19:00–Studio Kladno – ŽIVĚ – Ivan Kratochvíl. Jeho pohledy na aktuální dění u nás a ve světě.

Děj se, co se děj, bez víry a lásky zůstanem zdehodnoceni.

Proto všechnu sílu světa. Amen.

Láska je jako večernice myší.

Ík ve své písni zpívá do své životní učebnice.

Maoudře se přitom dívá.

Po lásce každý z nás touží.

Když i hned nevidí, velmi se souží.

Mezi lidmi láska přežívá.

Srdce otevřeného si užívá.

Ten, kdo se bojí srdce své otevřít, těžko ránu si zítom, co nechal jsi žít.

Nech už je cokoliv, co nechal si vzít.

V lásce to přebolí, zas chce se žít.

Pro lásku žijeme, proto jsme přišli.

S Bohem to svedeme.

Na to můžem být pyšný.

Tak lásku pěstujme pro všechny lidi.

Sladce se radujme, jak krásné je žít.

Mezi lidmi láska přežívá.

Srdceého si užívá.

Ten, kdo se bojí srdce své otevřít, těžko ránu si zojí potom, co nechal jsi vzít.

Nech tuš je cokoliv, co nechal sis vzít.

V lásce to přebojí.

Zas chce se žít.

Pro lásku žijeme, proto jsme přišli.

S Bohem to svedeme.

Na to můžem být pšní.

Pěkný večer, vážení a milí posluchači.

Ze studia Kladno Svobodného rádia se vám od mikrofonu hlásí Soňa Zekmundová a vedle mne jako vždy sedí Martin Dukát a vedle mne jako ne vždycky sedí náš oblíbený podplukovník v záloze.

>> Pan inženýr.

Pan inž. Ivan Kratochvíl.

Začali jsme takhle odlehčeně.

Moc nás těší, Ivane, že seš tady dneska s námi.

Tak já krásný večer všem.

>> Tak to je hezké.

Slyšeli jste, jak jaký má Ivan krásný hlas, takových ratlá.

Prostě to teď mnoho lidí má takovédle problémy a bohužel, eh, Ivan, který vychytá vždycky každou nemoc, tak samozřejmě chytil teda nebo má problémy s hlasivkami, takže mu přejeme všichni, aby se vyzdravil a kdyby náhodou jsem odcpovídala, tak je to jenom z toho důvodu, že mu šetřím hlasívky.

Vážení a milí posluchači, začali jsme trošku odlehčeně.

Já mám, protože my máme obrovskou radost z toho, že tady s námi sedí Ivan Kratochvíl, který si už vyslechl rozsudek u Městského soudu.

Ano.

>> A ten, eh, díky tomu rozsudku také tady může být mezi námi.

Koneckonců.

Ale on ještě není právomocný.

Já vím, že není právomocný, protože eh státní zástupce, pokud jste to tedy sledovali, tak to je takový opravdu bílek přímo vajíčkový, který se eh, který prostě má v sobě tolik chuti někoho odsuzovat a prostě škodit a to takže eh se určitě odvolal nebo odvolá.

>> Na místě se odvolal.

>> Už.

Na místě se odvolal.

No, tak koneckonců jak jinak.

Jo, to jsou prostě takoví ambiciózní státní zástupci, kteří potřebují, potřebují pořád dokazovat a hlavně sobě, jo, jak jsou neomylní na to.

>> Výjimeční.

>> A výjimeční.

Ano, Ivane.

Takže, eh, je, tak to bylo milé, eh, zjištění.

Já jsem to sledovala, taky jsem ti hned volala.

Měla jsem úžasnou radost, že prostě paní soudkyně byla, myslím, zdravého rozumu a to převládlo nad tím útokem toho státního zástupce.

A také si myslím, že ona ani neměla kam šáhnout, protože vy jste byli obviněni z teroristické, eh, činnosti.

Ano.

A to opravdu, jako bylo směšné.

To, jako jinak se nedá o tom říct, protože to bylo, to je politický proces a tak jako my jsme ho zažili, Svobodné rádio a všichni ty tři mušketýři: Vladimír Kapal, který to bohužel odnesl, Pepa Skála a pan Václavík.

Takže to je něco podobného.

Naštěstí přece jenom trošku ta situace díky, eh, té nové vládě je lepší, eh, v tom směru, že myslím si, ty i ty soudci a vůbec, jak je naděje, že budou, že budou soudit, eh, dle práva a ne aby si vymýšleli, tak jak to bylo teda v našem případě, tak u vás také.

