musíme si pomoct sami. S tím se prosím smířme.

A já jsem mnohokrát řekl, že nevěřím na žádnou vyšší evropskou moc, která by tyto konflikty vyřešila tak nebo nám pomohla tak, aby jsme měli levnější energie a aby dopad na naše firmy byl minimální.

My si musíme pomoci. Ano.

Pokud potřebujeme nějakou podporu od Evropské unie, tak si o ní musíme říct, musíme to dohrát. Tomu všemu rozumím.

Ale my jsme na nic nečekali a přibližně před deseti dny, možná čtrnácti, jsem začal s týmem lidí, který se mnou připravoval hospodářskou strategii. Skvělí lidé, to jsou lidé z byznysu, ale i lidé třeba z výzkumu.

Začali jsme připravovat opatření, jakýsi plán, krizový plán pro odolnost České republiky a vyšíváme na tom každý den.

Představil jsem ty hlavní teze na bezpečnostní radě státu tento týden a když to hodně zjednoduším, tak v zásadě připravujeme několik scénářů.

Scénář relativně ještě pozitivní, byť ne samozřejmě takový, jak bysme si úplně ideálně představili, ale já říkám v těch všech možných ještě relativně mírný. Pak scénář, kdyby se ten konflikt prodlužoval a pokračovala ta současná situace nebo se lehce zhoršovala. A poté skutečně scénář už kritický, kdyby hrozil nedostatek energií.

To není o tom, že to přivoláváme. Je to o tom, že musíme být připraveni a že včas musíme připravit různá legislativní opatření, abychom byli schopni spustit program A, program B s cílem A, T1, abychom měli dostatek energií.

To znamená, jedeme na několika úrovních. Jednak vyjednáváme s různými státy o dalších nákupech ropy, plynu.

Určitě se zaregistrovalo, jsem byl ve Spojených státech. Čas dokončuje ten kontrakt se Spojenými státy na americký LNG. Mimo jiné ten LNG ze Spojených států je za poměrně dobré ceny, protože z takzvaného Henryho Habu se to nakupuje skutečně levně.

Je pravda, že se platí poplatky za terminály v Americe a potom v Evropě, ale nevychází to cenově vůbec špatně.

Vyjednáváme s Kazachstánem, s Azerbajdžánem, kam jedeme s panem premiérem tuto neděli nebo letíme, budeme tam pět dní. Vyjednáváme s Alžírem a snažíme se pochopitelně zejména vyjednávat s okolními zeměmi, protože to není jenom o tom, co doteče nebo co získá Evropa nebo střední Evropa, Německo a tak dále, ale taky je to o tom, abychom to potom dostali sem do České republiky.

Zejména tady hovořím o plynu, o kapacitách z Německa do České republiky.

Takže vyjednáváme na několika frontách, připravujeme scénáře pro navýšení, respektive přestrukturování zásob ve správě hmotných rezerv.

Zjednodušeně řečeno, bude tam více pohonných hmot, méně ropy, což je důležité v této situaci.

Připravujeme už všechny scénáře pro doplňování do zásobníků plynových, protože jak všichni víme, tak v tuto chvíli se vlastně jsou vždycky v celé Evropě na minimu, protože vlastně je po sezóně a začíná se tam vtlačovat. Jinými slovy, začínají se naplňovat.

Takže vyjednáváme s jednotlivými firmami, které tam mají zarezervovaná určitá množství, jestli to splní. Kdyby ne, tak kdo by si to případně vzal? Jak do toho vstoupí stát? Jak by mohl motivovat?

Je to docela složitější proces, ale pracujeme na tom a děláme všechno pro to, abychom měli jak dostatek plynu, tak dostatek ropy, tak dostatek pohonných hmot, včetně pohonných hmot pro letectví.

Takže to je jedna věc.

Druhá věc je, aby dopady z té energetické případné krize byly, pokud možno, minimální. Samozřejmě, že to není úplně jednoduché.

Někdo nám vyčítá, že jsme začali zastropovávat marži, ale musím říct, že to je naprosté minimum lidí. Drtivá většina lidí, kteří mi píšou, já nevím, pět set lidí denně, tak je s tím spokojená a oceňuje to.

A čeho si nesmírně vážím, fakt si toho vážím, že to oceňuje i byznys.

