Novinářka odhaluje: Co je za stávkou, začerněnými smlouvami a manipulacemi v České televizi?

Tak já bych nejprve chtěla říct, že nevidím Václava Moravce jako hvězdu.

Václav Moravec neměl konkurenci v České televizi. Mnoho let moderoval diskuzní pořad a vlastně moderoval to podle svého. Zval si tam hosty, které chtěl on. Hovořil o tématech, které chtěl on. Často nebyl moderátorem diskuze, ale diskutujícím. A vybudoval si kolem sebe jakousi auru nedotknutelnosti.

Takže tím, že byl denně, týdně, každý týden na obrazovce – nebo tam byl třeba Fokus – jsou tam vlastně dvě roviny. Jednak jeho působení v České televizi, kde nedostával pouze plat České televize, ale kde působil v mnoha jiných institucích. Podílel se na mnoha projektech, dostával peníze z mnoha zahraničních grantů a fondů. Má dost peněz na to, aby vysílal na své vlastní platformě.

Ovšem ty peníze nejsou všechno, protože potřebuje získat diváckou přízeň. Potřebuje získat diváky a jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli.

On odešel teatrálně, naprosto neprofesionálně z České televize. Kopl do svého zaměstnavatele, pak do něj kopal, když tvrdil, že nebude dodržovat konkurenční doložku. Odvysílal první pořad – já nevím, jestli vysílá.

A vzhledem k tomu, že o něm informovalo i ČTK a převzala to všechna média, tak měl jakousi mediální pozornost. Ovšem když sejde z očí, sejde z mysli. Diváci na ně zapomenou.

A pak máme tady tu placenou platformu. Ten problém je v tom, že já bych od něho mohla kritizovat, takže si tu platformu budu muset koupit, abych se mohla na něj dívat a mohla o něm mluvit. To znamená, že novináři, analytici, sociologové, politici si tu platformu koupí, aby měli přehled.

Zajímavé bude, kolik si tu platformu koupí diváků, kolik diváků bude sledovat. A tady se ukáže, jaká byla jeho popularita.

A já osobně si myslím, že stejně jako já – já se k tomu přiznám – prostě televizní práce a kamera je závislost. A ten, kdo z té televize odejde, tak trpí, protože nemá tu kameru, nemá tu pozornost, nemá tu mediální pozornost. Která pomaličku – když vlastně z té obrazovky odejdete – tak ona pomaličku vlastně jakoby odchází. A tohle bude Václavu Moravcovi chybět.

A jestliže nebude mít sledovanost, tak pak přestanou tam chodit politici. A potom ten pán vlastně upadne v zapomnění.

A víte co, dneska vysíláme řada z nás na YouTube kanálech, na Facebooku. Je to náš koníček, naše práce, naše zábava. Jo, ale myslím si, že Václavu Moravcovi to stačit nebude a že se určitě velmi brzy objeví někde jinde, aby byl zase vidět. Protože on bez té pozornosti prostě nebude.

No, vzhledem k tomu, jak sleduji prostě teď vládu, současnou vládu Andreje Babiše, tak jsem trošku skeptická. Protože pokud vládal Fiala, tak vlastně média mu sloužila a byla to vládní média. Když tato strana, daná politická garnitura šla do opozice, takže vlastně teď se stala veřejnoprávní média opozičními médii.

Vláda – to vzala, nebo respektive hnutí ANO a ty koaliční – některé koaliční strany měly v programech prostě, abysme neplatili koncesionářské poplatky.

Ale my si musíme říct, proč máme odpor občanů, že nechtějí platit koncesionářské poplatky? Není to o těch penězích, o té částce. Je to o tom, že nejsme spokojeni s kvalitou poskytování veřejné služby České televize a proto nechceme platit.

To znamená, že vlastně oni jakoby naskočili na tu nejcitlivější vrstvu – a to jsou finance – a slíbili občanům, že nebudou platit koncesionářské poplatky.

Ten problém je mnohem hlubší, protože naše veřejnost, veřejné mínění je ovlivňován médii – tím veřejnoprávně a mainstreamovými.