Takže ty, pokud by soudili podle práva, tak to vůbec k soudu nepřijde.

Jo, tak by to vůbec nepřipustili, aby k tomu jednání došlo.

Takže ta politická zátěž na těch soudech je jednoznačně tam, je vidět ten vliv prostě ta, že není nestranné rozhodování soudu.

Jo, ale zaplať pánbůh za to, aspoň za ten stav, který je momentálně, protože shodila terorismus, nahradila ho eh podporou nestátních ozbrojených sil, což je v klasifikaci soudního řádu, teda trestního zákona, eh, tam je maximálně pět let a to je pro ty, kteří, kteří jsou účastníky, takže i ti, kteří byli odsouzeni v nepřítomnosti na 20 let, tak v podstatě, eh, protože tahleta kvalifikace tady je, tak pokud s těmi lidmi se bude opravdu s tím po létech nějakej soud vést, tys mě vypnul.

>> No, v pohodě, dobrý.

>> Tak, eh, ty lidi dostanou maximálně pět let, jo, protože tam je vrchní hledanice pět let.

Proto já jsem dostal samozřejmě nepravomocně rok na tři.

>> Já to vím.

No, si myslíš?

>> Jasně.

Eh, Martine, já jenom se podívám.

Tady jsou trošku nějaký, v pohodě.

Ano, >> ale, ale i on se neslyší ve sluchátkách, takže to tady vypne, aby nám to tady nazbilo, ale jedeme dál.

>> Můžete mluvit.

Eh, dobře.

Takže, takže přece jenom, jako ten přístup k tomu byl trošku rozumnější.

Jo, tak asi takové.

>> No, no, no.

>> Eh, my jsme byli velice rádi.

Byla jsem teda překvapená, eh, tím, že eh Vladimír, Vladimír, ten dostal teda, myslím, eh, teď mi vypadlo jméno, Štádler.

Vladimír Štádler, ten měl trošku tam problém s nějakými nábojema a nábojnicema nebo >> nábojema.

No, ale tak uvidíme, jak to bude dál pokračovat.

Budeme vám držet samozřejmě palce.

Moc nás těší, že jste přece jenom od toho soudu odcházeli trošku, bych řekla, s nadějí.

>> Ano, to určitě.

A, a doufejme, že to pokračování, to ten státní zástupce se asi bude snažit to natahovat co nejdéle, ale, eh, tak uvidíme, když, jako, on si to dělá sám, jo.

Nechci si hrát na fatalistu, ale ten člověk prostě působí takovým způsobem, že jednou se mu to vrátí a velmi nepříjemně.

Jo, ten svět tak funguje.

Jo, to jsou zákony, eh, tohle toho světa.

A ono táta mi říkal vždycky: chovej se slušně k lidem, ke kterým potkáváš, když jdeš nahoru, protože je můžeš potkat, když půjdeš dolů.

A měl pravdu.

Jo, osvědčilo se mi to v životě několikrát.

Takže on si naběhne sám.

>> Jasně.

No, tak budoucnost nám ukáže a my se vrátíme do přítomnosti.

Dobře.

>> Ještě, ještě bych řekla, ty máš za sebou teďka, eh, takou, jako odlehčenou dovolenou.

>> No, já mám za sebou v podstatě dvě dovoleny.

>> Tak řekni nám to.

Jednu dovolenou jsem si udělil ještě před soudem, protože, eh, díky tomu, že eh, tenhle soud dodržuje zákony na rozdíl od státního zástupce, ano, tak přestože státní zástupce byl povinen se zákonem vrátit, eh, pas, protože tu lhůtu, kterou má k dispozici, tak překročil, tak to neudělal.

Takže to udělal místo něho soud.

A soud se rozhodl, že mi vrátí pas.

Dva měsíce to trvalo.

Dva měsíce to trvalo.

Řeknu to potřetí.

Dva měsíce to trvalo, než jsem se k tomu pasu dostal, protože támhle v nějakém počítačovém systému to nebylo odblokované.

Támhle to nebylo odblokované a ještě jo.

Takže to, že dostaneš papír, že máš právo na pas, je sice fajn, ale, že je digitalizace, ale je digitalizace, takže to trvá spoustu času.