Já tady mám, možná to dokonce najdu, protože jsme to samozřejmě projednávali s podnikateli. Dokonce jsme to projednávali i s těmi dotčenými čerpadláři, myslím tím zástupci čerpacích stanic, kteří k tomu dali palec nahoru ve smyslu toho, že je to pro ně akceptovatelné.

Ale byl jsem moc rád za vyjádření Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu, protože jsme to prodávali na všech jednáních.

Já jsem měl snad já nevím, možná už třicet setkání za posledních čtrnáct dní s představiteli byznysu, asociací a svazu.

A Radek Špicar píše: "I přesto, že podle Svazu průmyslu a dopravy pociťuje krizi osmdesát šest procent firem, které organizace zastupuje, Špicar pozitivně ohodnotil komunikaci s vládou Andreje Babiše.

To, jak reaguje vláda, je za nás velmi pozitivní.

Tak trochu jsme se obávali, aby nástup protikrizových opatření nebyl s takovou prodlevou, jak jsme byli v minulosti zvyklí, ale to téhle vládě opravdu vyčítat nemůžeme," uvedl viceprezident svazu.

"Jednání byla dle jeho slov rychlá, jak s Babišem, tak s ministryní Alenou Šillerovou a ministrem průmyslu a obchodu Karelem Havlíčkem.

Právě s Havlíčkem je podle Špicara komunikace nejintenzivnější.

Naposledy jsme se sešli během minulého týdne.

Karel Havlíček se pak schází s jednotlivými zástupci sektoru.

Ptá se, jak situace vypadá. Je informován, jak by se situace mohla vyvíjet. Jeho týmy se velmi intenzivně baví o tom, co může vláda udělat, aby ulevila nejenom průmyslu, ale celé české ekonomice," popsal Špicar spolupráci.

Děkuju mockrát za to. Fakt si toho vážím. Nebylo to nijak konzultované a znova říkám, někdy nás docela i natřou, ale to k tomu patří.

Já tím chci říct, že jsme připraveni. Co se týká těch cen, připravujeme scénáře podle toho, jak by se ceny vyvíjely. Co bychom museli udělat ve smyslu snížení regulované složky, jak elektřiny, tak plynu? Kdy bychom to dělali? Na základě jakého legislativního předpisu bychom to dělali? Případně měníme i nějaké legislativní věci s tím spojené. A stejně tak jsme připraveni i na úplně krizový scénář.

Nepřivoláváme ho, ale kdyby to nastalo, umíme sáhnout i do té neregulované složky. Jinými slovy, u výrobce a u obchodníka.

To je to, co promešlala ta vláda v roce 2022.

A nedopustíme to, co nastalo před těmi čtyřmi lety, kdy vláda spoléhala stále na to evropské řešení.

Vzpomínáte si na to? Podcenila to. Vyletěly celé energie nahoru neskutečným způsobem.

Měli jsme jednu z nejvyšších energetických inflací. Dokonce na konci roku dvaatřicet úplně nejvyšší energetickou inflaci.

Výsledkem čehož bylo to, že vystřelila celková inflace a už se to nedalo zvrátit.

Dnes jsme na tom velmi dobře strany inflace, protože za první tři měsíce v součtu máme čtvrtou nejlepší energetickou inflaci, třetí nejlepší inflaci v elektřině a druhou nejlepší inflaci za březen, tedy teď říkám celkovou, což je jasná známka toho, že se nám to z včasu podařilo chytit.

Dneska mě někdo odchytil a říkal, myslím z novinářů, a říkal: „No, ale pozor, za první měsíc nebo ve třetím měsíci, tuším jste měli vysokou inflaci ve smyslu cen pohonných hmot, že jako vystřelili nahoru." No, protože byla samozřejmě zase jiná srovnávací základna, to je jedna věc, ale to, co je důležité, je, že na konci března jsme viděli, že je tendence těch provozovatelů čerpacích stanic skutečně ty ceny šponovat výše.

Taky jsme na to upozorňovali.

Taky proto jsme udělali ten systém, který jsme představili, to znamená spotřební daň dolů a zastropování, aby ta spotřební daň nezůstala v uvozovkách, tedy v rukou těch čerpadlářů, což se podařilo a v současné době v dubnu, každý to vidí, máme ceny pod průměrem střední Evropy.

