Polibek Fica a střety zájmů | Mediální priority (1. díl)

Dámy a pánové, přeji vám hezký den.

Jsem Petr Bohuš a modrý jelen.

Co se za poslední dny odehrálo v médiích zajímavého?

Často si myslíme, že média pouze informují o tom, co se děje. Ve skutečnosti ale dělají ještě něco jiného. Každý den rozhodují o tom, co je důležité a co není, čemu věnují pozornost, čemu dají prostor, co rozeberou do detailu a co naopak ponechají bez většího zájmu.

Právě proto se dnes nechci zabývat pouze jednotlivými lidmi nebo kauzami. Zajímá mě něco víc. Jak média přemýšlejí, jak vybírají témata, jak určují priority a jestli používají stejný metr na všechny.

Ne proto, abychom někoho odsoudili nebo někomu fandili. Ale proto, abychom lépe rozuměli světu kolem sebe. Protože když pochopíme, jak média pracují, můžeme se lépe rozhodovat i my sami.

Tak se na to pojďme společně podívat.

V prvním dílu se podíváme na dva příběhy, které spolu na první pohled nesouvisejí: moderátorku slovenské televize Karin Majtánovou a spor mezi Andrejem Babišem a šéfredaktorem Robertem Čásenským. Spojuje je ale jedna otázka: Používají média stejný metr?

Začněme tím, čím začal samotný newsroom s Ondřejem Topinkou. Podívejme se na první ukázku.

Moderovala akci strany Smer a přímo na pódiu si řekla o prvomájový polibek od premiéra Roberta Fica. Případ moderátorky slovenské veřejnoprávní STVR, jedné z hlavních tváří magazínu Dámský klub, se už měsíc objevuje ve slovenských médiích. Otevřelo se tím ale i jiné téma a to pro nás: ptali jsme se, jak blízký může být vztah novinářů či moderátorů k politikům a jaké hranice by měli žurnalisté dodržovat.

To je podle mě legitimní novinářská otázka. Jak blízký může být vztah novinářů nebo mediálních osobností k politikům? Kde jsou etické hranice a kdy už může vznikat pochybnost o nestrannosti? To jsou otázky, které si média klást mají.

Přejeme vám nádherné oslavy 1. května. Nezapomeňte na př imena a vyposkávejte pod stromami. Pán premiér, pán premiér.

A náhodou já nejbližší teraz?

Náhodou já nejbližší. Ne náhodou nejbližší.

Prvomájový bouček přímo od premiéra na stranické oslave Smeru v Bánovciach nad Bebravou. Vyptala si ho moderátorka veřejnoprávní televize Karin Majtánová, která akci také uvádzala. Vedení TVR zareagovalo. Majtánovou na měsíc stiahlo z obrazovky.

V návaznosti na toto rozhodnutí jsme museli zohlednit fakt, že Karin Majtánová není vázaná exkluzivní smlouvou s STVR a politickou stranu nepropagovala ve vysílání. STVR považuje za důležité, aby se i osobnosti dlouhodobě spojované s touto institucí vyhýbaly aktivitám, které mohou vyvolávat pochybnosti o nestrannosti a důvěryhodnosti média.

Moderátorke jsme ponúkli priestor na vyjadrenie. Ten ale nevyužila.

Majtánová ve veřejnoprávním vysílání moderuje relaci Dámský klub, která je podobným formátem jako v Česku Sama doma. Jako lifestylová tvář platí na Slovensku méně striktní a jasné pravidla. Lze poukázat na našu vnitrostátní legislativu, takže předpokládá nějaký širší pohled možná jen na redaktorů a moderátorů zpravodajství a politické publicistiky.

A tady přichází důležitá informace. Samotný newsroom upozorňuje, že Karin Majtánová moderuje pořad podobný českému pořadu Sama doma. Současně zaznívá, že jako lifestylová televizní tvář podléhá méně přísným pravidlům než redaktoři a moderátoři zpravodajství a politické publicistiky. Přesto je celé téma rozebíráno velmi podrobně. Neříkám, že neoprávně. Jen si to zapamatujme.

