Sudetoněmecký sjezd, koncesionáři a jedna nepříjemná otázka pro Českou televizi

Dřív se řešilo, kdo obsadil Sudety. Dnes se řeší, kdo obsadil mediální narativ.

Česká televize opět myslela na všechny koncesionáře. Do průvodu někteří vyrazili s vulgárními hesly. Jedni dostali reportáž o smíření, druzí potvrzení, že jejich pohled do veřejnoprávního scénáře nezapadá. Zapomněl na regionální studia. Úplně poplatky ale platí všichni a nejen to. Pojďte se podívat.

Na brněnském výstavišti vyvrcholil sjezd sudeckých Němců za účasti bavorského zemského premiéra. Ten oznámil, že organizátoři festivalu Meeting Brno od něj dostanou vyznamenání.

Dnes nebude řeč jen o sudetoněmeckém sjezdu, ale také o tom, jak televize vytváří dojem, kdo v reportážích představuje legitimní hlas společnosti a kdo už je spíš problém. Akci provázely i v neděli protesty a ukážeme si to na dvou reportážích z jednoho vysílání událostí.

Dámy a pánové, přeji vám hezký den. Jsem Petr Bohuš a tohle je Modrý jelen.

Sudetští němečtí křesťané na svém sjezdu každoročně prožívají svatodušní svátky, Letnice. Připomněla je i nedělní bohoslužba. Bavorský zemský premiér Markus Söder, patron sudeckých Němců, přivedl do haly pavilonu výstaviště průvod vlajkonošů a skupin v brojích.

O tom, jestli do Brna přijet či ne, prý nepochyboval: "Befürchten, geht es vielleicht auch darum wieder zu spalten, wieder zu trennen. Alle die heute da sind die helle Seite der Macht."

Neděle byla hlavním vrcholem sjezdu sudetoněmeckého sjezdu v Brně. Cenu Karla IV. na sjezdu od Bernta převzal spisovatel a disident Milan Uhde. Sám zažil nacistickou perzekuci. Část rodiny mu zemřela ve vyhlazovacích táborech. Dnes sám sebe označuje za spolupořadatele brněnského sudetoněmeckého sjezdu. Byl totiž jedním z těch, kdo do Bavorska vyslali potřebné pozvání.

Na výstavišti promluvili i primátorka Brna Markéta Vaňková a jihomoravský hejtman Jan Groich. Ten s Markusem Söderem řešil i ekonomickou spolupráci: "Uděláme pracovní skupinu, kde budou zástupci našeho inovačního centra univerzit. Předpokládáme i spolupráci s Hospodářskou komorou."

Ve stejné chvíli se před hlavním nádražím sešli odpůrci sjezdu. Přítomnost sudeckých Němců v Brně jim vadí. Do průvodu někteří vyrazili s vulgárními hesly.

A právě tady se ukazuje rozdíl mezi formální vyvážeností a tím, jestli reportáž skutečně působí férově, protože vyváženost není jen o tom, že dostanou prostor obě strany. Důležité je i to, jak jsou v reportáži obě strany vykreslené.

Demonstranti zaplnili dominikánské náměstí v centru města. K nim promluvil i bývalý prezident Miloš Zeman: "To jde proti česko-německé deklaraci, která už urovnala vzájemné vztahy, takže žádné další smíření není nutné."

V reportáži České televize druhý názor formálně zazněl. Protesty byly zmíněné. Vystoupil Miloš Zeman. Zazněla kritika sjezdu. Kromě Zemana vystoupili i někteří politici z SPD a KSČM. Policisté řešili jednu potyčku. Dva lidi zajistili. Víc práce měli záchranáři, kteří kvůli kolapsům demonstrujících vyslali sedm sanitek.

Organizátoři a hosté dostávají prostor jako nositelé smíření a veřejné debaty. Jejich motivace jsou vysvětlené, zaznívají témata historie, spolupráce nebo ekonomiky a celé prostředí působí důstojně: "Uděláme pracovní skupinu, kde budou zástupci našeho inovačního centra."

Odpůrci jsou naopak spojováni hlavně s konfliktem, vulgaritami, potyčkami nebo kontroverzními politiky: "Do průvodu někteří vyrazili s vulgárními hesly."

Technicky tedy dostali prostor obě strany, jenže téměř nezaznívá, proč vlastně části veřejnosti ten sjezd vadí. Přitom právě to je pro pochopení celé debaty klíčové: "Žádné další smíření není nutné."

Mohly zaznít například obavy části veřejnosti, že se znovu otevírá otázka majetku nebo výsledků poválečného uspořádání. Také citlivost tématu odsunu, historické trauma okupace nebo pocit, že česká vina je dnes někdy zdůrazňována více než vina nacistická. A bez těchto argumentů může odpor části veřejnosti působit ve vysílání jen jako iracionální nacionalismus nebo extremismus.

Z Brna se bavorský premiér Markus Söder přesunul do Prahy. Odpoledne ho přijal prezident. Chtěl tak podle svých slov potvrdit dobré vztahy Česka s německou spolkovou zemí. Státníci na zhruba půlhodinové schůzce probrali bezpečnost, konkurenceschopnost i propojení dopravy nebo školství.