Museli jsme reagovat s těmi cenami.

Proč?

Protože Polsko snížilo DPH o 15 procent.

Okamžitě letěly ceny nafty z nějakých 52 Kč na 42 Kč a u nás by v tu chvíli byly 50.

No tak to by všichni šíleli.

A samozřejmě jsem se nedivil řidičům, že začali jezdit do Polska, tak jsme na to museli okamžitě reagovat.

Nestáhli jsme to hned na 42, ale někde třeba na 46, 47, jestli si vzpomínáte v těch prvních dnech, a pak se to postupně sunulo dolů a dneska jsme někde kolem 41 Kč benzínu i nafty.

Takže zabralo to a myslím si, že jsme obstáli velmi dobře.

Navíc jsme se snažili být korektní vůči podnikatelskému sektoru, protože kdybychom udělali jenom DPH, tak ve finále samozřejmě se to nedotkne zásobování profesionálních řidičů, kamioňáků a tak dále.

Takže jsme to projednali s Česmádem.

Čeština odsouhlasil.

Projednali jsme to s asociací těch velkých čerpadlářů.

Souhlasili tím předevčírem, no, kde to bylo v pondělí. Jsem jednal i s zástupci těch malých čerpadlářů s panem Indráčkem.

Domluvili jsme nějaký režim po první květnu, stejně tak jako s těmi velkými.

Kdyby ta situace pokračovala dál a byla i nadále nedobrá.

Jaká opatření uděláme?

Myslím si, že docházíme k tomu, že ta opatření jsou v tuto chvíli všemi akceptována.

Samozřejmě, že vždycky bude někdo, kdo bude naštvaný.

Já to chápu, rozumím tomu a neradi saháme do tržního prostředí.

To bych chtěl jasně říct.

Nemáme z toho radost, ale na druhou stranu my jsme něco slíbili a slíbili jsme, že nenastane situace jako v roce 22, že se nám neutrhnou ceny energií, že se nám neutrhne inflace a to plníme.

A musíte všichni uznat, že to plníme v pravou chvíli a že si myslím, že to i slušně a dobře komunikujeme.

Samozřejmě máme připraveny scénáře, co dál, kdyby se ta situace ještě zhoršovala.

Máme připraveny dopady, respektive řešení negativních dopadů na průmysl z úhlu pohledu zaměstnanosti, z úhlu pohledu případného spuštění takzvaného kurz arbitu.

I na to se připravujeme. Znovu říkám, nepřivoláváme to.

Máme připravené opatření, jakým způsobem nastartovat úvěrové mechanismy pro firmy, jakým způsobem nastartovat pojišťovací mechanismy pro firmy ve smyslu exportu, jakým způsobem nastartovat záruční mechanismy pro firmy.

Dokonce tam máme nějaké aktivity v oblasti výzkumu, jak nastartovat třeba nějaké zajímavé projekty, které by tomu dokázaly pomoct ve smyslu středních firem a tak dále.

Takže já myslím, že jsme dobře připraveni.

To, co je důležité, ten materiál postupně ještě vlastně doplňujeme a budeme ho představovat v pátek podnikatelské veřejnosti.

Máme mimořádné setkání podnikatelské rady a samozřejmě i zástupců odborů a ještě to dotáhneme, ještě případně doděláme a když ta situace nebude zlepšovat, tak postupně začneme ty programy spouštět.

Takže já myslím, že sice jsem odpověděl obsáhleji, ale v myslím si, že je dobré, abysme to věděli.

Tak další dotazy, protože je to zaseklé, jo?

Vůbec se to nechodí.

Zaseklo se nám to někde po třetím dotazu.

Nevím vůbec, v čem je problém.

Jak nám YouTube dneska nefunguje, ale tak to budu brát aspoň z toho, co průběžně píšete a říkám to bez přípravy i tak.

Předseda se nám tu vystrčil a cesta na Tajvan.

Tak ještě jednou bych chtěl jenom říct, že nebráníme nikomu, aby vyrazil kamkoliv.

Jestli se rozhodne předseda senátu vyrazit na Taiwan, tak já jsem mu k tomu své řekl.

On mě pozval na jednání, je to asi měsíc, měsíc a půl.