V mém případě dva měsíce, než jsem dostal ten pas.

No >> jo.

A on pánbůh má smysl pro humor.

Zhruba před rokem mi holčička, se kterou jsem se učil ruštinu v ruských podmínkách na Sibiři – když jsem tam běhal zhruba 10–15 let zpátky – tak jsem tenkrát s ní chodil do zoologické zahrady a do divadla a na takové různé dětské akce. To proto, že jsem tam byl v podstatě už v rodině a byl jsem tam jediný svého věku. Tam ty chlapi prostě vymřeli.

Jasně.

A tak jsem si hrál na dědu. No a to všechno mi přischlo a tahle holčička se teďka vdávala a před rokem si vzpomněla, že by mě chtěla mít na svatbě. Já jí říkám: „No, ale toto se asi nepovede. Jsem pod dohledem, nemám pas, prostě tohle nevyjde." No a v únoru mi vrátili pas, tak říkám: „Mám pas, ale nevím, jak se tam dostanu, protože v Evropě se nedá koupit lístek do Novosibirska. To nejde. Prostě neexistuje. Novosibirské letiště ve všech těch informačních systémech neexistuje v Evropě." No tak jsem si koupil lístek do Turecka. Oni mi koupili lístek z Turecka do Novosibirska.

Tak to musí být teďka, že?

Jo. Takže jsem přiletěl do Turecka. Když jsem byl v Turecku, poslali mi na mobil lístek z Turecka do Novosibirska. Letěl jsem do Novosibirska. To byl nádherný týden. Užil jsem si svatbu. Prošel jsem se po Novosibirsku, samozřejmě s průvodkyní – tentokrát ne s touhle, ale s její mladší sestrou. A kouzlo osobnosti, že jo.

Ano.

Natočili jsme tam nějaké videíčko, aby lidi viděli, že i tam žijou lidé, že v těch zemitách, ve kterých se tam žije.

Takže mají 20 pater.

Jo.

Ano.

A že jsou tam čtyřproudovky naprosto normální, což u nás tady v Praze nejsou. Že Novosibirsk je přece jen trošku větší.

Ano.

No a bylo to fajn. A pak jsem zase letěl zpátky do Turecka a z Turecka... Víš, a proč říkám, že pánbůh má smysl pro humor? Protože státní zástupce vykřikoval od té doby, co mě sebrali, že budu chtít utéct, že se budu vyhýbat právu, že u mě je jednoznačně nutná útěková vazba.

Pamatujeme si to.

Ano. No tak jsem se vrátil a byl jsem na soudu, že jo. Takže říkám takovéhle malé zadostiučinění.

Jasně. Ty jsi měl dokonce i problémy s účtem. Jak to dopadlo s tím účtem?

Vrátili to, odblokovali.

Poté, co jsem začal hulákat u vás, u Petra a všude, že mi zrušili všechny účty.

Ano.

Tak to někomu došlo, že to asi není zrovna politicky vhodné. Tak mi povolili v komerční bance jeden účet. Takže mám účet v komerční bance.

No, ta komerční banka... ale no.

No, jasno, ale nikdo jiný mi ho neudělá, jo, protože kdybych šel někam jinam, řeknou mi, že ne.

Aha.

Banka totiž není povinná ti udělat účet, když o ni požádáš, ale ty jsi povinný platit přes banku v případě, že jde o nějaké částky vyšší než nevím, 250 000 nebo něco takovýho.

Ano.

Ano.

Takže je tam v zákoně takovéhle, řekněme to slušně, nesoulad. A slouží to k tomu, aby člověka, který začne tvrdit něco, co se mainstreamům nelíbí, vlastně potrestal.

Šíleným způsobem tě potrestá a ty s tím neuděláš nic, protože je to naprosto legální.

No jasně.

A ty jsi prostě v systému veden nějakým způsobem jako politicky angažovaný a tak dále.

Jo.

No, takže žádej si o půjčku, žádej si, já nevím, o co. No, takhle vypadá pak ten bezhotovostní vlastně systém, jo, kterej člověka může opravdu přitisknout ke zdi. A ale může tě vyhladovět a můžeš umřít hlady, jo, protože ano – ne dneska po Praze, když chceš platit penězi, na tebe kouká jako na trotla. No, ale když ti zrušej účet, nemáš kartu.

Jasně, jasně.

Hm.

Hm.