A pokud nedojde ke změně obsahu, kvality vysílání veřejnoprávních médií, tak nedojde ke změně ani ve společnosti.

To znamená, že krok, který chce udělat vláda Andreje Babiše, je to krok vstřícný k občanům, k voličům. Protože jak říká Andrej Babiš, my jsme vám to slíbili, tak to splníme. Ale v žádném případě to neřeší situaci na mediálním trhu.

A České televize se opravdu nejednocha. Česká televize – když jsem tam pracovala já – tak vyžadovala určitou kvalitu, lojálnost. A vždycky byl na prvním místě občan nebo respondent, se kterým jsme natáčeli.

V současné době, nebo respektive už poslední léta si pracovníci České televize zprivatizovali Českou televizi. Chovají se jako nadlidi, bohy, nositele jediné pravdy, pradobíci, kteří prostě mají pravdu za každou cenu. A kdo nemá tu pravdu, tak ho dokáží dehonestovat, urážet.

To znamená, že vlastně oni, pokud se budou tak chovat a pokud my to nezměníme – myslím tím my jako občané, politici – a nebude ta politická vůle a ta vládní garnitura, která se teď dala na ty Facebooky a YouTuby, ale nesjednotila se – tak jak já neustále říkám, ten občan musí vědět, kam si má sáhnout.

On ví, že si má sáhnout na určitý web, který má největší návštěvnost a sledovanost. A tam najde ty opoziční příspěvky, oslavné příspěvky na Petra Pavla, oslavné příspěvky na opozici. Ale ten občan už neví, kam si sáhnout, aby našel tu druhou stranu.

A to je něco, co já říkám. Oni budou zase vysílat jednotlivě, nebudou se spojovat. To znamená, nevznikne jakoby jednotný kanál pro občana, který řekne, já už nechci se dívat na ty servery a prostě potřebuji najít svědomí národa – další alternativní média – a ty potřebuji mít na jednom místě.

Já je prostě nebudu hledat, protože já o nich nevím a když o nich nevím, nemůžu je najít.

Takže já osobně si myslím, že Andrej Babiš se bojí do toho sáhnout. Nebo je další varianta, že sonduje a čeká, jak se teď zachovají občané, jestli neztratí přízeň nebo naopak ji získá a co budou dělat média.

A zatím podle mě prostě sonduje terén, sleduje a vychutnává si to. Protože nechodí do České televize, vychutává si to, jak s nima prostě v uvozovkách zametá. A oni musí v nedělní debatě střihnout jeho Facebookový příspěvek a vyjadřovat se k tomu, co říká na Facebooku. A to si užívá.

Ale nevím, jestli je to správná cesta.

No, vzhledem k tomu, že my vlastně máme pouze rozpočet České televize, pak máme začrňované smlouvy a máme nějaký rozpis toho, na co se nejvíce vynakládá prostředků – tak když si vlastně vezmeme z těch miliard – necela oni mají asi tři tisíc zaměstnanců a asi tři miliardy Kč nejde na platy zaměstnanců. To znamená, že to je největší položka.

Potom dávají o sto milionů míň na vlastní výrobu, na vlastní tvorbu. A pak mají vlastně vysoké provozní náklady.

To znamená, že já to tak jako nevím podle těch čísel, když to vidím, ale je to přece nejcitlivější struna.

A na druhou stranu mi se velmi líbí, že vlastně když jim řeknete, že přijdou o peníze, tak oni vlastně zase udeří na tu nejcitlivější strunu. Budeme propouštět.

A kde byla Česká televize, když jsme propouštěli havíře, horníky a havíře? Kde byla Česká televize, když se zavíraly sklárny? Kdy se zavíraly továrny? Kde byla Česká televize? Kdo za ně, kdo státkoval za ty lidi, kdo je bránil? A oni přišli úplně o práci.

To znamená, že vlastně oni využili tu nejcitlivější věc.

Přitom, když jsem se podívala na to, kolik má zaměstnanců Česká televize, tak vlastně v roce 2005 měla 2 500.