Ptal se mě na můj názor jakožto na člověka, který zodpovídá za ekonomickou diplomacii.

Já jsem mu řekl, že to nepovažuji za vhodné, že si myslím, že by tu delegaci měl vést někdo jiný, ne takhle vysoce postavený ústavní činitel.

Vysvětlil jsem mu i to, jaké to má důsledky potom na vztazích obchodních a ekonomických s Čínou.

Snažil jsem se mu to říct věcně.

Byla to klidná diskuze.

Nakonec se rozhodnul, že poletí.

Já si myslím, že to je chybné rozhodnutí a že tím skutečně fakticky může ohrozit dále ty vztahy s Čínou.

To není o tom, že bysme někde stáli s čepicí v ruce před Čínou.

Já jenom říkám, že můžeme dělat chytrou ekonomickou diplomacii a mít skvělé vztahy s Taiwanem.

A já si jich vážím.

Je pravda, že tady jsou dobří investoři z Taiwanu.

Je pravda, že je tam velmi dobrá spolupráce na úrovni výzkumných projektů, vědy a vždycky jsem podporoval, když naše firmy tam jely.

A stejně tak, když oni tady připravovali nějaké projekty a tak dále, tak nebyl problém to prodiskutovat.

Na druhou stranu v Evropě a nejenom v Evropě, ale de facto i ve Spojených státech, ostatních zemích platí takzvaná politika jedné Číny.

Za poslední desítky let nikdo z vysoceústavních činitelů Evropy nevyrazil na Taiwan s výjimkou tedy pana Vystrčila, paní Pekarové Adamové.

Jinak tam jezdí v drtivě většině buď běžní poslanci nebo zástupci výboru.

To znamená třeba předseda výboru.

To si všechno dovedu představit.

Možná se dovedu představit i místopředsedů sněmovny nebo senátu.

A to jsou týmy, které tam jezdí, v Evropě.

Berou vždycky podnikatele, berou výzkumníky, vědy a tak dále a mají vztahy s Taiwanem velmi dobré.

Proč to nemůžeme udělat stejně?

Protože samozřejmě ta Čína, a můžem na to mít jakýkoliv názor, ale je to realita. V tu chvíli vytváří bariéru pro náš byznys a jednoznačně nás ty jízdy těch nejvyšších ústavních činitelů na Taiwan v Číně oslabil.

A já teď nechci vyhodnocovat, jestli je lepší Čína nebo Taiwan.

Ať si každá firma vybere, kde chce dělat byznys, kde chce investovat, kam chce exportovat, importovat, ale jenom věcně říkám a to je realita, ze které se nemůžeme vyhnout, že Čína je dneska hegemonem.

Čína dneska má stejný tržný podíl na HDP jako celá Evropa.

Ještě před 25 lety jsme měli my 26 procent z celkového podílu HDP ve světě. Američané 27 procent.

Dneska po čtvrt století Američané mají 26 procent, plus mínus stejný.

Evropa má 16 procent.

A Čína, která v té době měla 3 %, dneska má 16 %.

Takže Čína je samozřejmě agresivní.

Čína je ale opravdu velmi dobrá dneska ve výzkumu, v inovacích.

Samozřejmě je to protekcionistická politika Číny, to je všechno pravda, ale to, že se stává dneska ekonomickým a hospodářským hegemonem přes všechny výhrady, které k ní můžeme mít, je prostě fakt.

To je realita.

To znamená, já se snažím hrát jaksi pragmatickou hru vůči Číně. Na nikomu servilně na nic nekývat a na druhou stranu umožnit našim firmám, aby tam investovali, aby tam exportovaly a aby tam neměly žádnou bariéru.

A dá se to odehrát tak, že máme dobré vztahy i s Čínou.

Pokud by tam letěl vládním letadlem, tak samozřejmě by to bylo vnímáno jako vládní politika, protože vláda dává souhlas k tomu.

Tím pádem bysme toto opět prodloužili ty nedobré nebo zamrzlé vztahy, to je asi nejlepší slovo, s Čínou.

Takže toliko naše stanovisko a snad jsem to vysvětlil dobře a snad jsem to vysvětlil pochopitelně pro každého.

Tady je dost dotazů.

Kolega mi říká, že je tady dost dotazů, ale já je to nevidím.

Ty ale mi tady nevyskakují.