No, nekoupíš si lístek do metra, nekoupíš si lístek na parkování, nezaplatíš v krámu, v Tesku nezaplatíš...

To jsem zkoušel. Já jdu s penězi, proto jsem se tam hádal. Tak pak už to nevydržela jedna paní a zatáhla to kartou a já jsem jí ty peníze dal. Jo, to je prostě šílené.

Hm.

Mě by mě zajímalo, k čemu to potom prakticky vůbec slouží, akorát k tomu, aby vlastně ty lidi deptali, protože celá tahle věc je jen o tom, aby ty lidi byly zničené. A toleto – oni tě chtějí vlastnit.

No a stejně, stejně jako nechápou toho státního zástupce – co to teda vyřeší, když někdo dostane ten nejvyšší trest? Si myslej, že ostatní nebudou naštvaní a budou to akceptovat, říkajíce si: no, to je správné. No, já myslím, že tam bude jen ještě větší nenávist vůči tomu právnímu systému. Myslím, že státní zástupce klidně může být deprivant.

No tak ano.

Jo. Že asi nedělejou žádné psychologické testy na to, aby vůbec měli dělat státního zástupce. Když člověk jde do armády, tak tři dny psychologických a sociologických testů se mnou prováděli tenkrát s 18letým klukem. A státní zástupce, jehož moc je výrazně vyšší – prochází něčím takovým?

Asi ne.

Ale měli by. Měli by všichni lidi, co jsou ve státní správě s nějakým takovým dopadem. Vždyť ten člověk má pravomoc tě zavřít. Ten člověk má právo tě posadil na samotku.

No jasně.

Jo. Ten člověk má právo ti nařídit, že budeš v 10 hodin doma večer, že nesmíš opustit město, že nesmíš do určitého města vyjet. To všechno má právo státní zástupce.

Ano.

Bez ohledu na nic. Jenom proto, že řekne: „Mně se tady něco nelíbí, já ho obviním."

Ano.

„Zákaz Prahy" a podobně. Že jo.

To je – a u mě u toho soudu to tam čtyři roky.

Jo. Čtyři roky od toho, co obvinil, než se to dostalo na soud.

Ano.

A přitom tam šlo o co? O to, že jeden člověk jednou vycestoval z bodu A do bodu B.

Hm.

Jo.

A to vyšetřoval čtyři roky.

No, je to přímo katastrofický scénář.

Jo.

A je to katastrofa i pro ostatní lidi. My o tom mluvíme, aby si to uvědomili – jak je to vlastně nebezpečné pro nás, pro všechny, a jakou moc oni mají a využívají ji proti normálním lidem.

Proti normálním lidem.

Na druhou stranu jsou tady lidi, kteří jsou nedotknutelní.

Ano.

A jsou to lidi, proti kterým by se naopak mělo tvrdě zasahovat.

Jo, jasně.

A ty naopak to nikdo nevidí, neslyší, nikdo se s tím nechce nic mít společného.

No, protože ta chobotnice tady těch lidí, kteří mají stejnou ideologii – jo, to je ta proglobalistická – ale já bych řekla, oni jsou navázaní na takovej ten deep state, jak evropský, americký a tak dále. Spolupracují s ním. Jsou de facto jeho slouhové a podle toho taky mají vymyté mozky penězi a podobně. No a tady prostě si myslej, že budou vládnout. Ta moc je opojná, pro ně je to droga.

Ano.

I peníze. Takže tady je ten systém a samozřejmě ti nadřízení, ti jejich páníčkové, o tom vědí.

A když se podíváme na chobotnici nebo spíš pavučinu, jak je to prolezlé od nejvyšších míst, mluvím o prezidentovi, až dole, prostě až úplně k těm obyčejným lidičkám, který do toho zatáhnou taky, protože oni třeba nemají jinou možnost být zaměstnaní než v neziskovkách, které jsou zase na ně navázané a tak dále, jo.

Eh, a samozřejmě peníze v tom hrají roli, peníze vždycky hrají roli.

Takže takhle jsme trošku sklouzli z tvé první dovolené. Z první části jsme se posunuli do druhé části. A jak ta druhá dovolená? Jak to vypadalo, Ivane? To jsi byl kde?

Já jsem byl na Slovensku. Jel jsem se tam podívat. Jezdil jsem po Slovensku, po hradech, zámcích, po rodině, co tam mám. Bavil jsem se s lidma, takže jako pro mě velmi fajn.