Předsedkyně Českého syndikátu novinářů ale upozorňuje, že v takýchto případech jde o hranici nestrannosti média. Poukazuje se na to, že moderátoři lifestylových a zábavných pořadů de facto nejsou novináři. Ale Karin Majtánová je tváří veřejnoprávní televize. Lidi vůbec nerozlišují, jestli je novinářkou nebo tou moderátorkou babičkou. A právě tady se dostáváme k jádru celé reportáže.

Neřeší se jen jeden polibek, řeší se důvěryhodnost média. Řeší se, jaké pochybnosti může vyvolat chování člověka, který je s veřejnoprávní televizí spojen. To je podle mě legitimní debata. Díky newsroomu teď alespoň víme, na co si máme dát pozor. Kdyby si totiž Karin Majtánová jednou pozvala Roberta Fica do dámského klubu a bavili se spolu o brynzových haluškách, krémech na opalování nebo o tom, jak správně zasadit muškáty, budeme vědět, že musíme být ve střehu. Co kdyby mu náhodou přihrála lepší recept?

Na Slovensku se však takové prípady stávali i v minulosti za jiného vedení. Televizní tváre vtedy vyšli bez postihu.

Máme takové skúsenosti, že populární tváre televízní obrazovky propojují vlastně svou popularitu, dávají do služieb politických stran. Z hľadiska toho, že ide o veřejnoprávné médium, tak to určitě nesmž považovat za úplně standardní.

Kde jsou tedy etické hranice toho, co si osobnosti médií ve vztahu k politikům můžou dovolit?

Tváre televízní obrazovky veřejnoprávního média by neměli mít s politikou vůbec nic společného. Neměly by chodit na večírky, které pořádají politici, moderovat jejich politické kampaně, nedejbože se s těmi politiky objímat.

Pro tváre veřejnoprávních médií může být naopak lákavé moderovat právě charitativní akcie. Tam by ale měli být opatrní. Často se na těchto charitativních akcích účastní právě různé politické subjekty, takže případ od případu je třeba posuzovat.

Na Slovensku případ moderátorky Majtánové otevírá debatu či nenastav nové pravidla. Šéfka STVR podle stanoviska televize plánuje přizvat odborníky z oblasti médií, etiky a veřejnoprávního vysílání, aby diskutovali o tom, jak podobné situace posuzovat do budoucna.

Jana Ďuďáková, Česká televize.

Kvůli moderátorce lifestylového pořadu si newsroom zve odborníky na mediální etiku. Probírá se důvěryhodnost veřejnoprávního média. Hledají se hranice vztahu mezi mediální osobností a politikem. Řeší se, jaké pochybnosti může takové chování vyvolávat. To všechno je v pořádku.

Nejde mi ale teď o to, jestli si to Karin Majtánová mohla dovolit nebo ne. Nejde mi ani o Roberta Fica. Když nás newsroom učí, abychom byli citliví na možné střety zájmu a vazby mezi médii a politikou, proč stejnou citlivost neuvidíme i za chvíli, když se podobná otázka objeví v českém mediálním prostředí. Týkala se šéfredaktora významné české redakce a jeho působení mimo redakci. Otázku otevřel premiér Andrej Babiš.

Newsroom nás učí hledat střety zájmů. Tak se podívejme, jak pracuje s podobnou otázkou doma.

Seznam zprávy zveřejnili otevřený dopis šéfredaktora Roberta Čásenského Andreji Babišovi. Premiér totiž v pondělí na tiskové konferenci po jednání vlády kritizoval Seznam zprávy a českou pobočku Mezinárodního tiskového institutu. Ta předtím označila Babišovy opakující se veřejné útoky na některé novináře za nepřijatelné.