Pak zase nabobtnala. V době covidu asi 22 zaměstnance propustila a teď zase nabobtala.

Bavíme se o tom, že je potřeba se podívat, kdo se tam zaměstnává a koho chtějí propouštět.

Oni určitě nepropustí ty redaktory, kteří mají začerněné smlouvy, a já nevím, proč by redaktor, který je zaměstnancem České televize, měl dělat na smlouvu pořad pro Českou televizi. Se mi dá trošku divné.

Takže oni vlastně říkají, že budou propouštět lidi. Já bych a přitom říkají zase, že ztratí nezávislost. Já jsem zatím od nich ještě neslyšela, jak tu nezávislost ztratí.

Kdyby já byla ředitelem, generálním ředitelem České televize, a kdyby mi vláda chtěla vzít miliardu Kč, tak vezmu ten rozpočet, ale ten opravdu rozpočet, kde budu mít rozpoložkované položky, a zajdu, prostě dojednám si schůzku a proberu to, ne? To znamená, vyzývám dopisem přes média pana předsedu vlády, aby se se mnou sešel. Chtěla bych to vyargumentovat, chtěla bych to ukázat, chtěla bych jim říct, že tu miliardu nemám kde ušetřit.

A jenom když se bavíme o tom přechodu, já vůbec nevím, jakým způsobem vznikla vlastně ta částka, která je teď navržená. To znamená těch 4,5 miliardy vlastně, že dost zůstanou míň, protože to se ještě nikdo neptal.

Jo.

Na druhou stranu musíme šetřit, mají šetřit všechny rezorty, tak je potřeba najít úsporu.

A ta úspora vlastně vznikne i tím, že málokdo ví, že Česká televize platí ročně 110 milionů Kč za správu a výběr poplatků a dalších 15 milionů platí advokátní firmě, která vymáhá ty poplatky.

To je zajímavé, že si najednou generální ředitelé vzpomněli, když teď psali Andrejovi Obišovi dopis, že by se tu úsporu našli v tom, že by vlastně zmenšili ten výběr.

Takže jako oni nehledali tu úsporu. Chápete?

Když máte garantované peníze, nehledáte úsporu. Oni dostali peníze a ušetřili peníze za rok 2025 a hned je rozpustili do platu. Oni nehledají úsporu, ale jenom hrají na citlivou strunu.

A pro mě je strašně důležité, že to, že dostanou míň peněz, se v žádném případě neprojeví na kvalitě a obsahu poskytované veřejné služby. Nehledě na to, že vlastně Česká televize veřejnou službu neposkytuje.

Vážení diváci, dneska jsem si tady pro vás připravil menší analýzu ohledně toho, jakým způsobem se tady snižuje dosah na našem kanálu.

Zatímco v těch předchozích letech se mazal úspěšný rozhovor s půlmilionem shlédnutí, tak dneska se snižuje dosah na základě toho tématu a obsahu.

Tady třeba téma Epsteina, shlédnutí 62 000, pokles na 14, 10, 3,5 a 15.

A ty následující rozhovory, to jsou velká jména, to jsou lidi, kteří chodí do televizí, řeší tam analýzy bezpečnosti a podobných věcí. Prostě to není normální.

Turborakovina od onkologa, 75 000 shlédnutí, a další rozhovory 23 000, pokles o 69 %.

Další téma, pokles Green Dealu s energetikem Štěpánem. 94 000 shlédnutí, poté 10 000, 20 000, 80 000, to znamená propady o 80 %.

A ještě vám tam YouTube dá label. Pozor, tohle to není v pořádku. Tohle to se řeší přes panel OSN, stejně jako to a vlastně oteplujeme se.

Armáda, šikana, člověk, který nám řešil vlastně to, co se děje v armádě. 57 000, potom propad na 49, 30 000 a 6 000.

Očkovaná vdova nebo vdova po očkovaném hasiči. Opět téma, které řeší spíš ani ne tak jako vakcinaci, jako spíš selhání vlastně toho týmu pro následnou péči pro tyhle onkologické pacienty. 47 000 dolů na 13, 17 500.