Na zpáteční cestě jsem si udělal zastávku na Moravě ve Slezku. Jo, zase jsme se podívali na zámek. A když už tam jsem... Ano, když tam jsem... Když už tam jsem... Protože máme nádhernou zemi. Těch památek a těch historických cení máme spoustu a pořád je co objevovat.

Jo, opravdu je.

Jo, je to tak. A lidé mnohdy znají některé země v cizině, jo, tak tam jezdí a obdivují. Krásně neznají tady, při tom.

Ano, je fajn, když někdo ví, jak to vypadá na pláži v Dubaji, jo, ale neví, co je za rohem tady, prostě ve vedlejší vesnici.

No, nesmí tam, nesmí tam ovšem padat nějaká raketa, že jo, v Dubaji v tu chvíli, tak potom.

Takže jak lidé hodnotí v tvém okolí Fica, protože tam taky budou brzy volby?

My jsme se jako o politice nebavili, jo. Eh, ta nálada je tam eh normální. Prostě mně šlo spíš o ty vzájemné vztahy.

Ano.

Eh já jako Čech jsem tam mluvil česky. Děti kolem mě běhaly, mluvily slovensky, mluvili na mě slovensky. Naprosto jsme si rozuměli. Nikdo z těch lidí, co bylo třeba na tom hradě, nebo to se nad tím nepozastavoval, že jsme takhle namixovaná rodina, prostě to brali jako normálně.

Mm.

Jo. Takže ta zášť, která byla uměle vyvolána v tom 90. roce, tak řekněme už vyprchala. A řeknu takovou věc, jo, to ten rozdýchávání teď těch různých nacionalistických vášní.

A mně se třeba eh teďko v pondělí povedlo eh v práci, tam se prostě dělaly nějaký věci. Eh, byla tam filmáři, silo se to tam zrovna a ta koordinátorka byla Slovenka. A protože holčina tady byla asi půl roku, tak se snažila mluvit česky. A jí říkám: Mluvte slovensky a nebudu rozumět. Říkám: Ale budete. Je fakt, že eh my jsme byli zvyklí na filmy, vůbec na mluvu, na slovenštinu, že jo. A teď ty mladí opravdu se stávaj...

Oni pozor, oni s tím mají problém. Jestli můžu, já ti doplním. Oni dokonce nerozumí, nejenom, že nerozumí slovensky, ale oni dokonce, když mluví se Slovákem, tak jsou na tom tak špatně, že musí mluvit anglicky, aby se s ním domluvili, nebo nějakým jiným jazykem.

Jo.

To jsou takový ty narativy, který se do nich tlačej. Jo. On je z druhý strany kopce, tak je to cizinec. Budu s ním mluvit anglicky.

Ne, ne.

Já myslím tak, že jasně, že si rozumíme. Tak, tak bráchové si rozuměj a my jsme bratři.

Ale eh teď já se tě zeptám na takovou věc, jo? Došlo tedy k rozdělení republiky a je nás tím pádem v té naší zemi jenom nějakých 10 milionů. Oni mají 5 milionů, plus mínus, a tak dále. Eh, byli jsme větší síla, když jsme byli společně. Mohli jsme lépe činit proti protivenstvím. Mohli jsme společně, jo, lépe tomu odáhajovat, lépe své zájmy.

Přesně tak.

Ale teďka máme takovou situaci na východě vlastně Slovenska a na západě Ukrajiny, že opravdu eh dochází k tomu, že se mluví o tom, o čem se dříve nesmělo. A sice jde o Ukrajinu a její porcování.

Mhm.

Část by měla připadnout Polsku, část by měla připadnout Rumunsku, část by měla připadnout Maďarsku. Ale my jsme byli Československo. Eh, podkarpatská Rus patřila do druhé do konce druhé světové války pod... Pardon, Podkarpatská Rus patřila do Československa.

Ano.

Kdybychom byli spojeni, asi by vůbec nebyl žádný problém požádat prostě zase, aby jsme byli tak jako celí, tak jak jsme byli teda ta první republika. Takhle Slováci žádajají o tuto část. Jak to vidíš? Jak oni se na to dívají?

Slováci todle neřeší. Slováci se snaží vymezit proti Maďarům, jo, protože ty mají problém Maďary a mají problém cikány. Eh, cikáni jsou vnitropolitický problém, dlouhodobý. Ten se nepodařilo vyřešit ani za pressunem do České republiky.