Zatím sledujeme běžný spor mezi politikem a médií. Politik kritizuje novináře, novináři kritizují politika. To se stává. Důležitá je ale konkrétní část Babišova vystoupení. Podívejme se na něj.

Tahle organizace, které předsedá pan Čásenský, je podporována nadačním fondem nezávislé žurnalistiky. Velice kontroverzní nezischovka.

Takže to je ten uzavřený kruh a my samozřejmě o tom budeme rádi diskutovat.

A já myslím, že Seznamy a Novinky se vyrovnají různým ruským dezinformačním webům a pozdravujte pana Lukačeviče, ať vyjde z té své švýcarské chalupy nebo kyperského úkrytu.

Tady mě reportáž začala zajímat. Ne proto, že bych věděl, jestli má Andrej Babiš pravdu. Nevím, ale právě proto bych čekal novinářskou zvědavost.

Babiš tady nevyslovuje pouze urážku nebo osobní útok. Tvrdí, že existují určité vazby mezi organizacemi a lidmi, kteří se navzájem podporují a zároveň ovlivňují veřejnou debatu o médiích. Může mít pravdu, může se mýlit, to nevím.

A právě proto bych od veřejnoprávní redakce čekal otázky: jaké jsou ty vztahy, jak fungují, je na nich něco problematického nebo naopak není? Jenže tímto směrem se reportáž nevydává.

Čásenský si premiérova slova vyložil jako výzvu k debatě o roli Mezinárodního tiskového institutu i o pracovních postupech v redakci Seznam zpráv a v otevřeném dopise tuto výzvu přijal.

Můžeme diskutovat o obecném vztahu vlády a médií i jednotlivých aspektech týkajících se vašeho kabinetu. O vašich výrocích, kde podle mého soudu neprávem obviňujete mnou vedenou redakci ze lží. Můžeme prodiskutovat veškerá další témata, která se týkají svobodné a nezávislé žurnalistiky v České republice.

Robert Čásenský reaguje a nabízí debatu. To je naprosto v pořádku. Jenže právě tady mi něco chybí.

Kde jsou otázky, které jsme před chvílí viděli u Karin Majtáové? Kde jsou odborníci na mediální etiku? Kde je rozbor možných vazeb? Kde je snaha ověřit, zda je Babišovo tvrzení pravdivé nebo nepravdivé?

V případě slovenské moderátorky jsme několik minut diskutovali o důvěryhodnosti STVR, slovenské veřejnoprávní televize a možných střetech zájmů. Tady zazní podobná otázka, ale místo rozboru dostaneme především reakci druhé strany.

O tématu je prý Čásenský připraven debatovat osobně i veřejně a to na jakékoli platformě.

A tím reportáž končí.

Ještě jednou opakuji: neříkám, že má Andrej Babiš pravdu. Neříkám ani, že Robert Čásenský udělal něco špatně. Ptám se na něco jiného.

Pokud nás Newsroom učí, abychom byli citliví na možné střety zájmů, na důvěryhodnost médií a na vztahy mezi médii a politikou, proč stejnou zvědavost neprojevuje i ve chvíli, kdy podobná otázka zazní v českém mediálním prostředí?

A možná právě proto mě obě reportáže zaujaly natolik, že je dávám vedle sebe. Ne kvůli Karin Majtáové, ne kvůli Robertu Čásenskému, ale kvůli otázce, zda média používají stejný metr na druhé i sama na sebe. Protože důvěryhodnost médií nestojí na tom, že budeme kriticky sledovat jen druhé.

Důvěryhodnost stojí na tom, že stejný metr dokážeme použít i sami na sebe.

A možná je to jen první část ještě mnohem zajímavější otázky. Protože nestačí sledovat jen to, na koho média používají jaký metr. Stejně důležité je sledovat, jak rozhodují o tom, co je důležité a co není, kterým tématům věnují hlavní pozornost, která rozeberou do detailů a která naopak odsunou na okraj.

Právě k této otázce se vrátíme ve druhém dílu rozboru mediální priority.

Mějte se hezky.