A ten výčet těch témat není volen náhodně. Je to samozřejmě riziko, které podstupujeme jako novináři, kteří řeší věci, které ostatní řešit nechtějí, a sociální sítě mají svoje nějaké metodiky, nejde z nich odejít.

Takže je to pro vás zamyšlení a my jsme moc vděční za vaši podporu, za to, že nám pomáháte.

Právě proto, že ta doba pro nás novináře, kteří nemají limity v tom, co řešit a co neřešit, a nechceme mlčet o tématech, je pro nás velmi těžká. My si vážíme vaší dosavadní podpory a samozřejmě vás žádáme o podporu i v těch dalších dnech a nyní, protože to je to, co porušuje tyhlecty metodiky velkých hráčů, velkých sítí, kteří jsou zaměření samozřejmě na cenzuru.

A to se nebaví lokálním prostředí, ale o tom korporátním a o Evropské unii, která tohle řeší.

A já vám mockrát za to děkuju.

Já bych ještě tady k tomu chtěla říct jednu věc.

My pořád slyšíme, že bude ohrožená demokracie. Jo, to znamená, že my platíme poplatky na základě zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Zákona. To je norma zákona, která prošla legislativním postupem. Sněmovna, senát, podpis prezidenta, vyhlášení ve věstníku zákonu.

Když dojde ke změně financování, to znamená, že se to dá pod státní rozpočet, tak to bude zase formou zákona. To znamená zase to bude zákon, který navíc podle toho, jak jsem měla možnost číst o tom nějaké informace, bude garantovat ten příjem na pět let.

To znamená, nebude ohrožena stabilita a Česká televize si bude moci nakupovat práva, jako jsou zprávy sportovních nebo akcí, které jsou plánované na rok nebo na dva dopředu.

Takže je to zákon. To neznamená, že si prostě někde Andrej Babi špatně vyspí a ty peníze té České televizi, jo? Takže to je jedna věc.

A druhá věc je ta, že je potřeba udělat nejen finanční audit, ale personální audit, protože do České televize neproudí peníze pouze od koncesionářských poplatků, ale jsou tam vazby lobistické zájmových skupin, na které jsou navázáni lidé, kteří tam buď jako zaměstnanci nebo externě spolupracují a participují na chodu České televize.

Česká televize dostává samozřejmě i granty, dostávala i dotace přes neziskové organizace, politické organizace.

Její velmi úzké spojení s organizací Člověk v tísni, která dostávala ze zahraničí peníze z fondů na to, aby dbala na dodržování demokracie, na upevňování demokracie.

Tento Člověk v tísni vlastně má spoustu aktivit s českou televizí, kde vlastně poskytuje služby. Zaměstnanci České televize na tom participují, to znamená, že zase vydělávají.

Takže je potřeba, abychom změnili ten způsob financování.

Teď v současné době jsem slyšela dva právní názory, že přesto, že se to změní a přejde to přes státní rozpočet, je potřeba změnit ústavu České republiky, aby mohli Nejvyšší kontrolní úřad kontrolovat.

To říká jedna část právníků. Druhá část právníků tvrdí, že není potřeba, takže necháme na právnicích, jak rozhodnou.

V každém případě je potřeba odkrýt to financování a udělat personální audit.

A to je to, čeho oni se bojí.

Na jednu stranu, já možná bych byla spokojená s tím, kdybych věděla, kdo dostává od České televize peníze a za co. A nepotřebuju vědět kolik.

Ale nevím, proč jsou ty smlouvy začerněné. V tom případě jsou tam naprosto zbytečné a není to žádné ohrožení demokracie.

Mně stačí, když tam bude jméno a za co a nepotřebuju tam vědět částku, která by mohla být třeba tajná.

Tak já se zeptám zase otázkou: a kdo je to stát? Stát jsme my.