Ale ten maďarský element, ten je významný, protože ta maďarština část obyvatelstva, to je v podstatě okolí Dunaje. Toto je ta úrodná rovina, jo. To znamená, to je ta obilnice. Eh, s tou maďarskou menšinou, ono je to latentní, momentálně to není na povrchu, ale je to tam.

A když se na to koukneme z evropského hlediska, tak už v Trianonu – to je v podstatě 100 let zpátky – ano.

Bylo právě Maďarsko osekáno z toho důvodu, že Maďarsko bylo zdrojem nestability v Evropě. Bylo moc silné a mělo expanzivní politiku.

Ano.

A tohle, ten narativ v tý jejich politice pořád zůstává. Takže je otázka: Sedmihradsko bude rumunské nebo bude maďarské? Je tam silná maďarská menšina. Eh, Slovensko zůstane slovenské. Maďaři by to samozřejmě chtěli. A Podkarpatská Rus – dneska Maďarsko vykřikuje, že je to Maďarsko. Podkarpatská Rus není Maďarsko. Podkarpatská Rus je území, kde žijí eh, kde žije národ, který říkáme Rusnáci.

Ano, Rusíni nebo Rusíni, ano, rusínský národ.

A oni nemají moc. Oni mají tak 2 miliony, jo, ale jsou na Podkarpatské Rusi, jsou na východě Slovenska a jsou na jihovýchodě Polska. To je jejich území, historicky.

Ano.

A když se baviš s těmihletěma lidma, tak oni by Československo uvítali, protože za doby Československa u nich byl velký ekonomický růst. V podstatě, co se týká infrastruktury, železnice, silnice, co se týká státní správy – to znamená školy, eh obecní úřady – to všechno je z dob Československa.

Je. Ano, tam byli taky Češi. Tam byli, nebo Čechoslováci tam byli. Já si pamatuju, že náš děda tam eh měl být v Užgorodu. Eh měl tam eh jako právník tam měl prostě fungovat, ani že se mu tam nechtělo. No, nakonec tam byl asi dvakrát. Ale když by tam kdyby tam vydržel celý rok, tak potom by nemusel takhle, mohl by si potom založit svoji právnickou praxi. A takhle, tím, že to nedodržel, tak pak byl koncipient a musel ještě si to teda odsloužit tady, protože mu to neuznali. Tehdy opravdu byly ty úřadní eh přísné. A buď se to dodrželo, nebo ne. A tím pádem ty pravidla platila pro všechny.

Jo.

Ano. Ty pravidla se musela dodržovat.

Jo.

Takže tak o tom je to prostě.

Takže vím, že tedy eh tam opravdu byli vysíláni hodně Češi a že tam pomáhali ve školství a tak dále. Takže my tam máme dobrou reklamu, řekněme to takhle. Ale k tomu potřebujeme to Slovensko.

Ehm, Slováci, co se týká slovenského státu, ona ta ideologická masáž byla na Slovensku hodně silná, hodně účinná, takže dneska si Slováci, když vyjít do společného státu, museli být přesvědčeni o tom, že je to pro ně výhodné.

Jo, mluvím o tom opatrně, protože já vím, že existence Slovenska jako taková je možná pouze v Československu, protože pokud Slovensko nebude s námi, tak bude rozpolceno. Maďaři si ukousnou spodek, Poláci šáhnou po vrchu a ze Slovenska není nic.

Jo, je to tak. Ano, Slovensko je mezi dvěma hegemon, jo, kteří prostě by rádi si rozšířili své území.

Jo. Ano. Ano.

Jo, protože když si vezmeš historicky, tak ani Poláci neměli problém v okamžiku, kdy země koruny české byly slabší, tak nám prostě sebrat kus území. Naposledy v rámci roku '38.

Ano, polská vojska byla dřív na našem území než německá.

Ano. A dokonce se chovali ti vojáci ještě hůř než Němci, jo.

Takže protože babička odtamtud byla ze Štramberk, Kopřivnice a tak utíkali vlastně tady do středních Čech se dostali a vím, že měli velice špatné zkušenosti s Poláky.

Jsme, my jsme čítali knížku od bojáře, který byl v Rusku a ten popisoval za druhé světové války, jak vlastně mu Poláci v pohraničí zabili myslím matku a sestru.

Takže jako tahlety věci se tady děly.