Veřejnoprávní média dnes často vycházejí z určitého hodnotového rámce, například smíření. Problém nastává ve chvíli, kdy se tento rámec začne tvářit jako jediný legitimní pohled na společnost a lidé s jiným názorem přestávají mít pocit, že i jejich pohled veřejnoprávní média skutečně reprezentují.

Za jednání i za záštitu festivalu Meeting Brno hlavu státu kritizovali zástupci koalice. Petr Pavel naopak na sociálních sítích mluvil o tom, že se někteří politici snaží tímto tématem rozdělovat společnost. A právě tehdy část veřejnosti získává pocit, že není součástí veřejné debaty, ale spíš objektem morálního hodnocení.

Právě proto je důležité připomínat, že vyváženost není jen počet minut pro každou stranu. Právě srovnění dvou reportáží v jednom vysílání je velmi zajímavé, protože ukazuje rozdíl v tom, jak Česká televize pracuje s vlastním tématem.

U Sudetoněmeckého sjezdu můžeme mluvit o hodnotovém rámování reportáže, ale u reportáže o financování České televize a Českého rozhlasu vzniká další problém. Veřejnoprávní médium referuje samo o sobě a tam je nárok na neutralitu ještě citlivější.

Lidé zaplnili část Staroměstského náměstí v Praze a protestovali proti krokům ministra kultury. Demonstranti se pak vydali k sídlu vlády, kam organizátoři donesli petici se 180 000 podpisy za stažení zákona o médiích veřejné služby. Ten ruší poplatky a převádí financování na stát. Obě média veřejné služby kromě toho mají taky přijít v součtu téměř o půl miliardy korun.

"Zákon zapomněl na regionální studia úplně, takže ta studia, která ovlivňují i pokrytí dění v regionech v době krizí, tak jim bude hrozit zánik."

Co je na té druhé reportáži zajímavé, protestující za zachování financování jsou popsáni velmi legitimně. Mluví se o petici, o ohrožení regionálních studií, o hrozbě pro média veřejné služby. Jinými slovy, jejich motivace jsou vysvětlené.

"Zákon zapomněl na vyhrazené frekvence pro Českou televizi. Je to neschopnost nebo snaha zaútočit na kritickou infrastrukturu státu?"

U demonstrantů na podporu České televize a Českého rozhlasu slyšíme, čeho se bojí, proč protestují, co chtějí chránit a proč to považují za důležité. Divák chápe: aha, oni mají obavu o nezávislost médií nebo regionální vysílání.

Zákonem se má v pondělí podvečer zabývat koaliční rada. Zástupci ANO, SPD a motoristů by měli projít také připomínky, které se k návrhu sešly. Celkem jich je přes 400.

Ale u druhé strany, tedy u lidí, kteří chtějí změnu financování nebo kritizují veřejnoprávní média, tento kontext téměř nezazní.

Nezazní například, proč část veřejnosti nechce platit poplatky, proč někteří lidé považují Českou televizi za názorově nevyváženou, proč chtějí větší kontrolu hospodaření, proč jim vadí povinné financování nebo proč mají pocit, že veřejnoprávní média nereprezentují celou společnost?

Třeba resort financí upozorňuje, že není jasné, z jaké rozpočtové kapitoly mají obě média dostávat peníze.

>> Určitě tam je celá řada věcí, které se musí přepracovat, dopracovat, doplnit, opravit, ale jaký bude ten vývoj zákona jako celku, to se rozhodne koaliční rada.

>> Místo toho jsou jejich postoje přítomné hlavně přes politiky a nějaké technické připomínky.

A právě v tom je ten rozdíl. Jedna strana je ukázaná jako lidé s pochopitelnými obavami, druhá spíš jako součást politického konfliktu.

Je tam spousta připomínek, které jsou technického rázu, s tím je nemáme žádný problém, ale jestli tam někdo má připomínku, že by Česká televize, Český rozhlas neměly být kontrolovaný nejvyšším kontrolním úřadem, tak samozřejmě to je věc, kterou my nepřipustíme.

>> Nejsou tam běžní občané, kteří by jednoduše řekli, proč jim vadí poplatky, proč nevěří české televizi, proč chtějí větší kontrolu nebo proč jim celý systém připadá nefér.

Situace je navíc ještě citlivější ve chvíli, kdy sami zaměstnanci České televize veřejně vstupují do debat o budoucnosti instituce nebo podporují protestní akce a vstoupili do stávkové pohotovosti.

>> Další akce na podporu České televize a Českého rozhlasu.

Pak se totiž pro část veřejnosti stává mnohem těžší uvěřit, že zpravodajství dokáže odlišit obhajobu instituce od nestranného informování. Jak má divák vědět, jestli jde ještě o reportáž nebo už o PR samotné instituce?

Akci provázely i v neděli protesty.

>> Veřejnoprávní médium nemusí souhlasit se vším, ale mělo by umět přesně, férově a srozumitelně vysvětlit i postoje lidí, se kterými samo nesouhlasí.

Protože ve chvíli, kdy část společnosti získá pocit, že veřejnoprávní prostor už není i náš, začne se rozpadat samotná legitimita veřejnoprávních médií. A to je problém, který se netýká jen České televize. Přece žádné veřejnoprávní médium nemůže fungovat bez důvěry veřejnosti.