Pokud chceme hovořit o tom, že by ta televize byla závislá, tak musíme říkat, že by byla vládní televize. Ona v žádném případě není vládní televize. Stát jsme my občané. My občané volíme politiky, kteří ten stát spravují.

To znamená, že Česká televize, jestli chceme říct státní, je naše, nás občanů. Nehledě na to, že nám to v každém minutě vysílání teď Česká televize připomíná: „To je vaše televize." Takže je to naše televize. Takže já jsem taky součástí státu. Takže jestli státní nebo česká, prostě je to veřejnoprávní televize. A my prostě nedbáme na to a nekontrolujeme kvalitu veřejné služby.

Česká televize neposkytuje v mnoha případech veřejnou službu. Já jsem několikrát si prošla kodex České televize znovu. Ten kodex České televize je napsán dostatečně srozumitelně, ale je ho potřeba ještě doplnit, protože ta Česká televize, nebo respektive veřejnoprávní médium, v současné době se trochu posunula doba. To znamená máme spoustu technologií, máme tady umělou inteligenci.

Já jako občan České republiky, když mám veřejnoprávní médium, tak si k němu sednu a musím dostat službu, o které vím, že je pravdivá. To znamená, že mi zaručuje, že když tam vidím politika, který něco říká, tak to není fejk, není to vyrobeno umělou inteligencí. Opravdu se to stalo.

Česká veřejnoprávní televize musí poskytovat vlastně informace nám občanům, co se týče vlastně státu, fungování státu, institucí. Jo, to znamená daně, nové zákony, nové povinnosti nebo nové úlevy. Ta Česká televize má poskytovat veřejnou službu.

Jakou formou to poskytuje, záleží na ní. Ale ta služba musí být kvalitní, objektivní, nestranná, vyvážená a pravdivá a nesmí mi vnucovat názor. Já si musím u té televize vyslechnout ty informace a sama si musím udělat názor.

A hlavně — a to je to, co nedodržuje ale vůbec Česká televize — je, že moderátor, redaktor a kdokoliv, tvůrce pořadu, nesmí vlastně ovlivňovat veřejné mínění a nesmí dávat najevo, jaký má svůj postoj a názor k danému problému.

Ale v okamžiku, když uvítám opozičního poslance a pak řeknu, že tady vládní poslanec, který kooperuje s ruskou stranou, tak mu dávám nálepku. To je prostě dneska každodenně a každodenní rituál vysílání České televize. Tohle není veřejná služba.

A tímto způsobem Česká televize ovlivňuje veřejnost, manipuluje s ní a vlastně ona tu společnost rozděluje, nekompromisně na dva tábory. Ona nám nadává možnost si prostě změnit ten názor. Ona nám ho diktuje. A pokud já budu zastáncem jedné strany, tak když ji bude urážet, tak já ji budu bránit. Když to bude ta moje strana, kterou vychvaluje, tak zůstanu u ní.

A to je to, co já říkám, že musíme změnit. To je to, na čem musíme trvat, aby se změnilo. A pokud to nezměníme, tak ta naše společnost se neposune.

Ano, je to papír, který vlastně je návodem pro ně, který oni nečtou, ani ho neznají. Pro nás možná taková ulítka není vymahatelná. Jedině opravdu, kdyby došlo k nějakému opravdu velmi velkému porušení jako toho kodexu nějaké etické morálky. A jinak je to prostě naprosto zbytečné.

My jsme samozřejmě uvažovali o tom a chtěli jsme, aby byla i odpovědnost jednotlivých redaktorů. Protože tam je přesně dáno: tam máte přesně dáno, kdo je šéfredaktor, kdo je vedoucí vydání nebo editor, kdo je redaktor. To znamená, že ti lidé by měli být zodpovědní. Přestože ta česká televize jakoby zaštiťuje, protože ona je zodpovědná za to, co odvysílá. Ale v rámci toho by měli oni řešit postihy s těmi redaktory a zodpovědnými osobami.

Takže my můžeme jenom křičet a upozorňovat na to, že nedodrží kodex. No a oni se nám vysmívají asi tak nějak.

To je ta naše televize.