No jasně. No tak jo.

Teď jsme o tom mluvili.

Jasně. Já jenom tak jako, takže když to uzavřeme, tak ano, budoucno tak jak já si představuji, je v rámci Československa a ideálně v rámci země koruny České, Slovensko a Podkarpatská Rus.

Mhm. Jo, protože chtít zbývající Slezsko, což by bylo fajn, což prohrála Marie Terezie, ale ti lidé ve Slesku dneska tam jo, ono je to průmyslová oblast, ono by to bylo fajn, ale oni byli germanizovaní, byli polonizovaní, ty no museli by chtít oni a pochybuju, že by chtěli.

A to samé i Rusíni asi, tam by muselo, protože prostě sousedí se Slovenskem, takže tam by muselo asi dojít k nějaké dohodě a v dnešní době, která je hodně složitá, to opravdu je tvrdý oříšek vůbec.

Ale já bych se toho nebál, ne? Já bych se toho nebál.

Já tudy vidím cestu, jak se říká, k těm světlým zítrkům, jo, zachování Československa jako takového. A Československo v tomhletém rozměru by byla významným stabilizačním prvkem v Evropě.

Mm.

Protože už z vojenského hlediska a potom teda i z politického hlediska ty velcí hráči, kteří jsou větší jak my, tak by měli s námi problém, což je dokázáno historicky a my v tomto uskupení nejsme schopni expandovat.

Mhm. Jo, nemluvím o tom, že to ani nemáme v genech.

Jo, nemáme takovou povahu, ale i objektivně, když to řekneme, tak ale taky nevyvoláváme žádné konflikty a právě od toho tedy odvozujeme, nechceme, ale své bysme si měli chránit.

Ano, ano, my jsme to uměli.

Já doufám, že to ještě pořád umíme.

Bohužel ty novodobé dějiny nám zabránily jako národu v tom, abychom se mohli opravdu bránit.

Ano, je to pravda. Svobodná armáda a tak dále z Buzuluku do Prahy. Takže byli tady a jsou tady teda odvážní lidé.

Já ještě bych se jenom k tomu vrátila taková soustátí, ehm trojstátí, bych řekla, abychom vytvořili nové centrální evropskou konfederaci, a nebo myslíš V4, ne?

Jako myslím v rámci toho propojení Československo a teda ta západní Ukrajina, to Podkarpatí, tak jak by to mělo asi vypadat ten státní celek?

No, to jsme zpátky v první republice.

Ty se kouknete na mapu, ještě asi to trošku někam jinam posunout, aby prostě nikdo se necítil nějak omezován, diskriminován a tak dále.

Víš, tam nejhorší na tom je, že těžko nás bude někdo poslouchat, protože o tom budou rozhodovat lidi, kteří jsou úplně, jak vždycky, úplně někde jinde a výš.

Ale je dobré, že se o tom bavíme, že to bavíme do éteru, protože tu myšlenku v podstatě přednášíme a oni by si ji mohli všimnout, mohli by jí brát, mohli by jí brát v úvahu.

Mohli. Podívej.

Maďarsko, ty o tom mluvím, proč bychom my jako nějací ušlápnutí chudáčkové, proč bychom o tom nemohli mluvit.

Ano.

No jo, ale taky je potřeba si zvolit vlasteneckou reprezentaci a když spousta lidí zvolí Babiše, no tak to je potom problém, že jo.

No. No tak Martine, tohohle ještě trošku, řekla bych, jsme jinde.

Jo.

Ehm, jde o to, aby prostě ti politici byli odvážní, to beze sporu. A myslím, že tam jsou odvážní politici a si myslím, že by to mohl přednést třeba Tom, jo, Kmocha takovýmdle.

Hele, ty lidi, kteří jsou dneska u vlády, tak mají nějaké možnosti. Oni jsou v nějakých mezích, musej ctít koalice.

No, prostě tady můžeš, dál už ne.

Jo, jinak je konec tvé vlády. A konec tvé vlády znamená, že přijde vláda, která je ještě horší, než je.

Prostě je to dáno vnějšími podmínkami.

Jo, prostě se pohybují mezi nějakejma plotama.

No, samozřejmě v rámci koaliční smlouvy a nejenom tam, ale i toho obecného stavu, kterej v Evropě je.

Jo, my tady můžeme si říct, je třeba vystoupit z Evropské unie, což je potřeba. Je potřeba, což je potřeba.