Sorry, chuť.

No, fakt je tady nevidím.

Jestli budete vidět na telefonu, můžu vám dát to. Tak mi dejte telefon.

No, tak já už to budu dát přes telefon, jo.

Děkuju vám, omlouvám se.

Jo, ale mi to tady neskáče, nevím proč.

Tak dobrý. Tak už tady jedu.

Tak nesmíte uhnout v ničem ani o milimetr.

Ještě tady vidím tenhle dotaz, ale ten byl poslední.

To by byla vaše prohra.

Asi teď myslíte uhnout ve smyslu těch poplatků.

Česká televize, Český rozhlas.

Já jsem se potkal s šéfem rozhlasu panem Zavořalem.

Dneska se potkal pan Babiš s šéfem České televize, myslím tím s panem Chudárkem.

Vysvětlili jsme si, bylo to klidná diskuze.

Jasně jsme řekli, že není jiné cesty a my si za tím stojíme, my jsme to slíbili a uděláme to.

To znamená, že se přejde na ten jiný systém financování, ale současně jsme řekli, že jsme připraveni diskutovat nad kvalitou toho zákona.

Budou tam připomínky, což je naprosto normální. Desítky subjektů, které se k tomu budou vyjadřovat a my máme zájem, aby ten zákon byl kvalitní a byl dobrý.

Já jsem přesvědčen, že ten stejný zájem musí mít i šéf televize, šéf rozhlasu, což tam potvrdili. Tak se pojďme soustředit, abychom připravili společně dobrý zákon, ale nezměníme to naše rozhodnutí, že bude jiný systém financování, jinými slovy přes rozpočet.

Tak proč se mi ztratil chat?

No, to já to taky nevím.

Ptá se méďa Bě.

Mě to mrzí, ale to nevadí.

Jedu dál.

Pane Havlíčku, vysvětlete prosím krátce, jak je to s prodejem energií na lipské burze, píše Matyáš Zedníček.

Matyáš, ono se to trošku nesprávně vysvětluje a my máme pocit, nebo někteří mají pocit, že se všechno obchoduje na lipské burze.

Není to tak.

Lipská burza je determinantem, určitým ukazatelem.

Abychom si rozuměli, je to o tom, že burza není nic jiného než střed nabídky a poptávky.

S tím, že každý den se poptává nějaké množství energie, v tomto případě elektřiny a každý den se nabízí nějaké množství energie a nabízí se to od toho nejlevnějšího zdroje.

Nejlevnější jsou obvykle odepsané jaderné elektrárny, případně nějaké obnovitelné zdroje.

A pak jdeme dál a dál.

Bohužel třeba už nejsou nejlevnější, protože jsou zatíženy místní povolením a obvykle končíme ve střední Evropě, protože se to odehrává v režimu střední Evropy.

Takzvaný středoevropský energetický trh se to končí takzvaným závěrným zdrojem a ten závěrný zdroj, díky tomu, že Německo odstavilo jádro, je paroplynová elektrárna nebo elektrárny v Německu, protože ta cena toho plynu skáče a když je krize, tak může jít nahoru, což mimo jiné teď nastává. Tak pochopitelně se od toho odvíjí i ta cena té elektřiny.

Je to přibližně, vezměte si vždycky cenu plynu krát přibližně dva a máme cenu velkoobchodní nebo takzvanou silovou složku na trhu.

A je pravda, že to vlastně určuje svým způsobem tu cenu a ostatní se logicky k tomu přizpůsobují.

Jinými slovy, máte-li být obchodníka, tak proč by to nabízel za jinou než tržní cenu, kterou v danou chvíli vlastně vytvořil ten trh.

A můžete říct: „No dobře, ale když je to státem vlastněné, tak ten státem vlastněný teoreticky by si mohl nastavit jinou cenu."

S tím souhlasím, ale pozor. ČEZ není státem vlastněný.

To, že tam má stát 70 %, neznamená, že se tam může dělat, kdo chce, co chce.

Naopak, ti minoritní akcionáři se vždycky zbouří, vždycky se budou soudět a vždycky to vyhrají, protože povinností toho managementu je chovat se jako řádný hospodář a logicky minoritní akcionář tam nemá akcie proto, aby udržoval energetickou stabilitu nebo dobré ceny.