Ale teď v daném okamžiku to nejsme schopni udělat, protože nejsme ani ekonomicky na to připraveni, ani vojensky na to nejsme připraveni, protože ta armáda byla zdevastovaná za těch 30 let, ekonomika byla zdevastovaná za těch 30 let.

Takže aby jsme se zpátky postavili na nohy, tak musíme tohle všechno vrátit pod naši zprávu.

Naprostý souhlas.

No, tak my se o to snažíme tady už takovou dobu, jo? Tak od roku 2013.

Tak o čem jsem tady blb? Je potřeba to změnit.

No, co?

No, dobře.

No tak také volby ještě jsou daleko. Tak teď budou volby do komunálu. Ty jsou taky hrozně důležité.

Ty kandiduješ do komunálu?

Ne, ne.

Ehm, slyšeli jsme i takový názor, že by vůbec vojáci a bývalí vojáci neměli kandidovat do zastupitelstev a doktoři a bývalí doktoři by neměli kandidovat do zastupitelstva. Učitelé a bývalí učitelé by neměli zastupovat státníci.

Rozumíš?

No. No.

Takže no policajti by neměli kandidovat.

Proč?

Záleží na individuálních vlastnostech toho dotyčného, na jeho přehledu a na tom, co dokázal a co umí.

No, v tom komunále je to tak, že tam přece jenom lidé se víc znají, vidí si do talíře.

Ano. Jo.

Takže pakliže někdo už se nějak zdiskreditoval, ehm, má ten kufr, který táhne s sebou nepěkný, jo, tak lidé by měli zvolit takové zástupce, takové zastupitele, kteří jsou kvalitní.

A já to vždycky tady říkám. Jedná se o vaše daně, daně z nemovitosti.

Teď tady bude obrovský tlak z Evropské unie, že máme velice levné daně z nemovitosti, nízké.

No, takže oni na nás tlačí. Oni totiž si zase neuvědomují, oni to posuzují z toho patra svých příjmů, jo.

Tady ty příjmy prostě jsou o něčem jiném, než jsou v Evropě.

Tady nejsou takové příjmy jako ve Švýcarsku nebo kde mají ty daně z nemovitostí, pak samozřejmě třeba vyšší, jo, ale tohle to je odporný nátlak a to je prostě mně to přijde, že to je v těch koloniálních kolejích, které prostě oni, oni proti nám vlastně používají.

>> Teď to řekla přesně. My jsme pro ně kolonie.

Oni se k nám chovají jako kolonisté v koloniích.

>> Přesně tak.

Proto taky ty výkřiky, které byly před 30 lety, že do pěti let my doběhneme Evropu. Německo nedoběhneme, protože to Německo jde nahoru na základě našich...

>> To jo.

Nebýt nás, tak jsou na tom ještě mnohem hůř. Ale možná, že se jim povede nás doběhnout díky své politice, jo, své migrační politice.

Jenom, že my padneme s nima.

>> My my totiž my ty migranty tam živíme.

To jako si to uvědomte.

>> My padneme s nima, protože jsme s nima příliš mnoho svázáni.

Ano.

A ekonomicky. A já bych tady řekla, to prostě byl takový ten trend investice. Tady v tom směru.

Já prostě vidím i Miloše Zemana. Jak jako investice, investice. Všichni, kteří investujete a investují, tak vždycky investují z toho důvodu, že z toho chtějí mít zisk.

Ano.

>> A ten zisk plyne ne tomu státu, kde jste my. Jako tady jsou tak. Jako bych řekla, zastydlí ty obchodníci, jo.

Někdo umí zobchodovat to, co má. My to nedokážeme. Poláci jsou mnohem lepší obchodníci než my.

Jestli můžu, jestli můžu. Vždyť jsme v 90. letech všichni říkali, jak jako doháníme ten svět, když jsme byli zaostalí v spoustě věcí, protože prostě některé věci se sem nepustily a de facto jsme jenom takové to skladiště, takové skladiště jsme tady, protože podíváme se, že některé věci prostě na tom západě se seženou tady, ne?

Takže jaká rovnoprávnost, jaká prostě já nevím z nějaké hodnoty, ty vole, ty věci, ne? Prostě my jsme furt jenom nějaká kolonie, která...

>> No jasně. Vždyť to je to, co jediný, co umějí, že jo, jako to myšlení.