Ten je tam má proto, protože samozřejmě chce na tom vydělat.

Takže to je samozřejmě trošku komplikace.

Navíc jsme ve středoevropském prostoru a nemůžete tak určitě sami si určit tu cenu, aby tam třeba nebyla takzvaná nedovolená podpora.

Nechci chodit do detailu.

Dá se za určitých okolností, což udělala třeba Francie, z toho částečně vyhnout.

To znamená, že mají ceny pro sebe a ceny na export, ale tak úplně jednoduché to není.

Ale to, co je zajímavé, o čem se nemluví tolik, je to, že ta burza v normálním období tlačí ceny dolů.

Logicky, protože je větší nabídka, než je poptávka.

Co se děje?

Tlačí ceny dolů.

Pak může nastat situace a nastává a nastávala velmi často v Česku, že jsme měli ceny výrazně levnější, než za kolik bychom je prodávali normálně.

Čili ta burza se chová také na tu druhou stranu.

Takže například ČEZ čistě přes tu lipskou burzu takzvaně přeobchoduje pouze třeba 5 % své produkce, ale zbytek se odvíjí od té ceny na lipské burze.

Tak to jenom snad jsem to vysvětlil nějak trošku pochopitelně.

Dagmar píše, že se dívá na sněmovnu a líbí se jí, jak to opozici vracíte, co vám dělali.

Děkujeme, přejeme krásný večer.

Já nechci teď tvrdit, že to dělám přesně, jak to dělali oni.

Samozřejmě nastavila se tady nějaká atmosféra a nějaká nepsaná pravidla v té minulé sněmovně. Mimo jiné, tehdy 18krát, a to pak nepočítal, ale Patrik Nacherel říká, 18krát udělali takzvané pevné hlasování.

Jinými slovy, vlastně šli přes wind.

My jsme to udělali v tom předcházejícím období jedenkrát u EET, ale ano, samozřejmě taky využíváme našich práv, které máme. Ale já to nevyčítám opozici.

Já jsem si tím sám prošel, bylo to zajímavé řemeslo jako opoziční poslanec.

Byl jsem u toho, navíc jsem řídil sněmovnu jako místopředseda.

To znamená, mají na to právo, je to jejich rozhodnutí a hlasování. Nechci to vyhodnotit, kdo tady mluví k věci a kdo nikoliv.

Dobrý den, píše Martin.

Jak je ohromné, jakým způsobem dokážete komunikovat s veřejností na všech platformách a odpovídat?

Pak se mi ale ztrácí lidé jako třeba neviditelný pan Metnar a nepůsobí to dobře.

Já nevím, Martine, jestli jako to úplně dobře, co třeba dělám já. Já se snažím hodně komunikovat.

Máte pravdu. Neodmítám, až jako samozřejmě nestíhám všechny rozhovory, to nemám šanci, ale snažím se třeba jeden rozhovor denně někdy absolvovat, obvykle v nějaké televizi, v rádiu a tak dále. Rozhodně si nevybírám moderátory nebo neodmítám takové ty drsnější moderátory.

Rád chodím k Marii Bastlové, i když někteří říkají, že jsem úplně zešílel. Nemám problémy, kdykoliv do DVTV. Znova říkám — chvíli. Samozřejmě musí počkat, protože to nestíhám tam chodit tak, jak třeba vždycky řeknou, ale určitě to sledujete.

Ale já nevím úplně, jestli je to dobře, protože možná někdy je dobré být viděn trošku méně. A samozřejmě taky mě to potom zatěžuje, protože mám obrovské množství práce. Když dáte jeden rozhovor denně, tak vám to sebere třeba hodinku, půl hodiny, až tam dojedete zpátky.

Takže snažím se být v tomhle taky trochu rozumnější, než jak to bývalo v minulosti.

Ostatní kolegové — já za ně nechci mluvit — ale Luboš Mňer dělá skvělou práci. Je zodpovědným ministrem vnitra, zkušeným člověkem, který byl už kdysi na vnitru, poté na obraně. Je to člověk absolutně neuplatitelný a člověk, kterému já naprosto věřím. Mimo jiné bývalý kriminalista, velmi čestný člověk. A ano, dělá chyby. Já taky dělám chyby, každý, ale to si myslím, že na tom není nic mimořádného.